USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudců Václava Štencla a Evy Šonkové v právní věci žalobce: R. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, proti nezákonnému zásahu žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2026, č. j. 9 A 19/2026‑40,

takto:

1. Kasační stížnost se odmítá.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1]                Nejvyšší správní soud obdržel dne 22. 6. 2026 kasační stížnost, kterou žalobce (dále „stěžovatel“) brojí proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze. Spolu s kasační stížností stěžovatel požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.

[2]                Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost byla podána opožděně.

[3]                Podle § 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), platí, že kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo‑li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Osobě, která tvrdí, že o ní soud nesprávně vyslovil, že není osobou zúčastněnou na řízení, a osobě, která práva osoby zúčastněné na řízení uplatnila teprve po vydání napadeného rozhodnutí, běží lhůta k podání kasační stížnosti ode dne doručení rozhodnutí poslednímu z účastníků. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle § 40 odst. 4 s. ř. s. platí, že lhůta je zachována, bylo‑li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví‑li tento zákon jinak.

[4]                Ze spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno do datové schránky fikcí dne 1. 6. 2026 (viz doručenka založená na č. l. 41 spisu městského soudu). Do datové schránky stěžovatele bylo totiž usnesení dodáno dne 20. 5. 2026 a následující den začala plynout desetidenní lhůta pro přihlášení do datové schránky dle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Jelikož by poslední den této lhůty (30. 5. 2026) připadl na sobotu, nastalo doručení dle uvedeného ustanovení nejbližší následující pracovní den, tj. v pondělí 1. 6. 2026 (viz § 40 odst. 2 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s.; srov. také rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2022, č. j. 4 Afs 264/2018‑85, č. 4367/2022 Sb. NSS).

[5]                Jelikož bylo napadené usnesení stěžovateli doručeno dne 1. 6. 2026 (pondělí), lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti proti napadenému usnesení uplynula dne 15. 6. 2026 (pondělí). Kasační stížnost však byla stěžovatelem podána datovou zprávou k Nejvyššímu správnímu soudu až dne 22. 6. 2026; je tudíž zřejmé, že se tak stalo po marném uplynutí lhůty stanovené k tomuto úkonu zákonem.

[6]                Podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. platí, že nestanoví‑li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána opožděně, pročež ji výrokem I. tohoto usnesení podle citovaného ustanovení (ve spojení s § 120 s. ř. s.) odmítl. Pro nadbytečnost soud již nerozhodoval o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce.

[7]                O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud na základě § 60 odst. 3 věty prvé ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla‑li kasační stížnost odmítnuta (výrok II. tohoto usnesení).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. července 2026

                               Karel Šimka

předseda senátu