USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Ivo Pospíšila a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobce: J. L. L. L., zast. Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem, advokátem se sídlem náměstí Svobody 50, Sušice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2026, č. j. OAM‑951/ZA‑ZA11‑P09‑R2‑2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2026, č. j. 49 Az 3/2026‑67,

takto:

I.                    Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II.                 Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III.              Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1]               Žalobce, státní příslušník Kuby, v České republice poprvé požádal o mezinárodní ochranu v roce 2015. Žalovaný mu rozhodnutím ze dne 2. 4. 2015 neudělil azyl, avšak udělil mu doplňkovou ochranu. Žádost o její prodloužení žalovaný v roce 2017 zamítl; toto rozhodnutí zrušil Městský soud v Praze (dále „městský soud“) rozsudkem ze dne 11. 9. 2018, č. j. 4 Az 68/2017‑58. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 28. 12. 2021 žalobci doplňkovou ochranu neprodloužil. Žalobu proti tomuto rozhodnutí městský soud zamítl rozsudkem ze dne 15. 2. 2024, č. j. 20 Az 7/2022‑66, a Nejvyšší správní soud (NSS) kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost usnesením ze dne 27. 6. 2024, č. j. 10 Azs 51/2024‑47.

[2]               Dne 21. 7. 2024 podal žalobce opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný ji nejprve posoudil jako nepřípustnou a řízení zastavil. Městský soud však toto rozhodnutí rozsudkem ze dne 18. 12. 2024, č. j. 20 Az 26/2024‑56, zrušil pro nedostatečně zjištěný skutkový stav a nedostatečné odůvodnění závěru o neexistenci nových skutečností a změny situace na Kubě.

[3]               Žalovaný poté doplnil dokazování a rozhodnutím označeným v záhlaví znovu shledal opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, a řízení zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona. Dospěl k závěru, že žalobce neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které by odůvodňovaly meritorní posouzení žádosti.

[4]               Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil u městského soudu, který žalobu zamítl rozsudkem označeným v záhlaví. Vyšel z toho, že žalobcovy nově tvrzené politické aktivity, účast na demonstracích a aktivita na sociálních sítích nepředstavují kvalitativně nový a azylově relevantní důvod. Soud zohlednil rovněž aktuální poměry na Kubě, avšak neshledal, že by jejich změna mohla mít individuální dopad na žalobce. Přitom poukázal na rozpory a mezery v žalobcově azylovém příběhu, které oslabovaly věrohodnost nově tvrzených okolností.

[5]               Žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítá, že žalovaný měl jeho opakovanou žádost meritorně projednat. Vytýká mu nedostatečné zjištění skutkového stavu, selektivní hodnocení podkladů o zemi původu, nepřezkoumatelnost rozhodnutí a nerespektování závazného právního názoru. Podle stěžovatele žalovaný řádně neporovnal původní a opakovanou žádost ani situaci na Kubě v letech 2015 a 2026; městský soud tyto vady nepřípustně nahradil vlastním dokazováním.

[6]               Stěžovatel dále zpochybňuje závěr, že jeho účast na demonstracích před kubánským velvyslanectvím a aktivita na sociálních sítích nemohou vzbudit zájem kubánských orgánů. Poukazuje na možné arbitrární postihy navrátilců a požaduje bližší zjištění k monitorování kubánských občanů v zahraničí. Namítá též nedostatečné zohlednění nynější hospodářské a humanitární situace na Kubě, možnosti udělení doplňkové ochrany a zásady benefit of the doubt.

[7]               Stěžovatel namítá, že žalovaný nedostatečně hodnotil jím předložené podklady, zejména zprávu Meziamerické komise pro lidská práva. Podklady podle něj pouze paušálně odmítl jako účelové a irelevantní, aniž uvedl konkrétní důvody; rozhodnutí žalovaného je proto nepřezkoumatelné a vnitřně rozporné.  

[8]               Stěžovatel dále poukazuje na zjištění žalovaného o arbitrárních a nepředvídatelných postizích navrátilců. Zdůrazňuje svou účast na demonstracích před kubánským velvyslanectvím, při nichž měli být účastníci monitorováni a varováni před následky po návratu na Kubu, i účast na další demonstraci v roce 2025.

[9]               Stěžovatel rovněž namítá, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor vyslovený v předchozím zrušujícím rozsudku městského soudu. Měl porovnat důvody původní a opakované žádosti i situaci na Kubě v roce 2015 a 2026. Jelikož tak neučinil, nemohl opakovanou žádost posoudit jako nepřípustnou.

[10]            Stěžovatel navrhl, aby NSS přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.

[11]            Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že je nadále přesvědčen o zákonnosti svého rozhodnutí. Ztotožnil se s podrobnými a srozumitelnými závěry městského soudu. Poukázal na to, že kasační argumentace se zčásti shoduje s argumentací žalobní.

[12]            Kasační stížnost je jako celek přípustná a projednatelná. Vzhledem k tomu, že v řízení u městského soudu rozhodoval specializovaný samosoudce [§ 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“)], musí NSS posoudit, jestli kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud tomu tak není, NSS kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Kasační stížnost je přijatelná v případě, kdy se (i) dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou NSS, (ii) týká právních otázek, které dosavadní judikatura řeší rozdílně, (iii) pokud je třeba učinit judikaturní odklon, a (iv) pokud by NSS v napadeném rozhodnutí krajského (městského) soudu shledal zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006‑39, č. 933/2006 Sb. NSS, či ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021‑28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 11).

[13]            Kasační stížnost je nepřijatelná.

[14]            Stěžovatel namítá, že je rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný. Podle NSS však městský soud v obsáhlém odůvodnění napadeného rozsudku nevybočil z požadavků kladených judikaturou kasačního soudu na odůvodnění soudního rozhodnutí (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003‑75, č. 133/2004 Sb. NSS, a ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005‑44, č. 689/2005 Sb. NSS, a usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016‑123, č. 3668/2018 Sb. NSS).

[15]            Projednávaná věc se týká rozhodnutí o nepřípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu ve znění účinném do 11. 6. 2026 ministerstvo zkoumalo, zda žadatel uvedl nebo se objevily nové skutečnosti či zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem předchozího řízení a svědčí o možném pronásledování nebo vážné újmě. Rozhodnutí o nepřípustnosti proto muselo obsahovat odůvodněný závěr o absenci nových relevantních skutečností, případně o možnosti jejich dřívějšího uplatnění, a o tom, že nedošlo k zásadní změně situace v zemi původu (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011‑96, č. 2642/2012 Sb. NSS, body 17‑19).

[16]            Nová okolnost musí být nejen dosud neposouzená, ale též alespoň prima facie způsobilá ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele. Institut opakované žádosti neslouží k doplňování již posouzeného příběhu ani k novému řízení o skutečnosti, která by nemohla vést k jinému výsledku (rozsudek NSS ze dne 14. 8. 2014, č. j. 9 Azs 171/2014‑31, body 19‑23). Změna poměrů v zemi původu proto zakládá přípustnost jen tehdy, může‑li mít vliv na konkrétní situaci žadatele (usnesení NSS ze dne 11. 9. 2015, č. j. 2 Azs 147/2015‑52, bod 15).

[17]            V řízení o opakované žádosti žalovaný nejprve posuzuje její přípustnost; teprve je‑li žádost přípustná, následuje její věcné posouzení. Také správní soud při přezkumu rozhodnutí o zastavení řízení zkoumá, zda žalovaný správně vyhodnotil splnění podmínek přípustnosti, nikoli zda jsou naplněny důvody pro udělení mezinárodní ochrany (rozsudek NSS ze dne 19. 10. 2021, č. j. 1 Azs 292/2021‑51, bod 21). Tomu odpovídá i posouzení věrohodnosti nově tvrzených okolností, které je pro závěr o jejich relevanci v řízení o opakované žádosti nezbytné (rozsudek NSS ze dne 5. 11. 2020, čj. 6 Azs 145/2020‑31, bod 16).

[18]            Ve věcech mezinárodní ochrany krajský soud vychází ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí. Vyžaduje‑li to vývoj v zemi původu, opatří aktuální informace také při přezkumu nepřípustnosti opakované žádosti (rozsudek NSS ze dne 19. 10. 2021, č. j. 1 Azs 292/2021‑51, body 27‑31). Městský soud postupoval v souladu s judikaturou, pokud doplnil  dokazování k aktuálním poměrům na Kubě.

[19]             Stěžovatel namítá, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor, který vyslovil městský soud v předchozím zrušujícím rozsudku. Nerespektování závazného právního názoru by představovalo závažnou vadu, k níž soud přihlíží i bez námitky (rozsudek NSS ze dne 29. 4. 2009, č. j. 4 As 72/2008‑100). Městský soud však v bodech 68‑73 napadeného rozsudku vysvětlil, proč přes dílčí nedostatky postupu žalovaného nepovažoval jeho nové rozhodnutí za rozporné s předchozím zrušujícím rozsudkem a rovněž v souladu s judikaturou zhodnotil, proč ani další okolnosti tvrzené stěžovatelem (účast na demonstracích, aktivita na sociálních sítích, postavení navrátilců i aktuální situace na Kubě) nepředstavují nové skutečnosti.

[20]            V části V. kasační stížnosti (rekapitulované výše pod body a [7] a [8]) stěžovatel doslovně opakuje svou žalobní argumentaci o nedostatečném vypořádání zprávy Meziamerické komise pro lidská práva a o postizích navrátilců. Nijak však nereaguje na důvody, pro které městský soud tuto žalobní námitku neshledal důvodnou (zejména body 93‑95 napadeného rozsudku). Kasační stížnost však musí obsahovat skutečnou a právně kvalifikovanou polemiku se závěry krajského soudu; pouhé opakování žalobních tvrzení důvody kasační stížnosti ve smyslu § 103 odst. 1 s. ř. s. nenaplňuje. Tato část kasační argumentace je proto nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s. (rozsudek NSS ze dne 24. 1. 2023, č. j. 6 As 358/2021‑38, bod 15).

[21]            Lze uzavřít, že městský soud vycházel z relevantní judikatury a jeho závěry jsou s ní v souladu. V projednávané věci ani nedošlo k zásadnímu pochybení, které by mohlo mít dopad do stěžovatelova hmotněprávního postavení. NSS proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s). Za této procesní situace již kasační soud nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[22]            O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020‑33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Neúspěšný stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné činnosti.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2026

Sylva Šiškeová

předsedkyně senátu