[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Bc. Petra Závadského, soudkyně JUDr. Terezy Kučerové, Ph.D., a soudce Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci

žalobce:  Město Prachatice

sídlem Velké náměstí 3, 383 01 Prachatice

zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Brožem, LL.M.

sídlem Vinohradská 2828/151, 130 00  Praha

proti 

žalovanému:  Odvolací finanční ředitelství

sídlem Masarykova 427/31, 602 00  Brno

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 2. 2024, čj. 6229/24/5100-10611-711361,

takto:

1. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 2. 2024, čj. 6229/24/5100-10611-711361, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
2. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce advokáta JUDr. Jiřího Brože, LL.M., na náhradě nákladů řízení částku 81 694 Kč.
3.            Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.  Vymezení věci

1. Žalobci byly Ministerstvem životního prostředí poskytnuty dotace v rámci operačního programu životní prostředí na základě:

• registrace akce a rozhodnutí o poskytnutí dotace č. 115D314020500 ze dne 23. 8. 2017 ve znění rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 20. 2. 2018 (dále jen „rozhodnutí odpady“) na projekt „systém odděleného sběru Prachatice – technické vybavení“.
• registrace akce a rozhodnutí o poskytnutí dotace č. 115D314020777 ze dne 8. 9. 2017 ve znění rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 22. 5. 2018 (dále jen „rozhodnutí sběrný dvůr“), na projekt „sběrný dvůr Prachatice – dovybavení a stavební úpravy“.

2. Finanční úřad pro Jihočeský kraj (dále jen „finanční úřad“) zahájil u žalobce daňovou kontrolu, jejíž předmětem bylo plnění podmínek vyplývajících z rozhodnutí sběrný dvůr a rozhodnutí odpady. V rámci daňové kontroly zjistil, že s veřejnou zakázkou na projekt s názvem „systém odděleného sběru Prachatice – technické vybavení“ (dále jen „veřejná zakázka odpady“), současně proběhla veřejná zakázka na projekt s názvem „sběrný dvůr Prachatice – dovybavení“ (dále jen „veřejná zakázka sběrný dvůr“). Na realizaci obou projektů obdržel žalobce dotaci. Finanční úřad dospěl k závěru, že mezi těmito veřejnými zakázkami existovala časová a funkční souvislost. Žalobce zakázky zadal ve dvou zjednodušených podlimitních řízeních, avšak zákonné podmínky pro uplatnění tohoto postupu nebyly naplněny, neboť žalobce v rozporu se zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), rozdělil předmět daných veřejných zakázek tak, že došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limit ve výši 5 706 000 Kč stanovený nařízením vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „nařízení č. 172/2016 Sb.“). Finanční úřad stanovil dvěma platebními výměry odvody pro porušení rozpočtové kázně ve výši 1 072 983 Kč a ve výši 775 536 Kč.  Platební výměry byly vydány dne 27. 7. 2023.
3. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a platební výměry potvrdil.

II.  Stručný obsah žaloby

4. Žalobce namítá nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dále namítá přepjatý formalismus, neboť žalovaný se podle něj nezaměřil na meritum věci, zejména na zdůvodnění, které věci a proč mají tvořit funkční celek ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách a v čem shledává stejné věcné plnění předmětných veřejných zakázek. Podle žalobce se jedná o různá plnění, která spolu technologicky a funkčně nesouvisí.
5. Uplatněna byla rovněž námitka právní nejistoty a porušení požadavku, podle něhož správce daně dbá, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Podle žalobce se žalovaný odchýlil od rozhodnutí předsedy Úřadu pro hospodářskou soutěže ze dne 6. 1. 2023, čj. ÚOHS-00696/2023/161, na které ve svém odvolání poukazoval.
6. Konečně se žalobce dovolává zásady in dubio pro libertate. Tvrdí, že pojem „funkční celek“ užitý v § 18 odst. 2 o veřejných zakázkách je obecný pojem. Protože se tento pojem podle žalobce mezi jednotlivými rozhodujícími orgány různí, mělo by se v pochybnostech jít ve prospěch adresáta regulace.

III.  První vyjádření žalovaného

7. Žalovaný nesouhlasí s námitkou nedostatečného odůvodnění svého rozhodnutí a formalistického posouzení. Žalovaný rozebral, jaké shodné prvky mají obě posuzované veřejné zakázky a jaká je podle něj mezi nimi souvislost. Trvá na tom, že tyto zakázky představovaly funkční celek ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách.

IV.  Kasační rozsudek Nejvyššího správního soudu

8. Ve věci Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) vydal rozsudek ze dne 12. 3. 2025, čj. 57 Af 2/2024-95, kterým žalobu zamítl. Daný rozsudek pro nepřezkoumatelnost zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 6. 2026, čj. 2 Afs 74/2025-38, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

V.  První vyjádření žalobce

9. Ve vyjádření ze dne 29. 7. 2026 žalobce uvedl, že mezi veřejnou zakázkou odpady a veřejnou zakázkou sběrný dvůr neexistuje jednotící prvek ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 12. 6. 2024, čj. 8 As 43/2023‑52, neboť neuskutečnění jedné z těchto zakázek nijak nesnižuje hospodářskou hodnotu druhé ze zakázek. Mezi zakázkami existuje jen vztah korelace daný tím, že poskytovatel dotace v jeden okamžik vypsal dotační tituly, v jejichž rámci žalobce administroval dvě samostatné veřejné zakázky. Neexistuje mezi nimi vztah kauzality. Funkční souvislost zakázek v podobě zlepšení nakládání s odpady v Prachaticích, snížení množství odpadů ukládaných na skládky a zvýšení jejich materiálového využití žalobce považuje za příliš široce vymezený společný cíl. Veřejná zakázka odpady byla realizována s cílem naplnit závaznou část plánu odpadového hospodářství Jihočeského kraje, konkrétně za účelem splnění povinnosti zvýšení separace odpadu. Naproti tomu skrze veřejnou zakázku sběrný dvůr mělo dojít toliko k zefektivnění nakládání s odpady uloženými ve sběrném dvoře, včetně nebezpečného odpadu.
10. Žalovaný funkční souvislost veřejných zakázek dovozoval též z jejich podřazení pod shodný CPV kód. Podle žalobce není rozhodující klasifikace z pohledu CPV kódů, nýbrž vzájemná provázanost plnění. Žalobce setrvává na odkazu na rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 6. 1. 2023, čj. ÚOHS-00696/2023/161, z něhož podle něj vyplývá, že sběr a svoz odpadu na jedné straně a provoz sběrného dvora na druhé straně spolu funkčně nesouvisí.

VI.  Druhé vyjádření žalovaného

11. Žalovaný zmínil, že zohlednil i žalobcem rozdílně formulované cíle obou projektů. Závěr o jejich funkční souvislosti nebyl založen na předpokladu naprosté totožnosti všech dílčích cílů obou projektů. Žalovaný funkční souvislost dovodil z komplexního posouzení a poukázal mj. na to, že svoz, sběr a zpracování odpadu jsou zajištěny jeho přepravou do sběrného dvora, kde dochází k dotřídění odpadu. Ve svém rozhodnutí se žalovaný zabýval odkazovaným rozhodnutím předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Svůj závěr o funkční souvislosti žalovaný nevystavěl na předpokladu, že vybavení sběrného dvora samo o sobě zvyšuje motivaci obyvatel k separování odpadu. Společné však bylo, že plnění pořizovaná v obou projektech představovala součást systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Jednotící prvek obou veřejných zakázek spočívá v jejich společném zapojení do systému nakládání s komunálními odpady, v jehož rámci pořízené vybavení sloužilo jednotlivým na sobě navazujícím činnostem. Podle žalovaného předložené plány odpadového hospodářství samy o sobě neřeší otázku, zda jednotlivá plnění v rámci posuzovaných veřejných zakázek tvoří jeden funkční celek. Posouzení této otázky závisí na vyhodnocení všech okolností projednávané věci, nikoli na vymezení cílů v plánech odpadového hospodářství.

VII.  Druhé vyjádření žalobce

12. Ve vyjádření ze dne 25. 8. 2026 žalobce zmínil, že jednotící prvek zkoumaných veřejných zakázek nemůže spočívat v jejich společném zapojení do systému nakládání s komunálními odpady, neboť nakládání s komunálními odpady je zastřešující kategorií, která ze své podstaty zahrnuje veškeré činnosti při sběru, přepravě, třídění a odstraňování komunálního odpadu. Takové kritérium nikdy žádné plnění nevyloučí, a tudíž podle žalobce nemůže sloužit k odlišení funkčního celku od souboru samostatných veřejných zakázek. Podle žalobce argumentace žalovaného zaměňuje provázanost systému s provázaností zakázek. Žalovaný podle žalobce netvrdí a ani neprokázal, že by neuskutečnění jedné ze zakázek snížilo hospodářskou hodnotu druhé. Podle žalobce na jedné straně žalovaný uvedl, že plány odpadového hospodářství samy o sobě neurčují, zda jednotlivá plnění tvoří funkční celek, na druhé na tyto plány poukazoval při rozboru 6 společných cílů těchto zakázek. Podle žalobce jde o selektivní přístup. Žalobce nesouhlasí s argumentací o odlišnostech věci od věci, které se týkalo rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 6. 1. 2023 čj. ÚOHS-00696/2023/161. Současně má žalobce za to, že jeho skutková tvrzení zůstala nepopřena a že je to správce daně, koho tíží důkazní břemeno.

VIII.  Posouzení věci krajským soudem

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

VIII.A  Námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného

14. Krajský soud se neztotožňuje s námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného.
15. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat např. na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“.
16. Zmíněným požadavkům na přezkoumatelnost rozhodnutí žalovaný dostál. Žalovaný v bodě [13] svého rozhodnutí adekvátně shrnul obsah odvolání do 5 argumentačních okruhů, k nimž se postupně vyjádřil přezkoumatelným způsobem. Žalovaný ve svém rozhodnutí popsal (body [41] až [51]), proč podle něj veřejná zakázka odpady a veřejná zakázka sběrný dvůr představují jeden funkční celek ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách. V rámci svého posouzení se neztotožnil s tvrzením žalobce o odlišných funkcích veřejné zakázky odpady (její funkcí bylo podle žalobce zajištění dodatečných kapacit a množství nádob na tříděný odpad) a veřejné zakázky sběrný dvůr (její funkcí bylo podle žalobce zajištění kontejnerů pro nebezpečný odpad a zajištění vozidla, které bude ve sběrném dvoře odpady nakládat). Žalovaný naopak shledal, že obě zakázky mají společný cíl (provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a separování jednotlivých druhů odpadů) a dále uvedl, že v rámci dokumentace k závěrečnému vyhodnocení sám žalobce cíle obou veřejných zakázek vymezoval shodně. Takto pojatý společný cíl (záměr, resp. funkce) veřejných zakázek stála v základu posouzení žalovaného, který na základě dalších důvodů objasnil, proč obě zakázky podle něj představují jeden funkční celek. Žalobce se s takto pojatým společným cílem (záměrem, resp. funkcí) obou veřejných zakázek věcně neztotožňuje, což však rozhodnutí žalovaného nečiní nepřezkoumatelným.
17. S důvody, na kterých žalovaný své rozhodnutí založil, žalobce ve své žalobě věcně polemizuje, což by nebylo možné, pokud by jeho rozhodnutí bylo skutečně nepřezkoumatelné.

VIII.B  Funkční celek

18. V posuzované věci je stěžejní otázkou, zda veřejná zakázka odpady a veřejná zakázka sběrný dvůr představovaly funkční celek ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách.

VIII.B.1  Obecná východiska

19. Podle § 18 odst. 1 a 2 zákona o veřejných zakázkách platí:

(1) Je-li veřejná zakázka rozdělena na části, stanoví se předpokládaná hodnota podle součtu předpokládaných hodnot všech těchto částí bez ohledu na to, zda je veřejná zakázka zadávána

a) v jednom nebo více zadávacích řízeních, nebo

b) zadavatelem samostatně nebo ve spolupráci s jiným zadavatelem nebo jinou osobou.

(2) Součet předpokládaných hodnot částí veřejné zakázky podle odstavce 1 musí zahrnovat předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Kromě případů uvedených v odstavci 3 musí být každá část veřejné zakázky zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky.

20. Podle § 18 odst. 2 věty první zákona o veřejných zakázkách se posuzuje, zda jde o funkční celek a zda byly veřejné zakázky zadány v časové souvislosti. K výkladu daného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší správní soud v bodech [19] až [21] rozsudku ze dne 12. 6. 2024, čj. 8 As 43/2023‑52, kde uvedl (zvýraznění dodáno krajským soudem):

Ačkoliv bylo uvedené pravidlo v této konkrétní podobě do textu zákona zakotveno až přijetím ZZVZ [tj. zákona o veřejných zakázkách], podle jeho důvodové zprávy (sněmovní tisk č. 637, VII. volební období Poslanecké sněmovny) ‚vychází z dosavadní judikatury, dle které je za jednu veřejnou zakázku považováno plnění, které spolu souvisí, a to na základě funkčních (věcných a místních) a časových hledisek.‘ Není proto žádný důvod, aby bylo při interpretaci tohoto pravidla odhlédnuto od dosavadní judikatury správních soudů k § 13 odst. 8 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (obdobně rozsudek NSS z 23. 3. 2023, čj. 9 As 205/2022-51). Tato judikatura při posuzování, zda jednotlivá plnění tvoří jedinou veřejnou zakázku, převážně akcentovala jejich věcnou, místní a časovou souvislost. Nejednalo se však o zcela všeobjímající faktory, nýbrž bylo nutné přihlédnout ke všem konkrétním skutkovým okolnostem dané věci (rozsudek NSS z 30. 9. 2011, čj. 8 Afs 31/2011-254, č. 2735/2013 Sb. NSS). Jako podstatný byl v judikatuře hodnocen také jednotný záměr zadavatele (rozsudek NSS z 17. 9. 2015, čj. 7 As 211/2015-31), respektive to, zda byl celkový smysl zadavatelovy poptávky dán až uskutečněním veškerého poptávaného plnění (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-16/98, Komise vs. Francie).

Právě poslední dva uvedené faktory se podle názoru Nejvyššího správního soudu významným způsobem promítly do textu § 18 odst. 2 věty první ZZVZ. Jakkoliv důvodová zpráva naznačuje, že pro závěr o existenci funkčního celku je podstatná jen věcná a místní souvislost plnění, pojem funkční celek vyjadřuje komplexitu plnění, tj. nikoliv jejich pouhou souvislost, nýbrž spíše provázanost či spojení určitým pojícím prvkem. Tím zpravidla bude shora citovanou judikaturou zmiňovaný celkový (jednotící) záměr zadavatele, respektive potřeba realizace všech provázaných plnění tak, aby byl naplněn celkový smysl poptávky. To neznamená, že by každé plnění nemohlo sledovat také vlastní cíl, jehož význam může být dokonce sám o sobě převažující. Avšak v situaci, kdy plnění ve svém souhrnu sledují navíc také společný cíl, jedná se o zásadní indicii nasvědčující tomu, že dělení na dílčí plnění je účelové. Za společný cíl více plnění však nelze považovat zcela obecné a široké cíle, které by mohly spojovat i zjevně nesouvisející veřejné zakázky (jako příklad takového příliš širokého cíle komentářová literatura označuje například ‚zlepšení životní úrovně v obci‘ Podešva, V. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer, stav k 16. 7. 2023. ASPI_ID KO134_2016CZ).

Je však třeba zdůraznit, že věcná, místní a časová souvislost jednotlivých plnění zůstávají klíčovými faktory při posuzování jednoty veřejné zakázky, a to i proto, že také vypovídají právě o možném celkovém (jednotícím) záměru zadavatele. Nejedná se nicméně o samostatné podmínky, které by bylo možné považovat toliko za splněné nebo nesplněné. Mají spíše povahu hledisek, u nichž naplnění jednoho z nich v menší míře může být kompenzováno naplněním dalšího ve větší míře. Posouzení otázky, zda více plnění představuje jedinou veřejnou zakázku, je tak nadále výsledkem komplexního hodnocení všech skutkových okolností. V tomto směru je nutno konstatovat, že toto posouzení neumožňuje vyslovení jednoznačného algoritmu […].“

21. V právě citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 8 As 43/2023‑52 je rozebrán rovněž požadavek, že společný cíl posuzovaných veřejných zakázek nemůže být vymezen příliš široce, což je obecný postulát formulovaný i v žalobcem odkazovaném rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 24. 6. 2021, čj. ÚOHS-20865/2021/161/Tmi, ze kterého žalobce obsáhle citoval v žalobě. Kromě zmínky o nemožnosti formulovat společný cíl příliš široce však krajský soud nespatřuje žádnou další relevanci úvah uvedených v daném rozhodnutí pro posuzovanou věc, neboť dané správní rozhodnutí řešilo charakterem odlišné veřejné zakázky (2 veřejné zakázky na zbudování 2 úseků chodníků), které nemají nic společného s charakterem nyní posuzovaných veřejných zakázek.
22. Žalobce se dovolává aplikace zásady in dubio pro libertate (v pochybnostech ve prospěch svobody jednotlivce). Tvrdí, že pojem „funkční celek“ ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách je různými orgány vykládán různě a z tohoto důvodu požaduje, aby se vycházelo z výkladu daného ustanovení, které zastává žalobce. Krajský soud konstatuje, že místo pro uplatnění dané zásady je tam, kde se nabízí 2 výklady, které jsou obdobně přesvědčivé při zohlednění všech výkladových metod (bod [29] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2023, čj. 2 Afs 118/2022‑53). Žalobce proti obecnému výkladu pojmu „funkční celek“ ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu čj. 8 As 43/2023‑52 nepředkládá nějakou vlastní výkladovou alternativu. Naopak, jak je patrné z jeho kasační stížnosti, o níž v posuzované věci rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem čj. 2 Afs 74/2025-38, sám se dovolává rozsudku čj. 8 As 43/2023‑52. V posuzované věci tak krajský soud nevidí konkurenci 2 obdobně přesvědčivých výkladů textu zákona, nýbrž jde o adekvátní aplikaci výkladového přístupu, který se ustálil na úrovni Nejvyššího správního soudu. Byť aplikace tohoto zákonného pojmu může být intelektuálně složitější záležitost, neznamená to, že by byl prostor pro aplikaci zásady in dubio pro libertate.

VIII.B.2  K otázce úplnosti skutkových zjištění
ve vztahu k hodnocení existence funkčního celku

23. Mezi stranami není sporu o tom, že časová a místní souvislost obou veřejných zakázek je dána.
24. Do popředí nicméně vystupuje hledisko věcné souvislosti, neboť právě dané hledisko má v posuzované věci nejvyšší vypovídací hodnotu k otázce, zda jsou obě posuzované veřejné zakázky provázány či spojeny určitým pojícím prvkem a zda zamýšleného cíle může dosáhnout až realizace všech provázaných plnění.
25. Nejprve je vhodné shrnout povahu a charakteristiku jednotlivých dílčích plnění, která byla poptávána v rámci veřejné zakázky odpady a veřejné zakázky sběrný dvůr.
26. [Veřejná zakázka odpady] V rámci veřejné zakázky odpady žalobce poptával níže uvedená dílčí plnění. U každého z těchto dílčích plnění krajský soud současně uvádí informace, které k nim vyplynuly z podkladů nazvaných „analýza potenciálu tvorby odpadů v zájmové oblasti a materiálových toků pro projekt ‚sběrný dvůr Prachatice – dovybavení a stavební úpravy‘ “ (dále jen „analýza odpady“), „doklady prokazující splnění specifických podmínek stanovených rozhodnutím o poskytnutí dotace – celková projektová kapacita ‚systém odděleného sběru – technické vybavení‘ “ (dále jen „dokumentace odpady“) a „technická specifikace – systém odděleného sběru Prachatice – technické vybavení“:

• plastové nádoby (popelnice) na bioodpad měly mít hnědou barvu a měly být určeny na biologicky rozložitelný komunální odpad pro obyvatele Prachatic. Stávající počet těchto popelnic (500 ks o objemu 240 l) byl nedostatečný, proto žalobce usiloval o pořízení dalších 150 ks o objemu 240 l. Dále žalobce usiloval o pořízení 10 plastových popelnic na biologicky rozložitelný komunální odpad o objemu 1 100 l, aby mohly být umístěny na sídlišti, kde žádné takové popelnice dosud nebyly. Na přední straně měly mít tyto popelnice o objemu 1 100 l tepelné ražení s nápisem „bio“.
• plastové nádoby (popelnice) na plast v počtu 500 ks měly mít objem 240 l. Žalobce s jejich pomocí hodlal zavést sběr plastového odpadu z domácností v rodinných domech. Dané popelnice na plast měly být zapůjčeny obyvatelům rodinných domů. Dále žalobce hodlal pořídit 25 kovových popelnic na plast o objemu 1 100 l určených pro exponovaná místa nebo pro novou zástavbu. Kovové popelnice měly být označeny samolepkou „ekokom – plast“.
• plastové nádoby (popelnice) na papír v počtu 500 ks měly mít objem 240 l. Žalobce s jejich pomocí hodlal zavést sběr papíru z domácností v rodinných domech. Popelnice na papír měly být zapůjčeny obyvatelům rodinných domů. Dále žalobce hodlal pořídit 25 kovových popelnic na papír o objemu 1 100 l určené pro exponovaná místa nebo pro novou zástavbu. Kovové popelnice měly být označeny samolepkou „ekokom – papír“.
• velkoobjemové kontejnery na papír a plast o objemu 10 m3 v počtu 2 kusů. Zmíněné kontejnery měly být uvnitř rozděleny příčkou tak, aby ½ kontejneru pojmula papír a druhá ½ pojmula plast. Tyto kontejnery měly být určeny pro úklid veřejných komunikací, pro veřejné akce konané žalobcem a pro sběr odpadu ve školách a dalších institucích.
• uzavřené kontejnery na kovový odpad v počtu 5 kusů, které měly být umístěny po městě, čímž měla být rozšířena možnost odkládání kovového odpadu, neboť dosud bylo možné kovový odpad odkládat jen ve sběrném dvoře.
• inteligentní koše na separovaný odpad určené pro historické centrum města. Tyto koše měly být určeny pro sběr plastu a papíru, měly být uzavřené a část z nich měla být vybavena lisem ke zvýšení kapacity. Stav jejich naplnění měl umožnit kontrolovat monitorovací systém umožňující odesílat data po internetu.

27. Krajský soud vyhodnotil, že cílem (záměrem) veřejné zakázky odpady bylo zajištění dodatečných kapacit pro umožnění třídění plastu, papíru, kovu a bioodpadu, tj. odpadu, který domácnosti pravidelně a v hojné míře produkují a který pokud by nebyl uložen podle jeho druhů do příslušných popelnic, by skončil jako netříděný směsný komunální odpad. Takový cíl (záměr) jednak vyplývá z charakteru poptávaného plnění (popelnice na jednotlivé zmíněné druhy odpadu), jednak z motivace pro jejich pořízení popsané v analýze odpady, která logicky popisuje cíle a záměry žalobce. Podle náhledu krajského soudu současně takové vymezení cíle (záměru) veřejné zakázky odpady nejsou pojaty nepřiměřeně široce.
28. [Veřejná zakázka sběrný dvůr] V rámci veřejné zakázky sběrný dvůr žalobce poptával níže uvedená dílčí plnění. U každého z těchto dílčích plnění krajský soud současně uvádí informace, které k nim vyplynuly z podkladů nazvaných „analýza potenciálu tvorby odpadů v zájmové oblasti a  materiálových toků pro projekt ‚sběrný dvůr Prachatice – dovybavení a stavební úpravy‘ “ (dále jen „analýza sběrný dvůr“) a „doklady prokazující splnění specifických podmínek stanovených rozhodnutím o poskytnutí dotace – celková projektovaná kapacita ‚sběrný dvůr Prachatice – dovybavení a stavební úpravy‘ “ (dále jen dokumentace sběrný dvůr“):

• čelní kolový nakladač má ve sběrném dvoře sloužit k nakládání balíků, dřeva, větví, štěpky, přihrnutí materiálu do lisu.
• velkoobjemové kontejnery o minimálním objemu 10 m3 měly mít pevnou střechu a měly sloužit pro skladování stavebních materiálů s obsahem azbestu. Důvodem pro jejich pořízení byla skutečnost, že počet stávajících kontejnerů nestačil.
• velkoobjemové kontejnery o minimálním objemu 8 m3 měly být nezastřešené, mít pevné bočnice po obou stranách a sklopné čelo a měly sloužit pro skladování stavebních odpadů (beton, cihly apod.). Důvodem pro jejich pořízení byla skutečnost, že počet stávajících kontejnerů nestačil.
• mobilní eko sklady měly mít záchytnou roštovou vanu, boční odvětrávání a elektroinstalaci. Vjezd do nich měl být řešen dvoukřídlými vraty a nájezdovou rampou. Měly sloužit ke skladování nebezpečného odpadu, jako např. nádob na olej, baterií, barev apod. Pro skladování nebezpečných odpadů v podobě barev, laků, obalů, kyselin, olejových filtrů, absorpčních čerpadel atd. dosud sloužily 2 sklady, které však kapacitně nestačily, a navíc nebyly vybaveny záchytnou vanou po celé ploše.

29. Krajský soud vyhodnotil, že předložený spisový materiál neobsahuje dostatek podkladů pro úplné posouzení otázky, zda veřejná zakázka odpady a veřejná zakázka sběrný dvůr tvoří či netvoří – byť třeba v části – funkční celek ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách. Skutkový stav nebyl před správními orgány zjištěn úplně tak, aby bylo možno takové posouzení provést u čelního kolového nakladače, který tvoří součást veřejné zakázky sběrný dvůr.
30. K čelnímu kolovému nakladači lze ve správním spise nalézt jen kusé informace. Konkrétně z analýzy sběrný dvůr a z dokumentace sběrný dvůr vyplývá následující:

• Technické služby Prachatice, jako provozovatel sběrného dvora, začaly s návozem papíru ze separačních kontejnerů do haly ve sběrném dvoře, kde bude docházet k jeho dotřídění a dále slisování do balíků.
• Dále Technické služby Prachatice chtěly navážet do sběrného dvora plast z kontejnerů na jeho separaci a buď jej zde dotřídit, nebo slisovat do balíků.
• K účelu nakládání těchto balíků a dále dřeva, větví, štěpky a k přihrnutí materiálu do lisu žalobce potřeboval čelní kolový nakladač o dostatečném výkonu a síle.
• Čelní kolový nakladač má být podle analýzy sběrný dvůr vybaven ramenem s univerzálním rychloupínačem pro připojení přídavných zařízení, jako jsou např. lopata, lžíce, sněhová fréza, pluh, rotační sekačka apod. Stoj má být dále vybaven štěpkovačem pro drcení větví z údržby stromů. Podle technické specifikace byla však poptávána jen lopata na zem s hladkým břitem, multifunkční lopata (4 v 1) a paletační vidle s délkou zubů 1 m.

31. Popsané kusé informace zakládají nezbytnost zjistit a důkazně podložit, zda záměrem (cílem) žalobce bylo, aby čelní kolový nakladač plnil úkoly při dalším nakládání s plastem a papírem uloženým do popelnic na plast a papír pořízených v rámci veřejné zakázky odpady. Pokud bylo záměrem žalobce, aby kolový nakladač nakládal balíky vzniklé slisováním takového plastového a papírového odpadu nebo aby tento papír či plast přihrnoval do lisu, pak jde o relevantní okolnost pro hodnocení existence funkčního celku ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách. Podklady analýza sběrný dvůr a dokumentace sběrný dvůr přitom zmiňují mezi plánovým účelem pořízení čelního kolového nakladače mj. nakládání balíků. V této analýze se současně hovoří o tom, že plast a papír budou lisovány do balíků.
32. Krajský soud vychází z toho, že záměr zvýšit objem odpadu tříděného podle jeho druhu (papír, plast, bioodpad a kov) se nemůže smysluplně omezit pouze na pořízení popelnic na ukládání jednotlivých druhů odpadu a na to, aby obyvatelé města ukládali jednotlivé druhy odpadu do příslušných popelnic. Třídění odpadu nekončí tím, že obyvatelé města uloží jednotlivé druhy odpady (papír, plast, kov a bioodpad) do příslušných popelnic umístěných ve městě. Aby mělo takové třídění smysl, musí být též zajištěno další nakládání s takto rozděleným odpadem uloženým do příslušných popelnic.
33. Z analýzy odpady vyplývá, že žalobce očekával, že díky popelnicím pořízeným v rámci veřejné zakázky odpady dojde ke zvýšení produkce plastového a papírového odpadu. Podle této analýzy stávající produkce papíru a plastu za rok 2015 činila 268,817 t. Po realizaci veřejné zakázky odpady žalobce předpokládal zvýšení produkce tohoto odpadu o 143 t ročně. Dalších 10,5 t ročně daného odpadu žalobce očekával, že bude ukládáno do inteligentních košů na separovaný odpad pořízené v rámci veřejné zakázky odpady. Celkové očekávané zvýšení tak bylo o 153,5 t ročně. Předpoklad zvýšení produkce tříděného odpadu se potvrdil, jak dokládají žalobcem předložená hlášení o nakládání s odpady (hlášení ISPOP). Kupní smlouvy na plnění pořízená v rámci zakázek odpady a sběrný dvůr byly podepsány na sklonku roku 2017, efekt jejich pořízení se tak začal projevovat od roku 2018, kdy bylo plnění převzato. Ve výkazech za roky 2018 a 2019 je přitom patrný nárůst produkce tříděného plastového a papírového odpadu v porovnání s rokem 2017. Původní předpoklad nárůstu objemu tříděného odpadu v návaznosti na pořízení popelnic v rámci zakázky odpady je logický a v průběhu času se v praxi potvrdilo, že oproti roku 2017 došlo ke zvýšení produkce tříděného odpadu.
34. Žalobce tak předpokládal v souvislosti s veřejnou zakázkou odpady významné zvýšení produkce plastového a papírového odpadu. Musel tak mít rovněž představu, co se bude s dodatečně vytvořeným množstvím plastového a papírového odpadu dále činit. Bez vyřešení navazujícího problému, jak bude dále naloženo s dodatečně vytvořeným plastovým a papírovým odpadem, nemůže mít veřejná zakázka odpady smysluplný efekt. V analýze sběrný dvůr se zmiňuje, že Technické služby Prachatice začínají s návozem papíru ze separačních kontejnerů do haly ve sběrném dvoře, kde bude docházet k jeho dotřídění a dále slisování do balíků. Dále se v této analýze zmiňuje, že sem chtějí Technické služby Prachatice navážet plastový odpad z kontejnerů na separaci, dotřídit je a opět slisovat do balíků. V daném ohledu bude potřeba v dalším správním řízení zjistit a důkazně podložit, zda bylo záměrem žalobce dodatečně vytvořený plastový a papírový odpad uložený do popelnic pořízených v rámci veřejné zakázky odpady vozit do sběrného dvora. Pokud bylo záměrem žalobce jej sem vozit, pak je třeba zjistit, zda bylo jeho záměrem v době zadávání veřejné zakázky, aby čelní kolový nakladač plnil nějaké úkoly při nakládání s dodatečně vytvořeným plastovým a papírovým odpadem v rámci sběrného dvora (např. převážení balíků slisovaného papíru či platu, přihrnování odpadu do lisu). Měl-li čelní kolový nakladač zajišťovat další nakládání s dodatečně vytvořeným plastovým a papírovým odpadem uloženým do popelnic pořízených v rámci veřejné zakázky odpady, pak jde o okolnost, která vyžaduje hodnocení, zda zde z tohoto důvodu není dán funkční celek ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách tvořený popelnicemi pořízenými v rámci veřejné zakázky odpady a čelním kolovým nakladačem z veřejné zakázky sběrný dvůr.
35. V obdobném duchu bude potřeba po skutkové stránce zjistit a důkazně podložit, jaký byl záměr žalobce ohledně dalšího nakládání s dodatečně vytvořeným biologicky rozložitelným komunálním odpadem či kovovým odpadem, jehož zvýšená produkce byla očekávána v souvislosti s plánovaným nákupem popelnic na tento druh odpadu v rámci veřejné zakázky odpady. V daném ohledu bude třeba zjistit, zda čelní kolový nakladač měl či neměl plnit nějakou úlohu při nakládaní s dodatečně vytvořeným biologicky rozložitelným komunálním odpadem či kovovým odpadem vzniklým v návaznosti na realizaci veřejné zakázky odpady. Dodat lze, že na základě veřejné zakázky odpady žalobce očekával významné navýšení produkce biologicky rozložitelného komunálního odpadu, a to z 352,762 t (což je stav v roce 2015) o minimálně 190 t. U kovového odpadu očekával zvýšení produkce z 0 t na 7 t.
36. Pokud by se při dalším zjišťování skutkového stavu ukázalo, že záměr s čelním kolovým nakladačem byl takový, že měl zčásti sloužit pro nakládání s dodatečně vytvořeným tříděným odpadem uloženým do popelnic pořízených v rámci veřejné zakázky odpady a zčásti měl sloužit i pro jiné úkoly v rámci sběrného dvora, bude potřeba vyšetřit, zda některý z těchto záměrů nebyl v porovnání s druhým pouze okrajový (mizivý). Okrajovost (mizivost) takového užití by funkční celek nezakládala. Jinak by tomu bylo v případě, že nešlo jen o okrajový (mizivý) záměr (cíl), byť by třeba stále nebyl převažující. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v bodě [20] rozsudku čj. 8 As 43/2023-52: „To neznamená, že by každé plnění nemohlo sledovat také vlastní cíl, jehož význam může být dokonce sám o sobě převažující. Avšak v situaci, kdy plnění ve svém souhrnu sledují navíc také společný cíl, jedná se o zásadní indicii nasvědčující tomu, že dělení na dílčí plnění je účelové.“
37. Krajský soud tak shledal, že skutkový stav nebyl zjištěn natolik úplně, aby umožnil celistvé právní posouzení, zda v posuzované věci šlo o funkční celek. Podle § 77 odst. 2 s. ř. s. má sice soud ve správním soudnictví možnost doplnit důkazy provedené správním orgánem. Již jazykový výklad slova „doplnit“ nasvědčuje tomu, že má jít o dílčí rozšíření skutkových zjištění, nikoli rozsáhlejší nahrazování chybějící zjišťovací činnosti správního orgánu. Úkolem soudu není nahrazovat činnost správního orgánu. Doplnit dokazování tak má místo tam, kde by šlo o dílčí doplnění dokazování. V posuzované věci je však potřeba rozsáhlejšího doplnění dokazování, neboť je potřeba zjistit a důkazně podložit, zda a případně jaké úlohy měl čelní kolový nakladač plnit ve vztahu k dodatečně vyprodukovanému odpadu z popelnic pořízených v rámci veřejné zakázky odpady. S tím též souvisí zjišťování, jaký byl záměr žalobce ohledně dalšího nakládání s takto dodatečně vyprodukovaným odpadem. Potřeba rozsáhlejšího doplnění skutkových zjištění odůvodňuje postup krajského soudu v podobě zrušení správního rozhodnutí tak, aby se správnímu orgánu otevřel prostor pro ono rozsáhlejší doplnění dokazování [srov. § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].
38. Vhodné je též zmínit, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky odpady byla 4 350 000 Kč (viz zadávací dokumentace, svazek č. 1). Předpokládaná hodnota veřejné zakázky sběrný dvůr byla 3 790 000 Kč (viz zadávací dokumentace, svazek č. 2), z čehož 3 000 000 Kč připadalo na čelní kolový nakladač a zbylá částka 790 000 Kč na kontejnery objemu 10 m3, kontejnery o objemu 8 m3, mobilní eko sklady a dopravu (viz analýza sběrný dvůr). Bližší zjišťování informací o záměru s čelním kolovým nakladačem a k tomu, zda měl sloužit k nakládání s dodatečně vyprodukovaným odpadem z nádob pořízených v rámci veřejné zakázky odpady, má význam v tom, že součet předpokládané hodnoty veřejné zakázky odpady a předpokládané hodnoty čelního kolového nakladače činí 7 350 000 Kč (= 4 350 000 Kč + 3 000 000 Kč), tj. více než 5 706 000 Kč, což byla finanční hranice pro nadlimitní veřejnou zakázku podle § 3 odst. 1 písm. b) nařízení č. 172/2016 Sb.
39. Co se týče velkoobjemových kontejnerů na stavební materiál s obsahem azbestu, velkoobjemových kontejnerů na stavební odpad a mobilní sklady na nebezpečný odpad, které byly předmětem veřejné zakázky sběrný dvůr, krajský soud uvádí následující. Mezi těmito kontejnery pořízenými v rámci veřejné zakázky sběrný dvůr a popelnicemi, které byly pořízeny v rámci veřejné zakázky odpady krajský soud spatřuje odlišné charakteristiky. Popelnice, které tvoří předmět veřejné zakázky odpady, slouží k uskladnění odpadu, který domácnosti pravidelně a v hojné míře produkují (papír, plast, kov a bioodpad). Tyto popelnice byly určeny k umístění po městě, aby se obyvatelům vytvořily příznivé podmínky pro třídění těchto odpadů. Bez dodatečných kapacit pro třídění by takový plastový, papírový či kovový odpad nebo bioodpad zřejmě skončil v popelnicích na směsný komunální odpad. Naproti tomu kontejnery pořízené v rámci veřejné zakázky sběrný dvůr byly určeny na odpad, který domácnosti tvoří spíše nepravidelně, až výjimečně (nebezpečný stavební odpad s obsahem azbestu, stavební odpad, nebezpečný odpad typu barev, laků, baterií, kyselin, olejových filtrů, absorpčních čerpadel atd.). Tyto kontejnery měly být umístěny ve sběrném dvoře, tj. nikoli po městě jako popelnice, kterých se týká veřejná zakázka odpady. Požadavky na nakládání s nebezpečnými odpady jsou odlišné (přísnější) než na nakládání s papírovým, plastovým a kovovým odpadem či bioodpadem. Rozdílné je též nakládání se stavebním odpadem na jedné straně a s papírovým, plastovým a kovovým odpadem či bioodpadem na druhé straně.
40. Popelnice pořízené v rámci veřejné zakázky odpady jsou určené pro zřetelně odlišné druhy odpadů než kontejnery pořízené v rámci veřejné zakázky sběrný dvůr. Pro tuto odlišnost si lze dost dobře představit, že na sobě nezávisle může fungovat třídění plastu, papíru, kovu a bioodpadu v popelnicích rozmístěných po městě a ukládání stavebního odpadu a nebezpečného odpadu ve sběrném dvoře. Zlepšení možností pro třídění plastů, papíru, bioodpadu a kovů nijak nezvyšuje či nesnižuje tvorbu stavebního či nebezpečného odpadu, což platí i naopak.
41. Pro právě popsané rozdíly (body 39. a 40.) krajský soud nenahlíží na popelnice pořízené v rámci veřejné zakázky odpady a kontejnery pořízené v rámci veřejné zakázky sběrný dvůr jako na funkční celek ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných odpadech. To neznamená, že je vyloučeno, aby v rámci dalšího řízení žalovaný identifkoval po skutkové stránce nějaký dosud neidentifikovaný spojující či jednotící prvek. Teoreticky nelze vyloučit, že existuje např. nějaký technologický důvod (sdílení významné technologie nakládání s odpady) či obdobný důvod, který by vedl k tomu, že společně mají obě zakázky společný cíl, který kvalitativně přesahuje skutečnost, že se jednak rozšířila možnost třídit plasty, papír, bioodpad a kov a že se jednak rozšířily kapacity pro odkládání stavebního odpadu s azbestem, stavebního odpadu a nebezpečného odpadu (typu barev, laků, baterií, kyselin, olejových filtrů, absorpčních čerpadel atd.). Pokud však žalovaný neidentifikuje nějaký takový spojující či jednotící prvek (a je dost dobře možné, že takový prvek neexistuje), pak je třeba vycházet z toho, že popelnice pořízené v rámci veřejné zakázky odpady a kontejnery pořízené v rámci veřejné zakázky sběrný dvůr nelze považovat za funkční celek ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách.
42. Nejvyšší správní soud v posuzované věci krajskému soudu vytknul, že se nevyjádřil k tvrzení v žalobě, že vybavení sběrného dvora nevyvolává zvýšenou motivaci obyvatel k separování odpadů, což žalobce uváděl na podporu svého názoru o samostatnosti posuzovaných zakázek. Krajský soud uvádí, že spatřuje rozdílné charakteristiky popelnic pořízených v rámci veřejné zakázky odpady a kontejnerů pořízených v rámci veřejné zakázky sběrný dvůr (k tomu blíže bod 39. výše). Na tento závěr navazuje i teze žalobce, s níž krajský soud souhlasí, že dostupnost (blízkost) popelnic na tříděný odpad je faktor, který zvyšuje ochotu lidí třídit odpad (v tomto smyslu ostatně vyznívají závěry studie s názvem What encourages households to sort waste: Externally enabled conditions, internal incentives or economic enforcement, na kterou žalobce odkazoval ve své žalobě). Vybavení sběrného dvora kontejnery na stavební a nebezpečný odpad přitom na tuto ochotu třídit papír, plast, bioodpad a kov vliv nemá. Stále však platí, že funkční souvislost čelního kolového nakladače s předmětem veřejné zakázky odpady (tj. s popelnicemi na plast, papír, bioodpad a kov) může spočívat i v tom, že nakladač slouží k nakládání s odpadem, který za pomoci nově pořízených popelnic na tříděný odpad lidé vytřídili. Jaký byl záměr žalobce s čelním kolovým nakladačem, bude třeba ještě prověřit v dalším řízení.

VIII.B.3  K rozhodnutí žalovaného

43. Žalovaný ve svém rozhodnutí založil svůj názor o tom, že posuzované veřejné zakázky tvoří funkční celek, vedle zmínky o časové a místní souvislosti, zejména na hodnocení o shodném cíli obou zakázek. Konkrétně žalovaný zmínil, že

• shodným specifickým cílem veřejné zakázky odpady i veřejné zakázky sběrný dvůr bylo zvýšení podílu materiálového a energetického využití odpadů (bod [42] rozhodnutí o odvolání).
• obě veřejné zakázky měly společné vymezení cílů v podobě (bod [43] rozhodnutí o odvolání):

1)        zkvalitnění nakládání se všemi komunálními odpady, jejichž původcem je obec a její občané;

2)        nakládání s odpady kategorie N (tj. nebezpečný odpad) a kategorie O (tj. ostatní odpad);

3)        významné naplnění cílů plánu odpadového hospodářství České republiky a plánu odpadového hospodářství Jihočeského kraje;

4)        zkvalitnění třídění a evidence odpadů;

5)        vytvořit praktický rámec pro uzavřený okruh sběru, třídění a následné zpracování, popř. využití odpadu, který významně přispěje k ekologické výchově v obci a přilehlém okolí;

6)        přispět k trvale udržitelnému rozvoji obce.

• projekty obou veřejných zakázek se zaměřují na zlepšení životního prostředí a nakládání s odpady v obci, na snížení měrné produkce odpadů a jejich ukládání na skládky, na zvýšení materiálového využití odpadů, na zkvalitnění manipulace s odpady a jejich třídění a na zajištění nakládání se všemi druhy odpadů, které vznikají u občanů (bod [44] rozhodnutí o odvolání).
• jako společný cíl popelnic pořízených v rámci veřejné zakázky odpady a kontejnerů pořízených v rámci veřejné zakázky sběrný dvůr žalovaný označil provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a separování jednotlivých druhů odpadů (bod [44] rozhodnutí o odvolání).
• obě veřejné zakázky mají shodný kód CPV (body [56] až [59] rozhodnutí o odvolání).

44. Krajský soud zdůrazňuje, že při hodnocení, zda měly posuzované veřejné zakázky společný cíl (záměr) nelze za společný cíl považovat zcela obecné a široké cíle, které by mohly spojovat i zjevně nesouvisející veřejné zakázky. Jednotný cíl (záměr) musí zohledňovat základní obsah pojmu „funkční celek“, kterým je komplexita plnění, tj. nikoli pouhá souvislost, nýbrž spíše provázanost či spojení určitým pojícím prvkem, respektive potřeba realizace všech provázaných plnění, aby byl naplněn celkový cíl poptávky (bod [20] výše zmíněného rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 8 As 43/2023). Žalovaný přitom podle náhledu krajského soudu ve svém rozhodnutí pojal nepřípustně široce společný cíl obou veřejných zakázek.
45. [Zvýšení materiálového a energetické využití odpadů] Zvýšení podílu materiálového a energetického využití odpadů žalovaný označil za společný cíl obou posuzovaných veřejných zakázek. Podle náhledu soudu jde o velmi širokou kategorii, pod kterou by spadly i zcela nesourodé projekty jako např. nákup popelnic na jednotlivé druhy tříděného odpadu (zvýšení materiálového využití odpadu) a zbudování spalovny komunálního odpadu (zvýšení energetického využití odpadu). Zvýšení materiálového a energetického využití odpadů krajský soud považuje spíše za vyjádření směru, jakým se mají snahy na úseku nakládání s odpady ubírat, v takto obecné poloze však nemůže jít o adekvátně (tj. nikoli příliš široce) vnímaný cíl veřejné zakázky při hodnocení existenci funkčního celku ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách.
46. Krajský soud si je plně vědom, že žalobce u obou zakázek uvedl, že jejich specifickým cílem je zvýšit podíl materiálového a energetického využití odpadů (viz str. 14 analýzy sběrný dvůr a str. 21 analýzy odpady). Nelze však pominout, že jde o označení příslušné dotační výzvy „specifický cíl: 3.2 – Zvýšit podíl materiálového a energetického využití odpadů“. Je přitom logické, že dotační výzva má specifický cíl vymezen široce, aby pod ní mohly spadat různorodé projekty. Krajský soud vychází z toho, že žalobce hodlal obě posuzované veřejné zakázky podřadit pod uvedenou dotační výzvu. Označení této dotační výzvy však pro její široké vymezení nelze považovat za adekvátně (tj. nikoli příliš široce) vnímaný cíl veřejné zakázky při hodnocení existence funkčního celku ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách.
47. [Zkvalitnění nakládání se všemi odpady] Dalším dílčím společným cílem obou zakázek bylo podle žalovaného zkvalitnění nakládání se všemi odpady. Krajský soud uvádí, že jde o jasný příklad nepřípustně široce vymezeného cíle pro účely zkoumání existence funkčního celku ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách. Pod zkvalitnění může totiž spadat celá řada nesourodých záležitostí jako např. snížení finančních nákladů odpadového hospodářství, snížení ekologické zátěže, opatření směřující ke snížení produkce odpadů apod., které je možno naplnit řadou různorodých projektů.
48. [Nakládání s odpady kategorie N a kategorie O] Žalovaný u cíle v podobě nakládání s odpady kategorie N (nebezpečné) a kategorie O (ostatní) vycházel z cílů deklarovaných žalobcem v dokumentaci odpady a v dokumentaci sběrný dvůr. Krajský soud však shledal, že veřejná zakázka odpady se vůbec netýkala nebezpečných odpadů. Jejím předmětem bylo pořízení popelnic na bioodpad, plast, papír a kovový odpad. Nic z uvedeného není nebezpečný odpad. Nebezpečného odpadu se týkala toliko část plnění u veřejné zakázky sběrný dvůr, a to pořízení kontejneru na stavební odpad s obsahem azbestu a pořízení kontejneru na skladování nádob na olej, baterie, barvy apod. V části se zakázka sběrný dvůr týkala ostatních odpadů, a to při pořízení kontejnerů na stavební odpad typu betonu a cihel. Nakládání s odpady kategorie N (nebezpečné) tak posuzovaným zakázkám není vůbec společné. Dále pak krajský soud uvádí, že vymezení společného cíle zakázek jako nakládání s odpady kategorie O (ostatní odpady) je opět nepřípustně široké vymezení cíle pro účely posouzení funkčního celku ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách. Pod nakládání s odpady typu O totiž spadá nepřeberná řada rozdílných a nesourodých činností (skládkování, třídění, spalování, recyklace atd.).
49. [Naplnění cílů plánů odpadového hospodářství] Žalovaný s odkazem na dokumentaci sběrný dvůr a dokumentaci odpady zpracované žalobcem konstatoval, že jedním z dílčích společných cílů obou veřejných zakázek bylo naplnění cílů plánu odpadového hospodářství České republiky a plánu odpadového hospodářství Jihočeského kraje.
50. O jaké konkrétní cíle z těchto plánů má jít, se žalovaný ve svém rozhodnutí již nezmínil. V podkladové dokumentaci sběrný dvůr a dokumentaci oddělený sběr jsou však tyto cíle zmíněny. Cíle plánu odpadového hospodářství České republiky, na něž tato dokumentace odkazuje a které měly být splněny shodně pro obě veřejné zakázky, jsou značně obecné, jako např. maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojů, minimalizace negativních vlivů na zdraví lidí a životní prostředí, navrhování nových zařízení v souladu s nejlepšími dostupnými technologiemi atd. Podle náhledu krajského soudu nejde o adekvátně (tj. nikoli příliš široce) pojatý cíl z hlediska zkoumání funkčního celku ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách. Plán odpadového hospodářství České republiky (dříve § 42 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2020, nyní § 98 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech) je celostátní koncepční dokument pro předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi. Jako takový má cíle vymezené obecně a široce, což je důvodem, proč cíle v něm uvedené nebude zpravidla možné bez dalšího pojímat jako společný cíl při posuzování funkčního celku ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách.
51. V dokumentaci sběrný dvůr a dokumentaci oddělený sběr zpracované žalobcem je též shodně pro obě posuzované veřejné zakázky uvedeno, že těmito zakázkami mají být naplněny cíle plánu odpadového hospodářství Jihočeského kraje. Mělo jít o 1) zvýšení počtu sběrných dvorů, případně jejich kombinace s mobilním sběrem komunálního odpadu, 2) podpora vytvoření sběrné sítě elektrošrotu, 3) podpora výstavby zařízení na využití odpadů v souladu s platnou legislativou, 4) zajištění následné recyklace. Krajský soud nespatřuje žádnou souvislost veřejné zakázky odpady se sběrem elektrošrotu [ad 3)], žádné poptávané popelnice v rámci dané zakázky totiž neměly sloužit pro elektrošrot. Elektrošrotu se měla týkat jen část plnění v rámci zakázky sběrný dvůr, a to mobilní eko sklady umožňující odkládat mj. baterie.
52. Plán odpadového hospodářství Jihočeského kraje je opět koncepční dokument. Cíle takového koncepčního dokumentu jsou namnoze formulovány široce, což má smysl, neboť to ponechává prostor pro výběr jednoho z množiny více možných řešení či cest k dosažení cílů. Právě tato charakteristika plánu odpadového hospodářství jako koncepčního dokumentu však souvisí s tím, že ty cíle, u kterých je odkazováno na plán odpadového hospodářství Jihočeského kraje, zmíněné v bodě 51. výše, jsou formulovány příliš široce, a z tohoto důvodu je není možné stanovit jako cíle při posuzování komplexního celku.
53. Na plán odpadového hospodářství Jihočeského kraje a plán odpadového hospodářství města Prachatice poukazoval též žalobce v žalobě i svém vyjádření ze dne 29. 7. 2026 a hledal v nich části, které podle něj podporují jeho tezi o tom, že posuzované veřejné zakázky netvoří funkční celek. Žalobce zmiňoval, že dané plány nepojímají odpadové hospodářství jako jeden celek, ale že jej člení do oddělených samostatných subsystémů. Jedním z těchto subsystémů má být tříděný sběr odpadů. Žalobce tvrdí, že skrze veřejnou zakázku odpady plnil své povinnosti vyplývající z plánů odpadového hospodářství v subsystému tříděného sběru odpadů. U veřejné zakázky sběrný dvůr podle něj šlo o zefektivnění nakládaní s odpady uloženými ve sběrném dvoře, včetně nebezpečných odpadů. Nakládání s nebezpečnými odpady podle žalobce tvoří samostatný subsystém v rámci plánů odpadového hospodářství.
54. K argumentaci žalobce týkající se plánů odpadového hospodářství krajský soud zmiňuje, že za určující považuje věcné charakteristiky popelnic pořízených v rámci veřejné zakázky odpady a kontejnerů pořízených v rámci veřejné zakázky sběrný dvůr. Z charakteristiky těchto popelnic a kontejnerů v kombinaci a z motivace pro jejich pořízení popsané v analýze odpady, analýze sběrný dvůr, dokumentaci odpady a dokumentaci sběrný dvůr podle krajského soudu lze dovodit cíl pořizovaných popelnic a kontejnerů. U veřejné zakázky odpady šlo o cíl v podobě zvýšení tříděného množství papíru, plastu, bioodpadu a kovů skrze zvětšení dosavadní nedostatečné kapacity popelnic na tyto druhy odpadu a skrze umístění takových popelnic na další místa ve městě, kde dosud nebyly. U kontejnerů v rámci veřejné zakázky sběrný dvůr šlo o zvýšení nedostatečných kapacit ve sběrném dvoře pro skladování stavebního odpadu, včetně nebezpečného stavebního odpadu, a nebezpečného odpadu typu olejů, baterií, barev atd. (blíže viz body 26. až 27., 28. a 39. výše). Věcné charakteristiky těchto popelnic a kontejnerů jsou odlišné a týkaly se odlišných druhů odpadů (tříděný bioodpad a plastový, papírový či kovový odpad na jedné straně vs. stavební a nebezpečný odpad na straně druhé). Skutečnost, že plány odpadového hospodářství s odlišnými druhy odpadů spojují jiné povinnosti a cíle, krajský soud považuje za důsledek rozdílných věcných charakteristik jednotlivých druhů odpadů. Existenci či neexistenci funkční souvislosti je podle náhledu krajského soudu třeba posuzovat s ohledem na věcné charakteristiky plnění poptávaných ve veřejných zakázkách a s ohledem na faktický způsob nakládání s těmito odpady. Plány odpadového hospodářství tak krajský soud považuje při hodnocení existence funkčního celku za okrajové, primární jsou věcné charakteristiky plnění.
55. [Zkvalitnění třídění a evidence odpadů] Ani zkvalitnění třídění a evidence odpadů krajský soud nepovažuje za adekvátně (nikoli široce) vymezený cíl (záměr) pro účely zkoumání komplexního celku ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách. Jde opět o široký pojem, pod který by bylo možno zařadit i zcela nesourodé projekty, jako např. na jedné straně osvětovou kampaň v médiích k edukaci, jaké jednotlivé věci lze ukládat do barevných popelnic pro tříděný odpad, a na druhé straně pořízení průmyslového magnetu, jehož cílem je ze směsného komunálního odpadu separovat magnetické kovy. Funkční celek musí vykazovat vnitřní věcnou provázanost, kterou nelze nahrazovat pouhým zobecňováním označování na slovní úrovni.
56. [Vytvořit rámec pro uzavřený okruh nakládání s odpadem] Jako jeden ze společných cílů obou posuzovaných veřejných zakázek žalovaný označil vytvoření praktického rámce pro uzavřený okruh sběru, třídění a následného zpracování, popř. využití odpadu, který významně přispěje k ekologické výchově v obci a přilehlém okolí. Krajský soud uvádí, že pod takto vymezený „rámec“ spadá široký okruh nakládání s odpady (nespadalo by sem snad jen skládkování), opět jde tedy o příliš široké vymezení, které je nepoužitelné pro zkoumání existence funkčního celku ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách.
57. [Přispění k zajištění trvale udržitelného rozvoje obce] Zde jde podle náhledu soudu o jasný příklad širokého vymezení cíle, který se přibližuje k učebnicovému příkladu širokého vymezení cíle v podobě zlepšení životní úrovně v obci (srov. bod [20] výše zmíněného rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 8 As 43/2023-52).
58. [Zlepšení životního prostředí] Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že projekty obou veřejných zakázek se zaměřují na zlepšení životního prostředí a nakládání s odpady v obci, na snížení měrné produkce odpadů a jejich ukládání na skládky, na zvýšení materiálového využití odpadů, na zkvalitnění manipulace s odpady a jejich třídění a na zajištění nakládání se všemi druhy odpadů, které vznikají u občanů. Krajský soud zmiňuje, že jde opět o nepřípustně široké vymezení cíle, jde‑li o hodnocení funkčního celku. Zájem na zlepšení životního prostředí je navýsost široký cíl. Dále pak žalovaný uvádí výčet řady zájmů na úseku nakládání s odpady, které pokrývají značnou část požadavků na odpadové hospodářství. Pod takto široký výčet by bylo možno bez problémů zařadit celou škálu plnění, které nemají funkční návaznost. I zde jde o nepřípustně široce vymezený cíl.
59. [Provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů] Jako společný cíl obou zkoumaných veřejných zakázek žalovaný označil provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a separování jednotlivých druhů odpadů. Krajský soud konstatuje, že snad vyjma předcházení vzniku odpadů zde žalovaný vyjmenoval všechny základní úkoly, které jsou na úseku odpadového hospodářství stanoveny ohledně odpadů produkovaných domácnostmi. Pod takto širokou paletu různých činností souvisejících s odpadem, kterou žalovaný zmínil, lze podřadit řadu myslitelných vzájemně nesouvisejících veřejných zakázek, jejichž jediným svorníkem by bylo, že jsou realizovány v oblasti nakládání s odpady. Jde tedy opět o nepřípustně široké vymezení společného cíle, které tak nelze použít při hodnocení existence či neexistence funkčního celku.
60. [Kód CPV] Finanční úřad ve zprávě o daňové kontrole jako společné parametry veřejné zakázky odpady a veřejné zakázky sběrný dvůr označil též shodný hlavní kód v CPV (Common Procurement Vocabulary, tj. společném slovníku pro veřejné zakázky), a to „34928480 kontejnery a nádoby na odpad a odpadky“. Žalovaný se v rozhodnutí o odvolání ztotožnil i s takto pojatým společným parametrem obou zakázek.
61. Krajský soud odkazuje na bod [28] rozsudku Nejvyššího správního sodu ze dne 25. 9. 2014 čj. 10 As 38/2014-41, kde se uvádí (zvýraznění doplněno krajským soudem): „Systém CPV kódů, které mají být přiřazovány veřejným zakázkám, byl zaveden již Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2195/2002 ze dne 5. listopadu 2002 o společném slovníku pro veřejné zakázky (CPV), a to v důsledku snahy o větší otevřenost a transparentnost veřejných zakázek. Díky jednotnému označování pomocí tzv. CPV kódů mají dodavatelé z členských zemí Evropské unie možnost se jednodušeji orientovat ve veřejných zakázkách nabízených v ostatních členských státech. Systém CPV kódů nelze v žádném případě považovat za všeobjímající, neboť kódů je omezené množství a není vždy dobře možné podřadit příslušnou veřejnou zakázku pod jeden jediný CPV kód, který by zahrnoval veškerá její specifika. V takovém případě je povinností zadavatele veřejné zakázky tuto podřadit pod CPV kód, který je svým obsahem jejímu popisu nejpodobnější a nejvýstižnější (obdobně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2013, č. j. 7 Afs 98/2012-171). Na základě těchto skutečností tedy nelze bez dalšího věcnou souvislost veřejných zakázek dovozovat pouze na základě shodných CPV kódů.“
62. Pro posuzovanou věc je nezbytné zabývat se faktickým charakterem předmětu posuzovaných veřejných zakázek. CPV kód nemá pro posuzovanou věc potřebnou relevanci. Jak krajský soud vyložil výše, bude se třeba zabývat tím, jakou roli měl podle záměru žalobce plnit čelní kolový nakladač a zda měl participovat v nakládání s dodatečně vytvořeným odpadem. Problematičnost poukazu na CPV kód ostatně lze ilustrovat i tím, že hlavní kód „34928480 kontejnery a nádoby na odpad a odpadky“ není schopen pojmout specifika spojená s kolovým nakladačem.

VIII.B.4  Námitky k porušení hospodářské soutěže

63. Žalobce namítl, že správní orgán má dbát, aby při rozhodování skutkově podobných věcí nevznikaly nedůvodné rozdíly. Odkázal přitom na rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 6. 1. 2023 čj. ÚOHS-00696/2023/161. Šlo o věc, kde tento úřad zrušil zadávací řízení pro porušení § 36 odst. 1 ve spojení s § 6 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách, neboť vymezením předmětu jedné nedělené veřejné zakázky mohlo dojít k bezdůvodnému omezení hospodářské soutěže. V rámci nedělené veřejné zakázky byly poptávány jednak služby spočívající ve sběru a svozu odpadu, jednak služby spočívající v provozu sběrného dvora.
64. V odkazované věci, kterou řešil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a jeho předseda, šlo o dvě plnění, u nichž platilo, že „ani jedno plnění není nezbytné k provedení plnění druhého, tj. plnění nejsou provázána tak, že bez realizace sběru a svozu odpadu by nebylo možné provozovat sběrný dvůr v obci a naopak, přičemž obě plnění samostatně plní svůj specifický účel a smysl“ (viz bod 60. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 24. 10. 2022 čj. ÚOHS-37263/2022/500 [prvostupňové správní rozhodnutí], na který odkazuje v bodě 19. žalobcem odkazované rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 6. 1. 2023 čj. ÚOHS-00696/2023/161 [druhostupňové správní rozhodnutí]). Tato funkční nezávislost (odvoz odpadů mohl fungovat bez sběrného dvora a sběrný dvůr mohl fungovat bez odvozu odpadů) je zásadní rozdíl od situace, kdy by čelní kolový nakladač měl ve sběrném dvoře sloužit pro další nakládání s dodatečně vzniklým tříděným odpadem uloženým do nově pořizovaných popelnic. V posuzované věci bude přitom úkolem žalovaného v dalším řízení prověřit, zda bylo záměrem žalobce, aby takovou funkci čelní kolový nakladač plnil.
65. Žalobcova námitka směřující k právní nejistotě je nedůvodná, neboť jak bylo popsáno výše, v případě rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 6. 1. 2023 se jedná o odlišnou věc od právě projednávaného nakládání s odpady. Odkazovaná věc se od nyní posuzované věci podstatně liší právě v rozhodné otázce funkční provázanosti plnění, kdy v odkazované věci byla funkční nezávislost jednotlivých plnění postavena najisto. V nyní posuzované věci naopak dosud nebylo náležitě zjištěno, zda čelní kolový nakladač měl sloužit k dalšímu nakládání s odpadem dodatečně vytříděným prostřednictvím nově pořizovaných nádob. Tato okolnost přitom může být pro posouzení existence funkčního celku rozhodná. Nejde proto o případ skutkově srovnatelný v takové míře, aby samotná odlišnost dosavadního posouzení zakládala nedůvodný rozdíl v rozhodování, porušení právní jistoty nebo nepředvídatelnost práva.
66. K obavám z narušení hospodářské soutěže krajský soud uvádí, že se zadavateli nabízí možnost zadání jedné zakázky rozdělené na části (§ 35 a § 101 zákona o veřejných zakázkách). I u takové veřejné zakázky se předpokládaná hodnota veřejné zakázky určí podle součtu předpokládaných hodnot všech jejích částí bez ohledu na to, zda byla zadána jako rozdělená na části (§ 18 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách).
67. K omezení hospodářské soutěže může dojít tehdy, když jedna nedělená veřejná zakázka spojuje dvě technologicky odlišná plnění (podle okolností může jít i o popelnice na jedné straně a čelní kolový nakladač na straně druhé), pokud pro jejich poptávání v jedné nedělené zakázce neexistují pádné důvody a pokud řada dodavatelů je schopna sama dodat jen jedno z těchto plnění, a nikoli druhé. V takové situaci jsou totiž takoví dodavatelé buď nuceni rezignovat na účast v zadávacím řízení nebo podávat nabídku společně s jinými dodavateli, případně nuceně využívat služeb poddodavatelů, což deformuje hospodářskou soutěž mezi dodavateli.
68. Krajský soud konstatuje, že nelze vyloučit případy, kdy jeden funkční celek ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách budou tvořit dvě technologicky odlišná plnění, která jsou však při svém využití svázaná (smysl zakázky může být např. naplněn jen pořízením obou z nich, třeba proto, že bez jednoho plnění nemůže smysluplně fungovat druhé) a současně jsou natolik technologicky odlišná, že existuje jen jeden či hrstka dodavatelů, kteří dodávají obě tato plnění, ale existuje řada dodavatelů, která dodává jedno z těchto plnění, a řada dodavatelů, kteří poskytují druhé z nich. Ani v takovém případě dle krajského soudu nejsou namístě obavy z narušení hospodářské soutěže, byla-li by všechna poptávaná plnění předmětem jedné veřejné zakázky, neboť případnému narušení hospodářské soutěže může zadavatel zabránit zadáním jedné zakázky rozdělené na části (§ 35 a § 101 zákona o veřejných zakázkách) s připuštěním možnosti podat nabídku jak jen pro jednu část zakázky, tak i pro všechny její části.

VIII.B.5  Námitka užití neúčinného znění zákona

69. Žalobce má pravdu v tom, že žalovaný ve svém rozhodnutí nesprávně zmiňoval zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech, který v době zadávání veřejných zakázek v roce 2017 nebyl účinný. V tu dobu byl účinný zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Jde však o okrajovou záležitosti, neboť žalovaný na zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech, odkazoval v bodě [45] při vymezení pojmu komunální odpad. Právní vymezení tohoto pojmu mělo však pro hodnocení žalovaného ohledně existence či neexistence funkčního celku nepatrnou relevanci.

IX.  Závěr a shrnutí závazného právního názoru krajského soudu

70. Krajský soud dospěl k závěru, že skutkový stav byl zjištěn neúplně a že je třeba jeho doplnění. Vyhodnotil tedy, že žaloba je důvodná a napadené rozhodnutí žalovaného zrušil podle § 76 odst. 1 písm. b) a § 78 odst. 1 s. ř. s.
71. V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem krajského soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Stěžejní části závazného právního názoru krajského soudu lze shrnout následovně:

• pojetí společných cílů (záměrů) obou posuzovaných veřejných zakázek, jak je ve svém rozhodnutí načrtl žalovaný, není adekvátní, a tudíž použitelné (blíže viz část VIII.B.3 tohoto rozsudku).
• dosud zjištěný skutkový stav je neúplný a je třeba jej doplnit o zjištění, zda při zadávání veřejné zakázky bylo záměrem žalobce, aby čelní kolový nakladač plnil úkoly při nakládání s dodatečně vytvořeným plastovým, papírovým a kovovým odpadem či bioodpadem uloženým do popelnic pořízených v rámci veřejné zakázky odpady. Pokud by se ukázalo, že tomu tak bylo, pak jde o okolnost, která vyžaduje hodnocení, zda zde z tohoto důvodu je dán funkční celek ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách tvořený popelnicemi pořízenými v rámci veřejné zakázky odpady a čelním kolovým nakladačem z veřejné zakázky sběrný dvůr (blíže viz část VIII.B.2 tohoto rozsudku).
• pokud žalovaný dodatečně neidentifikuje nějaký spojující či jednotící prvek mezi popelnicemi pořízenými v rámci veřejné zakázky odpady a kontejnery pořízenými v rámci veřejné zakázky sběrný dvůr, je třeba vyjít z toho, že tyto popelnice a kontejnery nejsou funkčním celkem ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o veřejných odpadech (blíže body 39. až 41. výše).

72. O věci krajský soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť k příslušné výzvě, která byla zaslána poté, co Nejvyšší správní soud věc vrátil k dalšímu řízení, žalobce ani žalovaný jednání nepožadovali. V souladu s výzvou se tak má za to, že s rozhodnutím ve věci samé bez nařízení jednání souhlasí.

X.  Náklady řízení

73. Krajský soud rozhoduje o nákladech, které vznikly jak v řízení o žalobě, tak v řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 věta první s. ř. s.). Žalobce byl v řízení plně úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Přiznaná částka náhrady nákladů řízení v celkové výši 81 694 Kč sestává z následujících položek:

• zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč za žalobu,
• zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč za kasační stížnost,
• mimosmluvní odměny ve výši 6 200 Kč za 2 úkony právní služby poskytnuté v roce 2024 [odměna 3 100 Kč za úkon podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „advokátní tarif“, ve znění účinném do 31. 12. 2024]. Úkony právní služby poskytnuté v roce 2024 byly následující: 1) převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytování právních služeb, 2) podání žaloby, jakožto návrhu ve věci samé.
• paušální náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 spojená se 2 úkony právní služby poskytnutými v roce 2024.
• mimosmluvní odměny ve výši 51 500 Kč za 5 úkonů právní služby poskytnutých v letech 2025 a 2026 (10 300 Kč za úkon podle § 7 bodu 6 ve spojení s § 10b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025; šlo o rozhodnutí správce daně, k tomu srov. body [2] a [40] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2025, čj. 22 Afs 115/2025-69; soud vychází z tarifní hodnoty 500 000 Kč podle § 10b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025). V letech 2025 a 2026 byly poskytnuty následující úkony právní služby: 1) účast u jednání konaného dne 12. 3. 2025, které trvalo méně než 2 hodiny, 2) kasační stížnost, jakožto návrh ve věci samé, 3) replika ze dne 3. 6. 2025 k vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti, 4) vyjádření ze dne 29. 7. 2026 a 5) vyjádření ze dne 25. 8. 2026.
• paušální náhrady hotových výdajů ve výši 2 250 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 spojená se 4 úkony právní služby poskytnutými v roce 2025.
• náhrada cestovních výdajů v souvislosti s cestou na soudní jednání konané dne 12. 3. 2025. Cesta mezi sídlem tehdejší advokátky (Český Krumlov) a sídlem krajského soudu (České Budějovice) je dlouhá 50 km, užito bylo vozidlo s kombinovanou spotřebou 3,7 l nafty na 100 km. Sazba základní náhrady za 1 km činí 5,80 Kč [§ 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb.], průměrná cena nafty činila 34,70 Kč za 1 l [§ 4 písm. c) této vyhlášky]. Cestovní výdaje na 1 km tak činily 7,0839 Kč (= 5,80 Kč + [3,7 × 34,70 Kč / 100]). Cestovní výdaje s cestou dlouhou 50 km dosáhly po zaokrouhlení částky 354 Kč (≐ 50 × 7,0839 Kč).
• náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 12 790 Kč (≐ 21 % z částky 60 904 Kč, což je součet mimosmluvní odměny advokáta, paušální náhrady hotových výdajů a cestovních výdajů).

74. V posuzované věci nelze přiznat náhradu za promeškaný čas tehdejší advokátky v souvislosti s cestou mezi Českým Krumlovem (sídlo advokátky) a Českými Budějovicemi (sídlo soudu). Na cestě tam a zpět advokátka strávila dohromady 60 minut. Jednání konané dne 12. 3. 2025 trvalo cca 30 minut. Úkon právní služby v podobě účasti na tomto jednání je počítán za 2 hodiny, což pokrylo čas trvání jednání (cca 30 minut) i čas strávený na cestě (60 minut). Jde tak o případ, kdy náhrada za promeškaný čas nenáleží podle § 14 odst. 4 advokátního tarifu.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

České Budějovice 3. září 2026

Mgr. Bc. Petr Závadský v. r.

předseda senátu