[OBRÁZEK]
 

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci

žalobce: J. O.

 bytem X

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

 sídlem Křížová 25, 225 08 Praha

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 10. 2025, č. j. X, ve věci invalidního důchodu,

takto:

 I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalovaná zamítla námitky a potvrdila své rozhodnutí č. j. X, kterým zamítla žalobci žádost o změnu výše invalidního důchodu, protože pokles jeho pracovní schopnosti činil 60 %.
2. Žalobce v žalobě namítal, že první posudek o invaliditě nebyl vypracovaný v zákonném termínu a neshoduje se datum vyhotovení a podpisu (6. 7. byl státní svátek a lékařské zprávy nelze nosit domů). Žalobce obdržel rozhodnutí o zamítnutí žádosti asi o 10 dní dřív než samotný posudek, který nevypracoval neurolog. Žalobce požádal o vypracování znaleckého posudku a přiložil rozbor svých nemocí a posudkové hodnocení za pomoci umělé inteligence s výsledkem hodnocení postižení jako těžkého s poklesem pracovní schopnosti 65-70 % (se zadáním diagnóz s upřesněním reálných potíží, záznamů z lékařských zpráv a předepsané medikace).
3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě popsala správní řízení, relevantní právní úpravu a posudek o invaliditě vypracovaný v námitkovém řízení shledala jako úplný a přesvědčivý. Posudek se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Žalovaná navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“ nebo „PK MPSV“).
4. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném ke dni vydání rozsudku (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tj. ke dni 20. 10. 2025.
5. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) o invaliditě z 15. 10. 2025 poklesla pracovní schopnost žalobce o 60 % (jde o střed stanoveného rozmezí 50-70 %). Žalobce je schopen po vzniku invalidity druhého stupně vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti a jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII (Postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu E (Dorzopatie a spondylopatie), položce 1d (Bolestivý syndrom páteře, včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének - s těžkým funkčním postižením) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), dále jen „vyhláška o posuzování invalidity nebo „vyhláška č. 359/2009 Sb.“
6. Lékař IPZS v prvním stupni správního řízení hodnotil zdravotní postižení žalobce podle kapitoly XIII oddílu E položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti 40 % s navýšením o 10 % na celkových 50 %. Rozdílná aplikace posudkových kritérií v námitkovém řízení nevedla ke změně posudkového závěru. Poklesy pracovní schopnosti pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají, ale zohledňují se při stanovení poklesu pracovní schopnosti pro rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
7. Lékař IPZS v námitkovém řízení stanovil jako hlavní příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu syndrom po neúspěšné operaci zad s přetrvávajícími bolestmi, reziduální senzomotorickou iritačně zánikovou symptomatikou kořene L5 vlevo a se středně těžkou poruchou statodynamiky páteře. Šlo o postižení více úseků páteře na podkladě degenerativních změn, stav po opakované operaci bederní páteře, s reziduální závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s významným neurologickým nálezem, svalovou dysbalancí a se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení. Nebyly prokázány porucha funkce svěračů, závažné poškození nervů, závažné parézy, svalové atrofie, poruchy funkce končetin ani závažné poruchy funkce svěračů. Posudkový lékař přihlédl k dalším nemocem a omezeným možnostem výběru zaměstnání a hodnotil aktuální zdravotní stav žalobce podle doložených lékařských nálezů. O stupni invalidity nerozhoduje počet operací, udávané subjektivní údaje a potíže, množství užívaných léků, ale aktuální klinický nález doložený odbornými lékařskými nálezy. Vnímání bolesti není posudkovým kritériem, protože se vnímání obtíží u každého člověka liší, a to nejen vlivem prodělaného onemocnění, ale i vrozených dispozic (osobnostní charakteristiky), vnějších okolností či vlivem aktuálního psychického stavu. Posudkový orgán je povinen vycházet z platných právních předpisů a z klinických odborných nálezů, které tyto potíže objektivizují a popisují z hlediska funkčního postižení.
8. Soud vyžádal k důkazu posudek posudkové komise v Ostravě v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“).
9. V soudním řízení správním posudková komise v Ostravě dne 4. 2. 2026 ve svém posudku dospěla k posudkovému závěru, že žalobce byl ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve druhém stupni. Posudková komise shledala u žalobce jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na míru poklesu pracovní schopnosti postižení podle kapitoly XIII oddílu E položky 1c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity.
10. Posudková komise při jednání žalobce vyšetřila a vyšetření v posudku popsala. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo postižení více úseků páteře s poruchou statodynamiky při pooperačních a degenerativních změnách, s omezením některých denních aktivit a s velmi často recidivujícími projevy zejména kořenového dráždění při lehké axonální mononeuropatii (nervus peroneus vlevo). V jehlové elektromyografii nález neodpovídal radikulopatii L5 vpravo ani vlevo a výbavný H reflex (Hoffmannův reflex) oboustranně svědčí proti radikulopatii S1 bilaterální.
11. Pokles pracovní schopnosti činil 40 % z rozmezí 30-40 % vzhledem k dalším chorobným stavům v anamnéze. Posudková komise navýšila horní hranici poklesu pracovní schopnosti o 10 % na celkových 50 %, protože přihlédla k profesnímu zařazení žalobce jako zedníka. Nejedná se o úplnou imobilitu se ztrátou svalové síly končetin a opěrné funkce končetin.
12. Posudková komise uzavřela, že u žalobce nejde o poškození nervů a paretické postižení končetin/y, syndrom caudy (inkontinence je lehká a stresová smíšená i v rámci diagnózy benigní hyperplazie prostaty dle urologa). U žalobce nebylo prokázáno omezení všech denních aktivit. Neurologické lékařské vyšetření probíhá jedenkrát ročně a úprava medikace v ambulanci bolesti jedenkrát za tři měsíce.
13. Žalobce je neschopen těžké fyzické práce s přenášením nadlimitních břemen, dlouhodobě ve vynucených polohách, v riziku úrazu a v nočních směnách. Žalobce není schopen zaměstnání zedníka.
14. Žalobce v písemném vyjádření k posudku z 26. 2. 2026 namítl, že posudek posudkové komise o invaliditě obsahuje chyby, například práce doma není osm hodin týdně, ale jen čtyři hodiny týdně v závislosti na schopnosti pracovat. Žalobce nemůže dlouho sedět a soustředit se. V posudku je uvedeno, že žalobce nenavštěvuje lékaře častěji než jednou ročně. Léčba je však ukončena, a proto žalobce navštěvuje ambulanci bolesti každé tři měsíce nebo při potížích. V posudku chybí poslední rekapitulace neuroložky sepsaná zpětně od posledního vyšetření magnetickou rezonancí. Tuto zprávu posudkoví lékaři nevzali v úvahu. Potíže s brněním nohou a výpovědí funkce posudkoví lékaři zahrnuli do potíží s cukrovkou, ale tyto potíže jsou starší než cukrovka. Vyšetření ohledně tzv. diabetické nohy bylo negativní. Posudkoví lékaři nevzali v úvahu léky, které žalobce užíval a užívá, včetně dlouhodobého užívání silných i slabých opiátů. Žalobce popsal současnou medikaci a přiložil příbalový leták s vyznačenými příznaky užívání. Vedlejší účinky léků způsobují potíže i s jinými nemocemi. Například žalobce má silné opiáty a předepsané léky ovlivňují dýchání, což se děje i u zdravých lidí. Žalobce opět odkázal na posouzení jeho zdravotních potíží umělou inteligencí, které přiložil k žalobě.
15. Žalobce při jednání soudu doplnil, že má od března 2026 nové opiáty, má „rozhašené“ tělo a „cukr mu stoupl“ stonásobně, je stále unavený a vždy odpoledne „nepoužitelný“. Ošetřující lékař už vypsal do zprávy všechny žalobcovy diagnózy, ale posudkoví lékaři je popřeli. Žalobce podle vyšetření nemá diabetickou nohu, ale nervy v bedrech má poškozené a to bylo už dřív.
16. Soud vyžádal znalecký posudek z důvodu podrobných námitek, rozdílných posouzení invalidity žalobce ve všech popsaných řízeních a vzhledem k tomu, že se posudková komise nevyjádřila k invaliditě od 1. 7. 2021 a posudek nebyl přesvědčivý s ohledem na žalobní námitky.
17. Znalec MUDr. J. K., MBA, ve znaleckém posudku z 21. 7. 2026 dospěl k závěru, že žalobce byl od 1. 7. 2021 do 20. 10. 2025 invalidní, a to v prvním stupni do 30. 8. 2021 a od 1. 9. 2021 ve druhém stupni pro postižení krční a bederní páteře. Postižení odpovídalo kapitole XIII oddílu E položce 1c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Znalec zohlednil žalobcovu profesi zedníka (manuální fyzicky náročnou profesi) a stanovil horní hranici rozmezí poklesu pracovní schopnosti 40 % a pro funkční dopady přidružených onemocnění, které také splňují definici dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, navýšil hodnotu o 10 % na celkových 50 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo od počátku středně těžké chronické postižení páteře. Znalec podrobně popsal historii všech správních řízení o invaliditě v prvním i druhém stupni a v soudních řízeních správních a souhrnně konstatoval, že vždy bylo příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu středně těžké chronické vertebrogenní postižení. Od roku 2010 byl rozptyl stanovené míry poklesu pracovní schopnosti, a tím i uznaného stupně invalidity, pozoruhodně široký. V roce 2010 žalobce nebyl uznán jako invalidní, po přezkumném soudním řízení byl posouzen jako invalidní ve třetím stupni s poklesem pracovní schopnosti 70 % od 16. 9. 2010, od 24. 11. 2011 jako invalidní v prvním stupni s poklesem pracovní schopnosti 40 % a od 1. 9. 2021 byl žalobci stupeň invalidity v prvním stupni správního řízení zvýšen na druhý stupeň s poklesem pracovní schopnosti 50 %. Žalobce usiloval o zvýšení na třetí stupeň invalidity a je invalidní dosud ve druhém stupni s poklesem pracovní schopnosti stanoveným v posledním správním řízení a soudním řízení správním vždy o 50-60 %. Příčinou tohoto rozptylu jsou různé interpretace stupně funkčního postižení páteře různými posudkovými orgány v různém čase a jejich podřazení pod položky 1c nebo 1d oddílu E kapitoly XIII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Znalec při podrobném posouzení vycházel ze zákonných, podzákonných a metodických předpisů, které podrobně v posudku popsal. Při posuzování je třeba brát do úvahy více faktorů. Zásadní jsou relevantní odborné lékařské nálezy a vyšetření, které se vztahují k předmětu sporu, dlouhodobost a vývoj nepříznivého zdravotního stavu, správná posudková interpretace, funkční poruchy zdravotního postižení a správné převedení do příslušné kapitoly, oddílu a položky přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Do úvahy je nutné vzít typ osobnosti žalobce, jeho věk, délku nezaměstnanosti, míru kvalifikačního, fyzického a rehabilitačního potenciálu, stabilizaci zdravotního stavu, schopnost adaptace na rozhodné zdravotní postižení a významné je i spolupůsobení přidružených chronických onemocnění. Znalec ve znaleckém posudku o devatenácti stranách podrobně popsal podklady posudku, vývoj správního řízení, metodiku řešení znaleckého úkolu, pracovní anamnézu, pracovní potenciál žalobce, relevantní odborné nálezy a posudkové zhodnocení jednotlivých nemocí žalobce a své posudkové úvahy. Žalobce dle znalce nesplňoval kritéria postižení podle kapitoly XIII oddílu E položky 1d přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, což jednoznačně vyplývá ze zpráv ošetřujících lékařů o postižení páteře žalobce. Proto bylo nesprávné podřazení onemocnění páteře žalobce v námitkovém řízení v posudku z 15. 10. 2025, ale nic to neměnilo na určení stupně invalidity.
18. Znalec nesouhlasil se závěrem posudkového lékaře v prvním stupni správního řízení z 22. 11. 2018 o poklesu pracovní schopnosti o 40 %, protože nezohlednil profesi žalobce, nízký kvalifikační potenciál a přidružené nemoci. Soud toto hodnocení nemohl vzít v úvahu, protože žalobce vymezil přezkoumávané období ve správním a následném soudním řízení správním žádostí od 1. 7. 2021. Od tohoto dne byl žalobce invalidní v prvním stupni a od 1. 9. 2021 v druhém stupni, jak určili znalec a posudková komise i posudkové orgány ve správním řízení.
19. Žalobce ve vyjádření ke znaleckému posudku shledal posouzení jako subjektivní, protože jeho zdravotní stav se opět zhoršuje a ve vedrech mu nepomáhají ani opiáty a je nepohyblivý, nemůže sedět ani ležet; po návštěvě neurologa podá novou žádost zpětně. Žalobce znovu podal žádost o průkaz ZTP a byl úspěšný.
20. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
21. Podle § 39 odst. 2 podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,

b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,

c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

22. Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
23. V souzené věci byl sporný stupeň invalidity žalobce. V přezkoumávaném správním řízení byla invalidita žalobce posouzena dvakrát a v soudním řízení správním rovněž dvakrát, a to posudkem PK MPSV v Ostravě a znaleckým posudkem, a to vždy se shodným výsledkem o stupni invalidity.
24. Na soudu bylo, aby vyhodnotil z provedených důkazů, o který má své rozhodnutí opřít. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení existence a stupně invalidity je otázkou odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám.
25. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. § 16a č. 582/1991 Sb.) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství.
26. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.
27. Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku – srov. konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek č. j. 4 Ads 13/2003-54, č. j. 6 Ads 158/2012-24), případně – namítal-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise).
28. V závěru soudem provedeného dokazování nebyl spor o úplnosti podkladů pro posouzení zdravotního stavu žalobce. O nesprávném složení posudkové komise spor rovněž nebyl (člen posudkové komise byla i neuroložka), soud se tedy zabýval pouze otázkou, zda posudky o invaliditě obstojí v testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti.
29. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaná osoba namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzované osoby byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jí tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.
30. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.
31. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky č. 359/2009 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.
32. Soud konstatuje, že znalecký posudek nárokům testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti dostál. Znalec shromáždil zdravotní dokumentaci žalobce v úplnosti a posoudil jeho zdravotní stav komplexně za celé období, za které žalobce posouzení invalidity žádal.
33. Podle kapitoly XIII oddílu E položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity je zdravotním postižením bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének se středně těžkým funkčním postižením, závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu, popř. symptomatologie neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny. Pokles pracovní schopnosti u tohoto postižení je stanoven na 30–40 %.
34. Podle kapitoly XIII oddílu E položky 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity je zdravotním postižením bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének s těžkým funkčním postižením,
    těžké postižení více úseků páteře, s trvalými projevy kořenového dráždění, trvalým funkčně významným neurologickým nálezem, s těžkým poškozením nervů, závažné parézy, svalové atrofie, poruchy hybnosti končetin, závažné poruchy funkce svěračů, pokles celkové výkonnosti při lehkém zatížení, některé denní aktivity značně omezeny. Pokles pracovní schopnosti u tohoto postižení je stanoven na 50–70 %.
35. Podle posudkového hlediska při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti se hodnotí funkční postižení páteře a z toho vyplývající omezení celkové výkonnosti a pohyblivosti a dopad na schopnost vykonávat denní aktivity. Přitom se vychází z rozsahu a lokalizace postižení (monosegmentální, plurisegmentální poruchy), časového průběhu funkčně významných strukturálních změn (komprese, dislokace a nestabilita, osteoporóza, degenerativní změny), funkčně významné neurologické symptomatologie (zpravidla hypo až areflexie, poruchy čití, iritační projevy, parézy, snížený tonus, poruchy trofiky v segmentu, svalové atrofie, dlouhodobá bolest v příslušném segmentu s reflexními změnami), nálezu EMG, svalové dysbalance apod. Tíži periferní parézy je nutno stanovit svalovým testem. Stejně tak je nutno objektivizovat případné poruchy funkce svěračů.
36. Nebylo prokázáno, že žalobce splňuje kritéria postižení podle jiné položky přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity anebo posouzení odpovídající invaliditě, jak se toho domáhal. U žalobce nebyly žádnou lékařskou zprávou prokázány příznaky pro jiné vyhodnocení zdravotního stavu a invalidity. Žalobce nepředložil žádnou zprávu lékaře, která by prokázala těžší funkční postižení.
37. Soud nezjistil žádný rozpor se shora citovanými posudkovými kritérii podle vyhlášky o posuzování invalidity, proto se ztotožnil se závěry přijatými žalovanou, posudkovou komisí a zejména znalcem.
38. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
39. Žalovaná postupovala v souladu s citovaným ustanovením a dále v souladu s § 2 odst. 1 až 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti žalovaná stanovila podle nejzávažnějšího zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti.
40. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity se jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení nesčítají. Postup žalované aprobovali PK MPSV v Ostravě a znalec. Znalec posoudil zdravotní stav žalobce a pokles jeho pracovní schopnosti zcela v souladu s pravidly stanovenými citovanými zákony a vyhláškou.
41. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.
42. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.
43. Posudková komise i znalec zvýšili horní hranici rozmezí o maximálních 10 %.
44. Žalobce nenamítal právně relevantní rozpor posudků o invaliditě s konkrétním vyjádřením či částí lékařské zprávy podle stanovených posudkových kritérií, ani nepředložil odborné posouzení či jiné vyšetření, které by prokázalo existenci jeho invalidity. Žalobce neuvedl žádný další významný důvod, pro který by soud shledal za potřebné pokračovat v dokazování.
45. Žalobce nedoložil k prokázání svých tvrzení například pracovnělékařský posudek ani ergodiagnostický posudek.
46. Z výše uvedeného odůvodnění vyplývá, že zákony neumožňují soudu, aby uvážil o zdravotním stavu a invaliditě, protože k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Proto také nemůže mírnit tvrdost zákona. Ostatně, žalobce konkrétní porušení posudkového posouzení nebo konkrétní rozpor s vyhláškou o posuzování invalidity nenamítal a nepředložil žádný důkaz, který by vnesl do posudkových závěru důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
47. Dle soudu byl za dané situace skutkový stav zjištěn v souladu s § 3 a § 50 a násl. správního řádu a posouzení invalidity žalobce proběhlo v souladu s citovanými právními předpisy. V případě posouzení invalidity se hodnotí funkční postižení žadatele, dopad zdravotního postižení na pracovní schopnost. Na tuto otázku může podat uspokojivou úplnou odpověď pouze lékař z oboru posudkového lékařství, jak se opakovaně stalo. Vyjádření odborného ošetřujícího lékaře ohledně existence a stupně invalidity obsažené v lékařské zprávě není pro posudkové lékaře závazné a tvoří pouze podklad pro jejich vlastní odborné posouzení. Jinými slovy, stanovení tíže postižení ošetřujícím lékařem nemusí odpovídat stanovení tíže funkčního postižení posudkovým lékařem s atestací v oboru posudkového lékařství; jde o odlišné odborné pojmy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ads 158/2014-29).
48. Pracovní potenciál žalobce není zcela vymizelý. Naopak, v soudním řízení správním bylo prokázáno, že pracovní schopnost i s ohledem na onemocnění a pracovní omezení žalobce je zachována z 50 %. Zdravotnická dokumentace, ze které posudkoví lékaři vycházeli, neprokázala jiný skutkový a právní stav.
49. V případě zhoršení zdravotního stavu žalobce může nezávisle na soudním řízení podat novou žádost o invalidní důchod, s případným požadovaným datem vzniku invalidity v minulosti. Je namístě, aby si žalobce zajistil všechna potřebná vyšetření a lékaři své objektivní nálezy podrobně popsali. To platí u všech diagnóz a výsledků léčby.
50. Soud dospěl k závěru, že žalovaná při vydání rozhodnutí z 15. 7. 2025 neporušila § 85a zákona č. 582/1991 Sb., protože žalobce podal žádost 8. 4. 2025 a žalovaná rozhodla do 90 dnů od jejího podání. Vyhotovením posudku o invaliditě v den státního svátku 6. 7. 2025 nedošlo k porušení práv žalobce. Žádný právní předpis nezakazuje zaměstnanci orgánu veřejné moci pracovat i ve dnech svátků a volna. Vadou řízení nebylo ani doručení posudku o invaliditě později než doručení rozhodnutí, protože podle § 85a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. se v řízení ve věcech důchodového pojištění nepoužije ustanovení správního řádu o vyjádření účastníků k podkladům rozhodnutí (tj. § 36 odst. 3 správního řádu).
51. Závěrem soud shrnuje, že žalovaná v souladu se zákony, mezinárodními smlouvami a právními zásadami zjistila skutkový stav, vybrala právní předpisy, pod které ho subsumovala a z toho vyvodila skutkové i právní závěry, se kterými se soud ztotožnil.
52. Úspěšná žalovaná a neúspěšný žalobce nemají právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Olomouc 25. srpna 2026

Martina Rýznarová v. r.  

samosoudkyně