[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Bašnou v právní věci

žalobkyně: M. J., narozená X

státní příslušnost X

bytem X

proti

žalovanému:  Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2026, č. j. OAM-32/ZA-ZA04-K18-PD2-2021,

takto:

1. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 5. 2. 2026 č. j. OAM-32/ZA-ZA04-K18-PD2-2021 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
2. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
3. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci
   1. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl o žádosti žalobkyně o prodloužení doplňkové ochrany podané dne 26. 5. 2025 tak, že podle § 53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) se doplňková ochrana neprodlužuje.

2. Žalobní body
   2. Žalobkyně považovala posouzení věci žalovaným za nesprávné. V žalobě vymezila dva stěžejní žalobní body. Předně zpochybňovala závěr žalovaného o stabilitě bezpečnostní situace v Syrské arabské republice (dále též „Sýrie“). Poukazovala i na nedávný vývoj na Blízkém východě, který podle jejího názoru představuje novou překážku vycestování obdobného charakteru. Současně namítala, že informace OAMP, ze které žalovaný při svém rozhodování vycházel, byla neaktuální a v některých ohledech nesprávná.
   3. K prvnímu žalobnímu bodu žalobkyně uvedla, že s ohledem na přetrvávající působení militantních skupin v Sýrii nedošlo ke zlepšení bezpečnostní situace v takovém rozsahu, aby pominuly důvody, pro které jí byla udělena doplňková ochrana. Podle jejího názoru bezpečnostní poměry v zemi nadále vykazují závažná a významná rizika. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že na nezanedbatelné části syrského území i nadále operují izraelské obranné síly, které překračují syrsko-izraelskou hranici v oblasti Golanských výšin a pravidelně zde provádějí vojenské operace. Současně působí v okolí zóny Al Tanf Deconfliction Zone a v regionu Suvajda blíže neidentifikované opoziční skupiny. V řadě oblastí, zejména v provinciích Homs, Idlib a Latákie, si navíc podle žalobkyně zachovávají významný vliv příznivci bývalého prezidenta Bašára al-Asada. Přechodná vláda přitom podle jejího názoru fakticky kontroluje menší část území, než uvádí žalovaný. Žalobkyně dále namítla, že na území Sýrie nadále působí džihádistické skupiny, včetně organizace Islámský stát, a že nepřátelské aktivity jsou zaznamenávány rovněž v bezprostředním okolí hlavního města Damašku i druhého největšího města Aleppa. Tyto skutečnosti podle ní nejsou v podkladových informacích OAMP dostatečně zohledněny. Žalovaný tak podle žalobkyně vychází z nepřesného závěru o stabilitě bezpečnostní situace v zemi, ačkoli ta je ve skutečnosti podstatně méně příznivá. Žalobkyně zároveň zdůraznila, že přetrvávající bezpečnostní hrozby nelze považovat za odstraněné ani s ohledem na uzavřená příměří, jejichž trvání a účinnost nejsou podle jejího názoru dlouhodobě zaručeny.
   4. K druhému žalobnímu bodu žalobkyně zdůraznila aktuální vývoj bezpečnostní situace na Blízkém východě související s konfliktem mezi Íránem a jeho spojenci na jedné straně a USA a Izraelem na straně druhé. Podle žalobkyně se jedná o významnou novou skutečnost, kterou žalovaný v době vydání napadeného rozhodnutí nemohl zohlednit. S odkazem na zásadu non-refoulement a související judikaturu Nejvyššího správního soudu akcentovala, že k této okolnosti je třeba přihlédnout i v soudním řízení. Žalobkyně dále rozvedla důvody, pro které má za to, že uvedený konflikt dopadá také na její individuální situaci. Především poukázala na to, že v důsledku probíhajících vojenských operací dopadají trosky raket a bezpilotních prostředků na území Sýrie, zejména v oblastech Dar’á, Kunejtra a Damašek-venkov. Jde přitom o oblasti v blízkosti izraelských hranic, které žalovaný alespoň zčásti hodnotil jako bezpečné. Dále žalobkyně odkázala na prohlášení organizace Kata'ib Hizballáh ze dne 11. března, v němž tato skupina vyhrožovala útokem proti Sýrii v případě, že by syrský prezident podnikl kroky namířené proti Libanonu. Současně žalobkyně uvedla, že na syrsko-libanonské hranici již došlo k dílčím útokům a že USA se podle jejího názoru snaží Sýrii do probíhajícího konfliktu zapojit. V neposlední řadě žalobkyně poukázala na masivní přesuny osob prchajících přes libanonsko-syrskou hranici. Tento zvýšený migrační tlak má podle ní negativní dopad na celkovou humanitární situaci v Sýrii a zpochybňuje schopnost země zajistit odpovídající podmínky pro reintegraci navracejících se osob. Návrat žalobkyně do země původu by proto byl podle jejího názoru v rozporu se zásadou nenavracení, neboť by byla nucena dlouhodobě pobývat v dočasném uprchlickém zařízení. Nadto poukázala na omezenou dostupnost leteckého spojení do regionu Blízkého východu, kam v důsledku bezpečnostní situace nelétají běžné komerční linky.
   5. Z uvedených důvodů je žalobkyně přesvědčena, že v jejím případě nedošlo k takové významné a současně dlouhodobé změně okolností, pro které jí byla udělena doplňková ochrana, aby bylo možné dospět k závěru o zániku potřeby její doplňkové ochrany. Žalovaný proto podle jejího názoru postupoval nesprávně, pokud jí doplňkovou ochranu odejmul. Žalobkyně dále poukázala na svou osobní situaci po případném návratu do země původu. Uvedla, že přišla o veškeré zázemí, které v Sýrii měla, včetně rodinného domu, jenž byl zničen. Na podporu tohoto tvrzení přiložila k žalobě fotografii zachycující jeho současný stav a mapu konfliktů v Sýrii. Současně namítla, že její příbuzní, kteří se v Sýrii dosud nacházejí, se sami ocitli ve složité životní situaci, a nejsou proto schopni jí poskytnout potřebnou podporu ani materiální zázemí. Další rodinní příslušníci navíc pobývají v zahraničí a nemohou jí po návratu do Sýrie zajistit odpovídající pomoc.
   6. Z výše uvedených důvodů žalobkyně soudu navrhla, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

3. Vyjádření žalovaného
   7. Žalovaný v krátkosti zrekapituloval data udělení a prodloužení doplňkové ochrany žalobkyně. Dále uvedl, že žalobu považuje za nedůvodnou a účelovou. S žalobními body, týkajícími se podcenění bezpečnostní situace v Sýrii, nesouhlasil. Žalovaný se otázkou bezpečnostní situace v napadeném rozhodnutí poměrně podrobně zabýval. Popsal celkový obraz tamní společnosti a řádně vysvětlil, proč považuje změny v bezpečnostní situaci v Sýrii za zásadní a trvalé, a to především ve vztahu k prezentovaným potížím. Žalovaný nevidí důvod, pro který by se Sýrie měla stát terčem některé ze stran žalobou zmiňovaného konfliktu. Žalobkyně nezmínila, jakým způsobem se jí konkrétně tento konflikt dotýká.
   8. Žalovaný měl za to, že odůvodnění v logickém sledu srozumitelně reaguje na zjištěné skutečnosti. Sdělení žalobkyně nevede k předpokladům, jež by mohly být považovány za zdroj důvodných obav z pronásledování či vážné újmy. Mezinárodní ochrana nebyla žalobkyni prodloužena, neboť na základě individuálního posouzení jejího případu již nebyla shledána přítomnost opodstatněných obav ze skutečného nebezpečí vážné újmy. Žalovaný odkázal na konkrétní souvislosti uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí, které vycházejí z aktuálních zpráv o zemi původu.
   9. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.
4. Obsah správního spisu
   10. Z obsahu správního spisu soud pro řízení zjistil tyto podstatné skutečnosti:
   11. Žalobkyně dne 15. 1. 2021 požádala o udělení mezinárodní ochrany, uvedla, že vlast opustila dne 11. 9. 2019. Odjela, protože v Sýrii přišla o byt a obchod, a tak přijela za manželem do ČR. V Sýrii žádné specifické problémy neměla, jen takové problémy jako ostatní lidé.
   12. Při pohovoru dne 15. 1. 2021 žalobkyně uvedla, že v roce 2017 nepřicestovala společně se svým manželem, protože jí nebylo uděleno vízum. To se jí podařilo získat až později prostřednictvím manžela, který ze Sýrie odcestoval již v roce 2017 v důsledku válečného konfliktu. Oba manželé tehdy ztratili naději na zlepšení situace v zemi původu. Jejich byt i celá čtvrť byly zasaženy bombardováním, a proto byli nuceni uprchnout. Manžel žalobkyně vlastnil v A. obchod, který byl během konfliktu zničen. Žalobkyně nakonec opustila Sýrii především proto, že v ní nechtěla zůstávat sama. Nejprve odcestovala do Turecka za svými syny, následně však přijela do ČR, protože si přála žít se svým manželem. Uvedla, že oproti ostatním obyvatelům Sýrie nečelila žádným specifickým problémům. Dále vypověděla, že návrat do Sýrie by pro ni byl velmi obtížný. Nechtěla by tam žít sama, ale společně se svou rodinou. Obavy měla rovněž o své syny, kteří by mohli být povoláni k výkonu vojenské služby. Podle jejích slov není v Sýrii bezpečno, nefungují zde základní služby a je nedostatek vody i elektřiny. Aby se mohla do země vrátit a znovu v ní žít, musela by se podle ní bezpečnostní a celková situace nejprve výrazně stabilizovat.
   13. Rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 3. 2021, č. j. OAM-32/ZA-ZA04-P05-2021, byla žalobkyni udělena doplňková ochrana na dobu 24 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Žalovaný v tomto rozhodnutí uvedl, že: „[s]právní orgán na základě výše citovaných zdrojů dospěl k závěru, že v zemi původu žadatelky probíhá v současné době ozbrojený konflikt spojený se svévolným násilím a ohrožením života nebo lidské důstojnosti obyvatel země, jehož důsledky by bylo možno pokládat ve vztahu k žadatelce za vážnou újmu podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu“. Při tomto závěru vycházel zejména z Informace OAMP – Syrská arabská republika ze dne 11. 2. 2021, z níž dovodil, že: „[z]načnou část území Sýrie tehdy ovládly různé skupiny s různými ideologiemi a cíli, včetně tzv. Islámského státu (IS).“ Současně připustil, že „[p]řestože IS byl v Sýrii v březnu 2019 poražen, jeho izolované skupiny v zemi stále působí, a to především v provincii Dajr az-Zaur. Odborníci OSN věří, že v Sýrii a Iráku působí asi 10 tisíc bojovníků IS. Počet vnitřně vysídlených osob je přibližně 6 milionů. V současné době se v zemi nachází přibližně 11.1 milionu lidí, kteří potřebují humanitární pomoc a dalších 5.6 milionu Syřanů je registrováno jako uprchlíci v Turecku, Jordánsku, Iráku, Egyptě a severní Africe. Konflikt v Sýrii zůstává jednou z největších humanitárních krizí na světě.“ Ve vztahu k dalším militantním skupinám žalovaný uvedl, že „[o]d konce roku 2015 vládní síly za pomoci Ruské federace společně s místními a zahraničními milicemi dobyly většinu území zpět, takže vláda má v současnosti pod svou kontrolou zhruba 70 procent syrského území. Část severu a severovýchodu země (území na levém břehu řeky Eufrat a menší oblast na pravém břehu Eufratu) zůstává pod kontrolou Syrských demokratických sil (SDF) vedených Kurdy, kteří v těchto oblastech od roku 2014 za podpory mezinárodní koalice bojovali proti IS. Omezit kurdský vliv v oblasti se dlouhodobě snaží Turecko, které se nejprve zmocnil oblasti Afrínu v severozápadní Sýrii (operace Olivová ratolest v lednu 2018), posléze vytvořilo tzv. „bezpečnostní zónu“ v šíři 30 km od svých hranic na části území na severu Sýrie… Syrská vláda v současné době nemá pod svou kontrolou, kromě oblastí pod správou SDF, oblasti, kde je přítomná turecká armáda, zejména provincii Idlib na severozápadě země, jejíž část ovládá radikální islamistická skupina Haját Tahrír aš-Šám (HTS), někdejší syrská odnož teroristické sítě Al-Kaida, a menší skupiny odpůrců syrské vlády. Ofenziva syrské armády v Idlibu probíhá s přestávkami přes dojednaná příměří mezinárodními aktéry (Rusko, Turecko) od dubna 2019 do současnosti.“
   14. Na žádost žalobkyně jí byla rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 5. 2023, č. j. OAM-32/ZA-ZA04-P05-PD1-2021, prodloužena doplňková ochrana o dobu 24 měsíců.
   15. Žalobkyně dne 26. 5. 2025 podala žádost o druhé prodloužení doplňkové ochrany. Jako důvody uvedla, že v Sýrii nemá žádné zázemí, zejména bydlení ani zaměstnání, a že spolu s manželem jsou již ve vyšším věku. Dne 19. 11. 2025 byl s žalobkyní proveden pohovor, v jehož rámci byla dotázána, zda zvažuje návrat do země původu s ohledem na vývoj situace v Sýrii, zejména na pád režimu Bašára Asada a ukončení dlouholetého ozbrojeného konfliktu. Žalobkyně uvedla, že jakmile bude situace v zemi bezpečná, hodlá se vrátit. Současně sdělila, že její manžel přišel o veškerý majetek, který v Sýrii měli, včetně bytu a provozoven. Podle informací, které má k dispozici, však v zemi nadále působí ozbrojené skupiny a bezpečnostní situace není natolik stabilní, jak bývá prezentováno. Žalobkyně byla následně konfrontována s tvrzením svého manžela, který ve své žádosti uvedl, že pokud by neměli ekonomické problémy, do Sýrie by se vrátili. K tomu žalobkyně uvedla, že hlavní překážku návratu skutečně představují ekonomické důvody. Ostatní problémy se podle jejího názoru postupem času vyřeší a samy o sobě návratu nebrání. Tyto okolnosti proto nepovažuje za překážku návratu do země původu.
   16. Dne 5. 2. 2026 se konalo seznámení s podklady, na kterém žalobkyně uvedla, že se nechce seznámit s obsahem podkladů pro vydání rozhodnutí ani se k nim vyjádřit. Zároveň nenavrhla žádné podklady pro rozhodnutí. Uvedla však, že ačkoliv je pravdou, že v zemi původu došlo k nějakým změnám, z bezpečnostního a ekonomického hlediska není situace stále dobrá. Je v kontaktu se synem, který tam žije, dle kterého situace v zemi není dobrá a nemá tam práci.
   17. Ve spise je dále založena Informace OAMP – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 1. 9. 2025.
   18. Dne 5. 2. 2026 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým žalobkyni podle § 53a odst. 4 zákona o azylu doplňkovou ochranu neprodloužil. V odůvodnění rozhodnutí vylíčil, že důvody, pro které doplňkovou ochranu udělil, již pominuly z důvodu, že v zemi původu došlo k zásadním a trvalým změnám situace ve vztahu k jí prezentovaným potížím. Z Informace OAMP dovodil, že dne 8. 12 2024 svrhlo islamistické uskupení Haját Tahrír aš-Šám (HTS) spolu s přidruženými skupinami režim prezidenta Bašára Asada, a došlo k ustanovení nové vlády, která je tvořena jednou zástupkyní křesťanského vyznání a jedním zástupcem Kurdů. Byla podepsána deklarace zaručující oddělení moci, svobodu vyznání a práva žen. Konaly se i první parlamentní volby. USA a Evropská komise zrušily ekonomické sankce. HTS byla odstraněna ze seznamu teroristických organizací. Vláda odsoudila využívání mučení a dalších způsobů nelidského zacházení. Bylo zdůrazněno, že nové vedení bude respektovat práva menšin. Civilisté se obecně mohou mezi velkými městy pohybovat bez větších omezení. Mezinárodní konflikt jako takový v zemi neprobíhá. Po 8. 12. 2024 jsou v zemi nicméně nadále přítomni zahraniční aktéři (Turecko, Rusko, Izrael, USA), kteří se angažovali ve vnitrostátní ozbrojeném konfliktu. Později se objevily obavy z možného posílení Islámského státu. V reakci na tuto hrozbu zahájily mezinárodní sily vojenské operace zaměřené na eliminaci pozic Islámského státu v Sýrii. USA v dubnu 2025 oznámily snížení počtu svých vojáků v Sýrii o polovinu. Žalovaný konstatoval, že žalobkyni byla doplňková ochrana udělena a následně prodloužena z důvodu bezpečnostní situace v Sýrii, kde došlo v roce 2011 k protestnímu hnutí, které přerostlo do dlouhodobého válečného konfliktu na území Sýrie, občanskou válku, jež následně způsobila největší uprchlickou krizi od druhé světové války. Jak však vyplývá z uvedené informace, v Sýrii došlo k podstatnému vývoji stran bezpečnostní a politické situace, neboť vnitřní ozbrojený konflikt probíhající od roku 2011 již po zhroucení režimu Bašára Asada neprobíhá, a osoby nacházející se na území již nečelí ozbrojenému konfliktu spojeném se svévolným násilím a ohrožením života nebo lidské důstojnosti.
   19. Žalovaný neshledal ani žádné jiné zvláštního zřetele hodné důvody, které by v této souvislosti změnily jeho názor o pominutí důvodu pro trvání doplňkové ochrany. Zdůraznil, že žalovaná je zdravou a práceschopnou osobou a nespadá do skupiny obyvatel, které mohou čelit znevýhodnění, neboť je arabské národnosti a vyznává sunnitský islám. Žalobkyně žila ve městě Hama, které je pod kontrolou vlády. Žalovaný připustil, že dlouhotrvající konflikt jistě zanechal ve vlasti žalobkyně následky, pro něž může být ekonomická situace v zemi či poskytování služeb komplikované. Tento stav však dopadá na všechny obyvatele země. Žalovaný nezjistil, že by se jednalo o stav, který by odůvodňoval prodloužení doplňkové ochrany. Z těchto důvodu dospěl k závěru, že v případě žalobkyně pominuly důvody, pro které jí byla doplňková ochrana udělena, a v případě jejího návratu do vlasti ji již nehrozí nebezpeční vážné újmy dle § 14a zákon o azylu.
5. Posouzení věci Městským soudem v Praze
   20. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice), který se použije i na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných přede dnem 12. 6. 2026 na základě článku 79 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (procedurální nařízení).
   21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žádost o prodloužení mezinárodní ochrany dne 26. 5. 2025 a údaje k této žádosti poskytla přede dnem 12. 6. 2026, rozhodoval soud v souladu s čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení a přechodnými ustanoveními měnící zákon o azylu podle znění zákona o azylu účinného přede dnem 12. 6. 2026. Soud při rozhodování vycházel z následujících ustanovení tohoto zákona:
   22. Podle § 53a odst. 4 zákona o azylu (ve znění účinném do 11. 6. 2026) osoba požívající doplňkové ochrany je oprávněna požádat o prodloužení doby, na kterou je doplňková ochrana udělena. Ministerstvo prodlouží dobu, po kterou je udělena doplňková ochrana, v případě, že osobě požívající doplňkové ochrany i nadále hrozí vážná újma (§ 14a) a nenastanou-li důvody pro její odejmutí (§ 17a); pohovor se neprovádí, pokud lze vydat rozhodnutí o prodloužení doplňkové ochrany. Doplňková ochrana se prodlouží nejméně o 2 roky; je-li důvodné nebezpečí, že by osoba požívající doplňkové ochrany mohla závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ho již narušuje, prodlouží se doplňková ochrana o 1 rok. Při prodlužování doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny se postupuje obdobně. Ustanovení § 25 písm. d) se v řízení o prodloužení doplňkové ochrany použije obdobně.
   23. Podle § 17a odst. 1 písm. a) zákona o azylu (ve znění účinném do 11. 6. 2026) doplňková ochrana se odejme, pokud okolnosti, které vedly k udělení doplňkové ochrany, zanikly nebo se změnily do té míry, že již doplňkové ochrany není zapotřebí.
   24. Podle § 17a odst. 2 zákona o azylu (ve znění účinném do 11. 6. 2026) při posuzování důvodů uvedených v odstavci 1 ministerstvo přihlédne k tomu, zda změna okolností je tak významné a trvalé povahy, že osobě požívající doplňkové ochrany již nehrozí nebezpečí, že utrpí vážnou újmu. Dále se přihlédne k tomu, zda osoba požívající doplňkové ochrany uvede závažné okolnosti podložené předchozí vážnou újmou odůvodňující odmítnutí ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo, je-li osobou bez státního občanství, státu svého posledního trvalého bydliště.
   25. Soud připomíná, že žalovaný v minulosti udělil žalobkyni doplňkovou ochranu (viz bod 14 rozsudku), neboť v Sýrii probíhal ozbrojený konflikt spojený se svévolným násilím, ohrožením života a lidské důstojnosti obyvatel země, jehož důsledky by bylo možno pokládat ve vztahu k žadateli za vážnou újmu podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Takto formulovaný důvod byl značně obecný, nebyl vázán na individuální konflikt žalobce s určitým původcem újmy ani na působení konkrétního režimu vůči jeho osobě. Z tohoto důvodu jsou kladeny na zdůvodnění neprodloužení doplňkové ochrany vyšší nároky, jak plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2026, č. j. 5 Azs 64/2025-30, bodu 28: „[p]řitom platí, že čím obecnější a neurčitější jsou důvody pro udělení doplňkové ochrany, tím obtížnější bude odůvodnit její neprodloužení, což však nemůže jít k tíži žadateli o prodloužení doplňkové ochrany (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 8. 2022, č. j. 34 Az 14/2021-42).“
   26. Nároky na odůvodnění rozhodnutí o žádosti o prodloužení doplňkové ochrany shrnul Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 1. 2026, č. j. 5 Azs 64/2025-39: „[27] Neprodloužení doplňkové ochrany dle citovaných ustanovení je založeno na klauzuli rebus sic stantibus, tj. podstatné a trvalé (tedy nikoli pouze přechodné) změně okolností. České znění čl. 16 odst. 2 kvalifikační směrnice hovoří v této souvislosti nepříliš přesně o změně okolností „významné a dlouhodobé“, ovšem danou cesační klauzuli týkající se ukončení doplňkové ochrany dle čl. 16 kvalifikační směrnice je třeba interpretovat v souvislosti s obdobnou cesační klauzulí dle čl. 11 odst. 1 písm. e) e f) a odst. 2 kvalifikační směrnice týkající se ukončení postavení uprchlíka pro změnu okolností v zemi původu. Zatímco jiné jazykové verze používají pro charakter změny těchto okolností v čl. 11 odst. 2 i v čl. 16 odst. 2 kvalifikační směrnice shodný výraz (např. anglická „non-temporary“, francouzská „non provisoire“, německá „nicht nur vorübergehend“), české znění směrnice v tom činí nedůvodný rozdíl, když v čl. 11 odst. 2 používá výraz „trvalá“ změna okolností, zatímco v čl. 16 odst. 2 výraz „dlouhodobá“ změna. Obdobně tomu bylo již v předchozí kvalifikační směrnici, v každém případě však výklad obou cesačních klauzulí musí odpovídat závěrům judikatury Soudního dvora EU, který ve vztahu k ukončení postavení uprchlíka z popisovaného důvodu již v rozsudku jeho velkého senátu ze dne 2. 3. 2010, Abdulla a další, C-175/08, C-176/08, C-178/08 a C-179/08, ECLI:EU:C:2010:105, zdůraznil, že „[p]ostavení uprchlíka zaniká, jestliže vzhledem k významné a trvalé povaze změn poměrů v dotčené třetí zemi přestaly existovat okolnosti odůvodňující obavy uprchlíka z pronásledování z některého z důvodů uvedených v čl. 2 písm. c) směrnice 2004/83, na základě kterých došlo k přiznání postavení uprchlíka, a uprchlík nemá ani jiné důvody k obavám z „pronásledování“ ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 2004/83“ (důraz doplněn), a zcela obdobné závěry Soudní dvůr přijal i k ukončení doplňkové ochrany z téhož důvodu, když v rozsudku ze dne 23. 5. 2019, Bilali, C 720/17, ECLI:EU:C:2019:448, konstatoval, že tato změna okolností musí být „natolik významná a konečná, že dotčená osoba již není vystavena reálnému nebezpečí vážné újmy“ (důraz doplněn). Tomu ostatně odpovídá i citovaná dikce § 17a odst. 2 zákona o azylu, který rovněž používá výraz „trvalý“. Změna okolností ve smyslu čl. 16 odst. 2 kvalifikační směrnice přitom podle uvedeného rozsudku Soudního dvora „zpravidla vyplývá ze změny skutkových okolností ve třetí zemi, přičemž tato změna napravila příčiny, které vedly k přiznání statusu doplňkové ochrany“ (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2023, č. j. 7 Azs 115/2021-64). [28] Základem řízení o žádosti o prodloužení doplňkové ochrany je tedy posouzení toho, zda se významně a trvale změnily okolnosti, pro které byla žadateli doplňková ochrana udělena, natolik, že již mu z tohoto důvodu skutečné nebezpečí vážné újmy nehrozí, a zda zároveň žadateli nyní nehrozí toto nebezpečí vážné újmy z důvodů jiných (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2021, č. j. 7 Azs 249/2020-29, ze dne 27. 5. 2021, č. j. 8 Azs 254/2020-80, či ze dne 25. 2. 2022, č. j. 8 Azs 155/2020-76). Z dikce citovaného § 53a odst. 4 zákona o azylu pak plyne, že je presumováno trvání původních důvodů pro udělení doplňkové ochrany do doby, než je prokázán opak. Žalovaný proto nese v této otázce důkazní břemeno, tedy pro případ neprodloužení doplňkové ochrany musí prokázat, že se situace v zemi původu beneficiáře doplňkové ochrany stabilizovala do té míry, že ji lze považovat za trvalou, a že tato změna je zároveň natolik významné povahy, že dané osobě již nehrozí skutečné nebezpečí vážné újmy, a to ať již z důvodů, pro něž byla doplňková ochrana původně udělena, či z důvodů jiných (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013, č. j. 6 Azs 15/2013-35). Přitom platí, že čím obecnější a neurčitější jsou důvody pro udělení doplňkové ochrany, tím obtížnější bude odůvodnit její neprodloužení, což však nemůže jít k tíži žadateli o prodloužení doplňkové ochrany (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 8. 2022, č. j. 34 Az 14/2021-42). [29] K tomu je nezbytné dodat, že pokud i v řízení o udělení mezinárodní ochrany, kde je důkazní břemeno sdíleno mezi žalovaným a žadatelem o mezinárodní ochranu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, publ. pod č. 1749/2009 Sb. NSS), platí, že žalovaný je povinen si v každém případě zajistit relevantní, resp. adresné a zároveň důvěryhodné, objektivní a aktuální informace o zemi původu [srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008-81, publ. pod č. 1825/2009 Sb. NSS; čl. 4 odst. 3 písm. a) kvalifikační směrnice, čl. 10 odst. 3 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice) a § 23c písm. c) zákona o azylu], tím spíše ho tato povinnost stíhá v řízení o prodloužení doplňkové ochrany, kde nese důkazní břemeno výlučně.“ (podtržení přidáno soudem)
   27. Ve světle citované judikatury bylo pro zdejší soud podstatné zjistit, z jakých konkrétních důvodů žalovaný žalobkyni udělil doplňkovou ochranu, a následně posoudit, zda v napadeném rozhodnutí přesvědčivě prokázal, že tyto důvody již pominuly a že situace v zemi původu doznala podstatné a trvalé změny k lepšímu. Současně bylo nezbytné, aby žalovaný srozumitelně vysvětlil, z jakých úvah vychází jeho závěr, že žalobkyni v zemi původu nehrozí jiné obdobné nebezpečí představující vážnou újmu ve smyslu zákona o azylu. Po provedeném přezkumu soud dospěl k závěru, že žalovaný břemena tvrzení a důkazní, která v řízení o odnětí doplňkové ochrany nese výlučně on, neunesl.
   28. V rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany ze dne 4. 3. 2021 žalovaný vycházel z Informace OAMP ze dne 11. 2. 2021. Z této informace dovodil zejména existenci mnohostranného ozbrojeného konfliktu, do něhož bylo zapojeno větší množství vzájemně soupeřících aktérů. Uvedl, že tehdejší syrská vláda kontrolovala přibližně 70 % území Sýrie, přičemž mimo její kontrolu zůstávaly oblasti ovládané Syrskými demokratickými silami, Tureckem a radikální islamistickou skupinou Haját Tahrír aš‑Šám. Žalovaný dále popsal postavení Syrských demokratických sil, které vedly boj proti Islámskému státu a jejichž součást tvořili převážně Kurdové, vůči nimž Turecko dlouhodobě vystupuje nepřátelsky. V této souvislosti zmínil rovněž tureckou kontrolu nad oblastí Afrín v severozápadní Sýrii. Skupina Haját Tahrír aš‑Šám byla v dané době označována za odnož teroristické organizace Al‑Káida, přičemž podle pozdější Informace OAMP tvoří jádro současné syrské vlády. Zpráva dále uváděla, že navzdory porážce Islámského státu v roce 2019 na území Sýrie nadále působily tisíce jeho bojovníků. Současně zpráva upozorňovala na mimořádně nepříznivou humanitární situaci v zemi, když přibližně 11,1 milionu osob bylo evidováno jako osoby potřebující humanitární pomoc. Na základě těchto zjištění žalovaný v prvním případě žádosti žalobkyně o doplňkovou ochranu uzavřel, že v zemi původu žalobkyně probíhá mezinárodní ozbrojený konflikt provázený svévolným násilím a ohrožením života či lidské důstojnosti, jehož důsledky představují ve vztahu k žalobkyni vážnou újmu ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu.
   29. Naproti tomu v napadeném rozhodnutí žalovaný dovodil, že tento důvod pro udělení doplňkové ochrany pominul. Opřel se přitom o skutečnosti převzaté z Informace OAMP ze dne 1. 9. 2025. Uvedl, že islamistické uskupení Haját Tahrír aš‑Šám svrhlo režim prezidenta Bašára Asada a pod jeho vedením byla ustavena dočasná vláda. Dále poukázal na to, že USA odstranily toto uskupení ze seznamu teroristických organizací, že civilisté se obecně mohou pohybovat mezi většími městy a že se již navrátil více než milion vnitřně vysídlených osob. Žalovaný rovněž konstatoval, že na území Sýrie již neprobíhá mezinárodní ozbrojený konflikt, byť v zemi nadále působí zahraniční aktéři. Současně upozornil na rostoucí obavy z posilování vlivu Islámského státu v důsledku mocenského vakua vzniklého po pádu předchozího režimu a na vojenské operace mezinárodních aktérů zaměřené na eliminaci jeho pozic v Sýrii. Poté žalovaný uzavřel, že v důsledku podstatné změny bezpečnostní a politické situace, jakož i zhroucení režimu prezidenta Asada, již obyvatelstvo Sýrie nečelí ozbrojenému konfliktu spojenému se svévolným násilím a ohrožením života či lidské důstojnosti.
   30. Na základě těchto zjištění soud dovodil, že za rozhodnou, významnou a trvalou změnu okolností v zemi původu žalovaný považoval především změnu politického režimu v Sýrii. V napadeném rozhodnutí totiž podrobně rozebíral aspekty státního uspořádání po převratu a pádu režimu Bašára Asada, přičemž opominul řádně, dostatečně konkrétním způsobem posoudit pro rozhodnutí podstatnou skutečnost, zdali v žalobkynině zemi původu došlo změnou politického režimu k natolik významné změně, která by byla pro ni trvalá, resp. tzv. konečná, tj. zdali by žalobkyně nebyla i v případě nově zjištěné situace vystavena reálnému nebezpečí vážné újmy v zemi původu; čímž soud musel přistoupit ke zrušení napadeného rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
   31. Za významnou a trvalou změnu v zemi původu žalobkyně žalovaný zjevně považoval rovněž ukončení hlavní linie válečného konfliktu. Stěžejním důvodem pro udělení doplňkové ochrany však byla existence ozbrojeného konfliktu jako takového. Ten podle Informace OAMP ze dne 1. 9. 2025 dosud zcela neskončil, přestože tato informace v jedné z pasáží citovaných v napadeném rozhodnutí výslovně uvádí neexistenci mezinárodního konfliktu.
   32. Informace OAMP ze dne 1. 9. 2025 v kapitole 6.1 věnované mezinárodním ozbrojeným konfliktům skutečně uvádí, že mezinárodní ozbrojený konflikt jako takový již na území Sýrie neprobíhá. Bezprostředně však konstatuje pokračující přítomnost zahraničních aktérů, zejména Turecka, Ruska, Izraele a USA, kteří se od roku 2011 angažují v syrském konfliktu. Právě na jejich zapojení ostatně žalovaný poukazoval již v rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany. V kapitole 6.2 týkající se vnitřních ozbrojených konfliktů informace dále popisuje průběh převratu na přelomu let 2024 a 2025 a navazující bezpečnostní vývoj. Uvádí, že počátkem března 2025 propukly v provinciích Latákia a Tartús střety mezi vládními silami a ozbrojenci loajálními svrženému režimu, které si podle tehdejších údajů vyžádaly 1 068 civilních obětí. Koncem dubna 2025 následovaly u Damašku střety mezi ozbrojenými skupinami napojenými na syrskou vládu, bezpečnostními složkami a drúzskými bojovníky. V polovině července 2025 vypukly v provincii Suvajda boje mezi drúzy a místními sunnitskými beduíny, do nichž se zapojily i jednotky přechodné vlády, přičemž v jejich důsledku zahynulo více než 1 100 osob. Zpráva dále uvádí, že severovýchod země nadále ovládají kurdské Syrské demokratické síly, které se i nadále střetávají s frakcemi podporovanými Tureckem. Současně pokračují vojenské operace USA proti zbytkům Islámského státu. Po pádu Asadova režimu navíc Izrael zahájil útoky na syrské území s deklarovaným cílem zničit zásoby strategických zbraní a vojenskou infrastrukturu. Izraelská armáda rovněž vstoupila do demilitarizovaného pásma na Golanských výšinách a obsadila strategicky významnou horu Hermon, kde hodlá setrvat po časově neomezenou dobu.
   33. Soud považuje Informaci OAMP za vnitřně rozpornou. Zatímco v jedné její části je uvedeno, že na území Sýrie již neprobíhá mezinárodní ozbrojený konflikt, v navazujících pasážích jsou popsány aktivity zahraničních aktérů a ozbrojené střety s jejich účastí, které mají zjevný mezinárodní rozměr. Za této situace nebylo možné bez dalšího převzít závěr o neexistenci ozbrojeného konfliktu, aniž by se žalovaný s uvedeným rozporem náležitě vypořádal. Pokud žalovaný při svém rozhodování vycházel výlučně z tvrzení, že v Sýrii (mezinárodní) ozbrojený konflikt již neexistuje, interpretoval Informaci OAMP nejen selektivně, ale i v rozporu s jejím celkovým obsahem. Toliko na základě Informace OAMP ze dne 1. 9. 2025 však nelze skutkový stav věci zjistit dostatečně spolehlivě pro rozhodnutí ve věci. Proto má soud za to, že závěr žalovaného o zániku původních důvodů doplňkové ochrany nemá dostatečnou oporu ani ve zjištěném skutkovém stavu a napadené rozhodnutí bylo nutno rovněž zrušit i proto, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí nemá oporu ve správním spise dle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. K odstranění výše popsaného rozporu by bylo nezbytné opatřit podrobnější a přesvědčivější podklady, které by bezpečnostní situaci v Sýrii zachycovaly komplexněji, a to ideálně se zaměřením na ty oblasti země, které připadají v úvahu jako místo případného návratu žalobkyně.
   34. Současně nelze přehlédnout, že s plynutím času již uvedená informace ke dni vydání tohoto rozsudku postrádá potřebnou míru aktuálnosti. Tato skutečnost vede soud k posouzení druhého žalobního bodu.
   35. Soud považuje za obecně známou notorietu, že mezi Íránem a USA probíhá ozbrojený konflikt. Veřejně (z médií) známé je rovněž zapojení Izraele do tohoto konfliktu a skutečnost, že Izrael podniká vojenské operace vůči cílům na území Libanonu. Z geografického hlediska je nesporné, že Sýrie sousedí s Libanonem a nachází se v bezprostřední blízkosti oblastí dotčených ozbrojenými konflikty v regionu.
   36. Správní spis přirozeně neobsahuje podklady věnující se tomuto konfliktu a jeho dopadům na území Sýrie, neboť konflikt vypukl až po vydání napadeného rozhodnutí. Soudu je sice z vyjádření žalovaného znám jeho postoj k této otázce, ten však v rámci soudního přezkumu nemůže obstát. Představuje totiž v podstatné míře podceňování dané problematiky, která není podložena relevantními podklady způsobilými vyvrátit možné dopady konfliktu na situaci v Sýrii. V řízeních tohoto typu je přitom nezbytné věcně a individuálně reagovat na všechny relevantní bezpečnostní incidenty a okolnosti, u nichž lze rozumně předpokládat, že mohou vést ke zhoršení bezpečnostní situace v zemi původu.
   37. Ačkoliv žalobkyně ve své žalobě odkázala na zdroje informací, z nichž by soud mohl při posuzování bezpečnostní situace v Sýrii vycházet, soud tyto důkazy z důvodu procesní neúčelnosti neprováděl. Předně soudu není znám věcný názor žalovaného na dopady konfliktu mezi Íránem a USA na bezpečnostní a humanitární situaci v Sýrii. Soud by proto musel provádět rozsáhlé dokazování a namísto přezkumu úvah správního orgánu by tyto úvahy nahrazoval vlastními závěry. Dále žalovaný založil do správního spisu pouze jedinou stručnou a vnitřně rozpornou zprávu, kterou ke dni rozhodování soudu již nelze považovat za aktuální. Soud by tak byl nucen zjišťovat skutkový stav komplexně sám, čímž by fakticky nahrazoval činnost správního orgánu a současně by žalovanému odňal možnost provést vlastní posouzení uvedených skutečností. Naproti tomu v navazujícím správním řízení bude mít žalovaný prostor vypořádat se se všemi skutkovými tvrzeními žalobkyně, která podstatnou část své žalobní argumentace zacílila na nedostatečně zjištěného skutkového stavu.
   38. Závěrem se soud vyjádří k namítaným humanitárním aspektům návratu žalobkyně do země původu, které souvisí s materiálním zázemím, o které žalobkyně se svou rodinou v důsledku války přišla. Soud považuje mezi stranami za nesporné, že žalobkyně přišla se svým manželem o dům a provozovny. Žalovaný se k těmto skutečnostem v napadeném rozhodnutí vyjádřil. Dle něj je žalobkyně právně způsobilou, zdravou a práceschopnou osobou. V Sýrii žije dospělý syn žalobkyně a její sourozenci. Žalovaný uzavřel, že žalobkyně je schopna se s touto situací vypořádat, přičemž tyto problémy dopadají na všechny obyvatele Sýrie.
   39. Dle judikatury Soudního dvora Evropské unie není rozhodující samotné zničení majetku, nýbrž to, zda intenzita svévolného násilí v dotčené oblasti dosahuje takové úrovně, že je civilní osoba ohrožena již svou pouhou přítomností (C‑465/07 Elgafaji). Současně Soudní dvůr výslovně odmítl, aby institut doplňkové ochrany sloužil k řešení důsledků obecně nepříznivé humanitární nebo ekonomické situace v zemi původu (C‑542/13 M'Bodj). Pro posouzení věci žalobkyně je proto podstatné především zkoumat, zda v zemi původu nepanují v důsledku probíhajícího konfliktu tak závažné humanitární podmínky, že dosahují intenzity vážné újmy. Jak již bylo uvedeno výše, žalovaný pro takové posouzení nedisponoval dostatečnými podklady. V novém rozhodnutí proto bude povinen tuto otázku znovu posoudit s ohledem na aktuálně zjištěný skutkový stav. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva, konkrétně rozsudku ve věci Sufi a Elmi proti Spojenému království (odst. 278–283), musí být při tomto hodnocení zohledněna zejména reálná možnost zajistit základní životní potřeby, včetně přístřeší, obživy a přístupu k základním prostředkům nezbytným pro důstojný život.
6. Závěr a náklady řízení
   40. Ze shora uvedených důvodů soud shledal žalobu za důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Věc pak žalovanému vrátil k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s. ř. s. se závazným právním názorem podle § 78 odst. 5 téhož zákona.
   41. Na tomto místě soud opakuje a připomíná, že z dikce citovaného § 53a odst. 4 zákona o azylu plyne, že je presumováno trvání původních důvodů pro udělení doplňkové ochrany do doby, než je prokázán opak. Žalovaný proto nese v této otázce důkazní břemeno, tedy pro případ neprodloužení doplňkové ochrany musí prokázat, že se situace v zemi původu beneficiáře doplňkové ochrany stabilizovala do té míry, že ji lze považovat za trvalou, a že tato změna je zároveň natolik významné povahy, že dané osobě již nehrozí skutečné nebezpečí vážné újmy, a to ať již z důvodů, pro něž byla doplňková ochrana původně udělena, či z důvodů jiných (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013, č. j. 6 Azs 15/2013-35).
   42. V dalším řízení žalovaný v souladu s odůvodněním rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany a v souladu s citovanou judikaturou přezkoumá, zda trvají důvody, pro které udělil v roce 2021 žalobkyni doplňkovou ochranu. K tomu si shromáždí nové, aktuální a relevantní podklady. Pokud dospěje k závěru, že boje na území již nedosahují relevance pro prodloužení doplňkové ochrany, uvede, z jakých konkrétních důvodů, a své úvahy podrobně a přesvědčivě zdůvodní a podloží zprávami o zemi původu. Zároveň vysvětlí, nakolik se v klíčových oblastech situace v zemi původu změnila, a zda šlo o změny významné a trvalé.
   43. Žalovaný se dále vypořádá s novými skutečnostmi spočívajícími ve válečném konfliktu v Íránu a Libanonu a posoudí jejich dopad na bezpečnostní a humanitární situaci v Sýrii. Dospěje-li k závěru, že tyto skutečnosti nejsou pro rozhodnutí o prodloužení doplňkové ochrany relevantní, je povinen tento závěr řádně, konkrétně a přezkoumatelným způsobem odůvodnit. Současně přihlédne k podkladům a tvrzením žalobkyně, budou-li uplatněny v průběhu navazujícího správního řízení. Pokud tyto podklady a tvrzení budou jen obecně popisovat situaci v Sýrii, lze akceptovat i obecnější odůvodnění žalovaného. V případě, že se budou týkat individuálních okolností ve vztahu k žadatelce, bude nutné vysvětlit, z jakého důvodu mají či nemají pro rozhodnutí žalovaného význam.
   44. Žalovaný též posoudí, zda zároveň žadatelce nyní nehrozí nebezpečí vážné újmy z důvodů jiných (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2026, č. j. 5 Azs 64/2025-30, ze dne 11. 2. 2021, č. j. 7 Azs 249/2020-29, ze dne 27. 5. 2021, č. j. 8 Azs 254/2020-80, či ze dne 25. 2. 2022, č. j. 8 Azs 155/2020-76).
   45. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalovaný ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalobkyně žádné náklady řízení neprokázala, a proto jí zdejší soud jejich náhradu nepřiznal, přestože byla v řízení úspěšná.

Poučení:

Proti rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha dne 30. července 2026

Mgr. Gabriela Bašná v.r.

samosoudkyně