[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Küchlerovou, Ph.D. ve věci

žalobce:  A. M.

proti

žalovanému:  Ministerstvo vnitra

 sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2026, č. j. OAM-429/ZA-ZA12-VL14-PD2-2022,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
3. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal u krajského soudu žalobu proti shora specifikovanému rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl tak, že doplňková ochrana se podle § 53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2023 (dále jen „zákon o azylu“), neprodlužuje.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

2. Žalobce nejprve namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, dále namítá nedostatečně zjištěný skutkový stav. Žalovaný opřel své rozhodnutí o zprávy ze země původu, které si sám zpracoval, aniž by dohledal jakékoliv další nezávislé zdroje. Tyto podklady považuje žalobce za jednostranné, neboť se snaží vykreslit situaci v zemi původu jako stabilní a v podstatě dobrou. Své závěry žalovaný opírá zejména o formální skutečnosti jako je uzavření dohody mezi znesvářenými stranami a jednostrannými prohlášeními představitelů vlády, aniž by se zabýval jejich faktickým naplňováním. Též se žalovaný nevypořádal s obavami žalobce, že může být po návratu do Sýrie zabit a ani s jeho tvrzením o situaci v místě jeho bydliště.
3. Celková bezpečnostní situace v Sýrii není zdaleka tak ideální, tak jak jí žalovaný vykresluje. Žalobce odkazuje na usnesení Evropského parlamentu č. 2026/2602(RSP), dále na nejnovější materiál UNHCR k situaci v Sýrii, publikovaný dne 26. 5. 2026, v němž se Vysoký komisař zabývá otázkou ukončení poskytování mezinárodní ochrany syrským uprchlíkům a dospívá k závěru, že situaci v oblasti lidských práv a bezpečnosti nepovažuje za natolik trvale a zásadně změněnou, aby bylo možné vyhlásit všeobecné ukončení uprchlického statutu pro všechny Syřany a bývalé obyvatele Sýrie, kterým byl status uprchlíka přiznán na základě událostí z doby před prosincem 2024.
4. Navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.
5. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 8. 6. 2026 uvedl, že žalobci byla v roce 2022 udělena doplňková ochrana z důvodu bezpečnostní situace v Sýrii, kde byl dlouhodobý válečný konflikt. Nebylo tak možné vyloučit vážné ohrožení života žalobce nebo jeho důstojnosti. Na stranách 4 a 5 napadeného rozhodnutí se na základě relevantních informací o zemi původu detailně věnoval současné situaci. Vymezuje se vůči tomu, že by situaci v zemi původu vykresloval jako ideální („růžovou“), stabilní a v podstatě dobrou. Ke zprávě UNHCR, o kterou se opírá podstatná část žalobní argumentace, uvádí, že varuje před všeobecným rušením uprchlického statutu Syřanů. Žalovaný však u žalobce zohlednil individuální okolnosti případu.
6. Navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou.

III. Posouzení věci krajským soudem

7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“) a § 32 odst. 9 zákona o azylu.
8. Soud ve věci rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť žalovaný explicitně souhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání a žalobce s tímto postupem nevyjádřil svůj nesouhlas. Podmínkami pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání se soud zabývá dále i v bodě 32 tohoto rozsudku.
9. Ze správního spisu zjistil zdejší soud následující pro řízení podstatné skutečnosti.
10. Žalobce dne 7. 4. 2022 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 22. 6. 2022, č. j. OAM-429/ZA-ZA12-P05-2022, žalobci udělilo mezinárodní ochranu ve formě doplňkové ochrany ve smyslu § 14a zákona o azylu. Tento postup odůvodnilo tím, že v zemi probíhá ozbrojený konflikt za účasti zahraničních a mezinárodních aktérů. Dle Informace OAMP-Syrská arabská republika, ze dne 15. 2. 2022, zjistilo, že „Vláda v roce 2011 použila sílu na potlačení poklidných občanských protestů volajících po reformách a demokracii, což vedlo k ozbrojenému povstání, které v roce 2012 přerostlo v občanskou válku. Značnou část území Sýrie tehdy ovládly různé skupiny s různými ideologiemi a cíli, včetně tzv. Islámského státu (IS), zatímco vláda si po celou dobu udržela kontrolu nad většinou pobřežních oblastí a Damaškem a jeho okolím. Od konce roku 2015 za pomoci Ruské federace společně s místními a zahraničními milicemi dobyly většinu území zpět, takže vláda má v současnosti pod kontrolou zhruba 70 % syrského území. Úroveň vládní kontroly v těchto znovu dobytých oblastech se však liší a je, zejména na jihu, omezená. Část severu a severovýchodu země (území na levém břehu řeky Eufrat a menší oblast na pravém břehu Eufratu) zůstává pod kontrolou Syrských demokratických sil (SDF) vedených Kurdy…Mezi červnem a zářím 2021 zahájily syrské ozbrojené síly a přidružené milice desítky útoků na obydlené oblasti v Dará, zatímco protivládní bojovníci útočili na oblasti ovládané vládou. Na území Sýrie se i proběhu roku 2021 bojů nadále účastnily vládní síly, prorežimní milice, opoziční skupiny, kurské SDF a extremistické skupiny, jako radikální islamistická skupina HTS a IS, stejně jako zahraniční teroristické skupiny, zejména Hizballáh…“ Na základě výše uvedeného tak bylo ministerstvu známo, že v zemi původu žalobce probíhal ozbrojený konflikt spojený se svévolným násilím a ohrožením života a lidské důstojnosti obyvatel země, jehož důsledky by bylo možné pokládat ve vztahu k žalobci za vážnou újmu podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu.
11. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 25. 7. 2023, č. j. OAM-429/ZA-ZA12-P05-PD1-2022, byla žalobci doplňková ochrana prodloužena na dobu 24 měsíců. Na základě Informace OAMP MV ČR – Syrská arabská republika – Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 2. 5. 2023, dospěl žalovaný k závěru, že v této zemi od doby udělení doplňkové ochrany k podstatnému zlepšení situace nedošlo.
12. Žalobce podal žádost o prodloužení doplňkové ochrany dne 7. 7. 2025, jako důvod uvedl válku. Žalovaný dne 19. 9. 2025 přerušil správní řízení na dobu tří měsíců v důsledku dočasně nejisté situace v zemi původu [§ 26 odst. 1 písm. c) zákona o azylu]. Postup odůvodnil tím, že dne 8. 12. 2024 došlo v důsledku ofenzívy syrských opozičních skupin k pádu režimu Bašára al-Asada v Sýrii a na něj navazujícímu ukončení bojů na většině území Sýrie. Správní orgán považoval za nezbytné s ohledem na čerstvost událostí vyčkat na ustálení bezpečnostní situace a zajištění aktuálních podkladů.
13. Dne 29. 1. 2026 byl se žalobcem proveden pohovor k jeho žádosti. V úvodu pohovoru správní orgán zkonstatoval, že dne 8. 12. 2024 padla vláda Bašára Asada a následně byl ukončen i dlouholetý ozbrojený konflikt, probíhající v Sýrii od roku 2011. K následnému dotazu správního orgánu, zda má jmenovaný v plánu se do Sýrie vrátit, když jako důvod odchodu z vlasti a podání žádosti o mezinárodní ochranu uvedl právě tento konflikt, dotyčný odvětil, že zatím se tam podle něj vrátit nemůže, je tam dle jeho slov pořád válka a nebezpečí. Jmenovaný doplnil, že je Kurd a pořád by tam měl problémy, a že 10 km od jejich domu je pořád válka. Stran zdrojů svých informací žadatel sdělil, že tam má rodinu a mluví s nimi, a dále čerpá informace z Facebooku, čtou zprávy a koukají, jak to tam je. Dotyčný zopakoval, že je tam pořád válka a stále se tam bojuje. V případě návratu do vlasti se dotyčný obává nástupu do syrské armády, přičemž v oblasti, kde žije, válka dle jeho slov pořád pokračuje a není tam klid. Dle něj chce nová vláda zlikvidovat veškeré menšiny, přičemž on je Kurd a oni zabíjí Kurdy. Dotyčný dodal, že je to na internetu a že mají informace, že menšiny jsou tam likvidovány, je tam zabíjení a únosy. Po upozornění, že do Sýrie se už ze zahraničí vrátilo přes 800 000 uprchlíků, tak proč by nemohl i on, dotyčný uvedl, že současná vláda se skládá z různých ozbrojených skupin a ty chtějí ovládnout celou Sýrii, přičemž od nástupu k moci dle dotyčného docházelo k masakrům alavitů, drúzů a křesťanů, a v současné době dochází k masakru Kurdů. Žadatel sdělil, že těch 800 000 lidí byli určitě všichni Arabové, Kurdové se tam dle něj vracet nebudou, protože je to pro ně moc nebezpečné. Dle dotyčného se vrátili příznivci nebo podporovatelé současné vlády, kteří měli jistotu, že se jim nic nestane. Jako poslední místo pobytu v Sýrii jmenovaný uvedl město Derik, arabsky Al Malikyeh. V současné době jeho rodina – matka a bratr (otec už nežije) bydlí v Sýrii, v Deriku. Dle žadatelových slov tam není bezpečno, je tam válka, těžký život, jsou tam obklíčeni a bojuje se tam. Na podporu svých tvrzení dotyčný nechce doložit žádné doklady, dokumenty či jiné materiály s tím, že co se děje je k dohledání v médiích.
14. Vzhledem k tomu, že žalobce v podané žalobě uplatnil námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, soud se nejprve zabýval otázkou, zda je napadené rozhodnutí žalovaného způsobilé soudního přezkumu. Případná nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí (ať už pro jeho nesrozumitelnost či pro nedostatek důvodů) by totiž byla vadou natolik závažnou, k níž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (ex offo) a pro kterou by muselo být rozhodnutí žalovaného zrušeno dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (ve vztahu k soudním rozhodnutím srov. k nesrozumitelnosti rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013-25, bod [19], k nedostatku důvodů pak usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS, body [29] - [30]).
15. Krajský soud neshledal, že by napadené rozhodnutí trpělo takovými vadami, pro něž by jej nebylo možné přezkoumat. Žalovaný vylíčil zjištěný skutkový stav věci na základě podkladů, které jsou obsahem správního spisu a zřetelně vyslovil své závěry, k nimž na základě svých úvah dospěl. Přezkoumatelným způsobem se přitom vypořádal s tvrzeními žalobce, která uplatnil v rámci správního řízení.
16. Jádrem žalobní argumentace je nesouhlas žalobce se závěrem žalovaného, že v jeho případě nejsou splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Žalovaný musel posuzovat otázku, zda se v tomto ohledu bezpečnostní situace v Sýrii zlepšila a zda žalobce doplňkovou ochranu stále potřebuje.
17. Při přezkumu soud vycházel z následující právní úpravy:
18. Podle § 53a odst. 4 věty čtvrté zákona o azylu ministerstvo prodlouží dobu, po kterou je udělena doplňková ochrana, v případě, že osobě požívající doplňkové ochrany i nadále hrozí vážná újma (§ 14a) a nenastanou-li důvody pro její odejmutí (§ 17a).
19. Podle § 17a odst. 1 písm. a) zákona o azylu doplňková ochrana se odejme, pokud okolnosti, které vedly k udělení doplňkové ochrany, zanikly nebo se změnily do té míry, že již doplňkové ochrany není zapotřebí. Podle ust. § 17a odst. 2 zákona o azylu při posuzování důvodů uvedených v odstavci 1 ministerstvo přihlédne k tomu, zda změna okolností je tak významné a trvalé povahy, že osobě požívající doplňkové ochrany již nehrozí nebezpečí, že utrpí vážnou újmu. Dále se přihlédne k tomu, zda osoba požívající doplňkové ochrany uvede závažné okolnosti podložené předchozí vážnou újmou odůvodňující odmítnutí ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo, je-li osobou bez státního občanství, státu svého posledního trvalého bydliště.
20. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.
21. Podle čl. 15 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (tzv. kvalifikační směrnice) vážnou újmou se rozumí vážné a individuální ohrožení života nebo nedotknutelnosti civilisty v důsledku svévolného násilí během mezinárodního nebo vnitrostátního ozbrojeného konfliktu.
22. Pro aplikaci § 14a zákona o azylu je třeba zkoumat, zda žalobce splňuje zákonem stanovená kritéria. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008-62 (dostupný na www.nssoud.cz), je k udělení doplňkové ochrany potřeba kumulativně splnit následující podmínky: ,,Žadatel (1) se musí nacházet mimo zemí svého původu; (2) musí mít důvodné obavy, že mu hrozí skutečné nebezpečí (reálná hrozba); (3) vážné újmy; (4) nemůže nebo není ochoten využít ochrany v zemi původu; a (5) nesmí se na něj vztahovat vylučující klauzule.“
23. Žalovaný se při posuzování žádosti zaměřil především na třetí podmínku, tj. zda žalobci hrozí v případě návratu do země původu vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Jak vyplynulo z žalovaným předloženého správního spisu a žalobou napadeného rozhodnutí, žalovaný v rámci své úvahy vycházel zejména z informací poskytnutých žalobcem. Informace byly v samotné žádosti o prodloužení doplňkové ochrany a dále žalovaný vycházel z předchozích rozhodnutí o doplňkové ochraně a jejím prodloužení, a dále z protokolu o pohovoru k žádosti o prodloužení doplňkové ochrany. Z uvedených listin vyplynulo, že žalobce o prodloužení doplňkové ochrany žádá zejména z důvodu probíhající války v Sýrii.
24. Podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu jsou naplněny v případě existence ozbrojeného konfliktu na území země původu, v důsledku kterého žadateli hrozí vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného (resp. nerozlišujícího) násilí. Pouze v situacích tzv. totálního konfliktu lze předpokládat, že vážná újma hrozí v zásadě každému, kdo přichází z této země původu či postiženého regionu, neboť pouhá přítomnost na daném území jej vystavuje skutečnému nebezpečí ohrožení života a tělesné integrity. Pokud ale ozbrojený konflikt takový charakter nemá, cizinec musí prokázat dostatečnou míru individualizace, a to např. tím, že prokáže, (1) že již utrpěl vážnou újmu nebo byl vystaven přímým hrozbám způsobení vážné újmy ve smyslu čl. 4 odst. 4 kvalifikační směrnice; (2) že ozbrojený konflikt probíhá právě v tom regionu jeho země původu, ve kterém skutečně pobýval, a že nemůže nalézt účinnou ochranu v jiné části země; či (3) že jsou u něj dány jiné faktory (ať už osobní, rodinné či jiné), které zvyšují riziko, že terčem svévolného (nerozlišujícího) násilí bude právě on (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 – 68). Podle ustálené judikatury se naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany váže k okamžiku možného návratu žadatele do vlasti a k tomu, zda mu v takovém případě hrozí skutečné, aktuální nebezpečí vážné újmy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2014, č. j. 2 Azs 23/2013-34).
25. Rozhodnutí o prodloužení doplňkové ochrany není rozhodnutím „na zelené louce“, kdy se od základu zkoumají důvody pro udělení mezinárodní ochrany, jako je tomu při první žádosti o mezinárodní ochranu. Fakticky se jedná o jakýsi přezkum, který vychází z původního (dřívějšího) rozhodnutí a konfrontuje jej s aktuální situací.
26. Krajský soud se neztotožňuje s žalobcem v tom, že nedošlo k dostatečnému zjištění skutkového stavu věci. Ze správního spisu je patrno, že žalovaný provedl se žalobcem pohovor, reagoval na změnu poměrů v zemi původu a opatřil si aktuální podklady o situaci v Sýrii. Žalobci byla dána možnost se s podklady seznámit a vyjádřit se k nim. Žalobce při seznámení s podklady neoznačil další konkrétní důkazní návrhy ani neuvedl nové individualizované skutečnosti, které by bylo třeba dále ověřovat. Žalobce ani nikterak nerozporoval pořízené podklady ze strany žalovaného, když to činí až v nynější žalobě, kdy není spokojen s výsledkem uskutečněného řízení o prodloužení doplňkové ochrany. Žalobce v řízení uváděl především obecné obavy ze stavu a vývoje v Sýrii s tím, že se tam jako Kurd vrátit nemůže a pořád by tam měl problémy. V případě návratu se bojí nástupu do syrské armády. Nová vláda dle něj chce zlikvidovat veškeré menšiny, tedy i je. Současná vláda se skládá z různých ozbrojených skupin, přičemž po jejich nástupu k moci docházelo k masakrům alavitů, drúzů a křesťanů, v současné době dochází k masakru Kurdů.
27. Ze žalobcem citovaných částí zprávy UNHCR (jejichž překlad žalovaný nerozporuje), je patrné, že ta vzhledem ke změnám režimu varuje před unáhlenými hromadnými návraty zpět do Sýrie, a že státy nemají všeobecně ukončovat uprchlický status, dokud se tam situace výrazně nestabilizuje. Soud má za to, že žalovaný se úvahami ohledně neprodloužení doplňkové ochrany žalobce zabýval individuálně, specifikoval jeho rodinnou a osobní situaci a navázal ji na objektivně zjištěné skutečnosti ohledně bezpečnosti v zemi. Naproti tomu uvedená zpráva velmi obecně reaguje na potenciálně všeobecnou situaci uprchlíků. Ve vztahu k žalobci však žalovaný velmi individuálně řešil jeho situaci (i se zohledněním závěrů v dané zprávě). Žalovaný výslovně reaguje např. na skutečnost, že je žalobce kurd, a jakým způsobem se po převratu změnilo jeho postavení.
28. Žalovaný v napadeném rozhodnutí též popsal, že příslušníci složek kurské vnitřní bezpečnosti měli být začleněni do sil ministerstva vnitra, avšak v následujících měsících proces integrace stagnoval a docházelo k občasným ozbrojeným střetům. Humanitární situace je v severovýchodní Sýrii i nadále komplikovaná, jsou problémy s přístupem k vodě, elektřině či palivu. Nový prezident Ahmad Šara uznal národnostní práva Kurdů, kurdštinu prohlásil na úřední jazyk a Kurdové mají nově zastoupení i v současné vládě.
29. Z uvedených zpráv žalovaný vyvodil, že přestože v Sýrii dochází k určitým bezpečnostním incidentům, jedná se o incidenty nahodilé a vyskytující se v omezené míře. Tyto incidenty nelze dle žalovaného posoudit jako celoplošné a nerozlišující násilí. Soud souhlasí s žalovaným, že tuto bezpečnostní situaci již nelze označit jako tzv. totální konflikt. 
30. Ve věcech mezinárodní ochrany jsou správní orgány povinovány ke zjišťování bezpečnostní situace v zemi původu konkrétního žadatele o mezinárodní ochranu. Zprávy musí být mj. adresné (relevantní) a aktuální. Zastaralost zpráv přitom „nelze posuzovat pouze na základě faktu, že od vypracování, resp. vydání takové informace uplynul určitý čas; zastaralá je taková zpráva, která obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace, jíž zpráva popisuje, je již zcela jiná. Pokud se podstatně změní situace, může být zastaralá i zpráva stará pouhý týden a pokud je situace stabilní, může být použitelná i zpráva stará několik let.“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2020, č. j. 6 Azs 109/2019–74).
31. Tomuto požadavku žalovaný dostál, což má soud ověřeno z odůvodnění žalovaného rozhodnutí, ale i celé spisové materie. Pro objektivní vyhodnocení bezpečnostní a jiné situace v zemi původu žalobce byla ze strany žalovaného využita Informace OAMP – Syrská arabská republika, Bezpečnostní a politická situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, stav září 2025, ze dne 1. 9. 2025, dále Informace OAMP – Syrská arabská republika, Aktuální situace Kurdů v Sýrii, ze dne 12. 2. 2026, a Informace OAMP – Zjišťovací mise, Sýrie, publikováno: srpen 2025. Nutno zdůraznit, že se k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o aktuální podklady.
32. Nadto soud zjistil, že nejnovější informace o bezpečnostní a politické situace v zemi (k datu vydání rozsudku) je datována k 5. 6. 2026. Tuto tak krajský soud obstaral a učinil z ní níže uvedené závěry. To vše za postupu v souladu s § 51 s. ř. s. – krajský soud se dotazoval účastníků řízení, zda chtějí tuto listinu provést při ústním jednání, ani jeden z účastníků však takový postup nepožadoval. Listina jim byla zaslána k vyjádření (viz č. l. 18 p. v. soudního spisu). Krajský soud proto rozhodl bez nařízení jednání (podmínky k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly splněny již před obstaráním nové listiny v probíhajícím soudním řízení).
33. Z této zprávy založené na č. l. 19-23 soudního spisu soud zjistil, že dle bodu 6. 1. (Mezinárodní ozbrojené konflikty) mj. v průběhu roku 2025 a prvních pěti měsících roku 2026 Izrael pravidelně útočil v oblasti Golanských výšin, ale i širší oblasti jihozápadní Sýrie. V bodu 6. 2. (Vnitřní ozbrojené konflikty) v roce 2025 severovýchod země ovládaly kurské SDF, dohoda z března 2025, že se tyto jednotky začlení do institucí syrského státu, nebyla naplněna. Nová dohoda o začlenění kurské správy do státních struktur, v době psaní citované zprávy stále probíhala. Buňky IS zůstávaly v zemi aktivní, a to zejména v odlehlých oblastech Syrské pouště v provincii Rakka a Dajr az-Zaur, občasně rovněž ve střední a západní části země, včetně Damašku. Došlo k přesunu cca 5 700 obviněných údajných bojovníků IS z detenčních center na severovýchodě Sýrie do věznic v Iráku, kde mají být souzeni.
34. Při porovnání nynější situace se situací popisovanou v napadeném rozhodnutí v datu jeho vydání dospěl soud k závěru, že ta se zásadně neproměnila tak, aby bylo nutné revidovat rozhodnutí žalovaného pro existenci nových skutečností. Soud shrnuje, že žalovaný v daném řízení dostatečně prokázal, že okolnosti, které vedly k udělení doplňkové ochrany, se změnily do té míry, že doplňkové ochrany již není zapotřebí, přičemž se jedná o změnu tak významné a nikoli dočasné povahy, že žalobci již při návratu do země původu vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu nehrozí.
35. Za nadbytečné považoval soud provádět důkaz článkem ze serveru www.stj-sy.org, www.npr.org., usnesení č. 2026/2602(RSP) i celou zprávu UNHCR. Tyto materiály buďto nejsou tak aktuální jako nejnovější Informace OAMP ze dne 5. 6. 2026, nebo s nimi dokonce daná zpráva pracuje.

IV. Závěr a náklady řízení

36. S ohledem na výše uvedené soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
37. Výroky o nákladech řízení se opírají o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšný žalovaný náhradu nákladů nenárokoval a ze spisu ani nevyplývá, že by mu v průběhu řízení před krajským soudem nějaké náklady nad běžnou úřední činnost vznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje.

Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. (§ 12 odst. 1, § 102, § 104a odst. 1, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.). 

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Hradec Králové 3. srpna 2026

JUDr. Martina Küchlerová, Ph.D. v. r.

 samosoudkyně