6 Azs 97/2026 - 44
[OBRÁZEK] |
|
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Štěpána Výborného a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: G. B., zastoupen Mgr. et Mgr. Terezou Veselou, advokátkou, sídlem Botanická 608/28, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025, č. j. OAM‑674/ZA‑ZA11‑ZA01‑2025, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2026, č. j. 34 Az 1/2026‑26,
takto:
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu dle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu k městskému soudu, v níž požádal o ustanovení advokáta a tlumočníka, aby mohl žalobu doplnit. Městský soud usnesením ze dne 27. 2. 2026, č. j. 34 Az 1/2026‑21, zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce a zároveň žalobci uložil, aby ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení doplnil svou žalobu o chybějící podstatné náležitosti.
[2] Následně městský soud vydal shora uvedené usnesení, kterým žalobu odmítl pro neodstranitelnou vadu podání dle § 37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Žaloba podle městského soudu neobsahovala žádné individualizované žalobní body ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (tedy ani „zárodek“ žalobního bodu). Za ně nelze považovat pouhé tvrzení, že „použité informace nejsou aktuální“, nebo že „řízení bylo jednostranné a neobjektivní“ či, že „žalovaný porušil svou povinnost postupovat řádným procesním postupem“. Z obecného odkazu žalobce na doporučení Ministerstva zahraničních věcí ČR českým občanům při cestě do Gruzie pak není zřejmé, jakou souvislost má turistika českých občanů se žalobcovým azylovým příběhem. Žalobce ani k výzvě soudu svou žalobu nedoplnil.
[3] Žalobce (stěžovatel) podává proti usnesení městského soudu kasační stížnost, ve které namítá, že jeho žaloba obsahovala projednatelný žalobní bod. Stěžovatel upozorňuje, že správní soudy ve věcech mezinárodní ochrany kladou na formulaci žalobních bodů nižší požadavky. Přihlížejí k tomu, že žadatelé jsou cizinci s jazykovým handicapem, a zohledňují rovněž krátké lhůty k podání žaloby. Zásadní jsou také požadavky na soudní přezkum věcí mezinárodní ochrany stanovené unijním právem (čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2013/32/EU, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, dále jen „procedurální směrnice“). Městský soud nevzal v úvahu související rozhodovací praxi Soudního dvora EU. Kvalitu žalobních bodů bylo nadto nutno hodnotit i v kontextu toho, že stěžovatel nebyl v řízení před městským soudem právně zastoupen. O ustanovení zástupce žádal z důvodu, že mluví špatně česky, nezná české zákony a potřebuje pomoc advokáta k doplnění žaloby. Zástupce mu ovšem nebyl ustanoven. Stěžovatel i tak v žalobě uvedl dostatečně konkrétní skutková a právní tvrzení, z nichž plynulo, proč považuje rozhodnutí žalovaného za nezákonné a v čem podle něho spočívá vada řízení. Městský soud měl žalobu věcně projednat.
[4] Žalovaný považuje kasační stížnost za nepřijatelnou. Stěžovatel podle něj uvádí žalobní důvody až v kasační stížnosti, čímž však nemůže zhojit nedostatek žaloby. Z obecných tvrzení uvedených v žalobě nebylo možné bez dalšího dovodit jakékoliv konkrétní pochybení správního orgánu. Městský soud proto správně žalobu odmítl.
[5] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[6] Podstatou věci je, zda stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí žalovaného obsahovala dostatečně individualizovaná tvrzení, která představovala projednatelný žalobní bod.
[7] Ze spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel podal v zákonné lhůtě žalobu, v níž dostatečně identifikoval napadené správní rozhodnutí, uvedl, v čem má za to, že žalovaný při posouzení žádosti pochybil, a jednoznačně specifikoval, čeho se domáhá (petit).
[8] Stěžovatel konkrétně namítal, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné a nepřezkoumatelné kvůli vadám předcházejícího správního řízení. Správní řízení bylo jednostranné a neobjektivní, neboť žalovaný nedodržel svou povinnost zjistit přesně a úplně skutečný stav věci. Dále stěžovatel uvedl, že informace použité žalovaným jsou neaktuální. Situace v Gruzii se dramaticky zhoršuje. K tomu odkázal na informaci Ministerstva zahraničních věcí ze dne 21. 7. 2025, která s ohledem na aktuální bezpečnostní situaci v zemi doporučuje českým občanům, aby během svého pobytu v Gruzii dbali zvýšené opatrnosti a vyhýbali se veřejným shromážděním, protestům a větším davům. Existuje totiž riziko, že osoba zachycená na kamerových záznamech z demonstrací, byť by se jednalo o náhodného kolemjdoucího, bude později brána jako účastník shromáždění a při opětovném vstupu do země sankcionována, zadržena nebo vyšetřována. Stěžovatel upozornil, že již v pohovoru podrobně uvedl, že byl pronásledován gruzínskými státními orgány za účast na politických akcích. Vyjádřil tak své přesvědčení, že splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 písm. a) zákona o azylu, neboť byl pronásledován za uplatňování politických práv a svobod.
[9] Podle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. musí žaloba kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3 s. ř. s.) obsahovat rovněž žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.
[10] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008‑78, č. 2162/2011 Sb. NSS, konstatoval, že „smyslem uvedení žalobních bodů [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] je jednoznačné ustavení rámce požadovaného soudního přezkumu ve lhůtě zákonem stanovené k podání žaloby. Zákonný požadavek je proto naplněn i jen zcela obecným a stručným – nicméně srozumitelným a jednoznačným – vymezením skutkových i právních důvodů tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad správního aktu tak, aby bylo zřejmé, v jaké části a z jakých hledisek se má soud věcí zabývat.“ V rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005‑58, č. 835/2006 Sb. NSS, rozšířený senát uvedl, že „líčení skutkových okolností v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. (…) Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami.“ Žalobním bodem tak zcela jistě není pouhé uvedení ustanovení správního řádu, či zákona o azylu, které měl žalovaný porušit, aniž by zde byla souvislost se skutkovými tvrzeními (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2004, č. j. 6 Azs 22/2004‑42). V rozsudku ze dne 23. 10. 2009, č. j. 8 Afs 31/2009‑74, Nejvyšší správní soud shrnul, že „obsahuje‑li žaloba pouze obecné tvrzení, že správní řízení o odvolání trpělo vadami ovlivňujícími výrok napadeného rozhodnutí, nejedná se o žalobní bod ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“
[11] Nejvyšší správní soud však, na rozdíl od městského soudu, shledal, že stěžovatel ve své žalobě vymezil žalobní body v souladu s výše uvedenou judikaturou. Jeho žaloba obsahuje sice stručná, avšak dostatečně individualizovaná tvrzení směřující proti napadenému rozhodnutí žalovaného. Nejedná se o pouhé obecné floskule či bezobsažné odkazy na porušení určitých ustanovení právních předpisů. Stěžovatel specifikoval, že vada správního řízení spočívala v nedostatečném zjištění skutkového stavu a v této souvislosti namítl, že správní orgán vycházel z neaktuálních informací o zemi původu. Zhoršující se bezpečnostní situaci v zemi původu podpořil citací zprávy Ministerstva zahraničí věcí ze dne 21. 7. 2025, která sice nemá přímou souvislost s azylovým příběhem stěžovatele, nicméně může naznačovat současnou nepříznivou bezpečnostní situaci v Gruzii související s účastí na demonstracích. Stěžovatel rovněž odkázal na pohovor k žádosti o mezinárodní ochranu, z něhož vyplynulo, že byl za účast na politických akcích pronásledován gruzínskými státními orgány. Z toho dovozoval, že by mu měla být udělena mezinárodní ochrana dle § 12 písm. a) zákona o azylu. Z uvedených tvrzení je dostatečně patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje stěžovatel žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné, resp. v čem spatřuje vadu řízení. Městskému soudu lze sice přisvědčit, že stěžovatel avizoval záměr žalobu dále doplnit, to ovšem za pomoci zástupce, o jehož ustanovení žádal. Městský soud však jeho žádost o ustanovení zamítl, a stěžovatel tak pochopitelně žalobu sám dále nedoplnil. Již původně podaná žaloba nicméně obsahovala projednatelný žalobní bod ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[12] Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 9. 2022, č. j. 5 Azs 40/2022‑35, v němž shledal jako projednatelnou žalobu obsahující obdobná tvrzení jako v nynější věci. Nejvyšší správní soud shrnul žalobní argumentaci tehdejšího žalobce v odst. 7 odkazovaného rozsudku následovně: „Stěžovatel v žalobě konkrétně namítal, že zprávy, z nichž správní orgány vycházely, nejsou zjevně aktuální, dále uvedl, že nebyl dostatečně spolehlivě zjištěn skutkový stav věci; namítl porušení § 3 správního řádu. Dále uvedl, že byl nesprávně posouzen jeho případ z hlediska § 12 písm. a) zákona o azylu, dodal, že v žádosti uvedl, že byl pronásledován gruzínskou tajnou službou za uplatňování politických práv a svobod, poukázal na pohovor, v němž uvedl konkrétní obavy a nebezpečí, která mu hrozí; vyjádřil nesouhlas se způsobem, jakým žalovaný vyhodnotil relevantní skutečnosti vyplývající z výpovědi stěžovatele a ze shromážděných informací o politické a bezpečnostní situaci a stavu dodržování lidských práv v Gruzii. Namítl, že jeho tvrzení obsahovala dostatek informací svědčících o pronásledování, jemuž byl stěžovatel vystaven; tato tvrzení přitom nebyla správním orgánem vyvrácena“. Tímto způsobem formulovaná žaloba dle Nejvyššího správního soudu netrpěla takovými nedostatky, které by bránily jejímu věcnému projednání. V nyní řešené věci Nejvyšší správní soud neshledal důvod posoudit stěžovatelovu žalobu odlišně.
[13] Nejvyšší správní soud rovněž přisvědčuje stěžovatelově argumentaci, že ve věcech mezinárodní ochrany je namístě poněkud shovívavější přístup soudů při hodnocení, zda účastník řízení (jenž zpravidla neovládá český jazyk a neorientuje se v českém právním řádu) uvedl v žalobě dostatečně individualizovaný žalobní bod (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 3 Azs 30/2016‑43). Za relevantní lze považovat taktéž odkaz na čl. 46 odst. 1 a 3 procedurální směrnice, který ukládá členským státům povinnost zajistit proti rozhodnutím příslušného správního orgánu ve věci mezinárodní ochrany účinný opravný prostředek před soudem, který obsahuje „úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU“, a to alespoň v řízeních u soudu prvního stupně. I z tohoto důvodu je třeba přistupovat k požadavku na precizaci žalobních bodů ve věcech mezinárodní ochrany benevolentněji (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2025, č. j. 5 Azs 249/2024‑40). Z úřední činnosti je navíc Nejvyššímu správnímu soudu známo (z řízení vedeném pod sp. zn. 10 Azs 114/2026), že městský soud v novější věci vedené pod sp. zn. 32 Az 2/2026 obdobně formulovanou žalobu věcně projednal, aniž by žalobkyni vyzýval k doplnění žalobních bodů. I tato skutečnost tak svědčí ve prospěch projednatelnosti žaloby v nyní posuzovaném případě.
[14] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že městský soud toliko formálně vyzval stěžovatele k odstranění vad žaloby za situace, v níž již byla žalobní tvrzení dostatečným způsobem individualizována, a tedy obsahovala projednatelný žalobní bod. Následným odmítnutím žaloby pro neodstranění jejích vad (kterými ve skutečnosti netrpěla) městský soud stěžovateli odepřel přístup k soudu, což nelze akceptovat (viz citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 40/2022‑35, bod 16). Městský soud měl správně přistoupit k věcnému projednání žaloby.
[15] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud napadené usnesení dle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu projednání.
[16] Stěžovateli byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2026, č. j. 6 Azs 97/2026‑20, ustanovena zástupkyní Mgr. et Mgr. Tereza Veselá, advokátka. Hotové výdaje a odměnu za zastupování platí v takovém případě stát (§ 35 odst. 10 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Stěžovatelova zástupkyně učinila v tomto řízení dva úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení a doplnění kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Odměna činí 2 x 4 620 Kč [§ 7 ve spojení s § 9 odst. 5 advokátního tarifu]. Zástupkyně má rovněž právo na náhradu hotových výdajů v paušální částce 2 x 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkově tedy odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti činí 10 140 Kč. Stěžovatelova zástupkyně není registrována jako plátce daně z přidané hodnoty, odměna se proto o tuto daň nezvyšuje.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2026
JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D.
předseda senátu