9 Azs 27/2026 - 31
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: S. G. S., zastoupený Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Varšavská 714/38, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, ve věci žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v neprovedení registrace žalobce jako žadatele o udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k období od 31. 10. 2025 do 4. 12. 2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2026, č. j. 41 Az 1/2026‑17,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2026, č. j. 41 Az 1/2026‑17, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Věc se týká určení počátku běhu lhůty dvou měsíců podle § 84 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v níž měl cizinec podat žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Ten měl spočívat ve vedení nesprávného údaje o dni podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany v evidenci žadatelů o udělení mezinárodní ochrany podle § 71 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, ačkoli podle tvrzení cizince byl správným údajem den podání jeho dřívější žádosti, kterou podal písemně (nikoli osobně) v době své hospitalizace.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) je cizincem, který podle svých tvrzení uvedených v žalobě podal dne 31. 10. 2025 písemně prostřednictvím svého právního zástupce u žalovaného žádost o udělení mezinárodní ochrany. Tato žádost měla být žalovanému doručena dne 3. 11. 2025. Žalovaný přípisem ze dne 14. 11. 2025, č. j. MV‑182573‑3/OAM‑2025, stěžovateli sdělil, že žádost nepovažuje za platnou, neboť podle § 3a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, ve znění účinném od 3. 9. 2025 do 11. 6. 2026, nemůže cizinec podat žádost o azyl písemně žalovanému v době hospitalizace u poskytovatele lůžkové péče. Žádost měl podat osobně Policii České republiky. Stěžovatel dne 23. 11. 2025 podal žádost o přijetí opatření proti nečinnosti ve věci nevydání průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany, avšak ministr vnitra této žádosti usnesením ze dne 8. 1. 2026, č. j. MV‑188766‑5/TP‑2025, nevyhověl.
[3] Po propuštění z nemocnice podal stěžovatel dne 4. 12. 2025 novou žádost o udělení mezinárodní ochrany v příjímacím středisku žalovaného v Zastávce u Brna. Teprve od tohoto okamžiku začal žalovaný se žalobcem jednat jako se žadatelem o udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatel nicméně nadále spatřoval nezákonný zásah žalovaného v tom, že jej v období od 30. 10. 2025 do 4. 12. 2025 neregistroval jako žadatele. Stěžovatel proto podal u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu, kterou se domáhal vydání následujícího rozsudku: 1) „zásah žalovaného vůči žalobci spočívající v tom, že žalovaný neprovedl registraci žalobce jako žadatele o mezinárodní ochranu v období ode dne 31. 10. 2025 do dne 4. 12. 2025, byl nezákonný“, a 2) „žalovanému se přikazuje provést registraci žalobce v registru žadatelů o mezinárodní ochranu tak, že žalobce je v tomto registru veden ode dne 31. 10. 2025“.
[4] Městský soud napadeným usnesením žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako návrh podaný opožděně. Namítaný zásah má povahu jednorázového zásahu s trvajícími účinky, což znamená, že žalobu proti němu mohl žalobce podat pouze v zákonem stanovené subjektivní dvouměsíční lhůtě. Její počátek je určen okamžikem, kdy se stěžovatel o tomto zásahu dozvěděl. Stěžovatel v žalobě uvedl, že o namítaném zásahu žalovaného věděl nejpozději dne 23. 11. 2025, kdy vyhotovil žádost o přijetí opatření proti nečinnosti. V ní zmínil přípis ze dne 14. 11. 2025, kterým mu dal žalovaný najevo, že jeho žádost není platnou žádostí o udělení mezinárodní ochrany. Nejpozději dne 23. 11. 2025 tudíž začala stěžovateli běžet dvouměsíční subjektivní lhůta k podání žaloby, jejíž konec připadl na 23. 1. 2026. Stěžovatel ale podal žalobu až dne 24. 1. 2026, tedy po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze podle zákona prominout.
[5] Stěžovatel podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., navrhl je zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. Nesouhlasí s právním názorem, podle něhož se stěžovatel mohl proti nezaregistrování žádosti o udělení mezinárodní ochrany, resp. proti nevystavění průkazu žadatele od počátku bránit zásahovou žalobou. Uplatní‑li se právní názor Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) vyslovený v rozsudku ze dne 15. 1. 2025, č. j. 6 Azs 93/2024‑60, pak tuto možnost neměl do 4. 12. 2025. Až do tohoto dne totiž trvala nečinnost žalovaného, proti které se bylo možné bránit žalobou proti nečinnosti v zákonné lhůtě v délce 1 roku. Teprve od uvedeného data přicházela ve vztahu k období od 31. 10. 2025 do 4. 12. 2025 v úvahu zásahová žaloba. Pokud se odstraněním nečinnosti z tohoto protiprávního jednání žalovaného pro účely soudní ochrany „náhle“ zpětně stal zásah, nemůže být tento zásah považován za jednorázový, nýbrž za trvající. Dvouměsíční lhůta podle § 84 odst. 1 s. ř. s. musí být počítána od jeho ukončení dne 4. 12. 2025.
[6] Na posuzovanou věc dopadá rozsudek městského soudu ze dne 23. 10. 2025, č. j. 15 A 10/2025‑35, byť stěžovatel uznává, že v jím řešeném případě byla nejprve podána (za stále trvající nečinnosti žalovaného) nečinnostní žaloba a teprve v průběhu soudního řízení o ní byla povolena změna na žalobu zásahovou. Nyní nastala tato změna ještě před podáním nečinnostní žaloby (v průběhu vyčerpávání prostředků správního práva k ochraně před nečinností), což však není zásadní rozdíl. Po stěžovateli nebylo možné požadovat, aby po 4. 12. 2025, kdy mohl podat zásahovou žalobu, nejprve podával žalobu nečinnostní. Pokud odkazovaný rozsudek konstatoval, že neprovedení registrace tehdejší žalobkyně jako žadatelky o udělení mezinárodní ochrany ode dne 20. 11. 2023 bylo nezákonným zásahem, ačkoli tehdejší žalobkyně zásahovou žalobu podala (změnila) až dne 3. 3. 2025 (tedy dávno po uplynutí dvouměsíční lhůty ode dne 20. 11. 2023, kdy tento zásah začal), je třeba analogicky dovodit, že nynější zásahová žaloba byla dne 24. 1. 2026 podaná včas.
[7] Kasační stížnost je podle stěžovatele přijatelná. Městský soud v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, konkrétně jeho rozsudkem č. j. 6 Azs 93/2024‑60, dovodil, že nezaregistrování žadatele o udělení mezinárodní ochrany představuje nezákonný zásah, správně ale mělo jít o nečinnost. Rovněž v uvedené judikatuře nebyla řešena otázka, zda v situaci, kdy nečinnost žalovaného skončí dříve, než je podána nečinnostní žaloba, je možné tuto (již ukončenou) nečinnost napadnout zásahovou žalobou.
[8] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout, neboť v odmítnutí žaloby napadeným usnesením neshledává žádné pochybení. Původní trvající nečinnost se „náhle“ změnila v zásah. Stěžovatel byl již dne 14. 11. 2025 přípisem informován o tom, že jeho podání není platnou žádostí. Tím byl učiněn jednorázový úkon s trvajícími důsledky. Stěžovatel sám potvrzuje, že o tomto postoji žalovaného věděl nejpozději dne 23. 11. 2025, kdy proti němu brojil podnětem k opatření proti nečinnosti. Městský soud správně vyhodnotil, že pro stěžovatele byla určující otázka okamžiku zahájení řízení, což je faktický stav, který se v režimu správního soudnictví napadá právě zásahovou žalobou (není‑li prostor pro žalobu nečinnostní). I kdyby byl ale přijat extenzivní výklad o „transformaci“ nečinnosti v zásah po 4. 12. 2025, stěžovateli nic nebránilo podat žalobu v zákonné lhůtě od okamžiku, kdy se o odepření statusu žadatele dozvěděl.
[9] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští. Stěžovatel je rovněž zastoupen advokátem.
[10] Pro posouzení procesních předpokladů, za nichž lze kasační stížnost věcně projednat, má význam, že stěžovatel podal žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu ve věcech mezinárodní ochrany. O takovéto žalobě je podle § 31 odst. 2 s. ř. s., ve znění účinném od 1. 1. 2026, oprávněn rozhodovat specializovaný samosoudce. Kasační stížnost ve věci, ve které v řízení před krajským (městským) soudem rozhodoval samosoudce a která „svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele“, je podle § 104a s. ř. s. nepřijatelná.
[12] Kasační stížnost je přijatelná z důvodu, že Nejvyšší správní soud se ve své judikatuře doposud nezabýval právní otázkou počátku běhu lhůty pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který spočívá ve vedení nesprávného údaje o dni podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany v evidenci žadatelů o udělení mezinárodní ochrany podle § 71 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Výklad provedený městským soudem, jehož následkem byla žaloba stěžovatele posouzena jako podaná opožděně, měl navíc za následek zásadní pochybení městského soudu, které vedlo k odepření přístupu stěžovatele k soudu.
[13] Nejvyšší správní soud přezkoumal usnesení městského soudu v mezích rozsahu kasační stížnosti a v ní uplatněných důvodů, jakož i důvodů, ke kterým přihlíží z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[14] Kasační stížnost je důvodná.
[15] Směřuje‑li kasační stížnost proti usnesení krajského (městského) soudu, kterým byla odmítnuta žaloba, lze v ní uplatnit jen důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004‑98, č. 625/2005 Sb. NSS).
[16] Podle § 82 s. ř. s. „[k]aždý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením […] správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný“. Soud vysloví nezákonnost zásahu, jsou‑li splněny všechny tímto ustanovením stanovené podmínky kumulativně. Nesplnění i jen jedné z nich má za následek, že ochranu před tvrzeným zásahem nelze poskytnout (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005‑65, č. 603/2005 Sb.). Lhůtu pro podání žaloby upravuje § 84 odst. 1 s. ř. s., podle něhož „[ž]aloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo.“
[17] Ve vztahu k žádostem stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany se použije § 3 odst. 6 zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, podle něhož „[j]e‑li žádost o udělení mezinárodní ochrany podána ministerstvu, ministerstvo provede registraci této žádosti do 3 pracovních dnů od jejího podání; je‑li žádost o udělení mezinárodní ochrany podána policii, ministerstvo provede registraci do 6 pracovních dnů ode dne podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Registrací žádosti o udělení mezinárodní ochrany se rozumí vložení žádosti o udělení mezinárodní ochrany do evidence podle § 71 odst. 1 písm. a).“
[18] Odkazovaný § 71 odst. 1 písm. a) zákona o azylu stanoví, že „[m]inisterstvo vede evidenci žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, a to včetně obrazových záznamů pořízených podle § 45 odst. 6“. Podle § 71 odst. 2 písm. a) zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, „[v] evidenci uvedené v odstavci 1 písm. a), c) a f) jsou vedeny údaje v rozsahu údajů zpracovaných v žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 3 odst. 1 a pořízených v souvislosti s jejich podáním podle § 3a a v rozsahu poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 10“.
[19] Podstatou zásahové žaloby stěžovatele je určení, že řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo v jeho případě zahájeno podáním žádosti ze dne 31. 10. 2025. Pokud by tomu tak bylo, stěžovatel by měl již od podání této žádosti postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, a náležela by mu veškerá zákonem stanovená práva s tímto postavením spojená. Postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany se odvíjí od samotného podání žádosti a není podmíněno registrací, která má v tomto ohledu jen deklaratorní povahu. Nejvyšší správní soud odkazuje na svou dřívější judikaturu, z níž vyplývá, že podle zákona o azylu „je cizinec už od samého projevu, z něhož je zřejmé, že žádá v České republice o udělení mezinárodní ochrany […], považován plně za žadatele o udělení mezinárodní ochrany a správní řízení je zahájeno“ (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 2. 2021, č. j. 5 Azs 419/2019‑49, odst. [28], který odkazuje na důvodovou zprávu k zákonu č. 314/2015 Sb. novelizujícímu zákon o azylu, Poslanecká sněmovna, 7. volební období, 2013‑2017, sněmovní tisk 463/0).
[20] Nejvyšší správní soud připomíná, že odmítá‑li žalovaný vést řízení o udělení mezinárodní ochrany, pak posouzení případné nezákonnosti tohoto postupu „je pojmově spjato s nečinností správního orgánu, nikoli se zásahem. Posouzení důvodnosti podané žaloby pak v sobě nutně zahrnuje též zodpovězení otázky, zda a konkrétně kdy (k jakému datu) bylo se stěžovatelkou řízení o mezinárodní ochraně zahájeno“ (rozsudek NSS č. j. 6 Azs 93/2024‑60, odst. [27]). Na tom, že právě žaloba proti nečinnosti správního orgánu je prostředkem ochrany v případě odlišného názoru žalovaného na právní účinky podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nemění nic ani § 27 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, který stanoví, že „[r]ozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany vydá ministerstvo do 6 měsíců ode dne, kdy byly poskytnuty údaje k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany“. Dané ustanovení spojuje běh lhůty pro vydání rozhodnutí nikoli se žádostí samotnou, nýbrž až s poskytnutím údajů k podané žádosti, k němuž je žadatel v řízení vyzván žalovaným. Uvedená lhůta tak nezačne běžet do doby, než žalovaný za přítomnosti žadatele provede uvedené poskytnutí údajů, což v případě, že podle žalovaného řízení nebylo zahájeno, nemusí nikdy nastat. Jak nicméně uvedl Nejvyšší správní soud, není nezbytné, aby stěžovatel podal žalobu až po uplynutí uvedené lhůty. Podle § 80 odst. 1 s. ř. s. sice lhůta pro podání nečinností žaloby běží „ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení“, zároveň však v případech, „není‑li taková lhůta stanovena, [běží lhůta] ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon“ (srov. rozsudek NSS č. j. 6 Azs 93/2024‑60, odst. [28]).
[21] Stěžovateli ovšem nejde o ochranu proti nečinnosti, která by byla následkem toho, že žalovaný nepovažuje řízení o udělení mezinárodní ochrany za zahájené. Jak vyplývá z napadeného usnesení, žalovaný v době podání žaloby již se stěžovatelem jednal jako se žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, byť tak činil až z důvodu podání žádosti dne 4. 12. 2025. Místo toho se stěžovatel domáhá toho, aby byl v evidenci žadatelů o udělení mezinárodní ochrany podle § 71 odst. 1 písm. a) zákona o azylu veden jako žadatel, který o udělení mezinárodní ochrany požádal již dne 31. 10. 2025. Žalovaný totiž s ohledem na § 3a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, ve znění účinném od 1. 7. 2023 do 11. 6. 2026, nepovažoval písemné podání žádosti v době hospitalizace za platné, a stěžovatele registroval jako žadatele až k pozdějšímu dni.
[22] Tvrdí‑li cizinec, že byl na svých právech zkrácen nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vedení nesprávného údaje o dni zahájení řízení o udělení mezinárodní ochrany v evidenci žadatelů o udělení mezinárodní ochrany podle § 71 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, pak takový zásah nemohl nastat dříve než provedením registrace, tedy vložením žádosti do uvedené evidence. Nejdříve od provedení registrace se tak mohla odvíjet lhůta pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem stanovená v § 84 odst. 1 s. ř. s.
[23] Samotný přípis ze dne 14. 11. 2025 měl povahu pouhého sdělení žalovaného, které nebylo způsobilé nic změnit na tom, zda řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo nebo nebylo zahájeno, ani na případné povinnosti žalovaného o žádosti rozhodnout. Stěžovatel se tak bez ohledu na tento přípis mohl domáhat splnění této povinnosti žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. s. ř. s. Nezávisle na tom pak platí, že byla‑li v průběhu řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany provedena registrace, stěžovatel se mohl proti případnému nezákonnému zásahu spočívajícímu v nesprávnosti údaje vedeného v evidenci žádostí o udělení mezinárodní ochrany bránit žalobou.
[24] Městský soud pochybil tím, že lhůtu pro podání žaloby odvíjel od okamžiku, který nastal dříve než tvrzený zásah žalovaného, před nímž se stěžovatel domáhá ochrany žalobou. Tento zásah nastal nejdříve dne 4. 12. 2025. Žaloba podána dne 24. 1. 2026, tudíž zjevně nebyla podána po uplynutí lhůty dvou měsíců stanovené v § 84 odst. 1 s. ř. s. Pokud městský soud za této situace žalobu odmítl jako návrh podaný opožděně, postupoval nezákonně.
[25] Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že se nezabýval otázkou, zda v žalobě vymezený zásah byl nezákonným a zda jím stěžovatel byl zkrácen na svých právech, a ani nijak nepředjímá další rozhodování městského soudu.
[26] Ze všech těchto důvodů Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadené usnesení a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. července 2026
JUDr. Radan Malík
předseda senátu