ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM  REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudců Štěpána Výborného a Václava Štencla v právní věci žalobce: Ing. J. K., zastoupeného Mgr. Petrem Kučerou, advokátem, sídlem Sloupská 135, Nový Bor, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, za účasti: Cetin a. s., Českomoravská 2510/19, Praha 9, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2022, č. j. KÚLK 25181/2022‑OSŘ, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 10. 12. 2025, č. j. 59 A 64/2022‑198,

takto:

1. Kasační stížnost se zamítá.

2. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

3. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

4. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení

[1]               Městský úřad Nový Bor rozhodnutím ze dne 30. 8. 2021 dodatečně povolil stavbu rodinného domu, vodovodní přípojky, přípojky splaškové kanalizace, přípojky elektro a oplocení na pozemcích p. č. XA, p. č. XB a p. č. XC v k. ú. A u N. B. a stanovil podmínky pro dokončení stavby. Žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl žalobcovo odvolání a rozhodnutí Městského úřadu Nový Bor potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného žalobce podal žalobu.

[2]               Krajský soud ve věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 13. 3. 2024, č. j. 59 A 64/2022‑134, a žalobu zamítl. Upozornil, že žalobní námitka, jež se týká vypršení platnosti vyjádření žalobcem uvedených společností, směřuje k obecné kontrole zákonnosti a správnosti správního řízení a vydaného rozhodnutí. Žalobci však nepřísluší bránit před soudem práva jiných účastníků správního řízení. Sám přitom neuvedl, jak by mělo být jeho věcné právo dotčeno tím, že vypršela platnost vyjádření jiných účastníků správního řízení. Ke druhé námitce krajský soud poukázal na řízení o povolení výjimky z odstupové vzdálenosti a na závěr zdůraznil obecnost žalobcových námitek.

[3]               Rozsudek krajského soudu č. j. 59 A 64/2022‑134 Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 19. 3. 2025, č. j. 6 As 84/2024‑36. Obecně souhlasil s krajským soudem, že žalobce byl oprávněn namítat porušení právních předpisů pouze, pokud by tím mohla být dotčena jeho sféra. V projednávané věci však bylo dle Nejvyššího správního soudu dotčení zjevné. Zavázal proto krajský soud posoudit žalobcovu námitku neplatnosti podkladových stanovisek. Na druhém místě se zabýval otázkou odstupové vzdálenosti a vzhledem k formulaci žalobcových námitek shledal vypořádání krajského soudu dostatečným. Obdobně Nejvyšší správní soud neshledal pochybení krajského soudu v rámci obecné námitky nesprávného postupu při neprovedení důkazů.

[4]               Po zrušení prvního rozsudku krajský soud ve věci rozhodl podruhé nyní napadeným rozsudkem. Zamítl žalobcův, ve věci již třetí, návrh na ustanovení zástupce, neboť jej považoval za zneužití práva. Následně se krajský soud zabýval žalobcem vznesenou námitkou neplatnosti vyjádření správců sítí a provedl dokazování aktuálními stanovisky čtyř správců inženýrských sítí, která si vyžádal. Konstatoval, že žalovaný pochybil, vycházel‑li z neplatných vyjádření společností Severočeské vodovody a kanalizace a.s. a GasNet Služby, s.r.o. Tato vada však podle krajského soudu neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť obě společnosti potvrdily použitelnost dříve předložených podkladových stanovisek a v soudním řízení byla prokázána nezměněnost poměrů. Ze stanovisek společnosti ČEZ Distribuce, a.s. a CETIN a.s. žalovaný mohl vycházet již ve správním řízení. Nad rámec i tyto společnosti potvrdily, že se poměry v dané lokalitě zásadně nezměnily. Krajský soud proto žalobcově námitce nevyhověl. Důvodnými neshledal ani ostatní námitky, a to ze shodných důvodů jako v rozsudku č. j. 59 A 64/2022‑134, který prošel přezkumem Nejvyššího správního soudu.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[5]               Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost.

[6]               Předně nesouhlasí s postupem krajského soudu, který o jeho návrhu na ustanovení zástupce rozhodl při ústním jednání. Stěžovatel se ústního jednání nezúčastnil, protože měl za to, že bez pravomocného vyřešení jeho návrhu není možné ve věci jednat. Stěžovatel navíc krajskému soudu oznámil změnu možných osob zúčastněných na řízení a nebyl informován o tom, jak krajský soud s touto informací naložil.

[7]               Krajský soud dále při svém rozhodování nerespektoval závazný precedens a nezohlednil, že žalovaný nenapravil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, který rozhodnutí vydal i přes neplatnost stanovisek. Nebylo prokázáno, že nedošlo ke změně rozhodných poměrů a že podmínky stanovisek jsou ve vztahu k dotčenému území stále relevantní. Krajský soud není oprávněn zpochybňovat jasné stanovení platnosti ve stanoviscích dotčených orgánů a domýšlet ukončení jejich platnosti. Pochybil rovněž v určení časového úseku, ve kterém je případnou změnu poměrů třeba zkoumat. Zcela pak opomněl posoudit stanovisko vlastníků dopravní infrastruktury, přestože se o něm zmínil i Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku. Situace ohledně napojení na dopravní infrastrukturu se změnila natolik, že opětovně existují překážky z rozhledového pole a hrozí nebezpečí účastníkům silničního provozu. Stěžovatel proto požaduje doplnění důkazů k dopravně bezpečnostní situaci.

[8]               Na závěr stěžovatel nesouhlasí ani se závěry krajského soudu stran odstupové vzdálenosti.

[9]               Podle žalovaného krajský soud vyhověl požadavku Nejvyššího správního soudu a aktualizoval stanoviska dotčených orgánů. Žalovaný proto navrhl kasační stížnost zamítnout.

[10]            Na vyjádření žalovaného stěžovatel reagoval replikou a zopakoval svou argumentaci.

[11]            Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[12]            Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.

[13]            Zvlášť se zabýval přípustností kasační stížnosti ve vztahu ke skutečnosti, že jde o opakovanou kasační stížnost. Podle § 104 odst. 3 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je‑li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem soudu. Smyslem uvedeného ustanovení je zamezit tomu, aby se Nejvyšší správní soud zabýval znovu otázkami, u kterých již jedenkrát svůj právní názor vyslovil, pokud se tímto právním názorem krajský soud řídil. K výkladu uvedeného ustanovení se vyslovil rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009‑165, č. 2365/2011 Sb. NSS: „Ze zákazu opakované kasační stížnosti judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu dovodila nad rámec doslovného znění § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. výjimky, jejichž respektování znamená dodržení smyslu a účelu rozhodování Nejvyššího správního soudu. Dospěla k závěru, že toto ustanovení nelze vztáhnout zejména na případy, kdy Nejvyšší správní soud vytýká nižšímu správnímu soudu procesní pochybení nebo nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Odmítnutí kasační stížnosti za tohoto procesního stavu by znamenalo odmítnutí věcného přezkumu rozhodnutí z pohledu aplikace hmotného práva. (…) Lze tedy shrnout, že ustanovení § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. limituje přípustnost kasační stížnosti ve vztahu k otázkám již dříve v téže věci Nejvyšším správním soudem závazně posouzeným.“

[14]            V rozsudku č. j. 6 As 84/2024‑36 Nejvyšší správní soud zavázal krajský soud, aby se zabýval stěžovatelovou námitkou neplatnosti stanovisek dotčených orgánů. Přezkumem věcného řešení uvedené námitky se dosud nezabýval, jakož ani postupem krajského soudu po zrušení předchozího rozsudku ve věci, kasační stížnost jako taková je proto přípustná.

[15]            Naopak k námitce nedodržení předepsaných odstupových vzdáleností se Nejvyšší správní soud vyjádřil v bodech 19 až 21 rozsudku č. j. 6 As 84/2024‑36. Právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu je v dalším řízení vázán nejen krajský soud (§ 110 odst. 4 s. ř. s.), ale též Nejvyšší správní soud, vyslovil‑li jej v předchozím zrušujícím rozsudku v téže věci. Změny původně vysloveného právního názoru se senát rozhodující o nové kasační stížnosti nemůže domoci ani předložením věci rozšířenému senátu (usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 7. 2008, č. j. 9 Afs 59/2007‑56, č. 1723/2008 Sb. NSS). Z nepřípustnosti kasační stížnosti v takovém případě zákon stanovuje výjimku, pokud se krajský soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. K tomu však nedošlo a stěžovatel to ani netvrdí. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 6 As 84/2024 ‑ 36 vyslovil jasný závěr ohledně této sporné otázky a na tehdy uplatněné stěžovatelovy námitky odpověděl. Stěžovatelova nynější kasační námitka nedodržení odstupových vzdáleností je proto nepřípustná. Z téhož důvodu se Nejvyšší správní soud nezabýval stěžovatelovým návrhem na provedení aktuálního zaměření stavby a okolních pozemků a na vypracování odborného posudku vzdálenosti stavby od sousedního pozemku. Ostatně v rozsudku č. j. 6 As 84/2024‑36 též vyslovil, že umístění stavby plyne již z dokumentů založených ve správním spise a bylo dostatečně zjištěno a podloženo.

[16]            Nepřípustná je též námitka opomenutí stanoviska vlastníků dopravní infrastruktury, neboť stěžovatel takovou námitku v žalobě neuplatnil, ač tak učinit mohl (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). I ze stěžovatelem citované pasáže je zjevné, že Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 6 As 84/2024‑36 dopravní napojení stavby uvedl pouze jako příklad k právu na uplatňování námitek týkajících se technické a dopravní infrastruktury (viz bod 16 rozsudku č. j. 6 As 84/2024‑36). Nijak krajský soud nezavázal se touto otázkou zabývat ani ji nově nevnesl do řízení. Stěžovateli nic nebránilo uplatnit námitku už v žalobě. Nejvyšší správní soud se proto nezabýval ani návrhy na provedení důkazu stanovisky odboru dopravy.

[17]            Nejvyšší správní soud následně přistoupil k přezkumu kasační stížnosti v rozsahu přípustných kasačních námitek. Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

[18]            Kasační stížnost není důvodná.

[19]            Nejdříve se Nejvyšší správní soud zabýval zamítnutím stěžovatelova návrhu na ustanovení zástupce. Stěžovatel nesouhlasí s postupem krajského soudu, který jeho návrh na ustanovení zástupce zamítl až na ústním jednání spolu s vyhlášením napadeného rozsudku.

[20]            Nejvyšší správní soud již ve své judikatuře dovodil, že také proti rozhodnutí krajského soudu o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce je kasační stížnost přípustná. Před vydáním konečného rozhodnutí ve věci by proto měl krajský soud vyčkat na marné uplynutí lhůty pro podání kasační stížnosti proti usnesení o nevyhovění žádosti o ustanovení zástupce, případně na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o ní. Jestliže tak ale neučiní, nejedná se o vadu řízení před soudem, která by sama o sobě mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, neboť Nejvyšší správní soud může v rámci řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí ve věci samé posoudit i zákonnost výroku o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce vysloveného ve stejném napadeném rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2021, č. j. 4 As 113/2021‑28, body 16 a 17 a přiměřeně v něm odkazované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2021, č. j. Ars 3/2019‑43, č. 4209/2021 Sb. NSS). Proti samotným důvodům zamítnutí stěžovatelova návrhu na ustanovení zástupce přitom stěžovatel v kasační stížnosti nebrojí, pouze vyjadřuje nesouhlas s postupem krajského soudu. Ten v projednávané věci sám o sobě nepředstavuje vadu, která by měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Není ani důvodem pro neúčast na ústním jednání, ke kterému byl stěžovatel řádně předvolán.

[21]            Stěžovatel se dále ohrazuje proti tomu, že nebyl seznámen s tím, jak krajský soud naložil s jeho oznámením o potenciálních nových osobách zúčastněných na řízení. Ze spisu plyne, že krajský soud odročil nařízené ústní jednání, vyzval potenciální osobu zúčastněnou na řízení a vyčkal na konec lhůty stanovené k vyjádření. O postupu krajského soudu se stěžovatel mohl kdykoli přesvědčit nahlédnutím do spisu. Krajský soud nebyl povinen stěžovatele informovat o svém postupu.

[22]            Co se týče námitky neplatnosti stanovisek dotčených orgánů, Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 6 As 84/2024‑36 zavázal krajský soud tuto námitku věcně posoudit. Odkázal přitom na přiměřené použití závěrů rozsudku ze dne 12. 8. 2024, č. j. 6 As 125/2024‑76.

[23]            Stěžovatel v žalobě namítal neplatnost stanovisek Severočeských vodovodů a kanalizací, a.s., GasNet, s.r.o., Cetin a.s. a ČEZ Distribuce, a.s. Krajský soud u těchto dotčených orgánů ověřil případnou změnu poměrů v území a aktuálnost jejich stanovisek založených ve správním spise, a to u všech vyjmenovaných dotčených orgánů. Není proto podstatný stěžovatelův nesouhlas s datem konce platnosti stanoviska společností Cetin a.s. a ČEZ Distribuce, a.s. identifikovaným krajským soudem. Všechny zmíněné dotčené orgány se k dotazu krajského soudu vyjádřily a z hlediska technické infrastruktury nespatřovaly překážku ve vydání dodatečného povolení stavby. Na rozdíl od stěžovatele Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem vnímá doložená vyjádření dotčených orgánů jako dostačující potvrzení věcné správnosti a relevance vyjádření z původních stanovisek. Účelem stanovisek vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury je umožnit stavebnímu úřadu posoudit žádost o dodatečné stavební povolení z hlediska zákonných hledisek, mimo jiné i návaznosti na pozemní komunikace, vodovodní a kanalizační řady, energetická vedení (elektřina, plyn) aj. Stanoviska uplatněná v projednávané věci ve spojení s ověřením poměrů v území krajským soudem tomuto účelu plně vyhovují.

[24]            Podle stěžovatele nemá chybu v použití neplatných stanovisek dotčených orgánů napravovat krajský soud, ale žalovaný. Krajský soud využití neplatných vyjádření (ve vztahu ke společnostem Severočeské vodovody a kanalizace a.s. a GasNet Služby, s.r.o.) správně označil za vadu řízení (bod 28 napadeného rozsudku). V souladu s výše citovanou judikaturou však krajský soud může dospět (a v projednávaném případě dospěl) k závěru, že tato vada způsobená správními orgány neměla vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného. S tímto závěrem se Nejvyšší správní soud v projednávané věci ztotožňuje. Pochybnosti nemá ani z hlediska posuzovaného časového období. Při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), což krajský soud učinil (srov. body 27 a 28 napadeného rozsudku). Krajský soud tedy následoval závazný právní názor Nejvyššího správního soudu a stěžovatelovu námitku posoudil v souladu se zákonem a judikaturou.

IV. Závěr a náklady řízení

[25]            Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou a v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. ji zamítl.

[26]            O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, byť měl ve věci plný úspěch, žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a proto mu je soud nepřiznal. Osobě zúčastněné na řízení žádné náklady spojené s plněním povinnosti uložené soudem nevznikly, proto nemá právo na jejich náhradu (§ 60 odst. 5 s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2025).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. července 2026

JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D.

předseda senátu