USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci navrhovatele: J. Š., proti odpůrkyni: Základní škola T. G. Masaryka Praha 7, se sídlem Ortenovo náměstí 1275/34, Praha 7, o návrhu na vydání předběžného opatření, v řízení o kasační stížnosti nezl. V. Š., a nezl. V. Š.,  společně zast. J. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2026, č. j. 17 A 23/2026-42,

takto:

1. Kasační stížnost se odmítá.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1]               Navrhovatel se svým návrhem ze dne 9. 4. 2026 domáhal u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) vydání předběžného opatření. Konkrétně žádal, aby městský soud uložil odpůrkyni povinnost umožnit jeho nezletilým dětem „okamžitou docházku do původní třídy, do které byly zařazeny před jejich přeřazením, a to až do pravomocného rozhodnutí ve věci.“

[2]               Městský soud v záhlaví označeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) odmítl uvedený návrh podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť dospěl k závěru, že jej bylo nutno podat společně s návrhem na zahájení řízení nebo až v jeho průběhu. Samostatně podaný návrh na vydání předběžného opatření označil za návrh nepřípustný. Nadto městský soud podotkl, že i v případě, kdy by návrh mohl být považován za návrh ve věci samé, byl by podán osobou zjevně k tomu neoprávněnou, a nadto i opožděně.

[3]               Proti napadenému usnesení podaly kasační stížnost nezl. V. Š. a nezl. V. Š., které zastupoval jejich zákonný zástupce J. Š., který byl navrhovatelem v řízení u městského soudu.

[4]               Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal splnění podmínek řízení, jimiž je třeba v obecné rovině rozumět nutné podmínky, za nichž soud může jednat ve věci. Přitom shledal, že kasační stížnost byla podána osobou zjevně neoprávněnou.

[5]               Podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., soud usnesením odmítne podaný návrh, jestliže byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

[6]               Podle § 102 s. ř. s., kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení takového rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále uvedeno jinak.

[7]               Napadeným usnesením bylo rozhodnuto o návrhu na vydání předběžného opatření J. Š. Naopak navrhovatelkami nebyly jeho nezletilé dcery, ty tedy nebyly ani účastníky řízení vedeného pod sp. zn. 17 A 23/2026 o uvedeném návrhu. V souladu s § 102 s. ř. s. tak účastníkem řízení o kasační stížnosti opět mohli být pouze ti účastníci, kteří jimi byli v řízení u městského soudu. Takovými účastníky však nebyly nezletilé dcery navrhovatele, byť právě jich se mělo týkat navrhované předběžné opatření. Zbývá dodat, že pro další závěry Nejvyššího správního soudu v nynější věci je zcela bez významu, zda by těmito účastníky v řízení před městským soudem být mohly a/nebo měly.

[8]               Nejvyšší správní soud proto v souladu s § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítl kasační stížnost stěžovatelek, nezletilých dcer navrhovatele v řízení u městského soudu, neboť jsou osobami zjevně neoprávněnými k podání kasační stížnosti.

[9]               O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona, podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. června 2026

Mgr. Petra Weissová 

předsedkyně senátu