USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobkyně: H. V., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 8. 2025, č. j. MV-127949-2/TP-2025, a ze dne 11. 9. 2025, č. j. MV-127949-4/TP-2025 (z. č. 106/1999), o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2026, č. j. 8 A 132/2025-78,     

takto:

I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1]               Kasační stížností ze dne 27. 3. 2026 žalobkyně (dále „stěžovatelka“) napadá shora označené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který jím pro nezaplacení soudního poplatku zastavil řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného týkajícím se poskytování informací.

[2]               Stěžovatelka společně s kasační stížností požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) obě žádosti zamítl usnesením ze dne 28. 5. 2026, č. j. 8 As 39/2026-36. Dospěl k závěru, že podaná kasační stížnost je zjevně neúspěšným návrhem ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). NSS týmž usnesením stěžovatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě patnácti dnů a poučil ji o následcích nesplnění poplatkové povinnosti. Zároveň ji vyzval, aby ve stejné lhůtě doložila splnění podmínky zastoupení ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s.

[3]               Výše označené usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 1. 6. 2026 (doručenka na č. l. 37 spisu NSS). Lhůta patnácti dnů pro zaplacení soudního poplatku a doložení splnění podmínky zastoupení tak začala běžet následující den dle § 40 odst. 1 s. ř. s. a uplynula dne 16. 6. 2026. Stěžovatelka však v této lhůtě nevyhověla výzvě soudu na zaplacení soudního poplatku. Následná žádost o prodloužení lhůty, označená jako „Sdělení nových skutečností“ (č. l. 38 spisu NSS), upozorňující na to, že stěžovatelce v květnu zemřela matka, byla podána až dne 17. 6. 2026. Jak NSS uvedl například v bodě 25 rozsudku ze dne 17. 12. 2021, č. j. 8 As 290/2021‑23, „po marném uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku nelze přihlédnout k okolnostem, které by jinak odůvodňovaly prodloužení této lhůty v případě, že by poplatník ty skutečnosti soudu sdělil v jejím průběhu“ (shodně též např. bod 19 usnesení NSS ze dne 1. 10. 2025, č. j. 2 As 176/2025-62). Ani v současné věci tak soud nemohl k této žádosti podané po lhůtě pro zaplacení soudního poplatku přihlížet.

[4]               Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Z § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona, nebyl‑li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnáct dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

[5]               Jelikož stěžovatelka neuhradila soudní poplatek, NSS zastavil řízení o kasační stížnosti podle § 47 písm. c) ve spojení s § 120 s. ř. s. s ohledem na § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

[6]               NSS pro úplnost dodává, že stěžovatelka ve stanovené lhůtě neodstranila ani další vadu kasační stížnosti, a to naplnění podmínky podle § 105 odst. 2 s. ř. s. (přestože k tomu byla vyzvána výrokem IV. usnesení č. j. 8 As 39/2026-36). I přes neodstranění této vady kasační stížnosti však bylo namístě řízení zastavit pro nezaplacení soudního poplatku, neboť tento postup má přednost před odmítnutím kasační stížnosti (bod 11 usnesení NSS ze dne 3. 8. 2016, č. j. 2 Afs 111/2016‑29, či bod 8 usnesení NSS ze dne 22. 3. 2018, č. j. 8 As 227/2017‑35).

[7]               Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 24. června 2026

Pavel Molek

předseda senátu