USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném předsedy Ivo Pospíšila a soudkyň Sylvy Šiškeové a Lenky Bursíkové v právní věci žalobkyně: 100MEGA Distribution s.r.o., se sídlem Železná 681/7, Brno, zastoupené JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Chodská 1366/9, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2022, č. j. 5929/22/5300‑21442‑713011, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného proti výroku I. a žalobkyně proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2026, č. j. 30 Af 21/2022 ‑ 425,

takto:

I.  Řízení o kasační stížnosti žalovaného proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2026, č. j. 30 Af 21/2022 ‑ 425, se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žalovaného.

Odůvodnění:

[1]               Specializovaný finanční úřad žalobkyni na základě několika daňových kontrol odepřel nárok na odpočet daně z přidaného hodnoty a doměřil ji platebními výměry za zdaňovací období srpen 2016, listopad 2016, leden 2017, duben až červen 2017, srpen 2017, září až prosinec 2017 a leden až únor 2018 (doměřené a vyměřené částky za jednotlivé měsíce se pohybovaly v rozmezí cca 3 ‑ 18 mil. Kč). Finanční úřad dospěl k závěru, že v těchto zdaňovacích obdobích se žalobkyně účastnila daňového podvodu. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl.

[2]               Žalobkyně proti napadenému rozhodnutí brojila žalobou, kterou krajský soud nejdříve v celém rozsahu zamítl (rozsudek ze dne 14. 8. 2024, č. j. 30 Af 21/2022‑277). Tento rozsudek však Nejvyšší správní soud následně zrušil a zavázal krajský soud, aby znovu posoudil druhou, subjektivní podmínku pro odepření nároku na DPH kvůli zapojení do daňového podvodu (rozsudek ze dne 26. 3. 2025, č. j. 1 Afs 266/2024‑101). Krajský soud následně vydal nyní napadený rozsudek, jímž v části žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí v části zrušil (výrok I.) a ve zbytku ji zamítl (výrok II.). Výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

[3]               Proti napadenému rozsudku podal kasační stížnost jak žalovaný (dále jen „stěžovatel“) – v rozsahu výroku I., tak také žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) – v rozsahu výroků II. a III.

[4]               Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 4. 5. 2026 vzal stěžovatel svou kasační stížnost v plném rozsahu zpět. Soud proto řízení o kasační stížnosti žalovaného proti výroku I. napadeného rozsudku zastavil podle § 47 písm. a) ve spojení s § 120 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Dále pokračuje pouze v řízení o kasační stížnosti stěžovatelky proti výrokům II. a III. napadeného rozsudku.

[5]               O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 věty první citovaného zákona tak, že z důvodu zastavení řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. června 2026

Ivo Pospíšil

předseda senátu