[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 06. 2025, č. j.: S-0202629/117052/2022–P,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Základ sporu

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhá soudní ochrany proti rozhodnutí představenstva žalovaného Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a.s., ze dne 30. června 2025, č. j. S‑0202629/117052/2022–P (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle § 2da odst. 9 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství (dále jen „zákon o zemědělství“), rozhodl o námitkách žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Výboru podpor žalovaného ze dne 25. března 2025, č. j. S‑0202629/117052/2022–V (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým nebylo žádosti žalobkyně v části týkající se investice návěs Fliegl ASW 271 vyhověno.
2. Žádostí ze dne 27. října 2022 žalobkyně žádala poskytnutí podpory v rámci programu Zemědělec na pořízení zemědělské techniky, konkrétně návěsu Fliegl ASW 271 a obraceče. Žádost byla u žalovaného vedena pod č. j. S‑0202629/117052/2022. Podle prvostupňového i napadeného rozhodnutí se podporou v tomto programu rozumí poskytnutí finančních prostředků určených pro snížení úrokového zatížení úvěrů poskytnutých zemědělským podnikatelům, a to na nákup techniky do zemědělské prvovýroby nebo na výstavbu, pořízení nebo zhodnocení nemovitého majetku v zemědělských závodech, které souvisejí se zemědělskou prvovýrobou. Poskytování podpory v tomto programu se v době podání žádosti řídilo Pokyny pro poskytování podpor Podpůrným a garančním rolnickým a lesnickým fondem, a.s. v rámci programu Zemědělec, č. j. PGRLF, a.s. 123102/2019 (dále jen „Pokyny pro poskytování podpor“).

II.

Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

3. Žalobkyně podala dne 27. 10. 2022 žádost o poskytnutí podpory úroků v programu Zemědělec na pořízení obraceče píce Pöttinger HIT HT 11100 a návěsu Fliegl ASW 271 Taurus Fox; žádost doložila kupními smlouvami, předávacími protokoly, úvěrovou smlouvou a daňovými doklady. Žalovaný žádosti vyhověl pouze částečně, neboť ve vztahu k návěsu ji zamítl s odůvodněním, že ten měl být žalobkyni dodán již dne 25. 10. 2022, tedy před podáním žádosti, čímž měla být porušena podmínka nezahájení realizace investice před podáním žádosti; tento závěr žalovaný opřel výlučně o datum uvedené v původním předávacím protokolu.
4. Proti tomuto závěru podala žalobkyně námitky, v nichž tvrdila, že datum v původním protokolu bylo chybné, a doložila opravený předávací protokol, e‑mailovou komunikaci s dodavatelem, technický průkaz, daňové doklady, úvěrovou smlouvu a kupní smlouvy, z nichž dovozovala faktické dodání obou strojů dne 5. 1. 2023; žalovaný však ani v námitkovém řízení žádosti ve vztahu k návěsu nevyhověl.
5. Žalobkyně namítá, že žalovaný zjistil skutkový stav nesprávně, když část důkazů opomenul, jiné hodnotil izolovaně a rozhodující význam přisoudil jedinému dokumentu, který byl následně opraven, aniž by posoudil důkazy v jejich vzájemných souvislostech; hodnocení důkazů má podle ní znaky tendenčnosti a libovůle.
6. Dále žalobkyně tvrdí, že závěr o dodání dne 25. 10. 2022 je nelogický a odporuje ostatním listinám, průběhu uzavírání smluv i ekonomické racionalitě, neboť stroj měl být podle žalovaného dodán ještě před uzavřením kupní smlouvy, zajištěním financování a identifikací výrobního čísla.
7. Podle žalobkyně žalovaný nedoložil existenci dříve sjednaného právně vymahatelného závazku dodání; tuto konstrukci založil výlučně na tvrzeném dodání v říjnu 2022 a na smluvním termínu dodání do 31. 10. 2022, aniž by z těchto skutečností bylo možné dovodit existenci závazku vzniklého před podáním žádosti.
8. Žalovaný též nesprávně  vyložil pojem právního rizika, který dovodil z formální chyby v předávacím protokolu, přestože ta byla následně vysvětlena a opravena, přičemž podle žalobkyně právní riziko nemůže spočívat v pouhé formální nepřesnosti, nýbrž pouze v objektivně přetrvávajících pochybnostech o splnění podmínek podpory.
9. Žalobkyně namítá porušení zásady materiální pravdy, neboť žalovaný nezjistil skutkový stav bez důvodných pochybností, a učinil skutkové závěry založené na domněnkách, nikoli na komplexním hodnocení provedených důkazů.
10. Konečně žalobkyně namítá porušení zásady legitimního očekávání, neboť při posouzení obsahově totožné dokumentace postupoval žalovaný rozdílně ve vztahu k oběma strojům, když podporu na obraceč přiznal, zatímco u návěsu (přes doplnění opraveného předávacího protokolu) žádost zamítl, čímž vytvořil nedůvodný a racionálně neodůvodněný rozdíl v zacházení.
11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že poskytování podpor podle § 2da zákona o zemědělství představuje nenárokové plnění podléhající pravidlům veřejné podpory podle čl. 107 SFEU, přičemž podmínky jednotlivých programů musí být dodrženy striktně; jednou z nich je motivační účinek, jenž je dán pouze tehdy, není‑li realizace investice zahájena před podáním žádosti, přičemž zahájením se rozumí i vznik prvního právně vymahatelného závazku.
12. V posuzované věci žalovaný vycházel z předávacího protokolu předloženého žalobkyní, v němž bylo uvedeno datum předání návěsu předcházející podání žádosti, a dospěl k závěru, že podmínka motivačního účinku splněna nebyla; následně předložené opravené listiny a vyjádření dodavatele neshledal způsobilými odstranit vzniklé pochybnosti, neboť pocházely od týchž subjektů, které vystavily i původní dokumentaci.
13. Žalovaný zdůrazňuje, že odpovědnost za bezrozpornost předkládaných podkladů tíží žadatele o podporu a že samotná existence rizika ve smyslu § 2da odst. 8 zákona o zemědělství postačuje k nevyhovění žádosti; rozdílné posouzení druhého stroje odůvodňuje bezrozporností dokumentace. Navrhl proto žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

III.

Posouzení žaloby

14. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 soudního řádu správního), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 soudního řádu správního bez nařízení jednání, když účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (souhlas žalobkyně byl v souladu s § 51 odst. 1 soudního řádu správního presumován).
15. Žaloba není důvodná.
16. Podstatou sporu je otázka, zda žalovaný postupoval v souladu se zákonem a Pokyny pro poskytování podpor, pokud napadeným rozhodnutím potvrdil závěr, že žádosti žalobkyně o poskytnutí podpory v rámci programu Zemědělec v části týkající se investice návěs Fliegl ASW 271 nelze vyhovět.
17. Soud při posouzení důvodnosti podaných žalobních námitek vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, čj. 8 Afs 267/2017-38 (všechna zde citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná též online na www.nssoud.cz), podle něhož správní orgány a soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí. Soud také zdůrazňuje, že smyslem soudního přezkumu není stále dokola podrobně opakovat to, co již bylo vyřčeno. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že „[j]e-li rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, je přípustné, aby si krajský soud správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil“ (srov. rozsudky ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 – 130, č. 1350/2007 Sb. NSS, ze dne 20. 7. 2016, č. j. 3 As 46/2014 – 28, či ze dne 25. 10. 2016, č. j. 7 As 175/2016 – 32). Napadené rozhodnutí uvedeným požadavkům podle názoru soudu dostojí.
18. K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí městský soud uvádí následující: Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí spočívá podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, přičemž nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost předchází případné nepřezkoumatelnosti pro nedostatek jeho důvodů; důvody rozhodnutí lze zkoumat toliko u rozhodnutí srozumitelných (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2006, č.j. 31Ca 39/2005-70). Za nesrozumitelnost rozhodnutí soudy považují například případy, kdy odůvodnění nedává smysl, který by svědčil o skutkových a právních důvodech, které vedly správní orgán k vydání rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2003, č.j. 7 A 547/2002-24); pro rozpor výroku s odůvodněním (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2003, č.j. 2 Ads 33/2003-78, č. 523/2005 Sb. NSS) či pro výrok, který nemá oporu v zákoně (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2003, č.j. 7 A 181/2000-29, č. 11/2003 Sb. NSS).
19. Rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů je potom takové, z jehož odůvodnění není seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti tvrzené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje toliko obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1993, č. j. 6A 48/92-23, publ. pod č. 27/1994 v SpP).
20. Při aplikaci výše uvedených principů nelze dospět k závěru, že by napadené rozhodnutí žalovaného bylo nepřezkoumatelné. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného jsou patrné konkrétní důvody, z nichž vyplývá, že rozhodujícím kritériem pro posouzení žádosti byla skutečnost, že podle předávacího protokolu k návěsu Fliegl ASW 271 došlo k předání investice a k započetí běhu záruky ještě před podáním žádosti o poskytnutí podpory, tedy k zahájení realizace investice ve smyslu Pokynů pro poskytování podpor. Žalovaný přitom dospěl k závěru, že následně předložená oprava předávacího protokolu, e‑mailová komunikace s dodavatelem ani obsah daňových dokladů neodstranily pochybnosti o skutečném časovém průběhu realizace investice.
21. Soud připomíná, že předchozí rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost jeho výroku, neboť z něj nebylo možné dovodit, kterým částem žádosti o podporu bylo vyhověno, ani jak bylo naloženo se zbývající částí žádosti, když tuto skutečnost nebylo možné zjistit s jistotou, nýbrž ji bylo možné pouze dovozovat. Tyto nesrovnalosti však soud v nyní posuzované věci neshledal a žalobkyně je ani nenamítala. Zároveň zdejší soud v bodě 18 rozsudku ze dne 29. listopadu 2024, č. j. 17 A 1/2024‑32, uvedl, že nad rámec výše uvedeného a pouze jako obiter dictum soud žalovaného upozorňuje, že jeho poukaz na to, že ve smlouvě na návěs je doba plnění v čl. V výslovně stanovena „do 31. 10. 2022“ by jednak byl nepřípustný, neboť tento argument není obsažený v prvostupňovém, resp. napadeném rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, čj. 8 Afs 66/2008-71), jednak žalovaný pomíjí, že smlouva na obraceč obsahovala totožné ustanovení, které ovšem zjevně žádné pochybnosti žalovaného stran okolností nákupu obraceče nevzbudilo. Žalovaný tedy tutéž skutečnost posuzuje jinak ve vztahu k různým částem žádosti žalobce, aniž by uvedl důvody této inkonzistence, čímž porušuje zásadu legitimního očekávání. Obecně se pak soudu jeví, že se žalovaný náležitě nevěnoval žalobcem předloženým důkazům a jeho argumentaci podobností smluv na obraceč a návěs, z níž žalobce dovozuje obdobnost průběhu uzavření smluv a také obdobnost průběhu poskytnutí plnění ze strany jeho dodavatele.
22. Co se týče citovaného obiter dictum zdejšího soudu uvedeného v bodě 18, soud uvádí, že žalovaný vytýkané absentující úvahy v nyní posuzované věci již promítl do svého prvostupňového rozhodnutí, když na jeho straně 2 poukázal jednak na skutečnost, že v kupní smlouvě na návěs je v čl. V výslovně sjednána doba plnění do 31. 10. 2022, jednak na to, že obdobný rozpor mezi datem uzavření smlouvy a sjednanou dobou plnění obsahuje rovněž kupní smlouva uzavřená mezi týmiž smluvními stranami ve vztahu k druhému předmětu žádosti, obraceči píce Pöttinger. Ve vztahu k druhému předmětu žádosti však žalovaný současně uvedl, že byl doložen předávací protokol datovaný až po podání žádosti, a že samotná sjednaná doba plnění nepostačuje k závěru o porušení podmínek podpory, není‑li existence závazku sjednaného před podáním žádosti prokázána i dalšími doloženými podklady. Úvahy žalovaného tak již neabsentují a jsou podle názoru soudu přezkoumatelné.
23. Městský soud v prvé řadě považuje za nezbytné vymezit základní principy vztahující se k oblasti dotačního práva. Poskytování podpor ve formě finančních prostředků určených pro snížení úrokového zatížení z komerčních úvěrů, jakkoli mají specifický právní režim, představují v materiálním smyslu dotace, tedy nenároková plnění poskytovaná státem (resp. veřejnou mocí). Na tyto podpory je proto plně aplikovatelná judikatura Nejvyššího správního soudu, podle níž je poskytování dotací projevem vrchnostenského postavení státu a není spojeno se subjektivním právem na jejich poskytnutí.
24. Poskytnutí dotace z veřejných finančních prostředků je de facto dobrou vůlí státu, která musí být na druhé straně vyvážena přísnými podmínkami, které zavazují jejího příjemce. Je proto nasnadě, že příjemce dotace je povinen při nakládání s rozpočtovými prostředky dodržovat nejen zákonné podmínky, ale též podmínky stanovené ve smlouvě či rozhodnutí o poskytnutí dotace (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2008, čj. 9 Afs 113/2007-63).
25. Obecně platí, že rozsah přezkumu rozhodnutí vydávaných v dotačních řízeních je s ohledem na skutečnost, že na dotace zásadně není právní nárok, určitým způsobem omezen. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, čj. 9 Ads 83/2014-46, publikovaném pod č.  3324/2016 Sb. NSS, rozšířený senát Nejvyššího správního soudu podrobně popsal rozsah soudního přezkumu rozhodnutí, kterým není vyhověno žádosti o dotaci, na jejíž poskytnutí nemá žadatel právní nárok. Takový soudní přezkum „je omezen na posouzení řádného procesu, který garantuje rovnou ochranu práv a rovné zacházení se všemi žadateli za obecným způsobem stanovených podmínek. Zjednodušeně řečeno žadatel nemá právo na „výsledek“, ale na „řádný proces“ s ním související. Ten je určen právními předpisy, podmínkami danými v dokumentech, na které právní tituly poskytnutí dotace odkazují, respektive základními procesními zásadami určujícími postup orgánů veřejné moci v právním státě. (…) Při rozhodování je nutné zohlednit konkrétní okolnosti daného případu a dbát na to, aby při skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Rozhodnutí musí být řádně odůvodněno (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2012, čj. 1 As 35/2012 – 40, č. 2736/2013 Sb. NSS).“
26. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2018, čj. 6 Afs 8/2018-37, publikovaném pod č.  3757/2018 Sb. NSS, zároveň platí, že „rozhodování o tom, jaké oblasti veřejného zájmu budou podporovány, za jakých podmínek a jakým subjektům (zda soukromým či veřejným, zda podnikatelským či nepodnikatelským atd.) bude možné veřejné prostředky poskytnout, je otázkou politickou a správní soudy nemohou do této činnosti státu zasahovat. Teprve při rozhodování o konkrétních právech a povinnostech konkrétních adresátů o jejich žádosti o poskytnutí dotace je soudní přezkum možný (…). Jinými slovy, až na podkladě dříve nastavených pravidel může soud přezkoumávat, zda při rozhodování o neposkytnutí dotace není postupováno svévolně a zda jsou dodržována pravidla, která si stát sám nastavil.“
27. Správní soudy tak zásadně nejsou oprávněny přezkoumávat obsah či nastavení dotačních podmínek, a nejsou tak oprávněny posuzovat ani vymezení oprávněných žadatelů. Jejich role nastává až v dalším kroku, tj. při přezkumu dodržení nastavených podmínek. Převedeno na nyní posuzovanou věc se tak soud může věnovat jen otázkám (ne)dodržení nastavených podmínek ze strany žalovaného, nikoli z hlediska toho, jestli jsou dotační podmínky nastaveny správně, šťastně či vhodně.
28. Městský soud dále vymezuje relevantní právní úpravu a zabývá se jednotlivými žalobními námitkami. Základní principy soudního přezkumu vztahující se k dotacím v materiálním smyslu již vyložil výše.
29. Podle § 2da odst. 8 zákona o zemědělství Podpůrný fond při rozhodování o žádosti o podporu posuzuje

a) splnění formálních náležitostí žádosti o podporu stanovených programem podpory,

b) splnění podmínek stanovených programem podpory na žadatele o podporu,

c) ekonomická a právní rizika spojená s podklady a dokumenty předloženými společně se žádostí o podporu,

d) dostatečnost a kvalitu zajištění poskytnutého žadatelem o podporu nebo třetí osobou a

e) ekonomická a právní rizika žadatele o podporu.

30. Podle bodu A.3.5. Pokynů pro poskytování podpor podpora se neposkytuje v případech, že realizace investice uvedené v Podnikatelském záměru byla zahájena před podáním žádosti o poskytnutí Podpory. Zahájením realizace investice uvedené v Podnikatelském záměru se rozumí buď zahájení činnosti nebo stavebních prací v rámci předmětné investice, nebo první právně vymahatelný závazek objednat zařízení nebo služby či jiný závazek, v jehož důsledku se projekt nebo činnost stává nezvratnou, podle toho, která událost nastane dříve. Za zahájení realizace investice uvedené v Podnikatelském záměru se nepovažuje nákup pozemků uvedených v bodě C. 1. 1. písm. b) a přípravné práce, jako je získání povolení a zpracování studií proveditelnosti.
31. Podle bodu C.1.4. Pokynů pro poskytování podpor právním základem tohoto Programu jsou zejména pokyny Evropské unie ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví a ve venkovských oblastech na období 2014 až 2020 (Úř. věst. C 204, 1.7.2014, s.1).
32. K námitce opomenutí opraveného předávacího protokolu se správným datem dodání a počátku běhu záruky (5. 1. 2023), dále opomenutí e‑mailové komunikace ze strany dodavatele týkající se opraveného předávacího protokolu a obsahu daňových dokladů, z nichž jako den uskutečnění zdanitelného plnění rovněž jednoznačně vyplývá den 5. 1. 2023, městský soud uvádí následující:
33. Podle názoru soudu se žalovaný s uvedenými důkazními prostředky vypořádal implicitně, když na stranách 3 a 4 napadeného rozhodnutí konstatoval, že žadatel má při podání žádosti i v průběhu jejího vyřizování povinnost postupovat pečlivě a kontrolovat dokládané dokumenty, což platí i pro případnou chybu v předávacím protokolu. K žalobkyní tvrzené písařské chybě žalovaný uvedl, že na sporném protokolu o předání bylo datum předcházející podání žádosti uvedeno dvakrát, a to jak jako datum předání, tak jako datum počátku běhu záruky, což podle jeho názoru svědčí spíše o vědomém uvedení tohoto údaje než o pouhé písařské chybě. Žalovaný současně zdůraznil, že smyslem povinností ukládaných žadatelům o podporu je zajistit, aby podpora byla poskytnuta výlučně v souladu s jejím právním základem. Z tohoto důvodu podle něj nepostačuje pouhé tvrzení žadatele o chybnosti data v dokumentu, který jinak svědčí o porušení podmínek podpory, a to ani tehdy, je‑li takové tvrzení podpořeno prohlášením dodavatele, zejména s přihlédnutím k jeho možnému společnému zájmu se žadatelem na výsledku řízení; tímto způsobem žalovaný reagoval rovněž na e‑mailovou komunikaci a následnou opravu předávacího protokolu.
34. Byť se tento závěr žalovaného může jevit jako přísně formalistický a v jiných typech správního řízení by soud za obdobných okolností námitkám žalobkyně pravděpodobně vyhověl, je třeba se vrátit k výše vymezeným principům soudního přezkumu v oblasti nenárokových dotací. Převedeno na nyní posuzovanou věc, poskytovatel dotace má v takovém případě široký prostor pro správní uvážení, jednak pokud jde o poskytnutí dotace, jednak o vymezení podmínek, za nichž je dotace poskytována.
35. Úvahy žalovaného v posuzované věci nelze podle názoru soudu označit za porušení zákazu libovůle. Žalovaný srozumitelně vyjádřil pochybnosti, které by v jiném typu správního řízení mohly působit jako přepjatě formalistické, avšak v oblasti nenárokových dotací, jejichž cílem je mimo jiné aktivní ekonomická motivace, jsou z hlediska soudního přezkumu akceptovatelné. Žalovaný rovněž vysvětlil odlišný přístup ve vztahu k další žádosti žalobkyně, v níž se chybný předávací protokol již nevyskytoval. Nedošlo tak ani k rozporu se zásadou legitimních očekávání.
36. Žalovaný důkazy navržené žalobkyní neopomenul, avšak nepřisvědčil jejich významu v rozsahu, který žalobkyně očekávala. Vzniklé pochybnosti podle jeho závěru vyvráceny nebyly, přičemž soud opakuje, že v jiných typech řízení by mohl být obdobný skutkový stav posouzen odlišně. V nyní posuzované věci však žalovaný dostál požadavkům kladeným na řádný proces, své úvahy přehledně a srozumitelně vyložil a nevybočil z mezí správního uvážení.
37. K námitce, že žalovaný dospěl k nesprávnému skutkovému závěru o dodání návěsu v říjnu 2022 na základě selektivního a účelového hodnocení důkazů, když některé důkazní prostředky posoudil izolovaně a jiné zcela opomenul, čímž porušil zásadu volného hodnocení důkazů a zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, městský soud uvádí následující:
38. K otázce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí se soud vyjádřil výše v bodech 18-20 tohoto rozhodnutí. K otázce opomenutých důkazů označených žalobkyní se soud vyjádřil výše v bodech 30-33 tohoto rozhodnutí. K ostatním žalobním námitkám městský soud uvádí, že žalobkyně namítá, že závěry žalovaného nejsou podepřeny řádně zjištěným skutkovým stavem, neboť existence dřívějšího závazku podle jejího názoru z žádného důkazu neplyne a nemůže být dovozována ani na základě právních úvah, a to ani v případě, že by bylo prokázáno dodání investice dne 25. 10. 2022. Soud této argumentaci nepřisvědčil.
39. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, poskytování dotací představuje nenárokové plnění, jehož poskytnutí je výrazem diskrece státu, a je proto legitimní, je‑li na straně příjemce vyváženo přísnými podmínkami, jejichž splnění musí být řádně a přesvědčivě prokázáno. Povinnost prokázat splnění těchto podmínek, včetně způsobilosti výdajů a absence relevantních rizik, nese výlučně žadatel o podporu. Riziko spojené s podáním žádosti tak nemůže být hodnoceno izolovaně od skutečnosti, že důkazní břemeno tíží žadatele (žalobkyni), nikoli poskytovatele dotace (žalovaného).
40. Nelze přitom přisvědčit žalobkyni v tom, že by v případě pochybností byl žalovaný povinen porušení dotačních podmínek aktivně prokazovat. Poskytování dotací je specifické právě tím, že příjemce dotace je povinen doložit a prokázat splnění všech podmínek, jimiž je čerpání podpory podmíněno, a to na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace a dokumentů, na něž toto rozhodnutí odkazuje. Pokud tak neučiní, nese procesní důsledky vzniklých pochybností.
41. V nyní posuzované věci žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně neodstranila pochybnosti o časovém průběhu realizace investice a o splnění podmínek programu. Tyto pochybnosti žalovaný opřel o konkrétní podklady obsažené ve správním spise a své úvahy srozumitelně promítl do odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nelze mu proto vytýkat libovůli ani závěry učiněné bez návaznosti na skutková zjištění. Žalobkyně coby profesionální subjekt v oboru byla povinna předložit veškeré podklady v podobě, která nevzbuzuje žádné pochybnosti o splnění podmínek dotačního programu. K tvrzenému pochybení spočívajícímu v neupravení data na předávacím protokolu, podle něhož bylo datum 25. 10. uvedeno v důsledku použití šablony sloužící jako předloha pro vystavení všech předávacích protokolů a tento údaj nebyl změněn, jak uvádí dodavatel v e‑mailovém sdělení ze dne 31. 3. 2023, nelze v tomto kontextu přihlížet, neboť důsledky absence odborné péče tíží žalobkyni.
42. Za této situace soud uzavírá, že postup žalovaného odpovídá zásadám uplatňovaným v oblasti nenárokových dotací. Skutečnost, že žalovaný vyhodnotil existující pochybnosti k tíži žalobkyně, je důsledkem neunesení důkazního břemene, nikoli porušením zásady volného hodnocení důkazů či povinnosti zjistit skutkový stav věci.
43. K námitce, podle níž závěr o existenci dříve sjednaného závazku nemá oporu v provedeném dokazování a nelze k němu dospět ani na základě právních úvah vycházejících z dílčích skutkových zjištění, která směřuje výlučně proti skutkovému základu napadeného rozhodnutí, a z níž žalobkyně dovozuje věcnou nesprávnost rozhodnutí žalovaného s tím, že tvrzené riziko má být hodnoceno pouze na základě řádně zjištěného a relevantního skutkového stavu, městský soud uvádí následující:
44. Pro vypořádání této námitky městský soud odkazuje na závěry vyložené výše. Jak z nich vyplývá, poskytování dotací představuje nenárokové plnění, jehož poskytnutí je výrazem diskrece státu, a je proto legitimní, je‑li na straně žadatele spojeno s přísnými podmínkami, jejichž splnění musí být řádně a přesvědčivě prokázáno. Povinnost unést důkazní břemeno ohledně splnění dotačních podmínek, včetně odstranění relevantních rizik, tíží výlučně žadatele o podporu (žalobkyni), nikoli poskytovatele dotace (žalovaného). Nelze proto přisvědčit žalobkyni v tom, že by žalovaný byl v případě přetrvávajících pochybností povinen jejich existenci aktivně vyvracet nebo porušení podmínek dále dokazovat.
45. V nyní posuzované věci žalovaný na základě podkladů předložených žalobkyní vyjádřil konkrétní a srozumitelné pochybnosti, které opřel o obsah správního spisu a řádně vysvětlil, proč žalobkyní předložené důkazní prostředky nepovažoval za dostačující k jejich odstranění. Skutečnost, že tyto pochybnosti byly vyhodnoceny k tíži žalobkyně, je důsledkem neunesení jejího důkazního břemene, nikoli projevem libovůle, porušení zásady volného hodnocení důkazů ani nedostatkem skutkových zjištění. Žalovaný nebyl povinen prokazovat existenci dříve sjednaného závazku v pozitivním smyslu, nýbrž postačovalo, že poukázal na rozpory a nejasnosti v žalobkyní předložených podkladech; bylo totiž na žalobkyni coby profesionálním subjektu v oboru, aby předložila veškeré dokumenty v podobě, která nevzbuzuje žádné pochybnosti o splnění podmínek dotačního programu.
46. Nesrovnalost mezi kupní smlouvou, která byla uzavřena dne 1. 11. 2022, avšak obsahovala ujednání o plnění nejpozději do 31. 10. 2022, společně s předávacím protokolem datovaným dne 25. 10. 2022, vzbudila u žalovaného důvodné pochybnosti o tom, zda realizace projektu nezapočala již před podáním žádosti o podporu dne 27. 10. 2022. Tyto okolnosti podle žalovaného zakládaly riziko rozporu s podmínkami programu, přičemž žalovaný je v rámci rozhodování o žádostech oprávněn podle § 2da odst. 8 písm. c) zákona o zemědělství posuzovat nejen splnění formálních podmínek, ale i související právní a ekonomická rizika spojená s podklady a dokumenty předloženými společně se žádostí o podporu. Námitka žalobkyně, směřující proti samotnému skutkovému základu napadeného rozhodnutí, proto není důvodná.
47. Poskytovatel dotace má v oblasti nenárokových dotací široký prostor pro správní uvážení, a to jak pokud jde o samotné poskytnutí dotace, tak o vymezení podmínek, za nichž je dotace poskytována. Úvahy žalovaného v posuzované věci nelze podle názoru soudu označit za porušení zákazu libovůle; žalovaný své pochybnosti vyjádřil jasně a přezkoumatelně, přičemž skutečnost, že by obdobný postup mohl v jiném typu správního řízení působit přepjatě formalisticky, není v oblasti nenárokových dotací, jejichž cílem je mimo jiné aktivní ekonomická motivace, rozhodná.
48. Žalovaný rovněž přesvědčivě odůvodnil odlišný přístup u druhého předmětu žádosti žalobkyně (u obraceče), u něhož se chybný předávací protokol již nevyskytoval. Za těchto okolností nedošlo ani k porušení zásady legitimních očekávání.

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

49. Jelikož soud neshledal žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, za důvodnou, podle ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního ji zamítl.
50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 soudního řádu správního. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalovanému nevznikly žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 17. dubna 2026

JUDr. Slavomír Novák v.r.

předseda senátu