č. j. 64 Az 1/2026- 30
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci
žalobce: X
zastoupený Mgr. Vratislavem Tauberem
advokátem se sídlem Lidická 960/81, 602 00 Brno
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR
Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2026, č. j. OAM-1252/ZA-ZA11-HA06-
2023,
takto:
Odůvodnění:
1. Žalobce podal dne 11. 9. 2023 žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Jde o státního příslušníka X. Z této země vycestoval do X, odtud následně do X, X, X, X a dne X vstoupil na území ČR. Žalobce je netrestaný a nedisponuje žádným dokladem totožnosti. Jeho rodina zůstala nadále v oblasti X na X. Sourozenci aktuálně žijí v táboře u vesnice X, kde s nimi před odchodem z vlasti pobýval i žalobce. Rodiče se vrátili do města X, odkud pocházejí. Důvodem žádosti je snaha získat práci na území ČR, válka, finanční situace a obava z únosů či zabíjení na území X.
2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím rozhodl o podané žádosti žalobce tak, že mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“), neudělil. Vyšel přitom z toho, že žalobce opustil X z důvodu války, obecně špatné bezpečnostní a ekonomické situace a s cílem najít si v ČR práci a pomoci rodině. Žalovaný zdůraznil, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by byl v zemi původu pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo že by měl odůvodněný strach z pronásledování z azylově relevantních důvodů. Žalobce sám uvedl, že nemá žádné politické přesvědčení, není politicky aktivní a neměl žádné problémy se státními orgány. Proto žalovaný uzavřel, že hlavním motivem žádosti je legalizace pobytu v ČR a ekonomická situace, které samy o sobě důvod pro udělení azylu nezakládají.
3. Ve vztahu k doplňkové ochraně žalovaný posoudil bezpečnostní a politickou situaci v X na základě shromážděných informací o zemi původu a připustil, že tento stav není dosud plně stabilizovaný, avšak podle jeho závěru se po pádu X v X postupně zlepšuje. Neshledal, že by žalobci hrozil trest smrti, mučení, nelidské či ponižující zacházení ani vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci ozbrojeného konfliktu. Za významné považoval také to, že ve vlasti bydlí celá jeho rodina, se kterou je v pravidelném kontaktu, tudíž zde má rodinné zázemí. Důvody pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny žalovaný rovněž neshledal.
4. Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 8. 4. 2026 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného. Považuje jej za nepřezkoumatelné a nezákonné ve vztahu k posouzení podmínek § 14a odst. 1 a 2 písm. a), b) a c) zákona o azylu.
5. Předně rekapituluje judikaturu správních soudů ohledně dokazování v řízení o udělení mezinárodní ochrany a namítá, že žalovaný nedostál své povinnosti opatřit dostatečně aktuální, přesné a adresné informace o zemi původu žadatele. Při posuzování žádosti vyšel pouze z informace OAMP ze dne 1. 9. 2025, která však představuje obecnou interní zprávu žalovaného a nezohledňuje individuální okolnosti případu ani rizika v oblasti X, odkud žalobce pochází. Na základě této zprávy žalovaný sice připustil, že situace v X není plně stabilizovaná a existují zde překážky návratu, zároveň však bez bližšího zdůvodnění uzavřel, že v případě návratu žalobci nehrozí žádná relevantní újma ve smyslu § 14a zákona o azylu. Vzhledem k tomu, že žalovaný neobstaral žádné podklady vztahující se k situaci v části země, odkud žalobce pochází, neunesl ve věci své důkazní břemeno.
6. Vedle toho žalobce namítl, že žalovaný zkresluje a bagatelizuje jeho azylový příběh, pokud jeho žádost hodnotí jako účelovou a směřující toliko k legalizaci pobytu na území ČR. V této souvislosti poukázal na judikaturu NSS, podle níž samotná snaha legalizovat pobyt nevylučuje existenci důvodů pro poskytnutí mezinárodní ochrany. Žalovaný nezohlednil tvrzení ohledně toho, že v zemi původu není bezpečno a dochází zde k ozbrojeným střetům, při kterých je stříleno po obyvatelích. Ignoroval také tvrzení ohledně zničení rodinného domu rodiny žalobce, nuceného přesídlení do tábora a stále se opakujících ozbrojených střetů v okolí tohoto tábora či v blízké oblasti X. Svému zástupci se žalobce zmínil též o zabití bratra v X, kdy i tato skutečnost by měla být zohledněna. Teprve po vyvrácení těchto tvrzení mohl žalovaný posuzovat, zda se žalobce v rámci X v případě svého návratu může přestěhovat do jiné, bezpečnější oblasti. Obecně pak zůstala nezodpovězena otázka, na jaké místo se žalobce má vrátit a k jakému místu je tedy nutno posuzovat nebezpečí vážné újmy.
7. Podstatou posledního okruhu žalobních námitek je nesouhlas žalobce se závěrem žalovaného, dle kterého se bezpečnostní situace v X po pádu X stabilizovala natolik, aby byl jeho návrat možný. Žalobce naopak tvrdí, že bezpečnostní situace v X zůstává i po změně režimu silně nestabilní, nepříznivá, a nelze vyloučit vznik vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Odkazuje přitom na informace o zemi původu, z nichž podle jeho názoru vyplývají informace o pokračování ozbrojených střetů, výskytu incidentů s výbušnými prostředky, civilních obětech i omezená možnost bezpečného návratu do oblasti X, odkud pochází.
8. Konkrétně žalobce odkazuje na zprávy Agentury Evropské unie pro otázky azylu („EUAA“), ze kterých plyne, že X ani po změnách z X nepředstavuje stabilizovaný prostor umožňující bezpečný návrat osob. Naopak zde nadále dochází k ozbrojeným konfliktům, fragmentaci moci a násilí vůči civilnímu obyvatelstvu. Právě oblast X dle těchto zpráv patří mezi regiony s přetrvávající nestabilní bezpečnostní situací. Mezi X a X zde bylo zaznamenáno 136 bezpečnostních incidentů, kdy ve většině případů šlo o exploze, vzdálené násilí a útoky vůči civilistům, jejichž aktéry byly převážně neidentifikovatelné ozbrojené skupiny.
9. Tyto informace jsou podpořeny i zprávou Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí („OCHA“), ze které se podává, že i v oblastech, ve kterých se část obyvatel pokouší o návrat, zůstávají hlavními překážkami zničená obydlí, nedostatečná infrastruktura a přímé bezpečnostní riziko spojené s nevybuchlou municí.
10. Právě žalobcův původ z oblasti X, kde nadále dochází k bezpečnostním incidentům zapříčiněným přítomností neidentifikovatelných ozbrojených skupin, v kombinaci s výbušnými pozůstatky války, zničeným rodinným zázemím a širší humanitární nestabilitou X, dle jeho názoru odůvodňují závěr o tom, že mu v případě návratu hrozí vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu.
11. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobní námitky považuje za neopodstatněné. Plně odkazuje na napadené rozhodnutí a obsah správního spisu.
13. V průběhu správního řízení bylo dle jeho názoru objasněno, že důvodem žádosti žalobce je legalizace pobytu v ČR, neboť zde hodlá zůstat, pracovat a finančně odtud podporovat svou rodinu ve vlasti. Sám při pohovoru k důvodu svého příchodu uvedl toliko, že mu kamarád poradil, aby sem přijel, pokud chce získat práci.
14. Poukázal na to, že žalobce neuvedl žádné okolnosti svědčící o tom, že by měl být ve vlasti pronásledován za uplatňování politických práv a svobod či z jiných azylových důvodů. Ekonomické potíže v zemi původu či nedostatek pracovních příležitostí zde bez dalšího důvod pro udělení azylu nepředstavují. Připomněl též to, že pro účely legalizace pobytu není možné zneužívat mezinárodní ochranu, nýbrž je třeba využít institutů poskytnutých právní úpravou vztahující se k pobytu cizinců.
15. Žalovaný tedy setrval na závěru, že na straně žalobce převažuje motivace legalizovat si pobyt na území ČR, kde chce žít a pracovat, zatímco návrat do X odmítá především z ekonomických důvodů a kvůli obecně neuspokojivé bezpečnostní situaci. Navrhl proto, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
16. V replice žalobce zopakoval, že legalizace pobytu na území ČR, resp. snaha setrvat zde a odvrátit povinnost vrátit se do země původu, je i dle ustálené judikatury NSS vždy jedním z přirozených cílů žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Vedle toho je však vždy nutno posuzovat, zda aktuální bezpečnostní situace v zemi původu konkrétnímu žadateli umožňuje návrat do vlasti, kdy u žalobce tomu tak s ohledem na žalobní argumentaci není.
17. Své žalobní argumenty doplnil o stanovisko Organizace pro pomoc uprchlíkům („OPU“), která v tiskové zprávě ze dne 19. 4. 2026 upozorňuje na problematický trend spočívající v zamítání žádostí občanů X o mezinárodní ochranu s odkazem na údajnou stabilizaci bezpečnostní situace zde, a to bez opory v aktuálních a relevantních informacích o zemi původu. Konstatuje, že realita v X zůstává nejistá a zemi nelze považovat za bezpečnou pro návraty. Zároveň kritizuje postup žalovaného, který dle ní přistupuje k plošnému zamítání žádostí X žadatelů, aniž by jejich případy posuzoval individualizovaně s přihlédnutím ke konkrétním podmínkám v místě jejich původu.
18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích stanovených v § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“) a § 32 odst. 9 zákona o azylu. Ve věci přitom rozhodl bez jednání v souladu s § 51 s. ř. s., neboť účastníci řízení s takovým postupem vyjádřili souhlas (resp. žalobce se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil) a současně byli seznámeni a měli možnost se vyjádřit ke všem písemnostem obsaženým ve spisovém materiálu.
19. Žaloba není důvodná.
20. Úvodem je třeba poznamenat, že krajský soud neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným či jinak nedostatečně odůvodněným. Je zřejmé, na základě jakých ustanovení, jakého skutkového stavu a jak žalovaný rozhodoval, jak hodnotil skutečnosti sdělené žalobcem a jaké závěry o nich učinil. Krajský soud s odkazem na správní spis, zejména na žádost o udělení mezinárodní ochrany, použité informace o zemi původu a výpovědi žalobce uvádí, že v obecné rovině neshledal v postupu žalovaného vad. Žalovaný zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech a zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce v průběhu správního řízení uvedl. Potřebné podklady a objektivní informace pro rozhodnutí si opatřil.
21. Žalovaný tak, jak popisuje v rámci napadeného rozhodnutí, zjistil skutkový stav věci, když při posouzení žádosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany vycházel z žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 11. 9. 2023, protokolu o pohovoru k žádosti ze dne 20. 9. 2023, protokolu o doplňujícím pohovoru ze dne 8. 12. 2025 a Informací Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR X: Bezpečnostní a politická situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv („informace OAMP“) ze dne 15. 5. 2024 a ze dne 1. 9. 2025, ale i z dalších podkladů, které jsou součástí spisového materiálu. Takto zjištěný skutkový stav hodnotí krajský soud jako dostatečný.
22. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí nelze dovozovat tak, jak to činí žalobce, pouze ze skutečnosti, že žalovaný v rámci úvah o skutkovém stavu neoznačil zrovna ty informace, resp. části zpráv různých organizací, na které žaloba odkazuje. Jinými slovy, žalobce je jistě oprávněn zpochybňovat zjištěný skutkový stav odkazy na různé zdroje, ze kterých se podávají informace, které mohou být v jeho prospěch, nelze však dospět k závěru o nedostatku důvodů napadeného rozhodnutí pouze proto, že žalovaný zjistil skutkový stav jinak než dle žalobcových představ. K žalobní argumentaci lze rovněž dodat, že zdrojem údajů v informaci OAMP jsou vždy různé zprávy či stanoviska organizací jako právě EUAA, OSN, UNHCR a dalších. Jedná se tedy o kompilát informací z různých zdrojů, které pro účely posuzování žádostí o mezinárodní ochranu žalovaný pravidelně vytváří. Nelze tedy přisvědčit tomu, že by žalovaný vyšel pouze z jediného zdroje informací.
23. Ze žalobcovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany vyplývá, že žalobce vyznává X, je X. Nemá žádné politické přesvědčení a není politicky aktivní. Je svobodný a bezdětný. Při pohovoru dne 20. 9. 2023 k žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že se narodil ve městě X, kde žil do roku 2021. Následně až do svého odjezdu do X žil v táboře u vesnice X. V uvedeném táboře pobýval se svými rodiči, dvěma bratry a dvěma sestrami. Důvodem odjezdu z vlasti byl zájem o lepší život, dobrou práci a možnost finančně pomáhat rodině. K bezpečnostní situaci v X uvedl, že tam nebylo bezpečno a pořád se tam válčilo. Jejich rodinný dům byl zničen a nic zde neměli. Ve městě sice žili nějací civilisté, ale z důvodu bezpečnosti šla rodina do tábora. Bezpečnostní situace v táboře byla klidná, nedocházelo zde k bojům, bojovalo se však v okolí tábora. V minulosti neměl konflikty se státními orgány ani jiné problémy z důvodu národnosti, náboženství, pohlaví či politických názorů. Za jediný problém označil, že ve vlasti nemá žádnou budoucnost, není zde práce, ekonomická situace je zde velice špatná a není zde bezpečno. V době pohovoru nebyl v kontaktu se svým kamarádem, žijícím zřejmě v X, za kterým přijel. V případě návratu do vlasti by se obával nebezpečí zabití z důvodu probíhající války a špatných životních podmínek.
24. V rámci doplňujícího pohovoru dne 8. 12. 2025 žalobce sdělil, že rodiče se vrátili do vesnice X, sestry a bratři stále žijí v táboře X. Bratři jsou zaměstnaní, rodiče nepracují, neboť v místě, kde žijí, není nedostatek práce. K možnosti návratu po pádu vlády X a souvisejícího ukončení konfliktů v X uvedl, že ve vlasti není práce, není tam bezpečno a v ČR má strýce, který jej zaměstnává. Ve vlasti existuje vojsko X, které stále střílí na obyvatele. Informace čerpá přes sociální sítě od rodičů. V X se nestřílí, ale není tam práce, školy a byty. Střílí se v X. V případě návratu do X by se neobával o svůj život, ale nezískal by tam práci a nemá tam budoucnost. V ČR ano, proto by se zde chtěl alespoň prozatím usadit.
25. Dle ustanovení § 28 odst. 1 zákona o azylu se mezinárodní ochrana udělí ve formě azylu nebo doplňkové ochrany; shledá-li ministerstvo, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu, rozhodne o udělení azylu.
26. Dle ustanovení § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
27. Dle ustanovení § 13 odst. 1 a 2 zákona o azylu 1) Rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. 2) Rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel nebo registrovaný partner azylanta, b) svobodné dítě azylanta mladší 18 let, c) rodič azylanta mladšího 18 let, d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 1 písm. h), nebo e) svobodný sourozenec azylanta mladší 18 let.
28. Dle § 14a odst. 1 a 2 zákona o azylu 1) Doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. 2) Za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.
29. Dle § 14b odst. 1 a 2 zákona o azylu 1) Rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. 2) Rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny podle odstavce 1 rozumí a) manžel nebo registrovaný partner osoby požívající doplňkové ochrany, b) svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, c) rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, d) zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 1 písm. h), nebo e) svobodný sourozenec osoby požívající doplňkové ochrany, který je mladší 18 let.
30. Tak, jak žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně popisuje na straně č. 3–8, ani krajský soud důvody pro udělení mezinárodní ochrany ve formě azylu nebo doplňkové ochrany neshledal, když z výpovědí žalobce učiněných v průběhu správního řízení, z evidence žadatelů o udělení mezinárodní ochrany v ČR, ze zjištění žalovaného učiněných v průběhu správního řízení, ani z úřední činnosti známých skutečností nevyplynul ani jeden důvod pro naplnění výše uvedených ustanovení.
31. Pokud jde o neudělení azylu podle § 12 zákona o azylu, soud se ztotožňuje se závěrem žalovaného, že žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit jeho pronásledování za uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu nebo odůvodněný strach z pronásledování z některého z důvodů uvedených v § 12 písm. b) téhož zákona. Žalobce opakovaně uváděl, že není politicky aktivní, nemá žádné politické přesvědčení a v zemi původu neměl žádné problémy s policií ani se státními orgány.
32. Z jeho vlastních tvrzení plyne, že zemi původu opustil především kvůli válce, špatné bezpečnostní situaci, ekonomickým obtížím a snaze nalézt si v ČR práci a pomoci své rodině. Takové důvody samy o sobě pod zákonné důvody pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu podřadit nelze. V tomto směru soud neshledal, že by žalovaný pochybil při hodnocení skutkových tvrzení žalobce.
33. Jde-li o azyl za účelem sloučení rodiny podle § 13 zákona o azylu, ani zde soud neshledal pochybení. Ze správního spisu ani z tvrzení žalobce nevyplývá, že by některému z jeho rodinných příslušníků byl v ČR udělen azyl. Závěr žalovaného o nesplnění podmínek podle tohoto ustanovení je tudíž správný.
34. Krajský soud nepřehlédl judikaturu NSS, podle níž skutečnost, že žadatele vedla k podání žádosti o mezinárodní ochranu také snaha o legalizaci pobytu na území ČR, sama o sobě nepostačuje k neudělení mezinárodní ochrany (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 5. 2011, č. j. 5 Azs 6/2011-49 a rozsudek NSS ze dne 18. 6. 2019, č. j. 8 Azs 27/2019-52). V nyní posuzované věci však žalovaný nezaložil své rozhodnutí pouze na tomto závěru. Posoudil též žalobcem tvrzené důvody z hlediska § 12 i § 14a zákona o azylu a své úvahy k nim v napadeném rozhodnutí rozvedl. Samotná námitka, že žalovaný žádost posoudil jako účelovou, proto nezákonnost napadeného rozhodnutí nezakládá.
35. Nelze přisvědčit ani argumentaci, dle které nebyla zodpovězena otázka, na které místo se má žalobce vrátit. Žalovaný své rozhodnutí nestaví na tom, že by se žalobce měl v rámci X stěhovat do jiné oblasti. Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný veškeré okolnosti posuzoval ve vztahu k místu, kde žalobce pobýval před svým odchodem do X. Například na straně 5 napadeného rozhodnutí žalovaný propojuje možnost žalobcova návratu mimo jiné s tím, že ve vlasti (ať už ve městě X či v táboře X) stále žijí jeho rodiče a sourozenci, a má zde proto silné rodinné zázemí.
36. Jádrem žalobní argumentace je nesouhlas žalobce se závěrem žalovaného, že v jeho případě nejsou splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Ani tuto námitku však soud neshledal důvodnou.
37. Podle ustálené judikatury se naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany váže k okamžiku možného návratu žadatele do vlasti a k tomu, zda mu v takovém případě hrozí skutečné, aktuální nebezpečí vážné újmy (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 2. 2014, č. j. 2 Azs 23/2013-34).
38. Z napadeného rozhodnutí i správního spisu je patrné, že žalovaný při posouzení věci vycházel z informací o zemi původu, které odpovídají základním požadavkům judikatury na jejich použitelnost. Informace o zemi původu musí být v maximální možné míře relevantní, důvěryhodné, vyvážené, aktuální a ověřené z různých zdrojů a současně transparentní a dohledatelné (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2021, č. j. 6 Azs 236/2019-73 nebo rozsudek NSS ze dne 20. 9. 2021, č. j. 1 Azs 202/2021-33). Tyto požadavky žalovaný v nyní posuzované věci respektoval.
39. Žalobce v žalobě poukazuje zejména na zprávy EUAA z března a června roku 2025 a na zprávu OCHA z března roku 2025. V průběhu řízení před soudem pak žalobce doplnil i aktuální stanovisko OPU z dubna letošního roku. Krajský soud neopomíjí, že materiály EUAA, OCHA i OPU představují významné a obecně respektované zdroje informací o zemi původu, s nimiž musí správní orgán i soud pracovat. Současně však platí, že tyto materiály nejsou samy o sobě bez dalšího rozhodující pro výsledek individuální věci. Je třeba je hodnotit ve spojení s ostatními podklady, a především s konkrétní osobní situací žadatele.
40. Pokud jde o žalobcem zmiňované zprávy EUAA, tyto nadále popisují bezpečnostní incidenty, násilí vůči civilistům, rizika spojená s působením ozbrojených aktérů a omezené podmínky návratu do oblasti X. Ani pokud by soud z těchto obecných východisek vyšel, nepostačovalo by to samo o sobě k závěru o splnění podmínek § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Judikatura NSS je ustálená v tom, že pouhá obecná nestabilita země nebo regionu, případně samotná existence bezpečnostních incidentů, ještě neznamená, že každému navrátilci hrozí vážná újma. Není-li dána situace tak intenzivního svévolného násilí, že by byl ohrožen každý civilista již svou přítomností v dané oblasti, je třeba vždy zkoumat, zda jsou u konkrétního žadatele přítomny okolnosti jeho osobní situace, které riziko zvyšují (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008-68, č. 1840/2009 Sb. NSS, a již zmiňovaný rozsudek NSS č. j. 1 Azs 202/2021-33).
41. V nyní projednávané věci žalobce takové individualizující okolnosti netvrdil v potřebné míře. Ve správním řízení neuvedl, že by byl sám obětí únosu, útoku, vyhrožování či jiného přímého zásahu, neuvedl ani, že by byl v zájmu státních orgánů nebo jiné ozbrojené skupiny. Naopak uvedl, že v případě návratu do vlasti by se neobával o svůj život, ale spíše špatné ekonomické situace a nezaměstnanosti. Žalobní argumentace proto zůstává převážně v rovině obecného popisu bezpečnostní situace v regionu X, nikoliv v rovině konkrétního, individualizovaného ohrožení žalobce.
42. Samotná skutečnost, že žalobce pochází z oblasti X (ať už fakticky žije ve městě X či v táboře X), je nepochybně relevantní a soud ji nepřechází. Podle judikatury je totiž primárně třeba vycházet z podmínek v té části země původu, odkud žadatel skutečně pochází a kde měl bydliště. Ani tato regionální vazba však bez dalšího neznamená, že jsou automaticky splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Regionální původ je významným hlediskem, avšak i ten musí být posouzen ve spojení s intenzitou konfliktu a s osobní situací žalobce (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 10. 2020, č. j. 5 Azs 73/2019-61, č. 4121/2021 Sb. NSS).
43. Obdobně je třeba nahlížet na žalobní odkaz na zprávu OCHA, podle níž hlavními překážkami návratu obyvatel zůstávají zničená obydlí, nedostatečná infrastruktura a přímé bezpečnostní riziko spojené s nevybuchlou municí. Žalobce sice uvedl, že před odchodem do X došlo ke zničení domu jeho rodiny, tuto okolnost však sám nestaví do souvislosti s tím, že by mu při jeho návratu měla z uvedeného důvodu hrozit vážná újma ve smyslu § 14 odst. 2 zákona o azylu. Skutečnost, že situace žalobce koresponduje s informacemi uváděnými v dané zprávě, ještě neznamená, že naplňuje podmínky uvedeného ustanovení.
44. Krajský soud neopomněl ani stanovisko OPU z dubna letošního roku, na které žalobce odkázal v rámci své repliky. Také to však zmiňuje pouze obecně nestabilní bezpečnostní situaci na území X, kterou bez dalšího nelze stavět do souvislosti s možnou hrozbou vážné újmy v případě žalobcova návratu. Upozornění dané organizace na možné nedostatečně individualizované hodnocení žádostí o mezinárodní ochranu jistě není bez významu, je to však právě krajský soud, kterému náleží postup správního orgánu v tomto ohledu posuzovat, přičemž v případě postupu žalovaného takových vad v nyní souzené věci neshledal.
45. Na základě shora zmíněných zpráv či stanoviska lze tedy dovodit, že situace v X zůstává z hlediska bezpečnosti a návratové politiky nadále citlivá a nestabilní. Z toho však ještě bez dalšího neplyne, že žalobce splňuje zákonné podmínky doplňkové ochrany. Rozhodující je, zda obecná bezpečnostní a humanitární rizika dopadají právě na něj v takové intenzitě, že mu v případě návratu hrozí vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Takový závěr z jeho dosavadních tvrzení nevyplývá.
46. Krajský soud proto uzavírá, že žalobcem uváděné zprávy EUAA, OCHA a stanovisko OPU nejsou v rozporu se závěrem žalovaného natolik, aby samy o sobě zpochybnily zákonnost napadeného rozhodnutí. Tyto materiály potvrzují, že situace v X není plně stabilizovaná, avšak neprokazují bez dalšího existenci individualizovaného nebezpečí vážné újmy právě ve vztahu k žalobci. Žalovaný proto nepochybil, pokud za rozhodující nepovažoval samotný obecný popis bezpečnostních poměrů, nýbrž absenci konkrétních tvrzení a zjištění, která by ukazovala na zvýšené osobní riziko žalobce.
47. Soud konečně považuje za významné i to, že žalobcovi rodiče a sourozenci nadále žijí v místě jeho posledního pobytu a žalobce je s nimi v pravidelném kontaktu. Tato skutečnost sama o sobě sice neprokazuje bezpečnost návratu, avšak oslabuje žalobní tvrzení, že návrat do oblasti X je z důvodu přetrvávajících bezpečnostních incidentů fakticky vyloučen. Žalovaný ji proto mohl při celkovém hodnocení věci legitimně zohlednit.
48. Soud uzavírá, že žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav, opatřil si podklady odpovídající povaze věci, tyto podklady v odůvodnění přezkoumatelným způsobem vyhodnotil a individualizoval ve vztahu k osobě žalobce. Napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné ani netrpí jinými vadami, které by odůvodňovaly jeho zrušení.
49. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
50. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti
(§ 60 odst. 7 s. ř. s.). Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno.
O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
České Budějovice 19. května 2026
JUDr. Tereza Kučerová v. r.
samosoudkyně
Za správnost vyhotovení: Bc. V. L.