č. j. 20 Ad 2/2025 – 37

[OBRÁZEK]      

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. v právní věci

žalobce:  M. K., narozen X

   bytem X

proti

žalovaná:  Česká správa sociálního zabezpečení,

   se sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5

 

   

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne X.X X, č. j. RN-X X X-X-SL,

takto:

 

  1. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne X. X.X, č. j. RN-X X X-X-SL a ze dne X. X. X, č. j. R-X.X.X-X/X X X, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
  2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 

Odůvodnění:

 

  1. Vymezení věci

 

  1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne X. X. X, č. j. RN-X X X-X-SL (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž byly podle ustanovení § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) a § 90 odst. 5 věty první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne X. X. X, č. j. R-X.X.X-X/X X X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

 

  1. Prvostupňovým rozhodnutím Česká správa sociálního zabezpečení snížila žalobci ode dne 8. 12. 2023 výši invalidního důchodu pro invaliditu X stupně na invalidní důchod X stupně ust. § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“), neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o X%.

 

  1. Podstatný obsah žaloby

 

  1. Žalobce byl předně toho názoru, že je napadené rozhodnutí (a tedy i prvostupňové rozhodnutí) nesprávné a chybné. Žalobce namítal neobjektivitu lékařských posudků žalované, jež jsou podkladem pro napadené rozhodnutí (a tudíž i pro prvostupňové rozhodnutí). Žalobce dále namítal celkové zhoršení svého zdravotního stavu, a proto nesouhlasí s rozhodnutím žalované, kterým byla snížena výše invalidního důchodu žalobce pro invaliditu X stupně na invalidní důchod pro invaliditu X stupně.

 

  1. Žalobce uvedl, že dle posouzení jeho zdravotního stavu a pracovní schopnosti ze dne 20. 4. 2023, jež provedl MUDr. M. T., byla žalobci stanovena míra poklesu pracovní schopnosti na X %, což odpovídá X stupni invalidity. Na základě tohoto posudku rozhodla ČSSZ dne 2. 11. 2023 o změně stupně invalidity z invalidity X stupně na invaliditu X stupně a to od 8. 12. 2023. Žalobce proti tomuto rozhodnutí žalované podal dne 19. 12. 2023 námitky, namítal nesprávnost tohoto rozhodnutí a špatné posouzení jeho zdravotního stavu. Žalobce dále uvedl, že se jeho zdravotní stav od posledního posuzování zhoršil, žalobce se již neobejde bez cizí pomoci, a proto označil posudek za neobjektivní a žádal o nové posouzení jeho zdravotního stavu. V rámci řízení o námitkách byl proveden přezkum posudkem o invaliditě ze dne 11. 3. 2024, vypracovaný lékařem IPZS MUDr. M. R., tento posudek dospěl ke stejným závěrům jako předcházející posudek žalované ze dne 20. 4. 2023. Žalobce namítá, že se nikdo nezabýval jeho skutečným zdravotním stavem, přestože od prvního posouzení uplynul téměř rok. Žalobce proti tomu rozhodnutí žalované podal námitky, které žalovaná dne 12. 3. 2024 zamítla a své rozhodnutí ze dne 11. 3. 2024 potvrdila, žalobce toto rozhodnutí žalované považuje za chybné. 

 

  1. Žalobce dále popsal jeho zdravotní stav, uvedl, že nemůže vykonávat žádnou práci. Žalobce upřesnil, že z důvodu bolesti je omezen na pohybu, kdy s obtížemi ujde „sotva pár metrů“, sedět může maximálně dvě hodiny, a to pouze na vysoké židli, která je dostatečně široká nebo nemá postranní opěrky, jelikož žalobce z důvodu nemocných X má nohy od sebe a po X trpí bolestivým otokem X. Dále žalobce uvedl, že nemůže nic zvednout, pokud mu něco upadne na zem, a jeho chůze do schodů je též omezena. Vyjde maximálně deset schodů, a to pouze pokud jsou nízké, jelikož má žalobce vyšší nohu z důvodu nemocných X. Každý pohyb pro žalobce představuje bolest. Žalobce v noci špatně spí, důvodem je bolest X a stavy spojené se X, kdy žalobce nemůže X. Klesající pohyblivost žalobce má za následek celkové zhoršení jeho zdravotního stavu, častěji se zadýchává, trpí otoky nohou a silnými bolestmi. 

 

  1. Žalobce zdůraznil, že předchozími posudky mu byla přiznána invalidita X stupně, a tudíž rozporoval posouzení jeho zdravotního stavu, kdy s jeho zhoršujícím se zdravotním stavem, byl nyní posouzen pouze pro invaliditu X stupně. Žalobce zopakoval, že k datu podání žaloby je pohyblivý minimálně. 

 

  1. Žalobce rovněž uvedl, že důsledkem změny stupně invalidity z X na X stupeň, byl žalobci zkrácen příjem z X Kč na X Kč a tím pádem ČSSZ zanikla povinnost platit žalobci sociální pojištění. Žalobci na základě rozhodnutí žalované vznikly nezaplacené roky sociálního pojištění do starobního důchodu. Žalobce poukazuje na další zhoršení jeho životní situace, která je nyní již teď velmi obtížná.

 

  1. Žalobce závěrem zopakoval, že rozhodnutí žalované o snížení stupně invalidity z X na X stupeň bylo vydáno na základě neobjektivně zjištěného zdravotního stavu žalobce. Žalobce požádal soud o nařízení nového posouzení jeho zdravotního stavu, a to v jeho přítomnosti, jelikož dle názoru žalobce pouze v jeho přítomnosti může dokázat skutečnost jeho zdravotního stavu – pohyblivosti.  Žalobce dále žádal o doplacení částky přiznané pro invaliditu X stupně a doplacení sociálního pojištění za dobu od vydání rozhodnutí, ze dne 2. 11. 2023 o změně výplaty invalidního důchodu a neplacení sociálního pojištění, a to za předpokladu, že nový posudek žalobci přizná invaliditu X stupně.

 

III. Vyjádření žalované

 

  1. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě zrekapitulovala stručně obsah žalobních námitek a podrobněji průběh správního řízení. Shrnula také platnou právní úpravu, kterou se při svém rozhodování řídila, a uvedla, že je při svém rozhodování vázána odbornými lékařskými posudky, proto za současného stavu setrvala na svém rozhodnutí.

 

  1. Dále žalovaná podrobněji zrekapitulovala podstatný obsah a závěry posudku svého Institutu posuzování zdravotního stavu.

 

  1. Za účelem posouzení invalidity žalobce pak navrhla provést důkaz posudkem Posudkové komise MPSV s tím, že za současného stavu navrhla žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnout.

 

IV. Obsah správního spisu

 

  1. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení.

 

  1. Prvostupňovým rozhodnutím Česká správa sociálního zabezpečení změnila žalobci stupeň invalidního důchodu, neboť podle posudku PSSZ ze dne 20. 4. 2023 pokles jeho pracovní schopnosti způsobený dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem byl nově stanoven ve výši X % a žalobce tak již není invalidní pro invaliditu X stupně, ale pro invaliditu druhého stupně.

 

  1. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce námitky, ve kterých nesouhlasil s posouzením jeho zdravotního stavu posudkovým lékařem, kdy namítal, že posudek je podle něj neobjektivní. Žalobce dále uvedl, že jeho zdravotní stav se od posledního posuzování výrazně zhoršil, důvodem čehož je zlomenina X, který neustále otéká. Žalobce je také sledován na pracovišti X pro srdeční X, dále má žalobce X a užívá léky na X, X, X atd. Žalobce je odkázaný na své okolí, bez jehož pomoci se neobejde. Žalobci byla nově zjištěna X v X.

 

  1. O námitkách žalobce rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím tak, že je zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V řízení o nich nechala žalovaná vypracovat posudek lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu, který vycházel ze zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře a dalších odborných lékařských nálezů. Lékař v posudku IPZS o invaliditě žalobce dospěl k závěru, že žalobce není nadále invalidní pro invaliditu X stupně podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ale je invalidní pro invaliditu X stupně dle ustanovení § 39 odst. 2 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o X %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole X, oddíle X, položce X přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti  

  X%, která dále nebyla navýšena ve smyslu ustanovení § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.

 

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

 

  1. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s.ř.s.). Soud podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. ve znění účinném od 1. 1. 2026, rozhodl ve věci samé bez jednání, a to jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit s tím, že oba účastníci v zákonné lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas s takovým projednáním věci.

 

  1. Městský soud v Praze při posouzení dané věci vycházel zejména z následujících ustanovení          právních předpisů.

 

  1. Podle § 39 zákona č. 155/1995 Sb. je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

 

  1. Rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Na základě ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.

 

  1. V projednávané věci žalobce zpochybňoval hlavně skutkové závěry týkající se posouzení jeho zdravotního stavu, k němuž soud nemá (ani nemůže mít) odborné lékařské znalosti, na nichž takové posouzení závisí. S ohledem na to i s přihlédnutím k důkaznímu návrhu žalované soud nechal vypracovat posudek o invaliditě žalobce Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též jako „posudková komise“), která soudu předložila posudek ze dne 10. 10. 2025, evidenční číslo SZ/X/X-PH-X (dále též jako „posudek MPSV“). Posudek MPSV byl vypracován komisí ve složení z předsedy komise MUDr. JUDr. J. Š., Ph.D., dalšího lékaře MUDr. J. M.odborností ortopedie a tajemníka Bc. J. P., DiS.

 

  1. Posudková komise dospěla na základě předložené spisové dokumentace Městského soudu v Praze, dokumentace ČSSZ, předložených lékařských nálezů, dokumentace praktického lékaře vyžádané posudkovou službou MPSV a vyšetření žalobce při jednání posudkové komise k závěru, že pracovní schopnosti žalobce jsou sníženy o X % a jedná se tak v případě žalobce o invaliditu X stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995. Posudková komise u žalobce shledala jako rozhodující příčinu nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti zvláště těžké postižení odpovídající kapitole X (X), oddílu X (X), položce X (X) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje v rozmezí X % - X % s tím, že posudková komise konkrétní míru poklesu pracovní schopnosti žalobce určila ve výši X %, tj. horní hranice stanoveného procentního rozmezí. Komise procentní míru poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky o posuzování invalidity nezvýšila. Na rozdíl od posudku Institutu posuzování zdravotního stavu, jež stanovil jako rozhodující příčinu nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce postižení odpovídající kapitole X, oddílu X, položce X, stanovila posudková komise jako rozhodující příčinu nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce zvláště těžké postižení odpovídající kapitole X, oddílu X, položce X. Největší dopad na dlouhodobý pokles pracovní schopnosti žalobce má X. Posudková komise vzhledem k charakteru postižení a dosavadnímu vývoji stanovila platnost svého posudku na trvalou, přestože byl žalobce indikován k implantaci X (vyplývá z předložených zpráv), jeho stav je zkomplikován současnou léčbou X obtíží a i případné provedení implantace X by bylo dále spjato s další dlouhodobou rekonvalescencí dosahující uvažovaného časového horizontu kritéria dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, přičemž byl dále zohledněn věk žalobce k relaci posudkového zadání. Nebyly splněny podmínky dle ustanovení § 6 vyhlášky o posuzování invalidity.

 

  1. Požadavky na kvalitativní stránku posudku jsou stanoveny judikaturou Nejvyššího správního soudu, který např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019 č.j. 8 Ads 138/2017-40 k tomu uvedl, že: „Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009 - 38).” 

 

  1. V řízení předložený posudek pak splňuje všechny formální náležitosti vyžadované § 7 vyhlášky o posuzování invalidity a soud jej vyhodnotil jako úplný, celistvý a přesvědčivý ve smyslu shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Z uvedeného posudku je zřejmé, na základě, jakých úvah dospěla posudková komise k odlišnému hodnocení zdravotního stavu žalobce oproti posudkovým lékařům žalované, kdy posudková komise zhodnotila postižení žalobce jako postižení těžké. Účastníci řízení pak k obsahu posudku ani ke složení posudkové komise nic nenamítli. V projednávané věci soud tedy nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro jakékoli pochybnosti o správnosti posudkových závěrů posudku MPSV, pročež se o tyto při svém rozhodování ponejvíce opřel.  

 

  1. Pokud jde o doplacení zákonných nároků žalobce souvisejících s jeho invaliditou, tato budou realizována žalovanou v souladu s příslušnými právními předpisy a v návaznosti na výsledek dalšího řízení, ke kterému zdejší soud věc žalované vrátil.

 

VI. Závěr a náklady řízení

  1. Z posudku MPSV tak má soud za prokázané, že se u žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí jednalo o invaliditu X stupně. Napadené rozhodnutí bylo tudíž zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, a proto je městský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil, a to včetně prvostupňového rozhodnutí (§ 78 odst. 3 s.ř.s.), a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 5 s.ř.s. je žalovaná v dalším řízení vázána právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil. Podle § 78 odst. 6 s.ř.s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí.

 

  1. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalovaná ve věci neměla úspěch, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalobce žádné náklady řízení neprokázal, a proto mu zdejší soud jejich náhradu nepřiznal, přestože byl v řízení úspěšný.

 

Poučení:

 

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

 

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

 

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

 

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

 

 

V Praze, dne 22. dubna 2026

 

 

 

JUDr. Tomáš Švec, Ph.D.

samosoudce