žalobce:

P. N., narozený X,

bytem X,

zastoupený advokátem JUDr. Josefem Hlaváčem, 

sídlem Martinská 608/8, Plzeň,   

proti

žalované:

Česká správa sociálního zabezpečení,

sídlem Křížová 1292/25, Praha,

1. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. Xa ze dne 8. 10. 2025 a jemu předcházející rozhodnutí č. j. Xb ze dne 11. 6. 2025 se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
2. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12 269 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Josefa Hlaváče do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

I. Řízení před správním orgánem

1. Žalobce byl od roku 2023 uznán invalidním ve druhém stupni. Rozhodnutím č. j. Xb ze dne 11. 6. 2025 snížila žalovaná žalobci od 12. 7. 2025 výši invalidního důchodu z invalidity druhého stupně na invaliditu prvního stupně. Na základě posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu totiž dospěla k závěru, že pracovní schopnosti žalobce poklesly od 24. 2. 2025 o 35 %. Podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, se v takovém případě jedná o invaliditu prvního stupně.
2. Žalobce proti tomuto závěru brojil námitkami. Nesouhlasil s tím, že došlo ke snížení jeho invalidity. Zdůraznil, že žádal o zvýšení invalidního důchodu z invalidity z druhého stupně na třetí, čemuž nebylo vyhověno. Žalovaná námitky zamítla a své předchozí rozhodnutí potvrdila. V řízení o nich nechala vypracovat posudek lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu, z něhož vyplynulo, že hlavní příčina nepříznivého zdravotního stavu žalobce od 24. 2. 2025 spadala pod kapitolu XIII (Postižení svalové a kosterní soustavy), oddíl E (Dorzopatie a spondylopatie), položku 1c (Bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének; se středně těžkým funkčním postižením, závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu, popř. symptomatologie neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Pro míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje rozmezí 30–40 %. Posudkový lékař zvolil pokles pracovní schopnosti žalobce na horní hranici. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce tedy od 24. 2. 2025 činí 40 %, což odpovídá invaliditě prvního stupně.

II. Řízení před soudem

3. Proti rozhodnutí žalované o námitkách žalobce brojil žalobou. Měl za to, že nebyly řádně zohledněny všechny lékařské zprávy, které v řízení předložil. Žalobci tedy neměl být snížen invalidní důchod, naopak mu měl být přiznán invalidní důvod pro invaliditu třetího stupně. Závěrem navrhl důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, případně, aby soud ustanovil znalce za účelem posouzení zdravotního stavu žalobce.  
4. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou, ve vyjádření odkázala na závěry vlastního námitkového a posudkového řízení.  S ohledem na námitky žalobce navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. S ustanovením znalce žalovaná nesouhlasila, neboť k posouzení zdravotního stavu a pracovních schopností a k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě jsou ze zákona povolány Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Co se týče náhrady nákladů řízení, žalovaná žádala, aby soud v případě úspěchu ve věci nepřiznal žalobci odměnu advokáta za úkon právní služby – převzetí a přípravu zastoupení. Dr. Hlaváč zastupoval žalobce již ve správním řízení, nepřebíral tudíž novou věc, která by vyžadovala jeho přípravu za účelem seznámení se s věcí.  

III. Posouzení věci

5. Napadený výrok rozhodnutí žalované krajský soud přezkoumal podle § 75 odst. 2 soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Obecná východiska

6. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobce na invalidní důchod, tedy na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)].  O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)].
7. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).
8. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003-54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013-20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010-63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).
9. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby posudková komise, konkrétně odbor posudkové služby v Plzni, vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobce. Tento postup navrhli i účastníci.  

Závěry posudkové komise

10. Posudková komise dospěla k závěru, že pracovní schopnosti žalobce od 17. 12. 2023 poklesly o 50 %, a proto se v jeho případě jednalo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Posudková komise u žalobce shledala dominantním postižení, jak ho vymezuje kapitola XIII, oddíl E a položka 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tedy ve shodě s posudkovým lékařem dospěla k závěru, že se jedná o bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének se středně těžkým funkčním postižením. Ve shodě s posudkovým lékařem stanovila pokles pracovní schopnosti žalobce 40 %. Tuto hodnotu ale ještě zvýšila o 10 % podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity. Pracovní schopnosti žalobce tedy poklesly o 50 %, což odpovídá invaliditě druhého stupně. Za datum vzniku příslušného stupně invalidity posudková komise určila den 17. 12. 2023. Toho dne byl žalobce na neurologickém vyšetření u MUDr. J. S. a k tomuto dni byl žalobce původně uznán invalidní ve druhém stupni. Platnost stanovila 28. 2. 2027.   

11. Posudek splňuje formální náležitosti vyžadované § 7 vyhlášky o posuzování invalidity, včetně závěru o tom, že žalobce z důvodu svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen výkonu fyzicky těžké práce, práce spojené s manipulací s těžkými břemeny, práce ve vynucených neměnných polohách. Žalobce je schopen výkonu práce respektující výše uvedená omezení s možností střídání poloh sed-stoj.  
12. Posudková komise shrnula, že zdravotní stav žalobce nelze hodnotit podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, neboť se v případě žalobce nejedná o těžké funkční postižení. Při určování poklesu pracovní schopnosti přitom musí posudková komise vycházet ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření (§ 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění). Posudková komise na str. 7 posudku shrnula, že z doložené lékařské dokumentace nevyplývá, že by se v případě žalobce jednalo i invaliditu třetího stupně. Naopak uvedla, že lékařská zpráva MUDr. M. C. ze dne 14. 1. 2026 signalizuje mírnou progresi zdravotního stavu žalobce.
13. Soud posudek vyhodnotil jako úplný a přesvědčivý, odpovídá i na námitky, které žalobce uplatnil přímo v žalobě. Vůči složení posudkové komise a obsahu posudku účastníci ostatně nic nenamítli.
14. Protože posudek splňuje požadavky setrvale kladené na tento typ důkazu, řádně prokazuje skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jasně z něj plyne, že pokles pracovní schopnosti žalobce odpovídá 50 %, což podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění odpovídá invaliditě druhého stupně, která byla dána ke dni napadeného rozhodnutí žalované o námitkách, tak i ke dni jemu předcházejícímu rozhodnutí, jímž žalovaná snížila žalobci invalidní důchod z invalidity druhého stupně pro invaliditu prvního stupně.  

IV. Závěr

15. Jelikož žalovaná vycházela z toho, že žalobce je invalidní v prvním stupni, byla obě její rozhodnutí založena na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Soud proto její rozhodnutí zrušil pro vady podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc jí vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1, 3 a 4 s. ř. s.). 
16. Žalovaná bude v dalším řízení vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě provedeného dokazování v soudním řízení, tedy že invalidita druhého stupně žalobci vznikla ke dni 17. 12. 2023 a trvá do 28. 2. 2027 (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).
17. Procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil vůči procesně neúspěšné žalované (§ 60 odst. 1 věty první s. ř. s.). Náhrada nákladů se skládá z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení a žaloba jako podání ve věci samé). To vše zvýšeno a daň z přidané hodnoty. Žalovaný je tedy povinen nahradit žalobci částku ve výši 12 269 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Josefa Hlaváče do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
18. Žalovaná přiléhavě poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 334/2016-29 ze dne 5. 1. 2017, podle kterého odměna za převzetí věci nenáleží v situaci, kdy byl žalobce zastoupen již ve správním řízení stejným advokátem.
19. Tento rozsudek je ojedinělý, nikoliv však jediný s takovým názorem. Zároveň je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 21/2011-52 ze dne 30. 3. 2011, č. 2414/2011 Sb. NSS, či rozsudkem č. j. 9 As 447/2017-26 ze dne 15. 11. 2018 a dalšími. Není většinově ani uplatňován – ve věcech souzených vyřizujícím soudcem nebyl uplatněn nikdy, a to ani Nejvyšším správním soudem. Krajský soud v Plzni se proto ztotožnil s názorem usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 51 A 101/2020-28 ze dne 14. 1. 2021, že není důvod tento menšinový názor následovat. Proto není ani důvod náklady nepřiznávat.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.