5 As 76/2026 - 14

 

 

 

 

 

 

USNESENÍ

 

 

 

 

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: Z. Š., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2026, č. j. 5 A 124/2025 ‑ 48,

takto:

  1. Žádost žalobkyně o prodloužení lhůty k předložení plné moci udělené advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti se zamítá.

 

  1. Kasační stížnost se odmítá.

 

  1. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

 

  1. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

 

 

Odůvodnění:

 

[1]               Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala kasační stížnost proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutím žalované ze dne 11. 8. 2025, č. j. 10.04‑000085/25‑0002, ze dne 11. 8. 2025, č. j. 10.04‑000086/25‑0002, ze dne 11. 8. 2025, č. j. 10.04‑000087/25‑0002, ze dne 14. 8. 2025, č. j. 10.04‑000091/25‑0002 a ze dne 14. 8. 2025, č. j. 10.04‑000092/25‑0002.

 

[2]               Jelikož nedoložila, že je v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem, Nejvyšší správní soud ji usnesením ze dne 23. 4. 2026, č. j. 5 As 76/2026‑6, vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení soudu předložila plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo aby prokázala, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je vyžadováno pro výkon advokacie. Toto usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 29. 4. 2026 (doručenka na č. l. 6 spisu Nejvyššího správního soudu), lhůta pro předložení plné moci tak marně uplynula dne 14. 5. 2026.

 

[3]               Podáním předaným k poštovní přepravě dne 11. 5. 2026 a doručeným NSS dne 12. 5. 2026 stěžovatelka požádala o prodloužení stanovené lhůty pro předložení plné moci do doby, než žalovaná rozhodne o její žádosti o určení advokáta pro zastupování v nynějším řízení o kasační stížnosti. Ke své žádosti přiložila kopii žádosti o určení advokáta ze dne 4. 5. 2026.

 

[4]               Podle § 40 odst. 5 s. ř. s., nestanoví‑li zákon jinak, může předseda senátu z vážných omluvitelných důvodů na žádost zmeškání lhůty k provedení úkonu prominout. Žádost je třeba podat do dvou týdnů po odpadnutí překážky a je třeba s ní spojit zmeškaný úkon. Lhůtu určenou soudem může obdobně předseda senátu také prodloužit.

 

[5]               Nejvyššímu správnímu soudu je z vlastní činnosti známo, že stěžovatelka vede desítky různých soudních řízení, a zná tak podmínky, za kterých se lze na soudy obracet, protože o nich byla opakovaně poučena. Z jiných řízení je nadto zřejmé, že si stěžovatelka dokáže zajistit potřebné právní zastoupení sama, aniž by musela žádat o určení advokáta ČAK. Po stěžovatelce tak lze spravedlivě požadovat, aby vyvinula větší úsilí pro splnění podmínek řízení, a to i s ohledem na množství sporů, které vede či vedla. Kdyby stěžovatelce opravdu šlo o to, aby Nejvyšší správní soud alespoň jednou věcně přezkoumal některý z rozsudků městského soudu a posoudil, zda je správný právní názor zastávaný žalovanou a městským soudem, nebo ten její (což by mohlo zabránit dalším sporům mezi stěžovatelkou a želovanou, ať už by se Nejvyšší správní soud přiklonil na tu či onu stranu), tak zdejší soud nepochybuje o tom, že by při vyvinutí dostatečného úsilí pro jednou našla advokáta, který by byl ochoten ji za úplatu zastupovat (zejména když je stěžovatelka schopna si své argumenty vymyslet i sepsat sama). O to však stěžovatelce patrně nejde. Svým postupem jen vyvolává další a další spory se stejným předmětem bez hmotněprávního nároku, které věcně končí u městského soudu. Tyto spory se řetězí a mohou se řetězit prakticky donekonečna. Nejvyšší správní soud již dal opakovaně najevo, že k tomu nehodlá poskytovat prostor (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2025, č. j. 10 As 110/2025‑24, body 8 a 10; též usnesení ze dne 12. 2. 2026, č. j. 1 As 3/2026‑25, či usnesení ze dne 13. 8. 2025, č. j. 10 As 145/2025‑25).

 

[6]               Nejvyšší správní soud neshledal dostatečné důvody pro prodloužení lhůty k předložení plné moci udělené advokátovi. Stěžovatelka stejně jako v řadě předchozích věcí v žádosti o určení advokáta adresované žalované, kterou přiložila ke své žádosti o prodloužení lhůty, neuvedla jména dvou advokátů, kteří jí odmítli poskytnout právní službu, přestože stěžovatelka ví, že podle právního názoru žalované, potvrzeného již mnohokráte soudem, musejí tuto podmínku (podle § 18c odst. 3 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném od 1. 1. 2024) splnit i ti, kteří žádají o určení advokáta za úplatu. Nejvyšší správní soud tak má důvod předpokládat, že žalovaná stěžovatelčinu žádost o určení advokáta pro účely zastupování v tomto řízení o kasační stížnosti opět zamítne (a stěžovatelka případně opět požádá o další prodloužení až do rozhodnutí soudu o žalobě proti takovému rozhodnutí). Obecně sice nelze vyloučit, že soud lhůtu prodlouží právě kvůli podání žádosti o určení advokáta, ve stěžovatelčině případě ovšem vyhovění není namístě.

 

[7]               Nejvyšší správní soud neshledal důvodu odchýlit se ani v tomto případě od svého postupu   při   posuzování žádosti o prodloužení lhůty k prokázání podmínky povinného zastoupení, který uplatnil např. v usneseních ze dne 15. 1. 2026, č. j. 21 As 245/2025‑19, ze dne 27. 2. 2026, č. j. 2 As 28/2026‑24, ze dne 25. 2. 2026, č. j. 2 As 13/2026‑21, ze dne 12. 2. 2026, č. j. 1 As 2/2026‑25, či ze dne 25. 2. 2026, č. j. 6 As 13/2026‑20.

 

[8]               Povinné zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti (§ 105 odst. 2 s. ř. s.) je podmínkou sine qua non, bez jejího splnění nelze v řízení pokračovat. Nedostatek povinného zastoupení se stěžovatelce nepodařilo odstranit (lhůta stanovená soudem marně uplynula dne 14. 5. 2026), soudu tak nezbylo, než kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítnout.

 

[9]               Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla‑li kasační stížnost odmítnuta.

 

[10]            Nejvyšší správní soud zároveň rozhodl o vrácení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč podle § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podle tohoto ustanovení soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, byl‑li návrh na   zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut. Soudní poplatek ve výši 5 000 Kč tak bude v souladu s § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích vrácen k rukám stěžovatelky, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

 

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

 

 

V Brně dne 21. května 2026

 

 

JUDr. Lenka Matyášová

     předsedkyně senátu