[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci

žalobkyně:  Ing. E. S., narozená X

bytem X

zastoupena advokátkou JUDr. Miroslavou Dekanovou

sídlem Sudoměřská 3, 130 00  Praha 3

proti  

žalované:  Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 25, 225 08  Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 1. 2025, č. j. XA,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Obsah podání účastníků

1. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 15. 3. 2025 do datové schránky soudu domáhá zrušení rozhodnutí žalované označeného shora (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 27. 8. 2024, č. j. XB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) přiznala žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť podle posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 22. 6. 2024 poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 35 %. 
2. Žalobkyně v žalobě namítá, že jí měla být přiznána invalidita II. stupně, neboť po dvou operacích bederní páteře v roce 2020 a 2021 nadále trvají bolesti a ztuhlost bederní páteře, intolerance sezení, delšího stání a chůze, nestabilita v obou končetinách, křeče, zakopávání, bolesti kolen, kotníků a nártů, mravenčení a necitlivost prstů. Po operaci krční páteře v roce 2023 vystřídaly silné migrény bolesti hlavy, závratě, trvalá slabost horních končetin s bolestmi ramen a paží, a zvláště po zátěži mravenčení prstů. Léčí se také s neurogenním močovým měchýřem. Žalobkyně má za to, že se u ní jedná o závažné postižení dvou úseků páteře, bederní a krční. Odkázala též na lékařské zprávy z Kliniky spondylochirurgie ze dne 20. 23. 2024 a 17. 10. 2024, podle kterých je pacientkou s významným funkčním postižením páteře, po opakovaných operacích páteře s obtížemi trvalého charakteru. Podle lékařské zprávy z Kliniky spondylochirurgie ze dne 5. 2. 2025 jde u žalobkyně o polytopní vertebrogenní algický syndrom v krční a bederní páteři. Míra poklesu její pracovní schopnosti tak měla být vyhodnocena na horní hranici kapitoly XIII, oddílu E, položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tedy 40 %. Jelikož pokles pracovní schopnosti žalobkyně je větší, než odpovídá horní hranici poklesu pracovní schopnosti určené podle této položky, mělo dojít ke zvýšení o 10 %.
3. Žalovaná s ohledem na námitky žalobkyně navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „organizační zákon“).  

Dosavadní průběh správního řízení

4. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala dne 25. 3. 2024 žádost o invalidní důchod.
5. V posudku o invaliditě ze dne 22. 6. 2024, č. j. LPS/2024/1353-PZ_CSSZ, vypracovaném posudkovou lékařkou IPZS dospěla posudková lékařka k závěru, že hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je polytopní vertebrogenní syndrom páteře s občasným kořenovým drážděním a významnou poruchou statodynamiky páteře, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro kterou se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %, která se dále ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky neměnila.
6. S odkazem na závěr posudku posudkové lékařky IPZS vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí ze dne 27. 8. 2024, kterým podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění přiznala žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.
7. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí námitky, ve kterých popsala své potíže s páteří, dále popsala potíže s močovým měchýřem. Poukázala na to, že s ohledem na své povolání, kdy tráví 95 % pracovní doby sezením u počítače, jsou pro ni stacionární polohy velmi bolestivé. Na kancelářské židli nevydrží sedět déle než dvě hodiny. Po pracovní zátěži jsou její denní aktivity významně omezeny. Měla za to, že by měl být pokles její pracovní schopnosti vyhodnocen na horní hranici (tj. 40 %). Dále nebyla zohledněna její další zdravotní postižení: chronická lymfocytární thyreoditida, gonanrtróza 1. dx, chondropatie, meniskopatie plochonoží, polyneuropatie dolních končetin a v oblasti silných vláken středního stupně. V důsledku těchto dalších onemocnění měla být celková míra poklesu pracovní schopnosti navýšena ještě o 10 %.
8. V námitkovém řízení zpracoval dne 11. 11. 2024 posudkový lékař IPZS v nepřítomnosti žalobkyně posudek o invaliditě na základě shodných podkladů jako lékařka v prvostupňovém řízení a na základě zpráv, které přiložila žalobkyně k námitkám. Posudkový lékař dospěl k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je onemocnění páteře – polytopní vertebrogenní syndrom páteře s občasným kořenovým drážděním a významnou poruchou statodynamiky páteře, přítomnou polyneuropatií, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a § 4 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity dále neměnila.
9. Na základě tohoto posudku žalovaná rozhodnutím ze dne 7. 1. 2025, č. j. X, které bylo žalobkyni doručeno dne 20. 1. 2025, námitky žalobkyně zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že s ohledem na zjištěný pokles pracovní schopnosti se jedná o invaliditu prvního stupně.

Splnění procesní podmínek a rozsah soudního přezkumu

10. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti kterému je žaloba přípustná. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.
11. Soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastnice s postupem podle § 51 odst. 1 s. ř. s. souhlasily (obě účastnice mlčky), zároveň soud seznámil účastnice s listinnými důkazy, mj. posudkem Posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze (dále jen „posudková komise“) ze dne 24. 9. 2025 včetně jeho doplnění ze dne 22. 1. 2026 a účastnice měly možnost se k nim vyjádřit.
12. Z posudku posudkové komise ze dne 24. 9. 2025 zjistil soud následující pro rozhodnutí věci podstatné skutečnosti. Žalobkyně byla jednání posudkové komise přítomna a byla vyšetřena odbornou lékařkou z oboru neurologie. Posudková komise shrnula, že za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně je závažné postižení dvou úseků páteře, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 40 %, kterou dále ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky o posuzování invalidity neměnila. Posudková komise volila oproti posudkovým lékařům IPZS horní hranici procentního rozpětí této položky, neboť zohlednila lehčí polyneuropatie horních a dolních končetin (s minimálním klinickým obrazem) a artrotické degenerace nosných kloubů dolních končetin rovněž lehkého stupně, které celkový stav zhoršují. Případ žalobkyně byl též konzultován za přítomnosti interního lékaře. Klinicky významné postižení interního charakteru, které by mělo zásadní vliv na práceschopnost žalobkyně (hodnoceno bylo postižení štítné žlázy, hypertenze, hyperaktivní močový měchýř) ale nebylo neprokázáno. Posudková komise uvedla, že je žalobkyně schopna vykonávat výdělečnou činnost v podstatně menším rozsahu a intenzitě, ideálně ve střídavé poloze s možností dodržovat režim vertebropata.
13. Žalobkyně s posudkem posudkové komise ze dne 24. 9. 2025 nesouhlasila, neboť závěr posudkové komise, která stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně na 40 %, nemá pro žalobkyni pozitivní dopad. Žalobkyně uvedla, že nerozumí tomu, proč se posudková komise dovolávala vysokoškolského vzdělání žalobkyně – upozornila na to, že když jí přestane fungovat noha a nemůže dojít, kam je nutno, nijak to nesouvisí s jejím vysokoškolským vzděláním. Dále poukázala na to, že mělo být jednání u posudkové komise odročeno za účelem konzultace zdravotního stavu žalobkyně s odborným lékařem z oboru rehabilitace. Posudková komise si také měla vyžádat zprávu z Rehabilitační nemocnice Beroun a konzultaci s primářkou MUDr. XA, kde žalobkyně absolvovala od 14. 7. do 3. 8. 2025 rehabilitační pobyt, avšak, jak vyplývá z posudku, nestalo se tak. Žalobkyně se nemůže spokojit s tím, že byl její případ konzultován s odborným lékařem z oboru interního lékařství. Žalobkyně má za to, že posudková komise zlehčuje zdravotní postižení žalobkyně. Žalobkyně má za to, že příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních postižení, jejichž důsledkem je pokles pracovní schopnosti větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Žalobkyně musela v důsledku svého zdravotního stavu odstoupit po skončení pracovní neschopnosti z funkce vedoucí ekonomického úseku. Její zdravotní stav má vliv na její schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti ve smyslu § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity.
14. V doplňujícím posudku ze dne 22. 1. 2026 posudková komise setrvala na závěrech, které uvedla již v posudku ze dne 24. 9. 2025. Posudková komise uvedla, že prvotní posouzení proběhlo za účasti odborné neuroložky, která po vlastním přešetření, při kterém konstatovala dobrou celkovou pohyblivost, bez kořenových projevů, zanedbatelné zánikové projevy, nenacházela symptomatiku odpovídající polyneuropatii a také popsala žalobkyní napadený charakter statické poruchy jako zvýrazněnou kyfozu. Nikoli hyperkyfosu hrudní páteře (což samo o sobě nemá význam) zpochybnila správnost ponechání invalidity, byť stávajícího prvního stupně. Komise tak byla odročena k doplnění dalších informací o ostatních chorobách, po stránce interní však nebylo zjištěno onemocnění, které by mělo jakýkoli vliv na práceschopnost žalobkyně, ale vícečetné postižení pohybového aparátu (souběh páteřového postižení a polyneuropatie) bylo zohledněno stanovením horní bodové hranice procentního rozmezí pro danou položku, ačkoliv i při vyšetření těchto dalších chorob byla konstatována lehčí symptomatika s převažujícími subjektivními projevy. Posudková komise poukázala na to, že při zohlednění charakteru zaměstnání žalobkyně bylo spíše uvažováno o snížení bodového ohodnocení, než o zvýšení, protože žalobkyně netrpí žádnou psychickou ani senzorickou chorobou. K tomu je ovšem možné přikročit pouze tehdy, když je stanovena dolní bodová hranice. Doplňující posudek byl vyhotoven za přítomnosti odborného lékaře, tentokrát z oboru ortopedie, který shodně s názorem neurologa považoval stávající dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně spíše za posudkově nadhodnocený.
15. Žalobkyně navrhovala v žalobě k důkazu zprávu MUDr. XB z 29. 5. 2024. K této zprávě neuváděla žádné skutkové tvrzení. K žalobě ji nepřiložila, nicméně soud ji dohledal ve správním spise, k čemuž uvádí, že správním spisem se dokazování neprovádí. Ze správního spisu soud bez dalšího vychází. Dále žalobkyně navrhovala k důkazu zprávu MUDr. XC ze dne 5. 2. 2025 – ta měla prokazovat, že je u žalobkyně diagnostikován polytopní vertebrogenní algický syndrom v krční a bederní oblasti. K tomu soud uvádí, že z podání účastníků nevyplývá, že by bylo sporné, že žalobkyně trpí polytopním vertebrogenním algickým syndromem v krční a bederní oblasti. Jiné skutečnosti, které by měly zpochybnit závěry žalovaného nebo posudkové komise žalobkyně s tímto důkazním návrhem nespojovala, proto nebyla tato lékařská zpráva pro posouzení věci potřebná.
16. Relevantní právní úpravu posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod obsahuje § 39 zákona o důchodovém pojištění. Upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně. A konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně.
17. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod závisí především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud se napadené rozhodnutí zakládá na posudku žalované; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle běžných zásad dokazování v soudním řízení správním (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). S ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím důkazem, pokud z hlediska své úplnosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, které by správnost posudku mohly zpochybňovat (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003-54, publ. pod č. 511/2005 Sb. NSS, či ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20).
18. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a musí posudkové závěry náležitě odůvodnit (srov. rozsudek Nejvyššího správného soudu ze dne 2. 4. 2015, č. j. 9 Ads 253/2014-52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy posudková komise hodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení se podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.
19. Soud konstatuje, že posudková komise při vypracování posudku vycházela ze vší dostupné zdravotnické dokumentace a jejímu jednání byla žalobkyně přítomna. Komise hodnotila zdravotní stav žalobkyně komplexně a dospěla k závěru o existenci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jeho rozhodující příčinu podřadila pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž ve svém posouzení ohledně stanovení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně se lišila od závěrů posudkových lékařů IPZS, kteří stanovili míru poklesu na 35 %, když zohlednila lehčí polyneuropatii horních i dolních končetin a artrotické degenerace nosných kloubů dolních končetin, které celkový stav zhoršují. Proto stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na 40 %. Zároveň neshledala důvod pro navýšení této hodnoty ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Naopak v doplňujícím posudku posudková komise ještě vysvětlila, že by byl dán  spíše důvod pro snížení (s ohledem na charakter zaměstnání žalobkyně). Ke snížení ovšem nemohlo dojít, neboť nebylo hodnoceno podle spodní hranice určené položky. Zdravotní stav byl posuzován jak odbornou lékařkou z oboru neurologie, tak odborným lékařem z oboru ortopedie a dále byl zdravotní stav posouzen i odborným interním lékařem.  Posudková komise odůvodnila, proč se lišila od posudkových lékařů žalované, zároveň toto odlišení nemělo vliv na závěr o tom, jakému stupni invalidity odpovídá zdravotní stav žalobkyně.
20. Pokud jde o zdravotní stav žalobkyně, soud má za to, že byl přesvědčivě prokázán a dostatečně vyhodnocen v návaznosti na shromážděné lékařské nálezy. V určení příčiny dlouhodobě nepříznivého stavu žalobkyně se posudkoví lékaři IPZS shodli s posudkovou komisí, odlišené je stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, které posudková komise stanovila o 5 % vyšší, avšak to nemá vliv na závěr, že je žalobkyně invalidní v prvním stupni invalidity. Jak pokles o 35 %, tak pokles o 40 % odpovídá právě prvnímu stupni invalidity. Posudková komise přitom přesvědčivě odůvodnila tuto vyšší míru poklesu pracovní schopnosti. Zohlednila lehčí polyneuropatie horních i dolních končetin a artrotickou degeneraci nosných kloubů dolních končetin. Posudková komise zároveň přesvědčivě odůvodnila, proč nepřistoupila k navýšení zjištěné míry poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity – zohlednila charakter zaměstnání žalobkyně, u kterého by zvýšení této hodnoty podmiňovala psychická nebo senzorická choroba, kterou ovšem žalobkyně netrpí. Soud upozorňuje, že pro celkovou míru poklesu pracovní schopnosti je rozhodné vždy toliko jedno nejzávažnější zdravotní postižení a další zdravotní postižení lze zohlednit navýšením o maximálně 10 % podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudková komise poukazovala na to, že v případě žalobkyně dochází spíše k nadhodnocení dopadů zdravotního postižení na její zdravotní stav. Z posudků je patrné, že největší dopad na pracovní a osobní život žalobkyně mají pohybové potíže. K intenzitě dopadů postižení štítné žlázy, hypertenzi a hyperaktivnímu močovému měchýři žalobkyně netvrdila žádné skutečnosti, které by svědčily o podstatném dopadu na její pracovní a osobní život. Potvrzení uvedených diagnóz v lékařských zprávách ještě nesvědčí o tom, že jsou naplněna kritéria pro navýšení zjištěné míry poklesu pracovní schopnosti – určitá onemocnění totiž mohou být léčbou kompenzována tak, že významněji neovlivňují pracovní a osobní život pacienta. Tato další onemocnění byla přitom konzultována i s odborným lékařem internistou, který neshledal klinicky významné postižení interního charakteru. Soud má tak za to, že je přiléhavé, když s ohledem na tato onemocnění nebyla míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity dále měněna. Soud tedy považuje závěry posudkové komise jednotlivě i v souhrnu za plně přesvědčivé a náležitě odůvodněné. Posudkoví lékaři IPZS i posudková komise vycházeli z dostatečných podkladů a zhodnotili vývoj zdravotního stavu žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí, přičemž žalobkyně byla navíc osobně přítomna při jednání posudkové komise a osobně vyšetřena lékařkou z oboru neurologie. Zdravotní stav žalobkyně byl dále konzultován i s odbornými lékaři z oboru ortopedie a interní lékařství. Soud se se závěry posudkové komise ztotožňuje a považuje je za úplné, správné a přesvědčivé, neboť náležitě uvedla příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně (polytopní vertebrogenní algický syndrom), kterou podřadila shodně jako posudkoví lékaři IPZS pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1c vyhlášky o posuzování invalidity. Mezi posudky nejsou žádné zásadní rozpory. Posudková komise i vysvětlila, z jakého důvodu zvolila horní hranici rozpětí pro uvedenou položku. Soud tedy považuje určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně za přiléhavé a přesvědčivě odůvodněné.
21. Soud za tohoto stavu uzavírá, že se nepodařilo prokázat, že by napadené rozhodnutí vycházelo z nesprávně zjištěného skutkového stavu nebo že by pokles pracovní schopnosti žalobkyně byl hodnocen podle neadekvátních položek. Korekce poklesu míry pracovní schopnosti, ke které přistoupila posudková komise, když konstatovala míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně na horní hranici stanovené položky, tj. 40 %, nemá vliv na závěr, že pokles míry pracovní schopnosti žalobkyně aktuálně dosahuje toliko prvního stupně invalidity. Hodnocení posudkovou komisí je logické a přesvědčivé a odpovídá posudkovým kritériím v příloze vyhlášky o posuzování invalidity. Posudkoví lékaři pracovali se všemi dostupnými lékařskými zprávami, přičemž zjištění z nich nebyla vyhodnocena jako dostatečně závažná pro hodnocení ve druhém stupni invalidity. Soud zároveň doplňuje, že v tomto řízení toliko přezkoumává, zda žalovaná správně zjistila skutkový stav (případně zda byla dodržena příslušná procesní pravidla), avšak soud není oprávněn dle svého uvážení určit, že by měl být žalobkyni vyplácen invalidní důchod pro druhý stupeň invalidity, přestože posudkoví lékaři shodně dospěli k závěru, že je u žalobkyně naplněno toliko kritérium pro výplatu invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně. Byť lze ze zjištěného skutkového stavu dospět k závěru, že žalobkyně čelí v důsledku svého zdravotního stavu řadě obtíží, které žalobkyni ztěžují řadu aktivit, tak je soud vázán zákonem, který stanoví kritéria pro posuzování a vyhodnocování zdravotního stavu žadatelů o invalidní důchod. Není na volné úvaze soudu, či na jeho přesvědčení, zda by považoval za spravedlivé, aby byl žalobkyni vyplácen invalidní důchod pro invaliditu druhého nebo dokonce třetího stupně, ale musí rozhodovat podle zjištěného skutkového stavu. 

Závěr a náklady řízení

22. S ohledem na shora uvedené závěry soud uzavírá, že s ohledem na úplnost, logické závěry respektující objektivní nálezy z lékařských zpráv a přesvědčivost posudku posudkové komise nemá pochyb o tom, že napadené rozhodnutí vycházelo ze správně zjištěného skutkového stavu a bylo v souladu se zákonem. Jelikož žalobkyně nesplňovala podmínky stanovené právními předpisy pro výplatu invalidního důchodu v druhém stupni, konkrétně podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, neboť pokles její pracovní schopnosti dosahoval 40 %, postupovala žalovaná správně, pokud námitky žalobkyně proti rozhodnutí, když byl žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně zamítla. Soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšná žalovaná pak nemá v souladu s § 60 odst. 2 s. ř. s. na náhradu nákladů řízení nárok. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 2. března 2025

Martina Kotouček Mikolášková v.r.

soudkyně

47 Ad 6/2025-83

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Oulíkovou ve věci

žalobkyně:  Ing. E. S., narozená X

bytem X

zastoupena advokátkou JUDr. Miroslavou Dekanovou

sídlem Sudoměřská 3, 130 00  Praha 3

proti  

žalované:  Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 25, 225 08  Praha 5

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 1. 2025, č. j. X,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2026, č. j. 47 Ad 6/2025-72, se opravuje tak, že datum vyhlášení tohoto rozsudku správně zní „2. března 2026“.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 3. 2026, č. j. 47 Ad 6/2025-72, zamítl žalobu žalobkyně podanou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 1. 2025, č. j. X, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
2. Při vyhotovení rozsudku došlo v datu vyhlášení k chybě v psaní, kdy namísto správného roku vyhlášení 2026 byl chybně uveden rok 2025. Jelikož se i vzhledem k dataci ostatních listin a úkonů v soudním spisu jedná o zjevnou písařskou chybu, soud ji opravil podle § 54 odst. 6 s. ř. s.

Poučení:

3. Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
4. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
5. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

Praha 19. března 2026

Lenka Oulíková v. r.  

soudkyně