USNESENÍ

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-12244-10/ZR-2025 ze dne 17. 2. 2026, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě,  

takto:

Odůvodnění:

1. Žalovaný zrušil platnost k trvalému pobytu žalobce podle § 87l odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců a stanovil mu lhůtu k vycestování z území, a to do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, případně do 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce byl totiž pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 12 let, propadnutí věci a ochrannému léčení v ústavní formě. Plánované datum propuštění žalobce z výkonu trestu je dne 1. 7. 2036.
2. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou, která došla soudu dne 12. 3. 2026. Dne 31. 3. 2026 žalobce navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek. Důsledkem napadeného rozhodnutí bude žalobce nucen odcestovat ze země, čímž dojde k citelnému zásahu do jeho života. Na území České republiky pobýval žalobce s celou rodinou a po svém propuštění z výkonu trestu tak nadále hodlá činit. Na Ukrajině zároveň v současně době probíhá válečný konflikt. Žalobce požádal o přiznání invalidního důchodu, na který má nárok. V případě zrušení jeho trvalého pobytu by o tento nárok mohl přijít, a tudíž by zůstal zcela bez finančních prostředků. Žalobce měl rovněž za to, že nepředstavuje hrozbu pro veřejný pořádek a ani ji nebude představovat po svém propuštění z výkonu trestu.
3. Žalovaný s návrhem nesouhlasil. Žalobce se nachází ve výkonu trestu, přičemž konec trestu je stanoven na 1. 7. 2036, k tomu bylo žalobci uloženo ochranné léčení v ústavní formě. Žalobce tedy nemohl vycestovat ze země v nejbližší době. Žádné vazby žalobce na území České republiky nebyly zjištěny. Ve správním řízení bylo pouze zjištěno, že žalobce zde měl manželku, se kterou se nicméně dne 16. 1. 2024 rozvedl. Žalobce rovněž svou žádosti bagatelizoval trestnou činnost, které se dopustil. Co se týče invalidního důchodu, není zřejmé, zda žalobci bude udělen, či nikoliv.

Posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku

4. Soudní řád správní stanoví v § 73 odst. 2 dvě podmínky, které musí být současně splněny k tomu, aby bylo možné přiznat žalobě odkladný účinek: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; (2) přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
5. Je na žalobci, aby tvrdil a osvědčil naplnění první z podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě, tj. že by výkon nebo právní následky rozhodnutí pro něj znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Závisí na žalobci, zda specifikuje, v čem má újma spočívat, a aby takto tvrzené skutečnosti patřičně doložil. Rozpor přiznání odkladného účinku s veřejným zájmem, popř. i újmu, jež by měla vzniknout jiným osobám, má tvrdit a osvědčovat žalovaný (srov. usnesení KS v Praze č. j. 45 A 4/2013-29 ze dne 6. 2. 2013, č. 2852/2013 Sb. NSS).
6. Žaloba zásadně nemá odkladný účinek, což platí i pro případy, kdy v řízení nemůže vzniknout újma jiným osobám (např. tam, kde žádné jiné osoby v řízení nevystupují). Hrozící újma proto nesmí být vzhledem k poměrům žalobce bagatelní, nýbrž naopak významná, taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo, že žaloba odkladný účinek nemá mít, nebylo výjimečně uplatněno. Významnou bude újma spíše tehdy, nebude-li možno v případě, že bude napadené správní rozhodnutí naplněno a poté shledáno nezákonným a zrušeno, v podstatných ohledech navrátit v původní stav jím způsobené následky či dopady. Významnou bude též spíše tehdy, půjde‑li sice při uplatnění rozhodnutí o následky vratné či napravitelné, avšak takového rázu, že způsobí žalobci vážné obtíže či významné poruchy v jeho životě, fungování, činnosti apod. (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 10 Ads 99/2014-58 ze dne 1. 7. 2015, č. 3270/2015 Sb. NSS).
7. V souzené věci žalobce neosvědčil, že mu důsledkem napadeného rozhodnutí vznikne nepřiměřená újma. Jak správně konstatoval žalovaný, žalobce byl pravomocně odsouzen za zvlášť závažný zločin k trestu odnětí svobody v délce 12 let. Aktuálně se tedy žalobce nachází ve výkonu trestu a jeho konec připadá na 1. 7. 2036. Nadto bylo žalobci uloženo ochranné léčení v ústavní formě. Žalobce tedy v nejbližší době nebude propuštěn z výkonu trestu, a tedy ani nepřichází v úvahu, že by byl nucen vycestovat ze země. V té návaznosti nejsou relevantní ani námitky žalobce ohledně jeho rodinného zázemí v České republice. Nadto žalovaný konstatoval, že v průběhu správního řízení žalobce o žádných vazbách nehovořil. Žalobce ani v návrhu žalobce blíže neuvádí, kdo se z jeho rodinných příslušníků má na území České republiky pobývat.  
8. Co se týče nároku žalobce na invalidní důchod, žalobce soudu předložil posudek Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 9. 1. 2026, na základě něhož byl žalobce shledán invalidním ve třetím stupni. Podmínky vzniku nároku na invalidní důchod upravuje zákon o důchodovém pojištění. Pro rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o přiznání invalidního důchodu je přitom na první pohled bez významu, zda byl žalobci zrušen trvalý pobyt (patrně nejde o invaliditu z mládí podle § 42 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění). Opak žalobce neosvědčil.
9. Lze tedy uzavřít, že v případě žalobce se návrh na přiznání odkladného účinku žalobě jeví jako nelogický, neboť žalobce se nachází ve výkonu trestu a v nejbližší době nebude propuštěn. Za toho stavu nehrozí žalobci důsledkem napadeného rozhodnutí žádná újma. Jelikož nebyla splněna již první kumulativní podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě, soud se nezabýval případným rozporem s veřejným zájmem.

Závěr

10. Z výše uvedených důvodů soud návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě nevyhověl (§ 73 odst. 2 s. ř. s. a contrario).

Poučení:

Plzeň 8. dubna 2026

Mgr. Jan Šmakal v.r.

soudce