JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci

žalobců: a) T. F., narozený X

trvale bytem X

b) T. F., narozená X

trvale bytem X

oba zastoupeni Mgr. Markétou Chudáčkovou, advokátkou

sídlem Uruguayská 416/11, 120 00 Praha

proti

žalovanému: Magistrát města Ústí nad Labem

sídlem Velká Hradební 2336/8, 401 00 Ústí nad Labem

v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, ke kterému mělo dojít dne 8. 11. 2025 v bytě žalobkyně b) tím, že žalobce a) byl nezákonně a násilně proti své vůli unesen z bytu žalobkyně b) pracovnicí orgánu sociálně právní ochrany dětí za asistence Policie České republiky,

takto:

I. Určuje se, že zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobce a) byl dne 8. 11. 2025 odňat pracovnicí orgánu sociálně právní ochrany dětí Magistrátu Statutárního města Ústí nad Labem žalobkyni b) v bytě na adrese X, byl nezákonný.

II. Zakazuje se, aby orgán sociálně právní ochrany dětí žalovaného v budoucnu bez souhlasu žalobkyně b) vstupoval do jejího bytu a odnímal žalobce a).

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) náhradu nákladů ve výši 24 398,05 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů ve výši 16 784 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobci se společnou žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhali, aby soud vydal rozsudek, jímž určí, že „I. Zásah ze strany orgánu sociálně-právní ochrany dětí úřadu v Ústí nad Labem (OSPOD), ke kterému došlo dne 8. 11. 2025 v bytě žalobkyně b) (matky nezletilého žalobce) tím, že byl žalobce a) nezákonně a násilně proti své vůli unesen z bytu matky pracovnicí OSPOD za asistence PČR, byl nezákonný. II. Orgánu sociálně-právní ochrany dětí úřadu v Ústí nad Labem se zakazuje, aby v porušování práv žalobců pokračoval, tedy zakazuje se, aby do budoucna v rozporu se zákonem vstupoval do bytu matky a aby násilně odvážel nezletilého od matky.“ Dále se žalobci domáhali náhrady nákladů řízení.

Žaloba

Žalobci v žalobě uvedli, že v souladu s předběžně vykonatelným rozsudkem byl žalobce a) svěřen do péče otce, a to i přesto, že opakovaně péči otce odmítá a u otce být nechce. Dne 7. 11. 2025 žalobce a) psal žalobkyni b) zprávy, že od otce uteče. Následující den 8. 11. 2025 skutečně od otce utekl poté, co jej dle jeho sdělení otec fyzicky napadl. Žalobkyně b) s ním jela domů a chtěla informovat otce, že je syn u ní. To již nestihla, protože se do bytu dostavila hlídka Policie ČR, Obvodní oddělení Krupka (dále jen „PČR“), které žalobce a) opakovaně sdělil, co se u otce dělo a proč utekl a že zpátky k otci nechce. Následně asi po dvou hodinách se na místo dostavila pracovnice žalovaného, paní Bc. L. K. Sociální pracovnice vůbec nerespektovala danou situaci a sdělení žalobce a). Za celou dobu nepředložila žádné rozhodnutí ani nesdělila, z jakého titulu dle ní má právo bez souhlasu žalobkyně b) vstoupit do bytu. Žalobkyně b) ji opakovaně vykazovala z bytu.
Žalobce a) odmítl jít dobrovolně, tak sociální pracovnice protizákonně vstoupila do bytu [přes nesouhlas žalobkyně b) a naléhaní, aby odešla z bytu] a začala žalobce a) po pokoji nahánět, aby jej násilím odvedla. Sociální pracovnice následně začala na žalobkyni b) křičet, vzala nezletilého bundu a přikázala žalobkyni b), aby nezletilého oblékla. S ohledem na protiprávní jednání sociální pracovnice, žalobkyně b) do bytu přizvala hlídku PČR, aby zasáhla a jednání sociální pracovnice zastavila. To se nestalo a hlídka pouze všemu nečinně přihlížela. Následně sociální pracovnice s plačícím žalobcem a) v náručí odešla. Sociální pracovnice následně žalobkyni b) pouze sdělila, že ho vezou k tetě a že to budou v neděli v 16.00 hod. řešit. To se nestalo, a to ani k dotazu žalobkyně b) dne 10. 11. 2025, kdy ji sociální pracovnice odkázala na sociální pracovnici, která má věc v gesci, tj. Mgr. J. I.
Sociální pracovnice zcela v rozporu s nejlepším zájmem nezletilého žalobce a) ignorovala jeho jasně formulované přání a názor. Za vyvstalé situace nebylo absolutně namístě žalobce a) násilně odebírat a převážet k třetí osobě, která navíc k němu nemá žádnou rodičovskou odpovědnost, jde o tetu. Sociální pracovnice se zcela v rozporu se svými zákonnými pravomocemi a v rozporu se základními právy žalobce a) nominovala vykonavatelem soudního rozhodnutí, k čemuž absolutně nemá žádnou zákonnou pravomoc. Žádné soudní rozhodnutí o výkonu rozsudku vydáno nebylo.
Incident je zachycen na videonahrávce pořízené na mobilní telefon bratra žalobce a). Jedná se o stěžejní důkaz, který zachycuje popsaný skutkový děj a nezákonný zásah Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) i Policie ČR. Žalobkyně b) se bezprostředně po incidentu dostavila na příslušné oddělení PČR, aby zde podala podnět ohledně tohoto zásahu, o čemž byl pořízen úřední záznam ze dne 9. 11. 2025 pod č. j.: KRPU-205110-1/ČJ-2025-040915. Uvedený videozáznam a úřední záznam, stejně jako komunikaci žalobců textovými zprávami navrhli žalobci k důkazu.
Jelikož situace ohledně žalobce a) a péče o něj není stále pravomocně vyřešená a žalobce a) od otce utekl k žalobkyni následně i dne 17. 11. 2025, do budoucna hrozí opakovaní tohoto zásahu. Proto žalobci současně požádali, aby soud OSPODu zakázal nezákonně zasahovat do práv žalobců v budoucnu. Dále k důkazu navrhli: trestní oznámení právní zástupkyně na OSPOD, rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2025 pod č. j.: 0 P 121/2020-1843, odvolání matky ze dne 8. 10. 2025, odůvodnění odvolání matky ze dne 17. 10. 2025.

Vyjádření žalovaného

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že ani žalobci nepopírají existenci rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2025 pod č. j.: 0P 121/2020-1843 (dále jen „rozsudek“), kterým byl nezletilý žalobce a) svěřen do péče otce M. P., a žalobkyni b) byl jako matce stanoven styk s nezletilým dítětem. Výrok o svěření žalobce a) do péče otce a výrok o stanovení styku žalobce a) s matkou jsou předběžně vykonatelné. Žalobci dokonce tento rozsudek předkládají jako důkaz. Lze mít tedy za nesporné, že zde v době zásahu bylo sice nepravomocné, ale již vykonatelné soudní rozhodnutí, dle kterého byl nezletilý žalobce a) svěřen do péče otce. Dle § 882 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, bylo zadržování žalobce a) žalobkyní b) protiprávní a žalobkyně b) byla povinna řádně předat žalobce a) otci. Požadavek žalobců na výrok rozhodnutí soudu je v rozporu s § 52 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí (dále jen „ZSPOD“).
Nejvyšší správní soud dovodil, že sociálně-právní ochrana dětí musí být orgány sociálního zabezpečení zajišťována i tehdy, pokud klient (rodič či dítě) svou danou situaci nevnímá jako problém, ale problém to je v případě, že není dodržován výkon soudního rozhodnutí. Činnost správního orgánu vůči konkrétním osobám v takovýchto případech již není odvozena od žádosti a souhlasu dotčených osob, ale v mezích zákona je naopak možně případný nesouhlas dotčených osob překonat donucením. Tyto formy činnosti již lze charakterizovat nikoli jako sociální pomoc, ale jako sociální ochranu a kontrolu při řešení obtížné situace, kdy vzhledem k závažnosti okolností zákon vyžaduje postupovat cestou sociální ochrany a kontroly, tj. přiznat dítěti zvláštní ochranu v souladu s čl. 32 odst. 1 věta druhá Listiny základních práv a svobod.
Podmínky sociální ochrany a kontroly jsou v ZSPOD taxativně vymezeny a představují tak též bližší vymezení osobní působnosti tohoto předpisu. Ze systematiky ZSPOD vyplývá, že výkon sociálně právní ochrany dětí v podobě sociální ochrany a kontroly, tj. bez souhlasu dítěte, zákonného zástupce nebo jiných odpovědných osob může být realizován pouze v případě, že: 1) je orgán sociálně-právní ochrany dětí jmenován dítěti opatrovníkem nebo poručníkem, popřípadě jeho poručenství nastupuje přímo ze zákona včetně zákonného zastoupení [§ 1 odst. 1 písm. b), § 17 a § 54 písm. b)], nebo 2) se jedná o dítě tzv. (kvalifikovaně) ohrožené [§ 1 odst. 1 písm. a), c), popř. d), § 6, § 13 odst. 1 písm. b), § 19 odst. 4, 8, § 29 odst. 1, § 31 odst. 1, § 33 a § 34 a § 54 písm. a)] Právě tato oblast je pak nejvíce spojena s možnými zásahy do základních práv dotčených osob, nicméně tyto jsou zákonem předvídány a v praxi uplatňovány za účelem ochrany veřejného zájmu. Dále žalovaný odkázal na povinnost rodičů spolupracovat s OSPOD podle § 53 odst. 2 ZSPOD.
S případem žalobce a) jsou v obecné rovině obeznámeni téměř všichni pracovníci OSPOD, neboť se jedná o případ, který je ze strany OSPOD řešen po dobu několika let a v mnoha ohledech se jedná o velmi složitý a netypický případ. Jak vyplývá ze záznamu z pohotovosti, a také z rozhovoru se zasahující pracovnicí, byl celý zákrok veden především snahou situaci na místě uklidnit, ověřit stav dítěte a zajistit mu bezpečné prostředí. Sociální pracovnice se po celou dobu snažila navázat se žalobkyní b) a s žalobcem a) klidný kontakt, nicméně z jednání matky lze usuzovat, že její zájem byl přesně opačný — na výzvy sociální pracovnice, aby se snažila žalobce a) uklidnit, žalobkyně b) nereflektovala, komunikovala prostřednictvím mobilního telefonu se svou právní zástupkyní a svého druhého syna D. nabádala k tomu, aby vše řádně natáčel na mobilní telefon.
V případech, ve kterých je OSPOD povolán v rámci pohotovosti k řešení situací, ve kterých se dítě odmítá vrátit do péče druhého rodiče, je postup zpravidla takový, že pracovník ověří situaci, ujistí se, že dítě je v pořádku, rodič adekvátním způsobem reaguje a zajišťuje potřeby dítěte (vč. potřeb emocionálních) a dítě se nachází v bezpečném prostředí. V případě splnění těchto podmínek je zpravidla dojednána návštěva OSPOD v nejbližší možný termín a dítě je po komunikaci s druhým rodičem ponecháno v domácnosti. V případě žalobce a) byla sociální pracovnicí v průběhu celého jednání vyhodnocována eskalovaná atmosféra v domácnosti žalobkyně b), nulová snaha žalobkyně b) pomoci žalobci a) nalézt zpátky klid, vč. jejího nereagování na možné nebezpečí úrazu (to bylo eliminováno pracovnicí posunutím konferenčního stolu k pohovce, neboť zde byla obava, aby chlapec při pobíhání po místnosti do stolu nenarazil) a jednoznačný zájem žalobkyně b) soustředěný výhradně na získání důkazního materiálu o emocionálním rozpoložení jejího syna. Žalobkyni b) byly nabízeny různé varianty řešení, ta je však negovala. Za této situace dospěla sociální pracovnice k závěru, že je nezbytné chlapci zajistit převoz do klidného, podporujícího prostředí blízké osoby.
Žalobce a) se velmi rychle po odchodu z domácnosti matky uklidnil, a ačkoli byl nepochybně i vlivem stresující situace velmi unaven, zvládl bez potíží také předání do péče své tety.
Případ žalobce a) nelze posuzovat jako běžný rodičovský spor, jedná se o velmi vyhrocený a dlouhotrvající případ, ve kterém žalobkyně b) prokazatelně dlouhodobě zamezovala kontaktu s otcem a podle zkušeností z posledních týdnů své chování patrně i pod vlivem spolupráce s organizací Maják pro Tebe spíše stupňuje. Na základě výše uvedených skutečností, které jsou podloženy spisovou dokumentací, je žalovaný přesvědčen, že zákrok sociální pracovnice byl realizován jednoznačně v zájmu žalobce a) a odpovídající v tomto konkrétním případě.

Replika žalobců

Žalobci v replice uvedli, že pokud se žalovaný opakovaně odvolává na předběžně vykonatelný rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem, který upravil péči o nezletilého, tak tento ačkoli je předběžně vykonatelný, tak jeho vykonavatelem v žádné případě není žalovaný, resp. jeho zaměstnanci. Jediným zákonným způsobem, jakým bylo možné se domáhat výkonu soudního rozhodnutí je podání návrhu na jeho výkon v souladu s § 500 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).
Jednání sociální pracovnice není obhajitelné ani s odkazem na § 52 ZSPOD ve spojení s § 53 ZSPOD. Předmětná ustanovení upravují pouze oprávnění zaměstnanců OSPOD při výkonu jejich činnosti. Ani jedno z ustanovení nedává zaměstnancům pravomoc vstoupit do obydlí a násilně odejmou dítě od jeho zákonného rodiče, a to navíc po opakovaně vyjádřenému nesouhlasu dítěte a výslovnému nesouhlasu matky. Žalovaný se dovolává „sociální ochrany a kontroly dítěte“, ovšem vzhledem k tomu, že nejednal na základě a v mezích zákona je jeho jednání nezákonné. Zcela nepravdivá, vyvrácená pořízenou videonahrávkou, jsou následující tvrzení žalovaného: „… byl celý zákrok veden především snahou situaci na místě uklidnit, ověřit stav dítěte a zajistit mu bezpečné prostředí“; „Sociální pracovnice se po celou dobu snažila navázat s matkou a s dítětem klidný kontakt…“; „Způsob chování T. vypovídal o jeho zoufalství, které se však pokoušela pochopit a uklidnit pouze sociální pracovnice OSPOD, nikoli matka. Možná i to byl nakonec důvod, proč hledal „kotvu“ u policisty a sociální pracovnice OSPOD, se kterými následně klidně opustil domácnost matky…“.
K záznamu z pohotovosti OSPOD žalobci uvedli, že z něj není zřejmé, kdy byl vyhotoven, když postrádá dataci. Stejně tak je v něm řada nepravdivých tvrzení o průběhu incidentu jako ve vyjádření k žalobě.
Jednání sociální pracovnice bylo nejen v rozporu se zákonem, ale také v rozporu s postupem lege artis. V daném případě jde o dlouhodobé donucování žalobce a) ke styku s otcem proti jeho svobodně projevené vůli, což má zá následek psychickou újmu a narušení psychického vývoje dítěte (důkaz: odborné závěry Asociace manželských a rodinných poradců). Dle nich nucení ke styku proti vůli dítěte, dítě nenávratně poškozuje. Z toho vyplývá, že mechanické a opakované vymáhání soudních rozhodnutí nelze považovat za odborně neutrální postup v případech, kdy dítě vykazuje známky psychického ohrožení či dekompenzace. V daném případě se navíc jednalo o nezákonné vymáhání soudního rozhodnutí bez pravomocného a vykonatelného soudního rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí o odejmutí dítěte. V daném případě jde jednoznačně o nezákonnou traumatizaci dítěte institucí, která ho má chránit.

Ústní jednání soudu

Při jednání soudu dne 1. 4. 2026 právní zástupce žalobců setrval na podané žalobě a soudu předložil další vyjádření v písemné formě, ve kterém poukázal na postup podle § 501 až 504 z. ř. s., a že ve věci nebylo vydáno pravomocné soudní rozhodnutí. Ze žádosti Generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne 12. 2. 2026 a sdělení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 2. 2026 vyplývá, že pracovnice OSPOD neměla soudní rozhodnutí o výkonu odnětím žalobce a). I z úředního záznamu vyhodnocení kamerových záznamů ze dne 8. 11. 2025 je potvrzeno, že jednání pracovnice OSPOD bylo v rozporu se zákonem. Dále ve vyjádření konstatoval judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva k odnětí dítěte.
Při tomtéž jednání pověřená pracovnice žalovaného odkázala na dosavadní vyjádření s tím, že žalobce a) je stále veden jako ohrožené dítě podle § 6 ZSPOD. Dítě bylo svěřeno do péče otce nikoliv matky a z tohoto důvodu pověřená pracovnice žalovaného setrvala na zákonnosti zvoleného postupu.
Soud provedl k návrhu žalobců dokazování videozáznamem ze dne 8. 11. 2025, úředním záznamem ze dne 9. 11. 2025, č. j.: KRPU-205110-1/ČJ-2025-040915, textovými zprávami ze dne 7. 11. 2025 mezi žalobci, dále trestním oznámením právní zástupkyně na OSPOD, rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2025, č. j.: 0 P 121/2020-1843, odvoláním žalobkyně b) ze dne 8. 10. 2025, odůvodněním odvolání matky ze dne 17. 10. 2025, odborným stanoviskem Asociace manželských a rodinných poradců k situacím vysoce konfliktních rodičovských sporů a jejich dopadům na děti, bez datace. Dále soud provedl dokazování úředním záznamem (vyhodnocení kamerového záznamu OOP Krupka) ze dne 11. 2. 2026, žádostí dle § 8 odst. 1 trestního řádu ze dne 12. 2. 2026 a přípisem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 2. 2026.
Dále soud provedl jako důkaz ze žalovaným předloženého spisu Záznam o rozhovoru s otcem ze dne 8. 11. 2025 a Záznam z pohotovosti ze dne 8. 11. 2025.
K provedenému dokazování právní zástupce žalobců uvedl, že pokud by protistrana viděla videozáznam, nikdy by svá vyjádření neformulovala tak, jak je formulovala. I kdyby byl veden žalobce a) jako ohrožené dítě, nebyl ohrožen na životě a zdraví, což videozáznam potvrzuje. V současnosti žalobce a) odmítá chodit do školy, protože po škole by byl předán otci, což už se v minulosti stalo. Dlouhodobý názor žalobce a), že nechce být u otce, není brán v potaz. V současnosti je žalobce a) u matky a je nemocný.
K provedenému dokazování pověřená pracovnice žalovaného uvedla, že nahrávka nezachycuje celou událost, neboť má jen 42 minut. Je patrné, že v polovině je střih a je možné, že s nahrávkou bylo manipulováno. Z tohoto důvodu navrhla k důkazu videozáznamy, které pořídila policie. Z dokazování vyplývá, že žalobkyně b) věděla dopředu o útěku žalobce a) a věc nijak neřešila. Matka zneužívá rodičovskou odpovědnost a je podezření, že s dítětem manipuluje. Matka je v této souvislosti evidována u Policie ČR v 71 spisech. Z videozáznamu je patrné, že se sociální pracovnice snažila situaci řešit a vstoupila do bytu se souhlasem matky, která věc nechtěla řešit a jen telefonovala se svojí právní zástupkyní.
Soud podle § 52 odst. 1 s. ř. s. neprovedl dokazování nahrávkami z videokamer příslušníků Policie ČR ze dne 8. 11. 2025 pro nadbytečnost.
Strany v konečných návrzích setrvaly na svých stanoviscích a žádaly náhradu nákladů řízení.

Posouzení věci soudem

Předmětnou žalobu soud posoudil podle části třetí třetího dílu hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu se podle § 82 odst. 1 s. ř. s. se může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, domáhat ochrany proti takovému zásahu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Žalovaným je podle § 83 s. ř. s. správní orgán, který podle žalobního tvrzení zásah provedl. Podle § 87 odst. 1 s. ř. s. platí, že soud o této žalobě rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; pokud soud rozhoduje pouze o určení toho, zda byl zásah nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. Podle § 87 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem.
Soud se nejprve zabýval pasivní legitimací žalovaného a dospěl k závěru, že je v projednávaném případě dána. Podle § 83 s. ř. s. je mimo jiné žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah.
Sociálně-právní ochranou dětí (dále jen "sociálně-právní ochrana") se rozumí podle § 1 odst. 2 písm. a) až c) ZSPOD ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění a působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. Žalovaný je orgánem sociálně-právní ochrany, kterou vykonává v rámci přenesené působnosti jako obecní úřad obce s rozšířenou působností [§ 4 odst. 1 písm. b), odst. 3 ZSPOD]. Dle soudu je orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) orgánem moci výkonné vykonávající působnost v oblasti veřejné správy, neboť jeho úkolem je veřejnoprávní ochrana dítěte, a naplňuje tak definici správního orgánu podle § 1 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Z uvedeného vyplývá, že je tedy pasivně legitimován (žalovaným) dle § 83 s. ř. s.
Po přezkoumání skutkového a právního stavu a provedeném ústním jednání soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
Podle § 2 odst. 1 správního řádu správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu.
Podle § 2 odst. 2 správního řádu správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena.
Podle § 52 odst. 1 ZSPOD zaměstnanci v orgánech sociálně-právní ochrany, zaměstnanci kraje zařazení do krajského úřadu, zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu a zaměstnanci obce s rozšířenou působností zařazení do obecního úřadu jsou oprávněni v souvislosti s plněním úkolů podle tohoto zákona navštěvovat dítě a rodinu, ve které žije, v obydlí a zjišťovat v místě bydliště dítěte, ve škole a ve školském zařízení, v zařízení poskytovatele zdravotních služeb, v zaměstnání nebo v jiném prostředí, kde se dítě zdržuje, jak rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte o dítě pečují, v jakých sociálních podmínkách dítě žije a jaké má dítě chování.
Podle § 53 odst. 2 ZSPOD rodiče jsou povinni

a) spolupracovat s orgány sociálně-právní ochrany při ochraně zájmů a práv dítěte,

b) na výzvu příslušného orgánu sociálně-právní ochrany se dostavovat k osobnímu jednání, předložit listiny a další doklady a poskytnout nezbytné informace, je-li jich třeba pro výkon sociálně-právní ochrany,

c) umožnit za podmínek uvedených v § 52 odst. 3 návštěvu zaměstnance orgánu sociálně-právní ochrany a zaměstnance obce s rozšířenou působností zařazeného do obecního úřadu v obydlí, popřípadě v jiném prostředí, kde dítě žije, je-li to nezbytné pro ochranu života nebo zdraví dítěte nebo pro ochranu jeho práv.

Soud zde poznamenává, že odkaz v § 53 odst. 2 písm. c) ZSPOD na podmínky uvedené v § 52 odst. 3 je odkazem na již zrušené ustanovení, které nahradil § 52a ZSPOD upravující náležitosti vystavení služebního průkazu pro zaměstnance OSPOD. V daném případě toto legislativní opomenutí není pro rozhodnutí relevantní.
Podle § 53 odst. 4 ZSPOD rodiči nebo jiné osobě odpovědné za výchovu dítěte může orgán sociálně-právní ochrany uložit pořádkovou pokutu do 20 000 Kč, nesplní-li povinnost uvedenou v odstavci 2 písm. a) až c). Pokutu lze uložit opakovaně. Pokutu lze uložit do 6 měsíců ode dne, kdy byla povinnost porušena. Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu.
Podle § 504 z. ř. s. zůstane-li postup soudu podle § 502 (uložení pokuty – pozn. soudu) a § 503 (další opatření – pozn. soudu) bezvýsledný nebo je-li po zahájení řízení z okolností případu zřejmé, že by tento postup zjevně nevedl ke splnění povinnosti, nařídí soud výkon rozhodnutí odnětím dítěte proti tomu, u koho podle rozhodnutí nebo dohody nemá být, a jeho předání tomu, u koho má podle rozhodnutí nebo dohody být, anebo tomu, komu rozhodnutí nebo dohoda přiznávají právo na styk s dítětem po omezenou dobu. Výkon rozhodnutí odnětím dítěte a jeho předání tomu, komu rozhodnutí nebo dohoda přiznávají právo na styk s dítětem po omezenou dobu, lze podle věty první nařídit jen ve výjimečných případech. Rozhodnutí, kterým byl výkon rozhodnutí o odnětí dítěte nařízen, se doručuje povinnému až při provedení výkonu.
Podle § 509 z. ř. s. vyžaduje-li to provedení výkonu rozhodnutí odnětím dítěte, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn provést prohlídku bytu a jiných prostor povinného nebo jiné osoby, jestliže je možné předpokládat, že se v nich dítě nachází; za tím účelem je oprávněn zjednat si přístup do bytu a jiných prostor povinného nebo jiné osoby. Tyto osoby jsou povinny umožnit přístup.
Ze shora uvedených právních předpisů vyplývá, že odnětí dítěte a jeho předání osobě, která ho má podle rozhodnutí soudu v péči, je možné. Orgánem oprávněným nařídit odnětí dítěte je soud, který své rozhodnutí prostřednictvím oprávněných soudních osob vykonává (srov. § 265 odst. 3 o. s. ř.). Mezi soudní osoby nepatří pracovníci OSPOD a ani OSPOD nemá pravomoc odnětí dítěte nařídit. V těchto případech OSPOD a jeho pracovníci poskytují soudu pouze součinnost při výkonu rozhodnutí, mimo jiné působením na povinného, aby se soudnímu rozhodnutí podrobil dobrovolně (srov. § 14 odst. 6, odst. 7 ZSPOD).
Soud konstatuje, že pracovník OSPOD může navštívit dítě v jeho obydlí nebo v jiném prostředí, kde žije, za podmínek § 53 odst. 2 písm. c) ZSPOD, nicméně nemůže si vynutit vstup do obydlí proti vůli rodiče, který v něm žije. Splnění povinnosti umožnit vstup do obydlí OSPOD má být dosaženo případným udílením pokut podle § 53 odst. 4 ZSPOD, nikoliv vstupem bez souhlasu rodiče. Z uvedeného tedy plyne závěr, že OSPOD nemá pravomoc vstupovat do bytu rodiče přes jeho nesouhlas a vykonávat rozhodnutí soudu odnětím dítěte.
Stěžejním důkazem v tomto řízení byl videozáznam částí incidentu ze dne 8. 11. 2025 v délce 42:00 minut, který začíná tím, že pracovnice OSPOD s dvěma policisty stojí u dveří bytu žalobkyně b), kde uvnitř stojí žalobkyně b) telefonující na hlasitý odposlech se svou právní zástupkyní a na konci chodby bytu stojí žalobce a). Právní zástupkyně žalobkyně b) upozorňuje pracovnici OSPOD, že nemá oprávnění dítě odvést. Pracovnice OSPOD se snaží vlídným přístupem přesvědčit žalobce a), aby se oblékl a odešel s ní z bytu, neboť u matky nemůže být. Žalobce a) toto opakovaně odmítá. V čase 2:55 min. vstupuje pracovnice OSPOD do bytu přes nesouhlas žalobkyně b), která ji opakovaně vyzývá k opuštění bytu. Pracovnice trvá na tom, aby se žalobce a) oblékl a odešel s ní, což oba žalobci odmítají. V čase 7:30 min. pracovnice OSPOD opouští byt a vrací se na chodbu. Hlídka PČR uvádí, že je na místě na ochranu pracovnice OSPOD (14:10 min.). Právní zástupkyně se opakovaně dotazuje na oprávnění pracovnice OSPOD ke vstupu do bytu a odvedení žalobce a). Pracovnice OSPOD argumentuje, že je v zájmu žalobce a), aby na něj žalobkyně b) neměla v tuto chvíli takový významný vliv s tím, že žalobce a) opustí domácnost žalobkyně b) a bude vrácen zpět otci (15:35 min.). V čase 21:50 min. je zřejmé, že pracovnice OSPOD opět stojí na chodbě bytu a dožaduje se oblečení žalobce a), neboť s ním odchází. V čase 22:50 min. vstupuje pracovnice OSPOD do pokoje bytu k žalobci a) a přímo jeho vyzývá, aby se oblékl a snaží se žalobce a) přesvědčit k odchodu s tím, že za týden se s matkou uvidí. V pokoji se nachází zároveň žalobkyně b) i policejní hlídka. Pracovnice OSPOD opakovaně vyzývá žalobkyni b) k respektování rozhodnutí soudu a ta se brání, že žalobce a) neunesla, ale ten k otci jít nechce. V čase 32 min. pracovnice OSPOD uvádí, že je skoro tři čtvrtě na deset, žalobce a) má být u otce, ale půjde jako kompromis na neutrální půdu k tetě. To oba žalobci odmítají. V čase 34:40 min. žalobkyně b) opětovně vyzývá pracovnici OSPOD k opuštění bytu. V čase 35:34 min. vyzývá k opuštění bytu pracovnici OSPOD právní zástupkyně žalobkyně b). V čase 36:00 min. se pracovnice OSPOD snaží vzít žalobce a) přes jeho odpor do náruče, ten se drží nohy policisty. V čase 36:38 min. odchází pracovnice OSPOD z bytu v náručí s žalobcem a).
Z videozáznamu rovněž vyplývá, že celá událost probíhala několik hodin, nejedná se tedy o kontinuální záznam.
Z ostatních důkazů provedených při jednání vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2025, č. j. 0 P 121/2020-1843, sp. zn. 19 P a Nc 78/2025 a 19 P a Nc 79/2025, byl žalobce a) svěřen do péče otce a žalobkyni b) bylo stanoveno výživné. Žalobkyni b) byl dočasně stanoven asistovaný kontakt se žalobcem a) a po uplynutí stanovené doby byl upraven styk žalobkyně b) se žalobcem a). Žalobkyně b) byla oprávněna k nepřímému styku se žalobcem a), a to formou fotek nebo videí a základních informací o žalobci a), které jí budou poskytovány otcem jedenkrát týdně. Dále bylo uvedeným rozsudkem stanoveno, že výrok, jímž byl žalobce a) svěřen do péče otce i výroky týkající se styku se žalobcem a) jsou předběžně vykonatelné.
Z textových zpráv mezi žalobci ze dne 7. 11. 2025 je zřejmé, že žalobce a) opakovaně avizuje, že od otce uteče, na což žalobkyně b) reaguje emotikony lásky a slovy „Jsi ok? Miluju te.“.
Ze záznamu o rozhovoru s otcem ze dne 8. 11. 2025 vyplývá, že otec oznámil OSPOD útěk žalobce a) s tím, že je pravděpodobně u žalobkyně b). S otcem bylo domluveno, že žalobce a) bude předán jeho sestře, což se realizovalo. Ze záznamu z pohotovosti ze dne 8. 11. 2025 vyplývá, že dne 8. 11. 2025 kontaktovala OSPOD PČR, že žalobce a) se nachází u žalobkyně b) a byla policií vyzvána k předání žalobce a). Žalobkyně b) se domáhala příjezdu pracovnice OSPOD, která se do místa bydliště žalobkyně b) na adrese X, dostavila. Následuje podrobný popis události z pohledu pracovnice OSPOD, který se kryje s vyjádřením žalovaného. Dále je z provedených listin zřejmé, že žalobkyně b) podala dne 9. 11. 2025 trestní oznámení na postup OSPOD a dále i odvolání proti uvedenému rozsudku okresního soudu.
Z odborného stanoviska Asociace manželských a rodinných poradců plyne závěr, že dlouhodobé vystavení dítěte vysoce konfliktním rodičovským sporům a opakovaným nuceným předáváním proti jeho vůli představuje závažné a odborně doložené riziko pro jeho psychický vývoj. V případech, kdy dítě vykazuje známky akutní psychické krize, je nezbytné, aby ochrana dítěte měla přednost před udržováním formálního procesního stavu a aby příslušné instituce reagovaly rychle, koordinovaně a s plným respektem k psychickým limitům dítěte.
Z úředního záznamu ze dne 11. 2. 2026 (vyhodnocení kamerového záznamu) nevyplynuly odlišnosti ohledně průběhu události dne 8. 11. 2025 od videozáznamu provedeného jako důkaz při jednání. Z přípisu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 2. 2026 (k žádosti ze dne 12. 2. 2026) vyplývá, že rozhodnutí o odnětí žalobce a) nebylo soudem vydáno.
Na základě shora uvedené právní úpravy a popsaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že pracovnice OSPOD v daném případě jednala zcela mimo své pravomoci, neboť nebyla oprávněna vykonat předběžně vykonatelné rozhodnutí soudu o svěření žalobce a) do péče otce. V daném případě se pracovnice OSPOD měla obrátit na soud, aby nařídil výkon rozhodnutí. Soud si je vědom toho, že pracovnice OSPOD chtěla vyřešit situaci, která byla v rozporu s rozhodnutím soudu, za dané závažné okolnosti spočívající v tom, že žalobkyni b) byl stanoven pouze asistovaný styk se žalobcem a). Nicméně soud musí konstatovat, že i když žalobkyně b) evidentně nespolupracovala a situaci spíše eskalovala, neopravňovalo to pracovnici OSPOD k postupu, který zvolila.
Zásah spočívají ve vstupu do bytu žalobkyně b) a odnětí žalobce a) byl tedy v rozporu se zákonem, a proto byl výrokem I. rozsudku podle § 87 odst. 2 s. ř. s. prohlášen za nezákonný. Soud v daném případě musel upravit navrhovaný výrok rozsudku, a to jednak pro jeho pojmovou nekonzistenci ve výroku I. a II. („unesen“, „odveden“), a jednak proto, že únos dítěte je trestným činem podle § 200 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, o kterém soud v daném případě nerozhodoval. Soud proto zvolil zákonný pojem odnětí dítěte ve smyslu § 504 z. ř. s., neboť toho se fakticky (ovšem v rozporu se zákonem) pracovnice žalovaného dopustila. Vzhledem k tomu, že se situace může opakovat, soud vyhověl výrokem II. rozsudku podle § 87 odst. 2 s. ř. s. návrhu žalobců a zakázal, aby orgán sociálně-právní ochrany dětí žalovaného v budoucnu bez souhlasu žalobkyně b) vstupoval do jejího bytu a odnímal žalobce a).
Soud podle § 52 odst. 1 s. ř. s. neprováděl dokazování videonahrávkami z kamer policistů OOP Krupka, neboť soud provedl dokazování úředním záznamem ze dne 11. 2. 2026 (vyhodnocení kamerového záznamu), ze kterého nevyplývá rozpor mezi videonahrávkami kamer policistů a videozáznamem předloženým žalobci. Soud má tedy za to, že videozáznam nejeví v pro věc relevantních částech známky manipulace a považuje ho za věrohodný. V daném případě je přitom nutno zdůraznit, že předmětem soudního řízení byl pouze vymezený zásah spočívající v aktu odnětí dítěte a k tomu soud získal z dosavadního dokazování dostatečné informace.
Žalobci měli ve věci úspěch, a soud proto žalovanému ve výrokem III. uložil zaplatit žalobci a) do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení o předmětné žalobě ve výši 24 398,05 Kč. Tato částka se sestává z částky 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek; dále z částky 18 480 Kč za 4 úkony právní služby zástupkyně žalobců, advokátky Mgr. Markéty Chudáčkové, po 4 620 Kč dle § 7, § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb [převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a), sepis žaloby – § 11 odst. 1 písm. d), replika – § 11 odst. 1 písm. d), účast u jednání soudu dne 1. 4. 2026 – § 11 odst. 1 písm. g)], z částky 1 800 Kč za 4 s tím související náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 citované vyhlášky, dále z náhrady cestovného právního zástupce žalobců Mgr. Filipa Loubala (v substituci) z Prahy, Uruguayská 416/11, k jednání soudu a zpět ve výši 1 368,05 Kč (vzdálenost celkem 180 km, spotřeba benzínu 5,5 l/100 km, vozidlo Toyota RAV4, r.z. X) a náhrady za promeškaný čas ve výši 750 Kč za 5x půl hodiny [150 Kč/půl hodina] dle § 14 odst. 3 AT. Soud nepřiznal náhradu za písemné vyjádření ze dne 1. 4. 2026 předložené při jednání, neboť se jednalo o součást projevu při jednání a nejedná se o samostatný úkon.
Dále soud uložil výrokem IV. žalovanému zaplatit žalobkyni b) do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení o předmětné žalobě ve výši 16 784 Kč. Tato částka se sestává z částky 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek; dále z částky 14 784 Kč za 4 úkony právní služby zástupkyně žalobců, advokátky Mgr. Markéty Chudáčkové, po 4 620 Kč dle § 7, § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. [převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a), sepis žaloby – § 11 odst. 1 písm. d), replika – § 11 odst. 1 písm. d), účast u jednání soudu dne 1. 4. 2026 – § 11 odst. 1 písm. g)], snížená o 20 % dle § 12 odst. 4 AT, neboť se jednalo o společné zastupování dvou osob. Soud nepřiznal náhradu za promeškaný čas právního zástupce ve věci žalobkyně b), náhradu cestovného žalobkyni b) a paušální náhradu hotových výdajů (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2026, čj. 4 As 188/2025-35, ze dne 13. 8. 2025, č.j. 16 Ad 2/2023-56), neboť tyto náhrady již byly přiznány v rámci náhrady nákladů žalobci a). Soud nepřiznal náhradu ani za písemné vyjádření ze dne 1. 4. 2026 předložené při jednání, neboť se jednalo o součást projevu při jednání a nejedná se o samostatný úkon.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 8. dubna 2026

JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.