[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl soudkyní JUDr. Zorou Šmolkovou ve věci

žalobce: V. K.

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 25, Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 5. 2025,

takto:

1. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 5. 2025,  se zrušuje.
2. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 95 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 1. 11. 2023, č. j. X, zamítla žalovaná žalobcovu žádost o přiznání starobního důchodu před dosažením důchodového věku (dále jen „předčasný důchod“) pro nesplnění podmínek § 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).  Žalobce nedosáhl důchodového věku potřebného pro vznik nároku na předčasný starobní důchod.
2. Žalovaná o tomto rozhodnutí rozhodla dvakrát. Poprvé zamítnutím námitek dne 21. 2. 2024 (rozhodnutí č. j. X. Rozhodnutí žalobce napadl u Krajského soudu v Ostravě, který jeho námitkám vyhověl a rozhodnutí zrušil dne 14. 3. 2025 pod č. j. 17 Ad 19/2024-18. Tento rozsudek Nejvyšší správní soudu zrušil dne 8. 9. 2025 pod č. j. 2 Ads 68/20205-33. Následně krajský soudu vázán závěry Nejvyššího správního soudu žalobu zamítl dne 21. 10. 2025 pod č. j. 17 Ad 19/2024-46.
3. V mezidobí žalovaná o námitkách žalobce rozhodla dne 13. 5. 2025 rozhodnutím, který žalobce napadl nyní projednávanou žalobou.   
4. Krajský soud se poté, co obživlo první rozhodnutí o námitkách zamítnutím žaloby, obrátil na žalovanou k přijetí dalšího procesního postupu. Žalovaná uvedla, že věc považuje za ukončenou.
5. V tomto řízení napadené rozhodnutí bylo žalovanou vydáno po zrušení předchozího rozhodnutí prvním rozsudkem zdejšího soudu. V důsledku dalšího procesního vývoje tak nastala situace, kdy o prvostupňovém rozhodnutí žalovaná rozhodl dvakrát, rozhodnutím dne 21. 2. 2024 a nyní napadeným rozhodnutím dne 13. 5. 2025, což je jednak v rozporu se zásadou non bis in idem, jednak s překážkou res administratae, zakotvenou v § 48 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“). Ani jedna z překážek však neexistovala v době vydání nyní napadeného rozhodnutí. Řešení této situace není upraveno ani v zákoně č. 150/2002 Sb., soudním řádu správním (dále jen „s. ř. s.“), ani ve správním řádu; vyslovila jej až judikatura správních soudů. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 6. 2016, č. j. 2 Azs 307/2015 – 41 (zejm. bod 23) dospěl k závěru, že pro vyřešení kolize v pořadí druhého rozhodnutí s principem non bis in idem, popř. res administratae, ustoupí zásada vázanosti skutkovým a právním stavem, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, zakotvená v § 75 odst. 1 s. ř. s. Ačkoliv tedy žalovaná postupovala správně, když na základě prvního rozsudku krajského soudu v této věci nečekala vyřízení své kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem a rozhodla znovu, a v době jejího rozhodnutí neexistovala překážka věci rozhodnuté, vyplývající z § 48 odst. 2 s. ř., je nyní toto rozhodnutí stiženou vadou řízení, když je rozporné oběma uvedeným zásadám, tedy jak zákazu rozhodování dvakrát v téže věci, tak zásadě věci rozhodnuté. Tyto zásady jsou pro správní řízení stěžejní, jak vyslovil mj. Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozsudku, a proto ačkoliv tato vada řízení nastala až po vydání napadeného rozhodnutí, krajskému soudu nezbylo, než napadené rozhodnutí zrušit podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
6. Podle § 78 odst. 4 s. ř. s., zruší – li soud napadené rozhodnutí, současně vysloví, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení. Jak dovodil Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozsudku č. j. 2 Azs 307/2015-41, tento postup v nyní posuzované specifické situaci není na místě. Zrušením napadeného (tj. později vydaného) rozhodnutí je totiž sledováno jen a pouze jeho odstranění pro kolizi s non bis in idem. Vzhledem k tomu, že ve věci již bylo vydáno správní rozhodnutí, které je pravomocné, závazné a vyvolává právní účinky, odpadá nezbytnost vést další řízení za účelem vydání nového, zákonného rozhodnutí, a jakýkoliv další postup žalované ve věci by byl za dané situace nadbytečný. 
7. V řízení byl plně procesně úspěšný žalobce, kterému podle § 60 odst. 1 s. ř. s. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Nákladem řízení je podle obsahu spisu poštovné spojené s podáním žaloby, když tento náklad byl pro uplatnění práva žalobce zcela nezbytný. Soud proto žalovanou k náhradě tohoto nákladu řízení žalobci zavázal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí.

Ostrava, 18. března 2026

JUDr. Zora Šmolková

samosoudkyně