10 Azs 19/2026 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: B. N. B., zastoupen advokátem JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., Mánesova 1175/48, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, nám. Hrdinů 1634/3, Praha, proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 4. 2025, čj. MV‑46535‑5/SO‑2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2025, čj. 21 A 23/2025‑48,
takto:
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra zamítlo žalobcovu žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území. Žalobce se odvolal, ale žalovaná odvolání zamítla a potvrdila tak rozhodnutí o zamítnutí žádosti. Proti rozhodnutí žalované se žalobce bránil žalobou, kterou městský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
[3] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti setrvala na svých závěrech a ztotožnila se s odůvodněním napadeného rozsudku. Navrhla, aby NSS kasační stížnost odmítl, případně zamítl.
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] Městský soud se totiž nedopustil tvrzeného zásadního pochybení (a NSS neshledal ani žádný jiný důvod svědčící o přijatelnosti kasační stížnosti). Pouhý nesouhlas stěžovatele s hodnocením věci nemůže založit přijatelnost kasační stížnosti.
[7] Stěžovatel v kasační stížnosti v podstatě jen zopakoval žalobní body a uvedl, že správní orgány a městský soud se věcí zabývaly nedostatečně a nesprávně (konkrétní protiargumenty ovšem nenabídl). Podle NSS správní orgány a městský soud vysvětlily, jak byl zjištěn skutkový stav, jaká ustanovení byla aplikována a proč nebylo stěžovatelově žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu vyhověno.
[8] V bodech 7‑15 napadeného rozsudku městský soud shrnul obsah správního spisu. Dále podrobně popsal, z jakého důvodu shledal, že jednání ve věci se může konat i přes tvrzené zdravotní obtíže stěžovatele (bod 18 napadeného rozsudku). Městský soud se vyjádřil také k pobytové historii stěžovatele (opakovaná a dlouhotrvající řízení o žádostech o udělení mezinárodní ochrany nebo o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, která byla vždy pravomocně skončena negativními rozhodnutími, stěžovatel se nesnažil získat cestovní doklad, nýbrž předkládal důvody, pro které to nebylo možné; viz bod 24 napadeného rozsudku). NSS poznamenává, že není pochybením soudu, jestliže si osvojí věcně správnou a dostatečně podloženou argumentaci správního orgánu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005‑130, č. 1350/2007 Sb. NSS).
[9] V bodech 26‑28 napadeného rozsudku městský soud objasnil, že stěžovatel si byl vědom postupu potřebného pro získání cestovního dokladu, a proč byly jeho kroky v tomto ohledu hodnoceny jako nedostatečné a účelové (správní orgány jej opakovaně poučovaly a vyzývaly k popsání „veškeré činnosti vedoucí k získání cestovního dokladu“ a uváděly příklady dokumentů, jež mohl doložit, stěžovatel měl na vše dostatek času, přesto nekonal, co konat mohl, věděl o nedostatečnosti e‑mailů zasílaných na velvyslanectví Konžské republiky atd.).
[10] Městský soud se zabýval také zdravotním stavem stěžovatele a souvisejícími argumenty ohledně úrovně zdravotnictví v zemi původu a možnosti vycestovat (body 29‑33 napadeného rozsudku). Uvedl, že úroveň zdravotnictví v Kongu nemůže sama o sobě založit nemožnost vycestování a zdravotní problémy stěžovatele nebyly takového charakteru, aby mu bránily vyřídit si nový cestovní doklad a následně i pobytové oprávnění. Stěžovatel nedoložil tvrzené onkologické onemocnění ani to, jak jej varikokéla omezuje v běžném životě.
[11] V bodě 34 napadeného rozsudku městský soud shrnul, že stěžovatel je stále v produktivním věku a ani doba jeho pobytu v ČR nemohla vzhledem k okolnostem založit jakékoliv očekávání stran trvalého usazení v této zemi. Správní orgány se podle městského soudu dostatečně vypořádaly s přiměřeností zásahu do stěžovatelova soukromého a rodinného života.
[12] NSS uzavírá, že v této věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně. Městský soud ani hrubě nepochybil při výkladu (či aplikaci) práva. NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost.
[13] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu ve věci ve smyslu § 60 odst. 1 a § 120 s. ř. s. (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020‑33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51‑53). Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly.
[14] NSS stěžovateli ustanovil zástupce, jehož odměnu a hotové výdaje hradí stát. NSS proto rozhodl o odměně a nákladech ustanoveného zástupce, jejichž celková výše činí 12 269,40 Kč a je tvořena těmito částkami:
odměnou advokátovi za zastupování v řízení o kasační stížnosti, tj. za dva úkony právní služby (převzetí věci, doplnění kasační stížnosti). Odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) činí 2 x 4 620 Kč [§ 7 bod 5; § 9 odst. 5; § 11 odst. 1 písm. b), d) advokátního tarifu]. Ke každému úkonu je třeba připočíst 450 Kč paušální náhrady hotových výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). To dohromady činí 10 140 Kč;
[15] NSS samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku. Vzhledem k tomu, že již rozhodl o věci samé, bylo by rozhodnutí o odkladném účinku neúčelné (srov. např. bod 26 rozsudku NSS ze dne 29. 4. 2020, čj. 1 Azs 76/2020‑37). NSS poznamenává, že lhůta pro rozhodnutí o uvedeném návrhu počala běžet až po odstranění vad kasační stížnosti (srov. např. usnesení NSS ze dne 20. 6. 2012, čj. 6 Ads 73/2012‑17).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2026
Ondřej Mrákota
předseda senátu