č. j. 61 Ad 2/2025-52

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Venclovou, Ph.D., ve věci 

žalobkyně:  X, narozená dne X

bytem X

proti 

žalované:  Česká správa sociálního zabezpečení, IČ 00006963

sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 2. 2025, č.j. X,

takto:

  1. Žaloba se zamítá.
  2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

  1. Napadeným rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení byly podle § 90 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), zamítnuty námitky žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí žalované ze dne 6․ 11. 2024, č. j. X a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalovaným rozhodnutím, ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím, byl žalobkyni s účinností od 20. 11. 2024 podle § 56 odst. 1 písm. e) a § 41 odst. 3 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), snížen invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně s tím, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činí 35 %. V rámci námitkového řízení byl zdravotní stav žalobkyně znovu posouzen, přičemž lékař Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) se zabýval taktéž lékařskými zprávami doloženými v námitkovém řízení a dospěl k závěru, že u žalobkyně poklesla pracovní schopnost o 35 %, což odpovídá prvnímu stupni invalidity.
  2. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované včasnou žalobou podanou podle ust. § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“).
  3. Žalobkyně namítala, že žalovaná neposoudila její zdravotní stav na základě dostatečné a úplné dokumentace a nesprávně vyhodnotila dopad jejího zdravotního postižení na míru poklesu pracovní schopnosti a možnosti sociálně fungovat. Uvedla, že posudkový orgán neměl k dispozici dostatečné podklady k vydání napadeného rozhodnutí, a to psychologické vyšetření, které si zajistila a které dokládá k žalobě. Dále brojí proti závěrům posudku vypracovaného v rámci námitkového řízení, dle kterého je její zdravotní stav kompenzován a zlepšen. Uvádí, že sice došlo ke zlepšení projevů schizofrenie, ale léčba značně zhoršila její kognitivní funkce, přičemž popisuje zhoršení soustředění, paměti, úsudku, impulsivity, nekontrolovaného chování, strachu z druhých lidí, podezřívavosti a paranoidních myšlenek, které jí vykonávání profese znemožňují.
  4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že se v přezkumném řízení zabývala všemi námitkami žalobkyně, byl vypracován nový posudek o invaliditě lékařem IPZS, kterým je vázána, neboť posouzení míry poklesu pracovní schopnosti se jedná o otázku odbornou. Z tohoto posudku vyplývá, že žalobkyně byla shledána invalidní pro invaliditu prvního stupně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, v důsledku čehož poklesla její pracovní schopnost o 35 %. Zdravotní stav žalobkyně tak byl v rámci námitkového řízení posouzen shodně jako v prvním stupni.
  5. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích řádně uplatněných žalobních bodů podle právního a skutkového stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí podle § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
  6. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že k posouzení zdravotního stavu žalované byl dne 22. 10. 2024 vypracován posudek o invaliditě, z něhož vyplývá, že u žalobkyně z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, spočívajícím v nediferencované schizofrenii s post psychotickým defektem kognitivních funkcí a změnami osobnosti a závislostí na psychotropních látkách, poklesla její pracovní schopnost o 35 %, nejde tak již o invaliditu druhého stupně, ale o invaliditu prvního stupně. Jako datum změny byl stanoven 22. 10. 2024. Na základě tohoto posudku žalovaná dne 6. 11. 2024 rozhodla tak, že se žalobkyni od 20. 11. 2024 snižuje výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invaliditu prvního stupně a její invalidní důchod činí 9 970 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky.
  7. V námitkovém řízení byl lékařem IPZS dne 27. 1. 2025 zpracován nový posudek o invaliditě žalobkyně se shodným závěrem, tedy že žalobkyně trpí nediferencovanou schizofrenií s post psychotickým defektem kognitivních funkcí a změnami osobnosti a závislostí na psychotropních látkách, v důsledku čehož je pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav invalidní v prvním stupni, když její pracovní schopnost poklesla o 35 %. Žalovaná na základě tohoto posudku dne 5. 2. 2025 námitky zamítla a rozhodnutí o snížení stupně invalidity potvrdila.
  8. Krajský soud si vyžádal k důkazu posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Hradci Králové (dále jen „PK MPSV v Hradci Králové“) v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). PK MPSV v Hradci Králové v posudku ze dne 5. 8. 2025 dospěla k závěru, že za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti považuje z posudkově medicínského hlediska nediferenciovanou schizofrenii s post psychotickým defektem kognitivních funkcí a změnami osobnosti, dalším zdravotním postižením pak je přes odvykací léčbu přetrvávající závislost na omamných látkách.
  9. PK MPSV v Hradci Králové zařadila rozhodující zdravotní postižení žalobkyně do kapitoly V. (duševní poruchy a poruchy chování), položky 3 písm. c) (středně těžké postižení, značně snížená úroveň sociálního fungování, jediná ataka nebo ojedinělé ataky, po které/kterých přetrvává reziduální symptomatika, výkon některých denních aktivit narušen) přílohy vyhlášky č. 359/2009 o posuzování invalidity a stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně na 45 %, což odůvodnila tím, že se u žalobkyně již nejedná o těžké postižení dle písm. d) citovaného ustanovení vyhlášky, byť s ohledem na psychologické vyšetření se zohledněním post psychotického efektu hodnotí zdravotní postižení v horním pásmu možného procentního rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti (30 – 45 %).
  10. Krajský soud si dále vyžádal k důkazu revizní posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Brně (dále jen PK MPSV v Brně“), která dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 3c přílohy k vyhlášce č. 359/2009, pro které míru poklesu pracovní schopnosti stanovila na 35 % a konstatovala invaliditu prvního stupně. Své závěry odůvodnila tak, že u žalobkyně došlo ke stabilizaci zdravotního stavu z hlediska nediferenciované schizofrenie, avšak trvá výrazný post psychoticky deficit, který může být trvalý. Snížení stupně invalidity proto považuje za důvodné, když přetrvávající poruchy nelze charakterizovat jako těžké postižení.
  11. Podle § 3 správního řádu, nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.
  12. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
  13. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek
  14. Podle kapitoly V položky 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity postižením jsou schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy – středně těžké postižení, značně snížená úroveň sociálního fungování, jediná ataka nebo ojedinělé ataky, po které/kterých přetrvává reziduální symptomatika, výkon některých denních aktivit narušen. Rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti činí 30–45 %. 
  15. Podle kapitoly V položky 3d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity jde o schizofrenii, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy – těžké funkční postižení, častější ataky, mezi atakami přetrvává závažná reziduální symptomatika, výkon některých denních aktivit podstatně narušen. Rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti vyhláška stanovila na 50–60 %.
  16. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu se podává, že správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou-li namítány jiné vady, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý, případně zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena. Posudková komise se tedy musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi a svůj závěr náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zejména zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20, ze dne 15. 5. 2013, č. j. 7 Ads 322/2021 či ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 Ads 158/2012-24).
  17. Shora uvedeným řádně odůvodněným posudkem PK MPSV v Hradci Králové bylo prokázáno, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla nejvýše o 45 %. Závěry citovaného posudku jsou v souladu s posudky vypracovanými v průběhu správního řízení posudkovými lékaři ČSSZ a IPZS, které dospěly ke stejnému závěru. PK MPSV v Hradci Králové se v posudku vypořádala také s námitkami žalobkyně k předcházejícím posudkům, když vycházela mimo jiné z nálezu psychologického vyšetření Mgr. Et Mgr. R. V., na který odkazovala žalobkyně v žalobě. Závěry PK MPSV v Hradci Králové pak shodně s dříve vypracovanými posudky nejsou v rozporu s argumentací žalobkyně, že „sice došlo ke zlepšení projevů schizofrenie, ale léčba značně zhoršila její kognitivní funkce“. Posudek naopak výslovně uvádí jako rozhodující příčinu zdravotního postižení post psychoticky defekt kognitivních funkcí a změny osobnosti vzniklé v souvislosti s nediferencovanou schizofrenií, tato omezení však (v rozporu s názorem žalobkyně) hodnotí jako středně těžké postižení, které má za následek míru poklesu její pracovní schopnosti na 45 %. Mezi další zdravotní postižení pak řadí závislost žalobkyně na psychotropních látkách, tato však dle závěru posudku samostatně další pokles pracovní schopnosti nezpůsobuje.
  18. Závěry tohoto posudku byly potvrzeny taktéž revizním posudkem vypracovaným PK MPSV v Brně, která dospěla ke stejným závěrům ohledně zdravotního stavu žalobkyně, rozhodující příčiny zdravotního postižení a stupně invalidity, odlišně hodnotila pouze celkovou míru poklesu pracovní schopnosti na 35 %, tato hodnota však shodně odpovídá prvnímu stupni invalidity.
  19. Na základě shora uvedených skutečností proto krajský soud konstatuje, že u žalobkyně se v době vydání napadeného rozhodnutí jednalo o invaliditu prvního stupně. Tento závěr byl postupně potvrzen čtyřmi posudky, v řízení před soudem posudkem PK MPSV v Hradci Králové a revizním posudkem PK MPSV v Brně, přičemž všechny shodně dospěly k závěru o totožné příčině dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně i o závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně v době vyhotovení posudků nedosahoval více než 49 % (tedy nepřesáhl první stupeň invalidity). Pochybnosti žalobkyně o správnosti závěrů posudků zpracovaných ČSSZ a IPZS vzhledem k jejich neúplnosti z důvodu absence hodnocení psychologického vyšetření byly vyvráceny posudky PK MPSV, které zdravotní stav žalobkyně hodnotily i s ohledem na závěry tohoto vyšetření a vycházely z něj v posudkovém hodnocení. Vyvráceny byly i pochybnosti žalobkyně o závěrech posudků co do důvodu ztráty pracovní schopnosti, když tato dle posudků obou PK MPSV skutečně spočívá zejména v post psychotickém defektu kognitivních funkcí a změně osobnosti žalobkyně v souvislosti s nediferencovanou schizofrenií, která byla oproti stavu v minulosti stabilizována. V tomto ohledu se závěry posudkových komisí liší od tvrzení žalobkyně pouze v míře, v jaké ztráta kognitivních funkcí má vliv na omezení její pracovní schopnosti. Závěry posudků jsou v tomto směru přesvědčivé a odůvodňují závěr o poklesu pracovní schopnosti „pouze“ v rozsahu nepřevyšujícím 49 %, který odpovídá prvnímu stupni invalidity (§ 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění). Posuzování míry poklesu pracovní schopnosti je přitom otázkou odbornou závisející na odborném lékařském posouzení, soud si úsudek o této otázce sám učinit nemůže (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Ads 23/2018-37).
  20. Krajský soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
  21. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle zásady úspěchu ve věci zakotvené v § 60 odst. 1, 7 s. ř. s., když žalobkyně nebyla v soudním řízení úspěšná a žalovaná jako správní orgán rozhodující ve věci důchodového pojištění nemá právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 2 s. ř. s.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům řízení.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí).

Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Pardubice 25. února 2026

JUDr. Petra Venclová, Ph.D., v. r.

samosoudkyně

 

 

Shodu s prvopisem potvrzuje X.