21 As 233/2025 - 37

 

 

 

 

 

USNESENÍ

 

 

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: CZ IZOLACE s.r.o., se sídlem Blanická 834/140, Ostrava, proti žalované: Digitální a informační agentura, se sídlem Na Vápence 915/14, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2025, č. j. 15 A 68/2025 ‑ 12,

 

 

takto:

 

 

  1. Žádost žalobkyně o prodloužení lhůty k prokázání zastoupení advokátem se zamítá.

 

  1. Kasační stížnost se odmítá.

 

  1. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

 

  1. Žalobkyni se vrací soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

 

 

Odůvodnění:

 

[1]               Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) se podanou kasační stížností domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze (dále „městský soud“) ze dne 30. 9. 2025, č. j. 15 A 68/2025 ‑ 12, kterým byla odmítnuta její žaloba z důvodu, že se žalobkyně domáhala rozhodnutí v téže věci, o níž soud již dříve rozhodl.

[2]               Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval, zda jsou splněny podmínky řízení o kasační stížnosti. Podle § 105 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má‑li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

[3]               Nejvyšší správní soud stěžovatelku usnesením ze dne 11. 11. 2025, č. j. 21 As 233/2025 ‑ 8, vyzval ke splnění poplatkové povinnosti, k doložení právního zastoupení a doplnění kasační stížnosti. Stěžovatelka následně požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro zastupování v řízení o kasační stížnosti. Za účelem posouzení této žádosti Nejvyšší správní soud stěžovatelku přípisem ze dne 9. 12. 2025, č. j. 21 As 233/2025 ‑ 21, vyzval, aby ve lhůtě 2 týdnů od jeho doručení předložila vyplněný formulář potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a aby tam uvedená tvrzení doložila.

[4]               Stěžovatelka majetkové poměry doložila, Nejvyšší správní soud však shledal, že bez ohledu na majetkové poměry stěžovatelky nejsou splněny podmínky pro její osvobození od soudních poplatků, a rovněž ani pro ustanovení zástupce, jelikož kasační stížnost je zjevně neúspěšným návrhem. Stěžovatelka se totiž domáhá soudní ochrany ve věci, o níž soudy již jednou pravomocně rozhodly a meritornímu projednání její žaloby tak bránila překážka res iudicata. Nejvyšší správní soud proto návrhy stěžovatelky usnesením ze dne 20. 2. 2026, č. j. 21 As 233/2025 ‑ 29, zamítl (výroky I. a II.) a zároveň stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů zaplatila soudní poplatek za kasační stížnost a předložila plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo aby prokázala, že její zaměstnanec nebo člen, který za ni jedná nebo ji zastupuje, má vysokoškolské právnické vzdělání, které je vyžadováno pro výkon advokacie (výroky III. a IV.). Toto usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 26. 2. 2026 do její datové schránky. Poslední den lhůty stanovený výroky III. a IV. usnesení č. j. 21 As 233/2025 ‑ 29 připadl na 13. 3. 2026.

[5]               Stěžovatelka ve stanovené lhůtě zaplatila soudní poplatek za kasační stížnost. Nedoložila však právní zastoupení. Dne 13. 3. 2026, tedy v poslední den lhůty stanovené usnesením č. j. 21 As 233/2025 ‑ 29, obdržel Nejvyšší správní soud žádost stěžovatelky o prodloužení patnáctidenní lhůty k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, a to o jeden měsíc. Tuto žádost odůvodnila stěžovatelka tím, že dne 13. 3. 2026 požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta k poskytnutí právní služby ve smyslu § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“). Ke svému podání stěžovatelka přiložila doručenku ke zmíněné žádosti o poskytnutí právní služby.

[6]               Jak již bylo uvedeno, Nejvyšší správní soud v usnesení č. j. 21 As 233/2025 ‑ 29 shledal kasační stížnost stěžovatelky zjevně bezúspěšnou a vysvětlil, že na základě konkrétních okolností věci je tato zjevná bezúspěšnost „zjistitelná okamžitě, nesporně a bez jakýchkoli pochyb“. Z toho plyne, že ať už by stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla jakékoli důvody, nemohla by uspět.

[7]               Nejvyšší správní soud považuje prodloužení lhůty pro doložení zastoupení stěžovatelky advokátem za bezúčelné. Podle § 18c odst. 5 zákona o advokacii totiž Komora žádosti nevyhoví, jestliže jde o zneužití práva nebo jde‑li o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva. I kdyby však byl Českou advokátní komorou stěžovatelce určen advokát, nemůže z jeho strany dojít k jakémukoli ovlivnění řízení o kasační stížnosti, která je zjevně bezúspěšná.

[8]               Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který zaručuje právo na soudní ochranu. V daném případě je však výkon práva stěžovatelkou od počátku zjevně bezúspěšný a výsledek řízení o kasační stížnosti by nemohl být jiný, ani kdyby byla stěžovatelka zastoupena advokátem, neboť v kasační stížnosti není za dané procesní situace žádný prostor pro případnou argumentaci. Nejvyšší správní soud proto její žádost o prodloužení lhůty k doložení zastoupení v součinnosti s Českou advokátní komorou zamítl (výrok I.).

[9]               Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud návrh odmítne, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou‑li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.

[10]            Jelikož stěžovatelka ve stanovené lhůtě nepředložila plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti ani neprokázala, že její zaměstnanec nebo člen, který za ni jedná nebo ji zastupuje, má vysokoškolské právnické vzdělání potřebné k výkonu advokacie, neodstranila ani na výzvu soudu nedostatek podmínky řízení o kasační stížnosti upravené v § 105 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost dle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl (výrok II.).

[11]            O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě § 60 odst. 3, věty první s. ř. s., ve spojení s § 120 téhož zákona, dle něhož platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla‑li kasační stížnost odmítnuta (výrok III.).

[12]            Jelikož byla kasační stížnost odmítnuta před prvním jednáním, Nejvyšší správní soud vrátil stěžovatelce jí zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč (§ 10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Ten jí bude v souladu s § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplacen z účtu soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok IV.).

 

 

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

 

 

V Brně dne 25. března 2026

 

 

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu