USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci žalobce: A. V. T., zast. JUDr. Leošem Brantálem, LL.M., advokátem se sídlem 28. října 1727/108, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) T. V. A. L., II) T. S. T., a III) T. T. T. T., všichni zast. Mgr. Terezou Zahutovou, advokátkou se sídlem 28. října 1727/108, Ostrava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2025, č. j. OAM‑13319‑25/ZR‑2024, v řízení o kasačních stížnostech žalobce a osoby zúčastněné na řízení I) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2026, č. j. 33 A 12/2025 ‑ 156,

takto:

I.                    Kasační stížnosti žalobce a osoby zúčastněné na řízení I) se odmítají pro nepřijatelnost.

II.                 Žalobce a osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III.              Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1]               Žalovaný podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“), zrušil platnost žalobcova povolení k trvalému pobytu a zároveň mu podle § 77 odst. 3 téhož zákona stanovil lhůtu k vycestování z území v délce 30 dnů od právní moci rozhodnutí, případně do 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

[2]               Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil u Krajského soudu v Brně, který jeho žalobu rozsudkem ze dne 15. 7. 2025, č. j. 33 A 12/2025 ‑ 106, zamítl. Tento rozsudek zrušil Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudkem ze dne 11. 9. 2025, č. j. 2 Azs 174/2025 ‑ 56, neboť krajský soud opomněl vyrozumět o probíhajícím řízení osoby zúčastněné na řízení (žalobcovu manželku a děti). Krajský soud poté ve věci opětovně rozhodl a žalobu znovu zamítl rozsudkem označeným v záhlaví.

[3]               Proti rozsudku krajského soudu podali kasační stížnosti žalobce (dále „stěžovatel“) a osoba zúčastněná na řízení I) (žalobcova manželka; dále „stěžovatelka“). Stěžovatel namítá, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť není zřejmé, jakým způsobem se krajský soud vypořádal s tvrzeními rodiny o dopadech rozhodnutí žalovaného. Možnost vyjádření daná jeho rodinným příslušníkům byla pouze formální a krajský soud se s jejich tvrzeními vypořádal obecně a paušálně. Krajský soud nesprávně posoudil přiměřenost dopadu rozhodnutí žalovaného do soukromého a rodinného života. Krajský soud přeceňuje zletilost a samostatnost stěžovatelových dětí, možnost dálkové komunikace a možnost opětovného získání pobytového oprávnění. Oproti tomu pomíjí ekonomické, psychické a sociální dopady rozhodnutí do života rodiny, které bagatelizuje jako pouhý „komfort“.

[4]               Stěžovatelka v obdobně koncipované kasační stížnosti namítla, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, jelikož neobsahuje dostatečně konkrétní vypořádání jejích tvrzení ohledně dopadů rozhodnutí žalovaného a jeho odůvodnění je reduktivní a obecné. Stěžovatelka dále namítla, že krajský soud ji sice do řízení po zásahu NSS přibral, ovšem fakticky nebyl naplněn smysl její účasti v řízení a její tvrzení krajský soud bagatelizoval. Podle stěžovatelky krajský soud nesprávně a nedostatečně posoudil proporcionalitu rozhodnutí žalovaného. Krajský soud bagatelizuje stabilitu rodinného zázemí, ekonomické dopady napadeného rozhodnutí a obtížnost obnovení rodinného soužití jako „komfort“. Také pomíjí negativní dopad ukončení stěžovatelova trvalého pobytu do rodinného podnikání a faktické možnosti rodinného soužití a jeho psychosociální důsledky.

[5]               Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu. Kasační stížnost stěžovatele je podle něj nepřijatelná. Pouhý nesouhlas se závěry žalovaného a krajského soudu nezakládá nesprávnost jejich závěrů. Stěžovatel zarážejícím způsobem bagatelizuje svou trestnou činnost, kterou je třeba považovat za naprosto zavrženíhodnou a netolerovatelnou. Žalovaný připomněl, že se jednalo o sexuální trestné činy spáchané na čtyřech poškozených ve věku 10 až 16 let. Žalovaný i krajský soud se řádně vypořádali s přiměřeností zrušení trvalého pobytu i všemi námitkami stěžovatele.

[6]               Osoby zúčastněné na řízení II) a III), tedy stěžovatelův syn a dcera, se k věci nevyjádřili.

[7]               Kasační stížnosti jsou přípustné a projednatelné. Přestože jde v nynější věci již o druhou stěžovatelovu kasační stížnost, není nepřípustná podle § 104 odst. 3 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“). Ve svém předchozím rozsudku se NSS totiž zabýval pouze procesním pochybením krajského soudu a nevěnoval se meritu věci (usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009 ‑ 165, č. 2365/2011 Sb. NSS, bod 24).

[8]               Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.), se kasační soud zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není‑li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006‑39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021‑28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).

[9]               Kasační stížnosti jsou nepřijatelné.

[10]            NSS se nejprve zabýval tím, zda napadený rozsudek splňuje judikaturní požadavky na přezkoumatelnost soudního rozhodnutí. Krajský soud připomněl východiska posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle zákona o pobytu cizinců (body 30‑33 napadeného rozsudku) a zdůvodnil, proč se podle něj žalovaný řádně proporcionalitou svého rozhodnutí zabýval (bod 33). Krajský soud dále přesvědčivě vyložil, proč přes nezanedbatelný zásah do práv stěžovatele a jeho rodinných příslušníků považuje zrušení jeho trvalého pobytu za přiměřené (body 34 a 35).  Velmi podrobně se věnoval hodnocení stěžovatelovy trestné činnosti (body 36‑40) i stěžovatelovými rodinnými poměry (body 41‑47). Hodnotil životní situaci stěžovatelových dětí (body 42 a 43) i jeho manželky (bod 44). Vypořádal také odkazy stěžovatele na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (bod 46) i kasačního soudu (bod 54) a reagoval na námitky týkající se novelizace trestního zákoníku (body 48 až 51), zásady ne bis in idem (bod 52) a předčasného zahájení správního řízení (bod 55). Krajský soud při odůvodnění napadeného rozsudku nevybočil z požadavků kladených judikaturou kasačního soudu na odůvodnění soudního rozhodnutí (rozsudek ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 ‑ 44, č. 689/2005 Sb. NSS, a usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016 ‑ 123, č. 3668/2018 Sb. NSS).

[11]            Jádrem kasační argumentace stěžovatele i stěžovatelky je tvrzení, že účast stěžovatelových rodinných příslušníků v řízení krajský soud pojal pouze formálně, a především námitka, že posouzení přiměřenosti zrušení stěžovatelova povolení k trvalému pobytu je věcně nesprávné.

[12]            Pokud jde o zapojení osob zúčastněných na řízení a reakci krajského soudu na jejich tvrzení, NSS vedle již výše uvedených skutečností poukazuje zejména na srovnání předchozího rozsudku krajského soudu, který byl vydán bez účasti stěžovatelovy manželky a dětí, a jeho nynějšího rozsudku. Vyjádření stěžovatelových rodinných příslušníků jsou reflektována nejen v narativní části napadeného rozsudku (body 16‑18), ale především i ve vlastním hodnocení stěžovatelovy rodinné situace. Oproti relativně stručnému posouzení v předchozím rozsudku (bod 35 rozsudku č. j. 33 A 12/2025 ‑ 106) reaguje krajský soud v nyní přezkoumávaném rozsudku na stěžovatelovu rodinnou situaci a tvrzení osob zúčastněných na řízení o poznání detailněji a konkrétně se s jednotlivými skutečnostmi vypořádává (body 41‑47).

[13]            Naznačují‑li tedy stěžovatelé, že by snad krajský soud osoby zúčastněné na řízení uvedl takříkajíc „jen do záhlaví“, nemá takový závěr oporu v obsahu napadeného rozsudku. Postup krajského soudu lze tedy považovat za souladný s ustálenou judikaturou týkající se procesních práv osob zúčastněné na řízení (již citované usnesení rozšířeného senátu č. j. 2 As 196/2016 ‑ 123, body 20‑26, nebo rozsudky NSS ze dne 18. 2. 2022, č. j. 5 Azs 308/2020 ‑ 76, bod 15, ze dne 8. 10. 2021, č. j. 5 Azs 314/2020 ‑ 52, bod 45, či ze dne 18. 7. 2024, č. j. 8 Azs 83/2024 ‑ 39, bod 22).

[14]            Pokud jde o přiměřenost dopadu napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele, považuje NSS posouzení této žalobní námitky ze strany krajského soudu v bodech 36‑45 napadeného rozsudku za souladné s ustálenou judikaturou kasačního soudu. Vedle rozhodnutí citovaných krajským soudem v bodě 35 napadeného rozsudku lze dále odkázat např. na rozsudky ze dne 20. 12. 2022, č. j. 4 Azs 269/2022 ‑ 25, ze dne 27. 2. 2020, č. j. 1 Azs 450/2019 ‑ 31, ze dne 31. 1. 2023, č. j. 2 Azs 287/2022 ‑ 34, ze dne 18. 5. 2022, č. j. 5 Azs 124/2021 ‑ 35, ze dne 21. 10. 2022, č. j. 5 Azs 219/2022 ‑ 37, ze dne 12. 5. 2023, č. j. 10 Azs 34/2023 ‑ 43, či na usnesení ze dne 21. 11. 2024, č. j. 8 Azs 213/2024 ‑ 54.

[15]            NSS uzavírá, že z napadeného rozsudku je patrné, že krajský soud vycházel z relevantní judikatury a jeho závěry jsou s ní v souladu. Řádně vypořádal všechny žalobní body i vyjádření osob zúčastněných na řízení a nedopustil se pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelů.

[16]            NSS proto odmítl kasační stížnosti obou stěžovatelů jako nepřijatelné (§ 104a odst. 1 s. ř. s).

[17]            O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020‑33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Neúspěšní stěžovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné činnosti. Osobám zúčastněným na řízení II) a III) soud v řízení neuložil žádnou povinnost, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 5 věta druhá s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. března 2026

Sylva Šiškeová

předsedkyně senátu