7 As 211/2025 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: Bc. M. H., zastoupený JUDr. Anitou Pešulovou, advokátkou se sídlem Rumunská 1798/1, Praha 2, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2025, č. j. 14 A 53/2024‑70,
takto:
Odůvodnění:
[1] Žalobou napadenými rozhodnutími ze dne 30. 9. 2024, č. j. 10.01‑000406/24‑0003 a č. j. 10.01‑000408/24‑0003, rozhodla žalovaná tak, že žalobci (dále jen „stěžovatel“) neurčila advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Stěžovatel proti těmto rozhodnutím podal správní žaloby, které městský soud z důvodu podobnosti rozhodnutí i proti nim směřujících žalob spojil ke společnému projednání a následně je výše označeným rozsudkem zamítl.
[2] Tento rozsudek napadl stěžovatel kasační stížností, se kterou spojil návrh na plné osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Nejvyšší správní soud ze soudního spisu ověřil, že již městský soud v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované usneseními ze dne 18. 12. 2024, č. j. 14 A 54/2024‑27 a č. j. 14 A 53/2024‑30, osvobodil stěžovatele od soudních poplatků v rozsahu 90 %. Toto osvobození se podle § 36 odst. 3 s. ř. s. vztahuje i na řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud následně plné osvobození od soudních poplatků usnesením ze dne 11. 2. 2026, č. j. 7 As 211/2025‑27, stěžovateli nepřiznal a vyzval jej k zaplacení 10 % soudního poplatku, tedy 500 Kč, zároveň stěžovateli ustanovil zástupkyni JUDr. Anitu Pešulovou, advokátku.
[3] Dne 11. 2. 2026 podal stěžovatel prostřednictvím e‑mailu novou žádost, v níž znovu žádal o plné osvobození od soudních poplatků, a to z důvodu podstatné změny a zhoršení jeho majetkových poměrů. Následně tuto žádost doplnil přípisem ze dne 19. 2. 2026.
[4] Stěžovatel v nové žádosti o plné osvobození od soudních poplatků uvedl, že došlo k podstatné změně a zhoršení jeho majetkových poměrů. Kromě přiloženého prohlášení věřitelky týkajícího se stěžovatelových dluhů vůči ní, které jsou zde vyšší než v původní žádosti, a rozhodnutí Okresního soudu Praha‑východ o zastavení splátkového kalendáře, stěžovatel v nové žádosti v zásadě pouze zopakoval a zkonkretizoval svá tvrzení o příjmech a výdajích, které již dříve uvedl v potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech fyzické osoby předloženém spolu s kasační stížností.
[5] Nejvyšší správní soud připomíná, že jsou‑li ve stejném řízení podány opakovaně žádosti o osvobození od soudních poplatků nebo návrh na ustanovení zástupce, soudy jsou o nich povinny rozhodnout pouze v případě, že obsahují nové, dříve neuplatněné skutečnosti, které svědčí např. o změně poměrů účastníka řízení (např. rozsudky NSS ze dne 12. 5. 2008, č. j. 3 Ads 43/2007‑150, ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008‑65, ze dne 22. 1. 2015, č. j. 8 Afs 201/2014‑13, ze dne 16. 12. 2015, č. j. 8 As 145/2015‑12, ze dne 12. 10. 2016, č. j. 1 As 256/2016‑13, ze dne 16. 5. 2018, č. j. 6 As 92/2018‑17, nebo ze dne 9. 12. 2019, č. j. 6 As 201/2019‑39; rovněž nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, bod 17).
[6] Nejvyšší správní soud v tomto případě nezjistil žádné nové skutečnosti, které by svědčily o relevantní změně poměrů stěžovatele, a mohly tak vést k odlišnému posouzení jeho žádosti. Nejvyšší správní soud v reakci na obsah stěžovatelovy opakované žádosti současně dodává, že v usnesení ze dne 11. 2. 2026, č. j. 7 As 211/2025‑27, nevycházel z předpokladu, že by stěžovatel hospodařil s přebytky nebo že by jeho majetkové poměry byly příznivé. Nejvyšší správní soud v daném usnesení vycházel z toho, že majetkové poměry stěžovatele se od doby, kdy je posuzoval městský soud, podstatně nezměnily. Zároveň přihlédl k povaze sporu, ve kterém stěžovatel usiluje o bezplatné právní služby. Lze dodat, že stěžovatel jen před Nejvyšším správním soudem vystupuje v desítkách řízení, ve kterých je žalovanou stranou právě Česká advokátní komora a v nichž jde o určování advokáta pro poskytování různých právních služeb (rozsudek NSS ze dne 12. 2. 2026, č. j. 1 As 206/2025‑18, bod 19). Jeho procesní aktivita tak z velké části spočívá v „souzení pro souzení“, ve kterém se spory postupně „zacyklují“. Osvobození od soudních poplatků nemá být institutem, který by umožňoval (byť i nemajetným osobám) vést bezplatně jakékoli spory. I z těchto důvodů Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 11. 2. 2026, č. j. 7 As 211/2025‑27, uzavřel, že není žádoucí, aby se stěžovatel na úhradě soudních poplatků vůbec nepodílel. Skutečnosti, které stěžovatel v nové žádosti o plné osvobození od soudních poplatků uvedl, nemohou mít žádný vliv na tento závěr. Proto již Nejvyšší správní soud o druhé žádosti o plné osvobození od soudních poplatků nerozhodoval.
[7] Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl‑li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
[8] Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval ke splnění poplatkové povinnosti usnesením ze dne 11. 2. 2026, č. j. 7 As 211/2025‑27. Ke splnění této povinností mu stanovil lhůtu 15 dnů od doručení usnesení a poučil ho o následcích nezaplacení poplatku ve stanovené lhůtě. Uvedené usnesení bylo zástupkyni stěžovatele doručeno 11. 2. 2026, stěžovateli dne 19. 2. 2026 (doručenky na č. l. 29 soudního spisu).
[9] Podle § 40 odst. 1 věty první s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek.
[10] Vzhledem k tomu, že dnem, který určil počátek běhu lhůty pro zaplacení soudního poplatku, byl čtvrtek 19. 2. 2026, byl posledním dnem lhůty pro zaplacení soudního poplatku pátek 6. 3. 2026.
[11] Jelikož stěžovatel soudní poplatek v určené lhůtě nezaplatil, Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. o zastavení řízení o kasační stížnosti.
[12] Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo‑li řízení zastaveno.
[13] Ustanovené zástupkyni stěžovatele, JUDr. Anitě Pešulové, Nejvyšší správní soud nepřiznal odměnu za zastupování v řízení o kasační stížnosti, jelikož ze soudního spisu nevyplývá, že by ve věci učinila jakýkoli úkon právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. března 2026
David Hipšr
předseda senátu