č. j. 61 A 27/2025- 28
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci
žalobce: info 106, z.s., IČO 23179023
sídlem Kurzova 2222/16, 155 00 Praha 5
proti
žalovanému: městys Frymburk
sídlem Frymburk 78, 382 79 Frymburk
o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve věci žalobcovy žádosti o poskytnutí informací ze dne 1. 10. 2025, čj. S-1377 2025, v řízení vedeném u žalovaného pod sp. zn. UMF-6012/2025,
takto:
Odůvodnění:
1. Žalobce podal dne 1. 10. 2025 k žalovanému žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Požadoval informace ve vztahu ke zveřejňování informací na úřední desce prostřednictvím systému GCM – Galileo Content Manager, a to
„1) Kompletní seznam (databázi) zveřejněných dokumentů od doby, kdy povinný subjekt tento systém užívá, a to ve strojově čitelném formátu XLS nebo CSV. Jsme schopni zpracovat i jiné databázové formáty, pokud by to zjednodušilo zpracování žádosti povinnému subjektu.
Tyto informace žádáme včetně kompletních sloupců, které databáze GCM v sekci ‚Radnice – Úřední deska‘ obsahuje.
2) Kompletní seznam (databázi) odkazů mezi seznamem zveřejněných dokumentů a přílohami, tedy klíč, který umožní přiřadit zveřejněnou informaci a přiložené dokumenty, a to ve strojově čitelném formátu XLS nebo CSV. Jsme schopni zpracovat i jiné databázové formáty, pokud by to zjednodušilo zpracování žádosti povinnému subjektu. Informace může být součástí i databáze dle bodu 1.
3) Elektronickou kopii všech zveřejněných dokumentů na úřední desce v tomto systému.“
2. Na tuto žádost žalovaný reagoval oznámením o výši úhrady za poskytnutí informace ze dne 9. 10. 2025 ve výši 1 208 Kč. Svůj postup odůvodnil náročností vyhledávání a zpracování každé vygenerované položky.
3. Po úhradě této částky žalovaný dne 15. 10. 2025 zaslal žalobci požadované informace ve formátu PDF prostřednictvím pěti datových zpráv (ve správním spisu jsou tyto soubory založené na pěti DVD).
4. Ve správním spisu je dále založena žalobcova stížnost proti výši požadované úhrady ze dne 20. 10. 2025 (zn. Sp-1377 A-1936 T-13 Sb-7 20-10-2025), v níž závěrem namítl, že žalovaný informace v požadovaném formátu žalobci neposkytl. Právě na tuto stížnost žalovaný reagoval ve svém stanovisku v předkládací zprávě Krajskému úřadu Jihočeského kraje.
5. Krajský úřad následně rozhodnutím ze dne 31. 10. 2025, sp. zn. OPZU 120758/2025/kahr1 SO, čj. KUJCK 121307/2025, potvrdil postup žalovaného jak v souvislosti se stanovením výše úhrady, tak i s poskytnutím informace v jiném formátu, než žalobce požadoval. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský úřad mimo jiné uvedl, že „[z] předloženého spisu vyplývá, že systém GCM, který povinný subjekt používá, umožňuje export dokumentů pouze ve formátu PDF. Vytvoření výstupu ve formátu XLS nebo CSV by vyžadovalo ruční převod a zásah do datového úložiště systému, včetně přepisování všech metadat z PDF dokumentů a vytvoření nové datové struktury mimo systém GCM, s odhadovanou časovou náročností řádově desítek hodin. Takový postup přesahuje rámec povinnosti stanovené § 4a odst. 3 InfZ a představoval by pro povinný subjekt nepřiměřenou zátěž.“
6. Následně spis obsahuje žalobu spolu s přílohami, které žalovanému zaslal v rámci nynějšího řízení krajský soud. Teprve mezi těmito přílohami lze nalézt druhou žalobcovu stížnost ze dne 20. 10. 2025 (zn. Sp-1377 A-1934 T-4 Sb-7 20-10-2025), v níž žalobce namítl, že 1) požadoval kompletní seznam (databázi) zveřejněných dokumentů od doby, kdy povinný subjekt užívá shora uvedený systém ve strojově čitelném formátu XLS nebo CSV (nežádal tedy „nějaký generovaný opis ve formátu PDF“, který strojově čitelný není), 2) každý databázový systém musí obsahovat odkazy na připojené přílohy, které žalovaný taktéž neposkytl, 3) žalovaný záměrně pospojoval poskytnuté dokumenty do jednoho souboru, čímž opět zamezil možnosti data strojově zpracovat (pokud by žalovaný řádně poskytl i odkazy na přílohy dle předchozího bodu, byly by tyto odkazy neplatné).
7. Ke správnímu spisu je připojen též spis ve věci jiné žalobcovy žádosti o informace ze dne 1. 10. 2025 o poskytnutí manuálu k obsluze webového redakčního systému GCM – Galileo Content Manager. Na tuto žádost žalovaný nereagoval, a proto žalobce podal proti postupu žalovaného stížnost. Krajský úřad rozhodnutím ze dne 31. 10. 2025, sp. zn. OPZU 121270/2025/kahr1 SO, čj. KUJCK 122264/2025, následně uložil žalovanému, aby žádost o poskytnutí této informace ve stanovené lhůtě vyřídil. Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 11. 2025, sp. zn. UMF-6013/2025, čj. UMF-6663/2025, tuto žádost odmítl s tím, že požadovaná informace neexistuje.
8. Žalobce dne 5. 11. 2025 podal ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu.
9. Žalobce shrnul dosavadní průběh řízení a uvedl, že krajský úřad se v rozhodnutí čj. KUJCK 121307/2025 nezabýval body 2) a 3) žalobcovy stížnosti. Žalovaný ke dni podání žaloby požadované informace stále neposkytl.
10. Podle § 4b zákona o svobodném přístupu k informacím mají být informace poskytovány v otevřeném a strojově čitelném formátu, pokud o to žadatel požádá. Poskytnuté soubory PDF tento požadavek zjevně nesplňují.
11. Žalobce navrhl, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost žádost žalobce o poskytnutí informací vyřídit, a to nejpozději do 15 dnů od právní moci rozsudku.
12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že od roku 2022 je opakovaně zahlcován žádostmi o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím ze strany fyzické osoby T. V. a dvou spolků (mezi nimi i žalobce), jejichž je statutárním orgánem. Jen v roce 2025 obdržel 146 žádostí a celkově poskytl přibližně 39 000 stran dokumentů, což považuje za zneužívání práva na informace.
13. Žalovaný dále shrnul, že
dne 1. 10. 2025 obdržel žádost o informace,
dne 9. 10. 2025 oznámil výši úhrady (1 208 Kč),
dne 10. 10. 2025 žalobce tuto částku uhradil,
dne 15. 10. 2025 žalovaný poskytl požadovanou informaci,
dne 20. 10. 2025 žalobce podal dvě stížnosti (na postup při vyřizování žádosti a na výši úhrady),
dne 24. 10. 2025 žalovaný postoupil obě stížnosti krajskému úřadu,
dne 31. 10. 2025 o nich krajský úřad rozhodl a postup žalovaného potvrdil.
14. Dále žalovaný popisuje vyřizování žádosti týkající se manuálu k systému GCM – Galileo Content Manager. V této věci krajský úřad dne 31. 10. 2025 přikázal žádost vyřídit, a proto žalovaný dne 3. 11. 2025 vydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti, proti němuž lze podat odvolání. Řízení tedy dosud pokračuje.
15. Žalovaný uzavírá, že požadovanou informaci žalobci poskytl a jeho postup potvrdil krajský úřad jako správný.
16. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.
17. Krajský soud před meritorním posouzením věci zkoumal, zda žalobce bezvýsledně vyčerpal příslušné procesní prostředky na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, a zda je tedy žaloba přípustná. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak je.
18. Žalobce podal dne 20. 10. 2025 proti postupu žalovaného dvě stížnosti dle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím. První z nich směřovala primárně proti stanovení výše požadované úhrady (stručně zmiňuje též neposkytnutí informací v požadovaném formátu) a druhá se týkala postupu žalovaného (neposkytnutí kompletní databáze informací v požadovaném formátu, chybějící odkazy na připojené přílohy, sloučení poskytnutých dokumentů do jednoho souboru znemožňující strojové zpracování).
19. Z předkládací zprávy žalovaného ze dne 21. 10. 2025 je patrno, že žalovaný reagoval pouze na stížnost proti stanovení výše požadované úhrady, kterou v rámci svého stanoviska doslovně citoval. Právě o této stížnosti následně rozhodoval krajský úřad rozhodnutím čj. KUJCK 121307/2025. Jelikož tato stížnost obsahovala též stručně formulovanou námitku neposkytnutí informací v požadovaném formátu, krajský úřad se vyjádřil i k této otázce.
20. Tvrzení žalovaného obsažené ve vyjádření k žalobě, dle něhož žalovaný postoupil krajskému úřadu obě stížnosti, postrádá oporu ve správním spisu. Druhá z uvedených stížností se ve spisu objevuje pouze mezi přílohami žaloby, které žalovanému zaslal krajský soud. Zároveň však žalovaný ve vyjádření k žalobě výslovně podání obou stížností ve shodě s žalobcem připouští, což činí tuto skutečnost nespornou. To, že žalovaný ani krajský úřad na druhou stížnost nereagovali, není z pohledu přípustnosti žaloby na závadu. Naopak je zřejmé, že žalobce vyčerpal prostředek ochrany proti nečinnosti bezvýsledně.
21. Lze proto uzavřít, že žalobce vyčerpal zákonem předpokládaný prostředek ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterým je v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím stížnost dle § 16a tohoto zákona (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2018, čj. 5 As 18/2017-40, č. 3847/2019 Sb. NSS, bod 46). Podání stížnosti přitom zcela zjevně nebylo coby prostředek ochrany proti nečinnosti účinné.
22. Krajský soud přezkoumal důvodnost žaloby v mezích uplatněných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.
23. Žaloba je důvodná.
24. Dle § 79 odst. 1 s. ř. s. platí, že „[t]en, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.“
25. Krajský soud se zabýval tím, zda žalovaný o žalobcově žádosti o poskytnutí informací rozhodl zákonem předvídaným způsobem. Dle § 14 odst. 5 písm. d) zákona o svobodném přístupu k informacím povinný subjekt podanou žádost posoudí a nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění. Ustanovení § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím pak stanoví, že pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti, s výjimkou případů, kdy se žádost odloží [blíže viz § 14 odst. 5 písm. a) in fine zákona o svobodném přístupu k informacím, § 14 odst. 5 písm. c) a § 17 odst. 5 téhož zákona].
26. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu se ve shora odkazovaném rozsudku čj. 5 As 18/2017-40, podrobně zabýval povahou potvrzení postupu povinného subjektu při vyřizování stížnosti dle § 16a odst. 6 písm. a) ve spojení se stížností dle § 16a odst. 1 písm. b) a c) zákona o svobodném přístupu k informacím. V bodě 57 přitom dospěl k závěru, že „[j]ednotlivec se tak stížností dle § 16a odst. 1 písm. b) či c) informačního zákona může domáhat vyřízení celého obsahu žádosti o informace. Bezvýsledným vyčerpáním prostředků ochrany proti nečinnosti (nedojde k rozhodnutí ve věci samé – odmítnutí či odložení žádosti, případně její části, či poskytnutí informace – tedy vyřízení celého obsahu žádosti) budou splněny podmínky pro podání žaloby dle § 79 s. ř. s. Žalobce se v řízení před soudem může domáhat vydání rozhodnutí ve věci (obdobně jako v řízení před správním orgánem). Shledá-li soud žalobu důvodnou, nařídí povinnému subjektu, aby o žádosti rozhodl. Řízení před soudem bude probíhat v přednostním režimu dle § 56 odst. 3 s. ř. s. Vůči případnému negativnímu rozhodnutí o žádosti (rozhodnutí o odmítnutí žádosti) lze následně brojit odvoláním dle § 16 informačního zákona a následně i žalobou dle § 65 s. ř. s. Soud pak může v navazujícím řízení využít § 16 odst. 4 (v nyní účinném znění § 16 odst. 6 zákona o svobodném přístupu
k informacím – pozn. krajského soudu) informačního zákona a přikázat informaci poskytnout (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 10. 2018, č. j. 7 As 192/2017 - 35, ve věci procesního ping-pongu).“
27. Žalobce v žádosti ze dne 1. 10. 2025 požadoval po žalovaném tři sady informací: 1) databázi dokumentů zveřejněných na úřední desce, 2) databázi odkazů, které databáze obsahuje, a 3) elektronickou kopii všech zveřejněných dokumentů na úřední desce v systému GCM – Galileo Content Manager. Informace pod body 1) a 2) žalobce požadoval ve formátu XLS nebo CSV, popřípadě jiném databázovém formátu.
28. Z obsahu spisu je patrno, že žalovaný vyhověl pouze prvnímu a třetímu z uvedených požadavků. Poskytnuté soubory jsou uložené na DVD založených ve spisu.
29. Mezi těmito soubory je mimo jiné soubor ve formátu PDF nadepsaný jako „Úřední deska – Protokol úřední desky na webových stránkách“ obsahující přehled dokumentů zveřejněných na úřední desce od 15. 1. 2021. Tento soubor svým obsahem odpovídá požadavku pod bodem 1).
30. Krajský soud přitom neshledal, že by tento soubor nenaplňoval požadavek možnosti strojového zpracování a otevřeného formátu. Ostatně žalobce svou argumentaci v tomto ohledu nijak blíže nekonkretizoval.
31. Dle § 3a odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím platí, že „[s]trojově čitelným formátem se pro účely tohoto zákona rozumí formát datového souboru s takovou strukturou, která umožňuje programovému vybavení snadno nalézt, rozpoznat a získat z tohoto datového souboru konkrétní informace, včetně jednotlivých údajů a jejich vnitřní struktury.“
32. Dle § 3a odst. 2 téhož zákona dále platí, že „[o]tevřeným formátem se pro účely tohoto zákona rozumí formát datového souboru, který není závislý na konkrétním technickém a programovém vybavení a je zpřístupněn veřejnosti bez jakéhokoli omezení, které by znemožňovalo využití informací obsažených v datovém souboru.“
33. Podle § 4a odst. 1 věty druhé téhož zákona „[p]ovinný subjekt není povinen měnit formát nebo jazyk informace ani vytvářet k informaci metadata, pokud by taková změna nebo vytvoření metadat byly pro povinný subjekt nepřiměřenou zátěží; v tomto případě vyhoví povinný subjekt žádosti tím, že poskytne informaci ve formátu nebo jazyce, ve kterých byla vytvořena.“
34. Z dikce § 3a odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím neplyne, že by strojově čitelným formátem musel být pouze formát s přímou datovou strukturou typu XML či CSV. Postačí, pokud soubor umožní programovému vybavení s poskytnutými daty shora uvedeným způsobem pracovat. Tuto podmínku splňuje i taková podoba PDF, která obsahuje textovou vrstvu, popřípadě i tabulkovou strukturu, což je případ i nyní poskytnutého dokumentu.
35. V dnešní době je přitom obecně známou skutečností, že moderní a běžně dostupné modely umělé inteligence jsou schopné zpracovat celou škálu různých formátů. Vedle obsahové analýzy umožňují při zadání správného příkazu (promptu) i vytváření databází. To se týká i formátu PDF, ať již obsahuje přímo strojově čitelný text nebo i pouhý sken nebo fotografie listin, které nejprve na strojově čitelný text převádí (byť v případě obrázků může být zpracování obtížnější). Vždy samozřejmě záleží na konkrétní podobě a obsahu poskytnutého souboru.
36. Krajský soud proto neshledal žádný důvod, pro který by nebylo možné s poskytnutým přehledem zveřejněných listin přímo pracovat, a to eventuálně i s využitím modelů umělé inteligence. Skutečnost, že PDF není obvyklý databázový formát, tak není v této souvislosti na závadu.
37. Práce se soubory ve formátu PDF pak ani není navázána na konkrétní technické a programové vybavení. Tyto soubory lze zobrazit a pracovat s nimi v řadě veřejně dostupných softwarových nástrojů, případně i moderních modelů umělé inteligence.
38. Žalobce v rámci své argumentace pouze kuse poznamenal, že „data z databáze GCM lze jednoduše zkopírovat“. Není však zřejmé, z čeho toto své tvrzení dovozuje. Z ničeho neplyne, zda systém GCM – Galileo Content Manager skutečně umožňuje i jiný snadný (a pro žalobce zároveň vhodnější) způsob exportu dat, a tedy zda by bylo možné po žalovaném takovýto způsob exportu dat spravedlivě požadovat, aniž by to pro něj představovalo nepřiměřenou zátěž.
39. Zbylé soubory obsahující zveřejněné listiny jsou podřaditelné pod bod 3) žalobcovy žádosti o informace. Žalobce netvrdí, že by snad poskytnuté soubory byly nekompletní.
40. Žalovaný však nikterak nereagoval na bod 2) žádosti, kde žalobce požadoval seznam (databázi) odkazů mezi seznamem zveřejněných dokumentů a přílohami. Žalovaný tuto informaci žalobci dle obsahu spisu neposkytl a ani o žádosti v této části jinak nerozhodl. Nevyčerpal tudíž předmět žádosti a zůstává v tomto ohledu nadále nečinný.
41. Soud s ohledem na shora uvedené shledal žalobu důvodnou, a proto žalovanému podle § 81 odst. 2 s. ř. s. uložil povinnost o žádosti žalobce rozhodnout, k čemuž mu stanovil lhůtu 15 dnů, kterou s ohledem na okolnosti této věci považuje za přiměřenou.
42. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
43. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
44. Žalovaný, který neměl v řízení úspěch, nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
České Budějovice 27. ledna 2026
JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z.