[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci

žalobce: Ing. T. H., nar. X,

bytem X

právně zastoupen Mgr. Janem Vančurou, advokátem

sídlem Štěpánská 59, 110 00 Praha 1

proti

žalované:  Vysoká škola ekonomická v Praze, IČ: 613 84 399

  sídlem nám. W. Churchilla 1938/4, 130 67 Praha 3 – Žižkov

o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného

takto:

1. Žalovaná je povinna rozhodnout o žádosti žalobce o poskytnutí informací ze dne 9. 10. 2024 podané podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a to do 15 dnů od doručení rozsudku.
2. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši  20 405 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce, Mgr. Jana Vančury, advokáta.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhá uložení povinnosti žalované rozhodnout o jeho žádosti o informaci ze dne 9. 10. 2024  (dále jen „žádost“) podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“) s tím, že úhrada nákladů za poskytnutí informací byla již stanovena nadřízeným orgánem ve výši 0 Kč.

II.  Žalobní body

2. V návaznosti na žádost zaslala žalovaná dne 22. 10. 2024 žalobci oznámení o výši úhrady za poskytnutí požadovaných informací (dále jen „oznámení“). V oznámení byla stanovena výše požadované úhrady za poskytnutí informací na částku 216 050 Kč, a současně byl žalobce vyzván k její úhradě.
3. O stížnosti žalobce dle ustanovení § 16a odst. 1 písm. d) InfZ (dále jen „stížnost“)  rozhodl Úřad pro ochranu osobních údajů (dále též „ÚOOÚ“) dne 14. 3. 2025 rozhodnutím, ve kterém snížil výši úhrady nákladů za poskytnutí informací, stanovenou oznámením dle ustanovení § 16a odst. 7 písm. b) InfZ, z částky 216 050 Kč na částku 0 Kč (dále jen „rozhodnutí o stížnosti“).
4. Přestože byla žalovaná povinna rozhodnout o žádosti dle InfZ, a přestože výše požadované úhrady stanovené v oznámení byla nadřízeným správním orgánem určena na 0 Kč, požadované informace žalobci dosud neposkytla, o žádosti jinak nerozhodla, ani žalobce nijak neinformovala o dalším postupu.
5. Z důvodů přetrvávající nečinnosti podal žalobce dne 14. 5. 2025 podnět k uplatnění opatření proti nečinnosti správního orgánu dle § 80 odst. 1 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). V podnětu upozornil na nečinnost žalované a domáhal se přijetí nápravných opatření, zejména uložení povinnosti žalované poskytnout požadované informace v rozsahu původní žádosti. Dne 20. 5. 2025 ÚOOÚ vydal usnesení, v němž uvedl, že podání žalobce posoudil jako stížnost na postup povinného subjektu ve smyslu § 16a odst. 1 písm. b) InfZ, a jako takovou ji postoupil žalovanému jako věcně příslušnému orgánu (dále jen „usnesení o postoupení“).
6. Lhůta stanovená zákonem pro vyřízení stížnosti v rámci autoremedurního řízení již marně uplynula. K postupu při vyřízení uvedené stížnosti nemá žalobce žádné informace. Zdůrazňuje, že stížnost byla žalované postoupena dne 20. 5. 2025, avšak žalovaná v této věci dosud žádné rozhodnutí nevydala. Žalobce se tak již po dobu téměř jednoho roku nachází ve stavu právní nejistoty, kdy žalovaná jako povinný subjekt nezjednala nápravu ani v návaznosti na rozhodnutí o stížnosti, a setrvává v nečinnosti. Veškeré další snahy žalobce o obranu proti této nečinnosti, včetně podání další stížnosti na postup při vyřizování žádosti o informace, žalovaná nadále ignoruje.

III.  Vyjádření žalované a replika žalobce

7. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná nesouhlasí s názorem žalobce, že výši požadovaných nákladů vyhledávání není oprávněna vyčíslit opakovaně. Jeví se jako absurdní, aby povinný subjekt neměl nárok na úhradu nákladů sebeobsáhlejšího vyhledávání proto, že odvolací orgán shledal na prvotním vyčíslení nákladů chybu. Kromě toho žalovaná nespatřuje pro takový závěr žádnou oporu v InfZ. Ačkoliv žalované lze v rámci řízení o žádosti žalobce vytýkat prostoje, stav, kdy jí bylo možno nečinnost vytýkat, skončil vydáním druhého oznámení o výši požadovaných nákladů dne 1. 10. 2025. Žalovaná proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl.
8. Žalobce na vyjádření žalovaného ze dne 30. 10. 2025 reagoval replikou ze dne 1. 10. 2025, ve které setrval na svých žalobních důvodech. Nad rámec argumentace ve správní žalobě uvedl, že tvrzení žalované o skončení prostojů dne 1. 10. 2025 je liché a neodpovídá skutkovému ani právnímu stavu věci. K odstranění nečinnosti ve smyslu InfZ nedochází pouhým vydáním jakéhokoliv úkonu, nýbrž pouze vydáním rozhodnutí či opatření, které je v souladu se zákonem a které fakticky konzumuje předmět řízení. Vydáním nového oznámení o výši úhrady (tentokrát ve výši 40 000 Kč) žalovaný pouze pokračoval v dilatorním postupu, a to v přímém rozporu s předchozím právním názorem nadřízeného orgánu, ÚOOÚ, který již v předchozím průběhu řízení shledal, že žalovaný právo na úhradu ztratil. Žalobce zdůrazňuje, že i proti tomuto druhému oznámení podal včasnou stížnost, kterou ÚOOÚ shledal důvodnou a rozhodnutím ze dne 7. 11. 2025, č. j. UOOU-05419/24-4 výši úhrady opětovně snížil na 0 Kč. Skutečnost, že povinnost poskytnout informace trvá a že postup žalované byl nezákonný, jednoznačně potvrzuje aktuální rozhodnutí ÚOOÚ. Nadřízený orgán ve svém rozhodnutí výslovně konstatoval, že žalovaná nemá právo podmiňovat vydání informací úhradou nákladů. Z výše uvedeného je zřejmé, že povinnost poskytnout informace bezúplatně byla postavena najisto již v době před vydáním druhého (obstrukčního) oznámení. Žalovaná tak navzdory explicitním pokynům informace dosud neposkytla a to i přes jednoznačné závazné pokyny nadřízeného správního orgánu. Její pokus o zpoplatnění informací byl nadřízeným orgánem opakovaně revidován na 0 Kč z důvodu předchozích pochybení žalované. Jelikož informace nebyly poskytnuty ani nebylo vydáno zákonné rozhodnutí o jejich odmítnutí, nečinnost žalovaného ke dni podání repliky nadále trvá.
   

IV.  Rozhodné skutečnosti vyplývající ze správního spisu

9. Dne 9. 10. 2024 podal žalobce k žalované žádost dle InfZ. Žalovaný dne 22. 10. 2024 zaslal žalobci oznámení o výši úhrady za poskytnutí požadovaných informací. V oznámení byla stanovena výše požadované úhrady za poskytnutí informací na částku 216 050 Kč, a současně byl žalobce vyzván k její úhradě.
10. Žalobce proti oznámení podal dne 13. 11. 2024 stížnost. Na základě této stížnosti vydal ÚOOÚ dne 14. 3. 2025 rozhodnutí o stížnosti, č. j. UOOU-05419/24-2, ve kterém snížil výši úhrady nákladů za poskytnutí informací z částky 216 050 Kč na částku 0 Kč.
11. Dne 14. 5. 2025 podal žalobce k ÚOOÚ podnět k uplatnění opatření proti nečinnosti správního orgánu. V podnětu upozornil na nečinnost žalovaného a domáhal se přijetí nápravných opatření, zejména uložení povinnosti žalovanému poskytnout požadované informace v rozsahu původní žádosti.
12. ÚOOÚ na tento podnět reagoval usnesením ze dne 20. 5. 2025, č. j. UOOU-05419/24-4, v němž uvedl, že podání žalobce posoudil jako stížnost na postup povinného subjektu, a jako takovou ji postoupil žalovanému jako věcně příslušnému orgánu. Stížnost byla žalovanému postoupena dne 20. 5. 2025.
13. Dne 2. 9. 2025 podal žalobce správní žalobu proti nečinnosti žalovaného k městskému soudu.
14. Dne 1. 10. 2025 vydala žalovaná druhé oznámení, v němž snížila požadovanou úhradu za poskytnutí informací z částky 216 050 Kč na částku 40 000 Kč.
15. Žalobce podal dne 27. 10. 2025 proti druhému oznámení stížnost, kterou ÚOOÚ shledal důvodnou a rozhodnutím ze dne 7. 11. 2025, č. j. UOOU-05419/24-6 výši úhrady opětovně snížil na 0 Kč.

V.  Soudní přezkum

16. Městský soud vycházel z této právní úpravy v rozhodném znění:
17. Podle § 2 odst. 1 InfZ, ve znění pozdějších předpisů, povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce.
18. Podle § 14 odst. 5 písm. d) InfZ, ve znění pozdějších předpisů, povinný subjekt posoudí žádost a nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění nebo upřesnění; je-li zapotřebí licence podle § 14b, předloží v této lhůtě žadateli konečnou licenční nabídku.
19. Podle § 15 odst. 1 InfZ, ve znění pozdějších předpisů, pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen „rozhodnutí o odmítnutí žádosti“), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.   
20. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení k výzvě městského soudu nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval městský soud podle ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. a o podané žalobě rozhodl bez nařízení jednání. Po seznámení se se správním spisem a po zhodnocení jeho obsahu a rozhodných skutečností dospěl městský soud k závěru, že žaloba je důvodná.
21. Z výše uvedené rekapitulace správního spisu má soud jednoznačně za prokázáno, že žalovaná je naprosto pasivní a na podanou žádost o informace nereagovala žádným ze stanovených způsobů ani poté co jí bylo přikázáno nadřízeným orgánem, aby ji vyřídila. Soud proto podané žalobě vyhověl a podle § 81 odst. 2 s.ř.s. přikázal žalované, aby rozhodla o žádosti o informace žalobce podané dne 9. 10. 2024.
22. Je nuno zdůraznit, že tuto povinnost nelze vnímat tak, že žalovaná musí žádost odmítnout, nýbrž tak, že je povinna žádost vyřídit, některým ze způsobů uvedených v InfZ (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2010, č. j. 4 Ans 16/2009-83). Lhůtu stanovil soud s přihlédnutím k § 14 odst. 5 písm. d) InfZ.
23. Soud dodává, že souhlasí s názorem žalobce, že k odstranění nečinnosti žalovaného vydáním nového oznámení o výši úhrady (40 000 Kč) nedošlo, neboť žalovaná nerespektovala rozhodnutí nadřízeného orgánu, který při rozhodování o stížnosti žalobce proti původnímu oznámení o výši úhrady 216 050 Kč, dospěl k závěru, že žalovaná nedostála své povinnosti řádně odůvodnit tvrzené mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací ani rozdíly v sazebníkem stanovených sazeb. Vzhledem k tomu rozhodnutím ze dne 20. 5. 2025, č. j. UOOU-05419/24-4 snížil předepsanou výši úhrady na 0 Kč.
24. Výzvu k úhradě nákladů podle § 17 odst. 3 InfZ je možné uplatnit pouze v rámci lhůty pro poskytnutí informace, tj. nejpozději do 15 či 25 dnů ode dne přijetí žádosti. Pozdější či dodatečné oznámení není možné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019. sp. zn. I. ÚS 1083/16). Oznámení o výši úhrady 40 000 Kč je proto v rozporu se zákonem, neboť nová výše úhrady nákladů byla požadována po uplynutí lhůty k poskytnutí informace. Ačkoli se v případě rozhodnutí o stížnosti "přímo neaplikuje" správní řád, platí jako obecný právní princip (základní zásada činnosti správních orgánů) vázanost povinného subjektu rozhodnutím nadřízeného orgánu (srov. § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu). Princip vázanosti povinného subjektu rozhodnutím nadřízeného orgánu platí i při rozhodování o stížnosti proti výši úhrady či odměny. To znamená, že povinný subjekt nemůže podmínit poskytnutí informace zaplacením jiné úhrady, než na kterou ji snížil nadřízený orgán (srov. JELÍNKOVÁ, Jitka, TUHÁČEK, Miloš. Zákon o svobodném přístupu k informacím: praktický komentář. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2019, § 16a). Jestliže Úřad pro ochranu osobních údajů jako nadřízený orgán žalované dospěl k závěru, že snížil předepsanou výši úhrady na 0 Kč, žalovaná nemůže podmínit poskytnutí informace zaplacením úhrady 40 000 Kč.
25. Výrok II. tohoto rozsudku o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s. Žalobce měl ve věci úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika) po 4 620 Kč [§ 11 odst. 1 písm. d) a g), § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025] a tři režijní paušály ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupce žalobce je plátcem DPH, proto se částka nákladů právního zastoupení dále zvyšuje o hodnotu příslušné sazby ve výši 3 195 Kč; celkem 18 405 Kč. Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, tak činí částku ve výši 20 405 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši, a to do rukou jeho právního zástupce, advokáta Mgr. Jana Vančury.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 10. února 2026

JUDr. Ludmila Sandnerová v. r.

předsedkyně senátu