takto:

Rozhodnutí žalované ze dne 10. 4. 2025, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 404,10 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Ing. Pavla Cinka, LL. M., MBA, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Vymezení věci

Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení v záhlavní označeného rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 15. 1. 2025, čj. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod, neboť podle posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 13. 1. 2025 poklesla pracovní schopnost žalobkyně pouze o 20 %, a žalobkyně tedy nebyla invalidní. Podle posudku IPZS ze dne 6. 3. 2025 vypracovaného pro účely řízení o námitkách, z něhož vychází napadené rozhodnutí, činil pokles pracovní schopnosti žalobkyně pouze 10 %.

Žaloba

Žalobkyně nesouhlasí s posouzením svého zdravotního stavu lékaři IPZS. Je přesvědčena, že míra poklesu její pracovní schopnosti je vyšší. Má diagnostikovánu roztroušenou sklerózu a její zdravotní stav se rychle zhoršuje. Současně trpí závratěmi a počínající artrózou kolenního kloubu. Je značně omezena v běžných činnostech, i chůze je pro ni náročná. Chůzi zvládá na vzdálenost 300 až 400 metrů. K tomu odkazuje na lékařskou zprávu ze dne 5. 6. 2025, z níž vyplývá, že podle Kurtzkeho škály EDSS bylo onemocnění hodnoceno 4,5. Poukazuje na to, že podle přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), EDSS 4 spadá pod položku 6b kapitoly VI, u níž je stanoven pokles pracovní schopnosti v rozmezí 25 až 35 %, EDSS 5 pod položku 6c téže kapitoly, pro kterou je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti ve výši 50 %. Žalobkyně má za to, že její stav odpovídá nejméně invaliditě druhého stupně, a napadené rozhodnutí je tedy nezákonné. Žalobkyně navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

Vyjádření žalované

Žalovaná uvedla, že při svém posouzení vycházela z posudku lékaře IPZS vypracovaného pro účely řízení o námitkách, který dle jejího názoru splňoval požadavek úplnosti, celistvosti, přesvědčivosti a vypořádal se se všemi rozhodnými skutečnostmi. S ohledem na námitky žalobkyně též navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise.

Replika žalobkyně

Žalobkyně v replice v zdůraznila, že podle posudku posudkové komise ze dne 30. 10. 2025 je od 3. 10. 2024 invalidní ve druhém stupni. Závěr posudků IPZS tedy neobstojí. Lékaři IPZS nedostatečně zhodnotili závažnost neurologického postižení a nepřihlédli k jeho funkčním dopadům na její každodenní život, včetně závratí, poruch rovnováhy a výrazného omezení mobility.

Ústní jednání

Obě účastnice se z jednání konaného dne 27. 11. 2025 omluvily. Soud při jednání provedl jako důkaz posudek posudkové komise ze dne 30. 10. 2025.

Posouzení věci soudem

Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.).
Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
Podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně.
Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce, a rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám.
Podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento posudek soud hodnotí podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54, č. 511/2005 Sb. NSS, či ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013-20).
Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a musí posudkové závěry náležitě odůvodnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2015, čj. 9 Ads 253/2014-52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti posudková komise hodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.
Vzhledem k tomu, že žalobkyně zpochybnila správnost posouzení zdravotního stavu lékařem IPZS, z něhož vycházelo napadené rozhodnutí, soud si vyžádal posudek posudkové komise, který provedl k důkazu.
Posudková komise v posudku dospěla k závěru, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve druhém stupni podle § 39 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50 %, nedosahoval však více než 69 %. Vznik invalidity byl určen dnem 3. 10. 2024. Platnost posudku stanovila posudková komise trvale.
Posudek posudkové komise dle názoru soudu splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Posudková komise v posudku vyšla z úplné zdravotnické dokumentace žalobkyně a rovněž z vlastního vyšetření žalobkyně při jednání posudkové komise odbornou lékařkou v oboru neurologie. Posudková komise na základě dostupných lékařských nálezů, včetně neurologických nálezů ze dne 5. 6. 2025 a 26. 6. 2025, vlastního vyšetření odbornou lékařkou při jednání posudkové komise a též konzultace s ošetřujícími neurology dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně bylo postižení uvedené v kapitole VI položce 6c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 50 %. Posudková komise popsala výsledky přístrojových vyšetření a vývoj zdravotního postižení žalobkyně. Uvedla, že žalobkyně je v péči klinického neurologa pro chronické neurologické onemocnění typu roztroušené sklerózy mozkomíšní. První projevy se objevily již v roce 2004 v průběhu těhotenství. S ohledem na těhotenství nebylo provedeno vyšetření MRI ani podány kortikoidy. Došlo ke spontánnímu ústupu onemocnění, s kolísavými klinickými projevy (parestesie pravostranných končetin, v oblasti obličeje a pravé lopatky) až po 9 letech v roce 2023. Vyšetření likvoru svědčilo pro diagnózu roztroušené sklerózy. Od června 2023 se objevují ataky závratí, v průměru cca 10krát denně, trvají několik vteřin, dle neurologa byly zhoršované prací na počítači. Diagnózu roztroušené sklerózy potvrzuje též vyšetření pomocí MRI, s nálezem demyelinizačních ložisek, který byl hodnocen jako pokročilý, splňující kritéria pro zavedení biologické léčby. U žalobkyně byla zavedena biologická léčba, která se indikuje při středně těžkém motorickém postižení s limitovanou délkou chůze. U žalobkyně přetrvává omezený dosah chůze odpovídající cca 300 metrům (s oboustrannou oporou). K jednání komise žalobkyně přišla s oporou dvou holí, chůze i stoj byly nejisté, chůze byla ataktická a nestabilní. Posudková komise zdůvodnila, proč neurodegenerativní onemocnění s postižením mozku a míchy hodnotila jako středně těžké postižení podle kapitoly VI (postižení nervové soustavy) položky 6c (středně těžké funkční postižení, pokles celkové výkonnosti při běžném zatížení, středně těžká porucha motoriky, chůze na kratší vzdálenost - cca 300 m, výrazné sfinkterové poruchy, podle rozsahu symptomatologie a funkčního postižení, některé denní aktivity omezeny, EDSS 5–6) přílohy k vyhlášce o posuzování invaliditu. Zohlednila trvající patologii při vyšetření s pomocí MRI, likvoru i evokovaných potenciálů, charakter léčby (biologická léčba indikovaná při středně těžkém motorickém postižení), limitovanou délku chůze a omezení i lehké práce administrativního charakteru pro zrakovou poruchu. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila dle příslušné položky ve výši 50 %. Neshledala důvod pro její změnu dle § 3 ani § 4 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudková komise uzavřela, že žalobkyně je schopna vykonávat celoživotní práci administrativního charakteru pouze v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Datum vzniku invalidity posudková komise určila nálezem klinického neurologa dne 3. 4. 2024. Vzhledem k charakteru onemocnění, u něhož může být léčbou dosaženo pouze přechodné křehké remise, spíše s tendencí k trvalé progresi, nebyla stanovena kontrolní lékařská prohlídka.
Soud hodnotil úplnost a přesvědčivost posudku posudkové komise i ve vztahu k podkladům, z nichž vyšla žalovaná, tedy zejména posudku IPZS vyhotovenému pro účely řízení o námitkách. Posudek posudkové komise soud považuje za nejpřesvědčivější a vycházející z nejúplnějších podkladů. Posudková komise posoudila zdravotní stav žalobkyně komplexně, též na základě doplněných neurologických nálezů a vlastního vyšetření odbornou lékařkou v oboru neurologie a po konzultaci s ošetřujícími neurology a neuroložkou v komisi. Na základě popsaných výsledků přístrojových vyšetření, neurologických nálezů a vlastního vyšetření řádně zdůvodnila, že onemocnění žalobkyně odpovídalo postižení dle položky 6c kapitoly VI přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Závěry posudkové komise korespondují s popsanými zjištěními. Účastnice řízení nevznesly proti posudku posudkové komise žádné námitky, jimiž by jeho závěry zpochybnily, a nenavrhly doplnění dokazování zadáním doplňujícího či revizního posudku. Řízení před správními soudy je přitom ovládáno zásadou projednací, nikoli vyšetřovací (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2010, čj. 1 As 100/2009-129, nebo ze dne 5. 3. 2015, čj. 7 As 279/2014-23). Skutkový stav je proto zjišťován v rozsahu účastníky tvrzeném a pomocí důkazů účastníky označených s tím, že každý z účastníků prokazuje ty skutečnosti, ze kterých pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky.
Soud tedy na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činila 50 %, což odpovídá invaliditě druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná vyšla při svém rozhodování z nesprávného skutkového závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činila pouze 10 %, a v návaznosti na to nesprávně dovodila, že žalobkyně nebyla invalidní. Napadené rozhodnutí je tedy zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, která způsobila jeho nezákonnost.

Závěr a náhrada nákladů řízení

Vzhledem k tomu, že žaloba je důvodná, soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Právním názorem soudu je žalovaná v dalším řízení vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Žalovaná mezi podklady svého rozhodnutí zahrne též posudek posudkové komise ze dne 30. 10. 2025 (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).
Soud neprovedl listinné důkazy označené v žalobě, neboť skutkový stav byl pro účely rozhodnutí soudu dostatečně zjištěn posudkem posudkové komise. Napadené rozhodnutí a posudky IPZS jsou součástí správního spisu, z něhož soud vycházel a jehož obsah není předmětem dokazování (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Pokud jde o lékařské zprávy, soud není způsobilý je sám po odborné stránce hodnotit. Zprávy lékařů specialistů nemohou představovat přímý podklad rozhodnutí o dávce, ale slouží jako podklad pro posouzení poklesu pracovní schopnosti pro posudkové orgány (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. 4 Ads 169/2014-27). Posudková komise měla lékařské zprávy k dispozici a při posouzení zdravotního stavu žalobkyně z nich vycházela.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, a má tedy právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají z nákladů na právní zastoupení. Výše odměny advokáta za zastupování se stanoví v souladu s § 35 odst. 2 s. ř. s. dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně provedl v souvislosti s tímto řízením tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu, a to převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby a sepis repliky. Odměna za jeden úkon právní služby činí 4 620 Kč za úkon podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 5 advokátního tarifu, celkem tedy 13 860 Kč. Vedle odměny přísluší zástupci žalobkyně rovněž náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý z úkonů právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 1 350 Kč. Zástupce žalobkyně je společníkem právnické osoby zřízené podle zvláštních právních předpisů upravujících výkon advokacie, která je plátcem daně z přidané hodnoty, k nákladům řízení proto patří též částka odpovídající sazbě této daně ve výši 21 % vypočtená z odměny za zastupování a z náhrad, tedy z částky 15 210 Kč, ve výši 3 194,10 Kč. Náklady žalobkyně tak činí celkem 18 404,10 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.), a to k rukám jejího zástupce dle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, užitého na základě § 64 s. ř. s.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 27. listopadu 2025

Lenka Oulíková v.r.

soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.