41 Ad 29/2025-29

 

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci

žalobkyně: M. K.

 X

žalovaná: Česká správa sociálního zabezpečení

 Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 9. 2025, čj. X,

takto:

  1. Rozhodnutí žalované ze dne 15. 9. 2025, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
  2. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
  3. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Relevantní skutečnosti

  1. Žalobkyně v prosinci 2022 podala žádost o přiznání starobního důchodu před dosažením důchodového věku. Žádala o jeho přiznání od 31. 12. 2022. Výplatu důchodu nepožadovala. V březnu 2023 jí žalovaná starobní důchod podle řečených požadavků. Na konci února loňského roku pak žalobkyně požádala o uvolnění výplaty starobního důchodu od 16. 3. 2025. Žalovaná rozhodnutím ze dne 7. 8. 2025, čj. X („prvostupňové rozhodnutí“), zvýšila žalobkyni od 16. 3. 2025 starobní důchod, jehož výplatu od stejného data uvolnila. Jeho nová výše činila 17 939 Kč měsíčně. Žalovaná zhodnotila doby pojištění od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 a zároveň o tuto dobu snížila dobu od přiznání starobního důchodu do dosažení důchodového věku. Hodnotila také vyloučené doby za rok 2020.
  2. Po vydání prvostupňového rozhodnutí žalobkyně podala žádost o změnu data uvolnění výplaty důchodu. Chtěla výplatu přiznat od 31. 12. 2022 do 31. 12. 2023, a poté od 16. 3. 2025.
  3. Samostatným podáním pak žalobkyně také podala námitky proti prvostupňovému rozhodnutí. Upozorňovala, že v osobním listu důchodového pojištění nemá dobu pojištění od 1. 2. 2022 do 31. 12. 2022. A odkázala na § 11 odst. 3 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, podle nějž je dobou pojištění osob samostatně výdělečně činných v kalendářním roce, do něhož spadá den, od něhož se přiznává důchod, doba před tímto dnem, jestliže tyto osoby zaplatily do dne podání žádosti o přiznání důchodu zálohy na pojistné splatné do konce kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž byla podána tato žádost. Tyto zálohy žalobkyně řádně zaplatila. Proto je i uvedené doba v roce 2022 dobou pojištění.
  4. Ve spise je následně e-mailová komunikace mezi zaměstnankyněmi žalované, podle které žalobkyni za roky 2022 a 2023 nevznikla účast na důchodovém pojištění a zaplacené zálohy jí byly vráceny. Za rok 2024 pak nebyl podán přehled. Kromě toho je ve spise e-mailová komunikace mezi zaměstnankyní žalované a vedoucím oddělení OSVČ při Územní správě sociálního zabezpečení pro Kraj Vysočina, Jihomoravský kraj a Zlínský kraj na Okresní správě sociálního zabezpečení Třebíč. Vedoucí oddělení OSVČ vysvětluje, že žalobkyně zaplatila v roce 2022 zálohy, které měla povinnost zaplatit. Při podání přehledu za rok 2022 uvedla výši svého daňového základu 61 940 Kč. Výkon samostatné výdělečné činnosti měla po celý rok jako vedlejší. Účast na důchodovém pojištění za rok 2022 jí tedy podle vedoucího oddělení OSVČ nevznikla a žalobkyně se k ní za tento rok dobrovolně nepřihlásila. Zaplacené zálohy jí pak v rámci vyúčtování byly jednorázově vráceny.
  5. Žalovaná rozhodnutím ze dne 15. 9. 2025, čj. X („rozhodnutí žalované“), námitky žalobkyně zamítla a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Odkázala na e-mailovou komunikaci s vedoucím oddělení OSVČ a konstatovala, že se neprokázalo, že by se žalobkyně od 1. 2. 2022 do 31. 12. 2022 účastnila důchodového pojištění. Sdělení vedoucího oddělení OSVČ to naopak vyvracelo. Proto žalovaná námitkám nevyhověla.
  6. Nad rámec toho žalovaná žalobkyni sdělila, že nemohla vyhovět její žádosti o změnu data uvolnění výplaty důchodu, protože o výplatu důchodu nelze žádat zpětně. Ustanovení § 86 odst. 4 písm. b) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení umožňuje požádat o změnu data uvolnění výplaty. Ale žádost žalobkyně je ve své podstatě žádostí o poskytnutí doplatku důchodu. Vzhledem k tomu, že v roce 2022 o přiznání důchodu bez výplaty, nelze výplatu důchodu za požadované období poskytnout.

II. Žaloba a vyjádření žalované

  1. Žalobkyně namítá, že se žalovaná nevěnovala dostatečně jejím argumentům. Domáhá se pouze použití § 11 odst. 3 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Podle tohoto ustanovení je dobou důchodového pojištění OSVČ v kalendářním roce přede dnem přiznání důchodu, jestliže byly zaplaceny zálohy na pojistné splatné do konce tomuto dni předcházejícího kalendářního měsíce.
  2. Nárok na hodnocení doby náleží i v případě, že OSVČ po podání přehledu neuhradí doplatek pojistného. Zákon tedy výslovně odhlíží od právních důsledků podání přehledu o příjmech a výdajích za kalendářní rok přiznání důchodu. Vedle tohoto obecného pravidla, že dobou pojištění je doba účasti na pojištění, za kterou bylo v Česku zaplaceno pojistné, upravuje § 11 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění speciální úpravu. Kdyby zákon dobu pojištění OSVČ v kalendářním roce přede dnem přiznání důchodu na základě (později) podaného přehledu za dobu pojištění při nedosažení rozhodného příjmu z výpočtu výše důchodu vyloučil, musela by tato úprava být v zákoně o důchodovém pojištění obsažená. Proto platí, že později nastalá skutečnost, že se po podání přehledu o příjmech a výdajích za rok 2022 ukázalo, že za příslušný kalendářní rok nevznikla účast na pojištění, nemá na výši přiznaného důchodu vliv.
  3. Žalovaná se s tímto tvrzením, které žalobkyně uvedla již v námitkách, nijak nevypořádává. Pouze odkazuje na skutečnosti již známé, nastalé po podání přehledu za příslušný kalendářní rok. To ovšem nijak nepřispívá k prokázání, že se v roce 2022 o dobu pojištění nejednalo. Pro posouzení této otázky jsou na základě § 11 odst. 3 písm. a) zákona o důchodovém pojištění rozhodující jiné právní skutečnosti, nastalé před podáním přehledu. Rozhodnutí žalované je proto nepřezkoumatelné co do právního důvodu, jakož i chybějícího odůvodnění.
  4. Pokud jde o část rozhodnutí žalované, kde se „nad rámec“ řízení o změně výše důchodu o rozhoduje o zamítnutí žádosti o uvolnění jeho výplaty, tak ta je procesně defektní. Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení v § 86 odst. 4 písm. a) výslovně říká: „Oprávněný může do 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení písemně požádat o změnu data přiznání důchodu nebo jeho výplaty“. Zákon nijak neomezuje období, za které lze výplatu doplatku důchodu poskytnout, pokud účastník řízení formálně správně požádá o jeho poskytnutí. Tuto podmínku žalobkyně splnila.
  5. Žalovaná tedy měla o žádosti žalobkyně vydat rozhodnutí, které by připouštělo řádný opravný prostředek. Tuto povinnost žalovaná porušila svým postupem nad rámec odůvodnění, bez samostatného výroku. Proti tomuto obiter dictu o její žádosti o uvolnění výplaty důchodu není možné podat řádný opravný prostředek, což zakládá nezákonnost procesního postupu žalované.
  6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že podle § 10 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění je podmínkou zápočtu doby pojištění OSVČ zaplacení pojistného za příslušný kalendářní rok. U OSVČ po 31. 12. 1995 se započítává pouze ta doba pojištění, za kterou bylo zaplaceno pojistné. Hodnotí se v jednotlivých letech podle výpisů z činnosti OSVČ. Obsáhlý výklad týkající se odvodu pojistného OSVČ podává § 13 až 15 zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Podle § 27 zákona o důchodovém pojištění se výdělečnou činností rozumí činnost osob uvedených v ustanovení § 5 odst. 1 a 4 vykonávaná v rozsahu, který zakládá účast na pojištění.
  7. Vzhledem k tomu, že v roce 2022 žalobkyně nedosáhla zákonem stanoveného příjmu z výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti, jí účast na důchodovém pojištění z tohoto titulu nevznikla. K dobrovolnému důchodovému pojištění za rok 2022 se nepřihlásila. A jak vyplývá z výpisu z evidence OSVČ za rok 2022, žalobkyni byly zálohy zaplacené za tento rok vráceny. Z důvodu vrácení záloh nebylo tedy za uvedený kalendářní rok zaplaceno pojistné na důchodové zabezpečení, a proto jej nelze považovat za dobu výdělečné činnosti v souladu s § 27 zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v průběhu celého řízení nepředložila doklady, které by v jí daném období prokázaly výkon samostatné výdělečné činnosti v rozsahu stanoveném právními předpisy, nebylo možné tuto dobu pro účely důchodového pojištění hodnotit.
  8. Rozhodnutí žalované také nelze považovat za nepřezkoumatelné. Žalovaná v té souvislosti odkazuje kupř. na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2011, čj. 3 Ads 47/2011-82, a ze dne 18. 7. 2019, čj. 4 Ads 275/2017-42. Neměla povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvracet. Jejím úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem argumentace účastníka řízení.

III. Hodnocení věci soudem

  1. Žaloba je důvodná. 
  2. Podle soudu je rozhodnutí žalované v části týkající se (ne)započtení období v roce 2022 do doby pojištění nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaná totiž jednoduše nikdy žalobkyni neodpověděla na její námitku opřenou o § 11 odst. 3 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. V rozhodnutí žalované ani ve spise není adresná reakce na to, proč by se toto ustanovení nemělo použít, proč přesně na posuzovanou věc nedopadá a proč z něj tedy v tomto případě neplyne, že byť žalobkyně za rok 2022 zaplatila (později vrácené) zálohy, tak k započtení kýženého období nedojde.
  3. Z pohledu žalobkyně přitom šlo o důležitou námitku. Z § 11 odst. 3 písm. a) zákona o důchodovém pojištění odvozovala právo, aby jí byla žádaná doba byla započtena. A po přečtení textu daného ustanovení nerozuměla, proč se tak nestalo. Soud proto chápe, že očekávala adresnou reakci, která této námitce buď vyhoví, anebo jí vysvětlí, proč jí nevyhoví. Tato námitka ve skutečnosti představovala jádro a hlavní smysl argumentace žalobkyně. Proto na ni v tomto případě žalovaná měla věcně zareagovat. Nestalo se tak, a proto je rozhodnutí žalované nepřezkoumatelné (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, čj. 4 Ads 175/2015-47).
  4. Judikatura, na níž žalovaná odkazuje ve vyjádření k žalobě, není pro tuto věc přiléhavá. Námitka opřená o § 11 odst. 3 písm. a) zákona o důchodovém pojištění byla praktický jediným obsahem námitek žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí. Proto v tomto případě bylo namístě na ni reagovat a v případě závěru o její nedůvodnosti ji vyvracet. Současně platí, že vady rozhodnutí, jakou je jeho nepřezkoumatelnost, nelze napravovat ve vyjádření k žalobě (znovu viz výše citovaný rozsudek čj. 4 Ads 175/2015-47). A také platí, že správní soud nemůže být tím prvním, kdo na věcně relevantní námitky uplatněné v opravném prostředku ve správním řízení odpoví. Soud se proto ještě vůbec nedostal k hodnocení důvodnosti námitky žalobkyně na poli § 11 odst. 3 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Jako první jí na ni věcně musí odpovědět žalovaná.
  5. Z tohoto důvodu soud rozhodnutí žalované zrušil.
  6. Nad rámec uvedeného se soud krátce vyjádří k další námitce týkající se žádosti o uvolnění výplaty starobního důchodu od určitého data. Ustanovení § 86 odst. 4 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení předpokládá, že žalovaná o této žádosti rozhodne. To se musí poté projevit i ve výroku rozhodnutí (§ 68 správního řádu, který zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení nevylučuje). Proti němu jsou pak ještě přípustné námitky (§ 88 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Žalovaná namísto rozhodnutí o dané žádosti výrokem však zaujala jiný než zákonem předvídaný přístup. S danou žádostí se vypořádala jen nad rámec nosných důvodů rozhodnutí o námitkách žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí. Tím pochybila.
  7. Toto pochybení však není samo o sobě důvodem ke zrušení rozhodnutí žalované. Situace se má totiž tak, že žalovaná reálně ještě o žádosti žalobkyně o uvolnění výplaty starobního důchodu nerozhodla. Související námitky žalobkyně jsou tedy předčasné, a proto v tomto řízení nepřípustné. Tím spíš, že pasáž týkající se této otázky i samotná žalobkyně označila za obiter dictum, tedy jen pomyslnou doplňující úvahu žalované, která netvoří nosný důvod jejího rozhodnutí.                 

IV. Závěr a náklady řízení

  1. Žaloba byla důvodná. Soudu proto rozhodnutí žalované zrušil pro nepřezkoumatelnost. Žalovaná adresně nezareagovala na důležitou námitku žalobkyně, že se v její věci měl použít § 11 odst. 3 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Věc proto soud vrátil žalované k dalšímu řízení, ve kterém ji zavazuje právní názor soudu.
  2. Pokud jde o náklady řízení, tak žalobkyni na ně sice vzniklo právo, ale žádné nevyčíslila. Proto jí soud žádné nepřiznal. A žalovaná na ně coby neúspěšná účastnice řízení nemá právo.      

 

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.

Brno, 28. ledna 2026

 

Martin Kopa, v. r.

samosoudce