[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci

žalobkyně: Z. Z., DiS.

 bytem X

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

 sídlem Křížová 25, 225 08  Praha 

o žalobě na přezkum rozhodnutí ze dne 29. 7. 2025, č. j. X, ve věci invalidního důchodu

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 29. 7. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své rozhodnutí ze dne 25. 2. 2025, č. j. X, kterým zamítla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu, protože pokles její pracovní schopnosti činil 45 %.
2. Žalobkyně v žalobě namítala, že trpí genetickým onemocněním, které jí bylo diagnostikováno v roce 2011. Důvodem podání žádosti o zvýšení invalidního důchodu bylo značné zhoršení zdravotního stavu, jak dokládá přiložená lékařská zpráva Neurologické kliniky Fakultní nemocnice v Motole z 30. 10. 2024. V současné době není žádná léčba ani medikace, která by průběh onemocnění zastavila. Žalobkyně nemůže vykonávat svou profesi žurnalistky. Žalobkyně pracuje (v jiném oboru), protože výše invalidního důchodu zdaleka nepokryje základní existenční výdaje.
3. Dalším důvodem, proč žalobkyně podala žádost o zvýšení stupně invalidity, byla možnost získání průkazu ZTP. Přiznaný průkaz TP nezohledňuje její znevýhodnění. Chůze po rovném povrchu je pro žalobkyni náročnější a s přestávkami ujde asi 500 m, ale po delší době ji začne omezovat bolest svalů a únava. Chůze do kopce je pro žalobkyni extrémně náročná. Některé destinace jsou pro žalobkyni při cestování nepřístupné. V budoucnu je možné, že bude nucena usednout na invalidní vozík, ale snaží se tuto situaci oddálit. Žalobkyně je čím dál víc závislá na pomoci druhých, nemůže se věnovat koníčkům a těžko se jí navazují sociální vztahy. Nemoc ničí nejenom její tělo, ale i psychiku. Žalobkyně přichází o možnosti, které mají vrstevníci, a nebude mít rodinu z důvodu genetického onemocnění.
4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že posouzení stupně invalidity závisí na odborném medicínském úsudku. Lékařskou zprávu, na kterou žalobkyně odkazuje v žalobě, měly posudkové orgány k dispozici. Nelze směšovat řízení o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením a řízení o zvýšení invalidního důchodu. Finanční situace žalobkyně není posudkově relevantní je třeba, aby se žalobkyně obrátila na jiné odvětví systému sociálního zabezpečení.
5. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.).
6. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
7. Přezkoumává-li krajský soud správní rozhodnutí žalované o nároku na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav Ministerstvo práce a sociálních věcí svými posudkovými komisemi (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení).
8. Soud nezpochybnil závěr posudku Posudkové komise Ministerstvo práce a sociálních věcí v Ostravě z 21. 11. 2025 pro jeho přesvědčivé, vyčerpávající a jednoznačné odůvodnění a pro své rozhodnutí tento závěr posudku převzal. Žalobkyně ani žalovaná nevznesly proti posudku žádné námitky. Posudková komise dospěla k závěru, že u žalobkyně se jedná o středně těžké funkční postižení podle kapitoly VI položky 10 písm. b) přílohy vyhlášky č. 359/2002 Sb., o posuzování invalidity, ve znění účinném v době vydání napadeného rozhodnutí, s poklesem pracovní schopnosti o 50 %. U žalobkyně nebyly zjištěny příznaky jiné položky citované vyhlášky.
9. Podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně.
10. Soud se ztotožnil s námitkou žalobkyně, že je invalidní ve druhém stupni, a proto napadené rozhodnutí zrušil. Současně soud vrátil věc žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaná znovu ve věci rozhodne, přičemž podle § 78 odst. 5 s. ř. s. bude vycházet z právního názoru soudu, že žalobkyně je invalidní v II. stupni od 30. 10. 2024.
11. Žalobkyně se náhrady nákladů řízení výslovně vzdala a žalované nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Olomouc 17. prosince 2025

Martina Rýznarová v. r.

samosoudkyně