USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: T. V. P., zastoupený Mgr. Petrem Škopkem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 59/II, Rakovník, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2025, č. j. 4 A 58/2025 ‑ 35,

takto:

Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2026, č. j. 21 Azs 278/2025 ‑ 14, se zrušuje.

Odůvodnění:

[1]               Rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 11. 2025, č. j. MV‑166505‑6/OAM‑2025 bylo zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí ze dne 7. 10. 2024, č. j. CPR‑12545‑24/ČJ‑2025‑931200‑SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) vydané Policií České republiky, Ředitelství služby cizinecké, Přijímací středisko cizinců Zastávka. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 a 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, správní vyhoštění a byla stanovena doba dvou let, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „členské státy EU a smluvní státy“) a jejíž počátek byl stanoven od okamžiku, kdy cizinec vycestuje z území členských států EU, zároveň byla stanovena doba k vycestování z území členských států EU a smluvních států do 30 dnů po nabytí právní moci rozhodnutí o vyhoštění nebo od okamžiku, kdy cizinec pozbude postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany a toto rozhodnutí bude pravomocné. Správní orgán I. stupně dále rozhodl, že podle § 120a se na žalobce nevztahují důvody znemožňující vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců.

[2]               Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2025 napadl žalobce žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 12. 12. 2025, č. j. 4 A 58/2025 ‑ 35, zamítl.

[3]               Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Nejvyšší správní soud následně usnesením ze dne 12. 1. 2026, č. j. 21 Azs 278/2025 ‑ 14, stěžovatele vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za podání kasační stížnosti ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení.

[4]               Podle § 12 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), platí, že vydá‑li soud nesprávné rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit poplatek, toto rozhodnutí zruší nebo změní i bez návrhu.

[5]               V posuzovaném případě přitom stěžovatel žalobou a následně kasační stížností proti rozsudku městského soudu brojil proti rozhodnutí o jeho správním vyhoštění. Podle § 11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích je však od placení soudních poplatků mimo jiné osvobozen cizinec v řízení ve věci rozhodnutí o správním vyhoštění.

[6]               Nejvyšší správní soud proto usnesením ze dne 12. 1. 2026, č. j. 21 Azs 278/2025 ‑ 14, stěžovatelé nesprávně vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč za podání kasační stížnosti, ačkoli byl v posuzovaném případě od placení soudních poplatků ze zákona osvobozen.

[7]               Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud usnesení ze dne 12. 1. 2026, č. j. 21 Azs 278/2025 ‑ 14, zrušil.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2026

JUDr. Tomáš Rychlý

předseda senátu