I. Vymezení věci - Žalobkyně podala dne 17. 9. 2013 Ministerstvu vnitra (dále jen „správní orgán prvního stupně“) žádost (dále jen „První žádost“) o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 87h odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „ZPC“). První žádost byla zamítnuta pravomocným rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 4. 8. 2016, č. j. OAM-19306-33/TP-2013, podle § 87k odst. 1 písm. b) ZPC z důvodu, že se žalobkyně dopustila obcházení zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu tím, že jejím účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství M. V. (dříve P.), nar. X, občana ČR (dále jen „syn“).
- Žalobkyně podala dne 22. 11. 2016 správnímu orgánu prvního stupně žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu podle § 87b ZPC (dále jen „Původní žádost“). Původní žádost byla zamítnuta pravomocným rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 14. 6. 2017, č. j. OAM-17377-20/PP-2016, podle § 87e odst. 1 písm. c) ZPC z důvodu, že se žalobkyně dopustila obcházení zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu tím, že jejím účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství syna.
- Žalobkyně podala dne 19. 9. 2019 správnímu orgánu prvního stupně žádost o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 87h odst. 1 písm. a) ZPC (dále jen „Druhá žádost“). Řízení o Druhé žádosti bylo zastaveno pravomocným rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 25. 11. 2019, č. j. OAM-14111-12/TP-2019, podle § 169r odst. 1 písm. e) ZPC z důvodu, že žalobkyně opakovaně podala žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, aniž uvedla jakékoli nové skutečnosti, které nebyly předmětem řízení o jí dříve podané žádosti.
- Žalobkyně podala dne 25. 9. 2024 správnímu orgánu prvního stupně žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU podle § 87b ZPC (dále jen „Žádost“). V Žádosti uvedla, že se považuje za rodinného příslušníka syna. Rozhodnutím ze dne 12. 12. 2024, č. j. OAM-14233-11/PP-2024, správní orgán prvního stupně zastavil řízení o Žádosti podle § 169r odst. 1 písm. e) ZPC z důvodu, že žalobkyně opakovaně podala žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu, aniž uvedla jakékoli nové skutečnosti, které nebyly předmětem řízení o jí dříve podané žádosti (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Rozhodnutím ze dne 12. 3. 2025, č. j. MV-32102-4/SO-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná zamítla odvolání žalobkyně proti prvoinstančnímu rozhodnutí a prvoinstanční rozhodnutí potvrdila. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně včasnou a přípustnou žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s.
II. Žaloba - Žalobkyně správním orgánům vytýkala, že pominuly, že poslední žádost o povolení přechodného pobytu podala téměř před osmi lety a otcovství syna bylo uznáno před 13 lety. Správní orgány nezohlednily faktor plynutí času, ani péči žalobkyně o syna, bezúhonný pobyt žalobkyně na území přes 20 let a integraci žalobkyně i syna do české společnosti. Správní orgány podle žalobkyně pochybily, pokud Žádost neprojednaly věcně a nezjistily aktuální stav věci, tj. změnu poměrů žalobkyně a syna od poslední žádosti.
- Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalované k žalobě - Žalovaná ve vyjádření k žalobě zopakovala vypořádání odvolacích námitek žalobkyně, které byly totožné s námitkami žalobními.
- Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
IV. Rozhodnutí bez nařízení jednání - Vzhledem k tomu, že s tím oba účastníci vyjádřili výslovný souhlas (žalobkyně v podání ze dne 24. 11. 2025 a žalovaná ve vyjádření k žalobě), rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání.
V. Posouzení věci soudem - V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů je napadené rozhodnutí nezákonné. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. - takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.
- Žaloba je nedůvodná.
Právní východiska soudu - Podle § 87b odst. 1 ZPC platí, že rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a doprovází občana Evropské unie na území nebo následuje občana Evropské unie, který na území pobývá, je povinen požádat ministerstvo o vydání povolení k přechodnému pobytu, pokud hodlá na území pobývat přechodně po dobu delší než 3 měsíce.
- § 169r odst. 1 písm. e) ZPC stanoví, že se usnesením zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec podal opakovaně žádost o vydání povolení k přechodnému, dlouhodobému nebo trvalému pobytu, aniž uvedl nové skutečnosti, které nebyly předmětem řízení o jím dříve podané žádosti.
- Právní regulaci zastavení řízení o opakované žádosti bez uvedení nových skutečností již vyložil Nejvyšší správní soud. Pro převzetí jeho závěrů není významné, že posuzoval § 169 odst. 8 písm. e) ZPC ve znění do 14. 8. 2017, jelikož šlo o totožnou právní úpravu, nyní zařazenou do § 169r odst. 1 písm. e) ZPC. V bodě 13 rozsudku ze dne 22. 5. 2019, č. j. 2 Azs 343/2018-38, Nejvyšší správní soud vysvětlil, že správní orgány v takovém případě pouze prokazují a odůvodňují podmínky pro zastavení řízení, tedy že se jednalo o řízení o opakované žádosti, ve které nebyly uvedeny žádné nové skutečnosti. Správní orgány zjišťují jako první podmínku to, zda se jedná o opakovanou žádost, tedy zda obě žádosti mají stejný předmět řízení a je jimi žádáno o vydání téhož pobytového titulu z totožného důvodu. Druhá a poslední podmínka pak spočívá v tom, zda cizinec uvedl oproti původní žádosti nějaké nové skutečnosti, které nebyly předmětem řízení o původní žádosti.
- V bodech 18 a 19 recentního rozsudku ze dne 14. 11. 2024, č. j. 5 Azs 240/2024-32, pak Nejvyšší správní soud posuzoval nynější znění § 169r odst. 1 písm. e) ZPC. Zde uvedl, že se cizinec nemůže opakovaně podanou žádostí založenou výlučně na již dříve uplatněných skutečnostech domoci přehodnocení rozhodnutí o dříve podané žádosti, a to ani za situace, kdy tvrdí, že toto rozhodnutí bylo nezákonným. Správní orgány jsou oprávněny zastavit řízení, pokud cizinec v opakovaně podané žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti. Přitom novou skutečností není bez dalšího ani samotné plynutí času, byť v závislosti na předmětu řízení nelze obecně vyloučit, že i plynutí času bude mít za následek změnu poměrů, které mohou mít význam pro rozhodnutí. V takovém případě by však cizinec musel tvrdit, že v době, která uplynula mezi podáním původní žádosti nebo rozhodnutím o ní a následným podáním opakované žádosti taková skutečnost nastala. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud výslovně potvrdil závěry ve výše odkazovaném bodě 13 svého rozsudku ze dne 22. 5. 2019, č. j. 2 Azs 343/2018-38.
Závěry správních orgánů - Soud předesílá, že z hlediska soudního přezkumu představují rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jeden celek (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS).
- Správní orgány odůvodnily zastavení řízení o Žádosti následovně. Žalobkyně neúspěšně podala První žádost, Druhou žádost a Původní žádost (viz str. 1 a 2 prvoinstančního rozhodnutí). Původní otcovství syna bylo popřeno, nově bylo určeno otcovství pana H. D. V. a příjmení syna bylo změněno z P. na V., což potvrzuje závěr o účelově určeném otcovství syna, který správní orgány učinily v řízení o První žádosti a Původní žádosti. Tyto skutečnosti byly předmětem řízení o dříve podaných žádostech žalobkyně (viz str. 2 prvoinstančního rozhodnutí). Žalobkyně v Žádosti neuvedla žádné nové skutečnosti, které by nebyly předmětem řízení o Původní žádosti a které by měly vliv na posouzení Žádosti, pokud jde o účelově určené otcovství syna. Ani běh času nemá vliv na skutečnost, že se žalobkyně dopustila obcházení ZPC s cílem získat povolení k přechodnému pobytu tím, že jejím účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství syna (viz str. 2 prvoinstančního rozhodnutí a str. 4 napadeného rozhodnutí). Původní žádost žalobkyně byla věcně projednána a žalobkyně měla možnost v řízení o Původní žádosti prokázat splnění podmínek pro získání povolení k přechodnému pobytu. Jen obtížně se lze domnívat, že plynutím času by nastaly takové nové skutečnosti, které by zvrátily důvod pro zamítnutí Původní žádosti, kdy právě plynutím času došlo i k popření otcovství syna, na základě kterého syn získal občanství České republiky. Institut zastavení řízení při zjištění opakované žádosti ve smyslu § 169r odst. 1 písm. e) ZPC slouží k tomu, aby nedocházelo k zahlcování řízení o pobytová oprávnění z předchozího řízení neúspěšnými cizinci, kteří se touto cestou snaží toliko legalizovat svůj pobyt na území, k čemuž využívají a předkládají stále stejné skutečnosti, jež již byly správními orgány posouzeny v souhrnu s dalšími relevantními skutečnostmi jako nedostačující pro získání pobytového oprávnění. Žalobkyně pobývá na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání s platností do 4. 7. 2025, kdy může požádat o jeho prodloužení. Žalobkyně se podáním Žádosti snaží těžit a získat pro sebe výhody, na které by v případě zapsání skutečného otce do rodného listu syna neměla právní nárok, jelikož syn by nezískal občanství České republiky. Výhody však nelze těžit z jednání, jehož cílem bylo obejít ZPC, i když od této skutečnosti uplynulo několik let. ZPC nestanoví žádnou lhůtu, kdy by k podvodnému jednání čí obcházení zákona již nemělo být přihlíženo (viz str. 4 napadeného rozhodnutí).
- Správní orgány tedy zastavení řízení o Žádosti s odkazem na § 169r odst. 1 písm. e) ZPC odůvodnily jednak tím, že se žalobkyně podáním Původní žádosti i Žádosti domáhala vydání téhož pobytového oprávnění (povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU podle § 87b ZPC) z titulu své rodinné vazby k synovi. A dále své rozhodnutí správní orgány odůvodnily tím, že žalobkyně neuvedla v řízení o Žádosti žádné (nové) skutečnosti, které nebyly posuzovány v řízení o Původní žádosti.
Vypořádání žalobních bodů - Soud připomíná, že zastavení řízení o Žádosti a závěr správních orgánů o naplnění hypotézy normy § 169r odst. 1 písm. e) ZPC by mohl na základě žalobních námitek žalobkyně neobstát jen tehdy, brojila-li by žalobkyně buď proti závěru, že (i) Žádost byla opakovanou žádostí, nebo proti závěru, že (ii) žalobkyně v Žádosti ve srovnání s Původní žádostí neuvedla žádné skutečnosti, které nebyly předmětem řízení o Původní žádosti. Žalobkyně mohla být v řízení procesně úspěšná jen tehdy, pokud by zpochybnila některou z těchto dvou uvedených podmínek zastavení řízení.
- Žalobkyně v žalobě nesporovala splnění první podmínky pro zastavení řízení, tedy že Žádostí žalobkyně žádala o totéž pobytové oprávnění z totožného důvodu jako v Původní žádosti.
- Žalobkyně v žalobě v podstatě nesporovala ani splnění druhé podmínky zastavení řízení, neboť netvrdila, že by v Žádosti uvedla nějaké skutečnosti, které nebyly předmětem řízení o Původní žádosti.
- Žalobkyně v žalobě argumentovala časovým úsekem mezi podáním Původní žádosti a podáním Žádosti (8 let) a časovým úsekem mezi souhlasným prohlášením o otcovství syna a vydáním napadeného rozhodnutí (13 let). Podle žalobkyně měla být takto uplynulá doba zohledněna správními orgány v řízení o Žádosti.
- Tyto žalobní námitky vztahující se k plynutí času nemohly být důvodné. Soud v tomto směru odkazuje na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2024, č. j. 5 Azs 240/2024-32, podle něhož novou skutečností ve smyslu § 169r odst. 1 písm. e) ZPC není bez dalšího ani samotné plynutí času. Dále soud zdůrazňuje, že žalobkyně ani v Žádosti ani v celém řízení před správním orgánem prvního stupně faktor plynutí času nezmínila a jako novou skutečnost ho tedy neuplatnila. Žalobkyně v žalobě netvrdila, že žalovaná měla k tvrzením nově vzneseným žalobkyní v odvolacím řízení přihlédnout, protože je žalobkyně nemohla uplatnit dříve (srov. § 82 odst. 4 správního řádu).
- Odkazy žalobkyně v žalobě na judikaturu Nejvyššího správního soudu nebyly přiléhavé. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2013, č. j. 8 As 68/2012-39, podle něhož je nutno zhodnotit závažnost porušení veřejného pořádku, se týkal přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života zrušením povolení k trvalému pobytu (viz jeho body 25 a 26, příp. odkaz na něj v bodě 11 recentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2025, č. j. 4 Azs 148/2025-49). Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2012, č. j. 5 As 104/2011-102, č. 2781/2013, se podle své právní věty týká účelově uzavřeného manželství, které následně plnilo svou funkci. Nejde tedy o otázku související s nynějším předmětem řízení (žalobkyně ani netvrdila, že by muž, jehož otcovství ve vztahu k synovi uznala, následně plnil funkci otce syna). Dlužno dodat, že tyto judikaturní odkazy žalobkyně ve správním řízení neuplatnila, tudíž správní orgány nemohly pochybit tím, že se jimi nezabývaly.
- Žalobkyně dále v žalobě namítla, že nově nastaly následující skutečnosti a okolnostmi. Ve vztahu k sobě žalobkyně tvrdila, že bezúhonně žije na území více než 20 let a živí se podnikáním. Pokud jde o syna, žalobkyně ho živí a příkladně o něj pečuje. Žalobkyně žije se synem a druhem. Synovi je 13 let, navštěvuje základní školu v Sušici a věnuje se sportu. Žalobkyně i syn jsou plně integrováni do života v České republice. Podle žalobkyně správní orgány pochybily, když tyto skutečnosti pominuly a nezjišťovaly osobní, rodinné a další poměry žalobkyně a syna (výslechem žalobkyně a syna).
- Ani tyto námitky nebyly důvodné, jelikož pro posouzení naplnění dvou výše uvedených zákonných podmínek pro zastavení řízení nebyly skutečnosti tvrzené žalobkyní relevantní. Žalobkyně ani v Žádosti ani v celém řízení před správním orgánem prvního stupně tyto skutečnosti neuvedla a jako nové skutečnosti je tedy neuplatnila. Žalobkyně v žalobě netvrdila, že žalovaná měla k tvrzením nově vzneseným žalobkyní v odvolacím řízení přihlédnout, protože je žalobkyně nemohla uplatnit dříve. Správní orgány nemohly pochybit tím, že nezjišťovaly aktuální poměry žalobkyně a syna, jelikož žalobkyně v řízení před správním orgánem prvního stupně žádné nové skutečnosti k tomu se vztahující netvrdila.
- Dále žalobkyně v žalobě namítla, že by optikou správních orgánů nemohla nikdy podat žádost o přechodný pobyt, kterou by se správní orgány musely zabývat meritorně, přestože dochází v poměrech žalobkyně a syna ke změnám.
- Tato námitka nebyla důvodná, jelikož § 169r odst. 1 písm. e) ZPC žalobkyni umožňuje, aby v další žádosti uplatnila nové skutečnosti, které nebyly předmětem řízení o jí dříve podané žádosti, a v takovém případě se správní orgány její žádostí musí zabývat věcně. Takto však žalobkyně nepostupovala a v Žádosti (ani v řízení před správním orgánem prvního stupně) neuvedla jedinou skutečnost, která by nebyla řešena v řízení o Původní žádosti. Žalobkyně do tiskopisu žádosti uvedla jen svou vazbu k synovi, ale existence tohoto rodinného poměru byla v řízení o Původní žádosti samozřejmě posuzována (a nesporována). Soud znovu odkazuje na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2024, č. j. 5 Azs 240/2024-32, kde je zdůrazněno, že správní orgány jsou sice oprávněny zastavit řízení, pokud cizinec v opakovaně podané žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti, avšak tvrdil-li by cizinec v opakované žádosti, že v uplynulé době nastaly nějaké nové (relevantní) skutečnosti, tento procesní postup je správním orgánům zapovězen.
- Již v rozsudku ze dne 18. 9. 2020, č. j. 77 A 65/2020-48, vydaném ve věci žaloby žalobkyně proti rozhodnutí o zastavení řízení o Druhé žádosti, zdejší soud ostatně dospěl k závěru, že za novou skutečnost ve smyslu § 169r odst. 1 písm. e) ZPC nelze považovat samotné uplynutí času od podání První žádosti. Zdejší soud zde vyvrátil tamní argumentaci žalobkyně totožnou s nynější žalobou žalobkyně, že již jednou podanou pobytovou žádost nebude moci vzhledem k § 169r odst. 1 písm. e) ZPC úspěšně podat nikdy znovu. „Nic takového z tohoto ustanovení totiž nevyplývá; právě tím, že brání v meritorním projednání jen těch žádostí, které neobsahují nové skutečnosti, které nebyly předmětem řízení o žádosti dříve podané, umožňuje naopak dotčenému cizinci vnést do řízení takové nové skutečnosti, které zdůvodní možnost jiného rozhodnutí o později podané žádosti.“ (viz body 14 až 16 citovaného rozsudku).
- Ani poslední žalobní námitka, vztahující se k okolnostem prohlášení o uznání otcovství syna, nebyla důvodná. Žalobkyně v Žádosti a po celý zbytek správního řízení žádné takové okolnosti neuvedla a stěží se mohlo jednat o skutečnosti nové ve vztahu k době podání Původní žádosti (žalobkyně v žalobě uvedla, že otcovství bylo uznáno v roce 2012). Skutečnost, že žalobkyně nebyla uznána vinnou ze spáchání přečinu, který by skutkově spočíval v úmyslně nepravdivém prohlášení o uznání otcovství syna (slovy žalobkyně, že se nepodařilo prokázat, že souhlasné prohlášení o určení otcovství učiněné před příslušným orgánem státní správy bylo učiněno úmyslně účelově), neměla na rozhodnutí o Žádosti žádný vliv. Správní orgány byly oprávněny učinit si závěr o účelovosti prohlášení žalobkyně o uznání otcovství syna, kdy současný nesouhlas žalobkyně s jejich závěry není relevantní. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve výše odkazovaném rozsudku ze dne 14. 11. 2024, č. j. 5 Azs 240/2024-32, cizinec se nemůže opakovanou žádostí bez uvedení nových skutečností domoci přehodnocení rozhodnutí o dříve podané žádosti, pokud tvrdí, že rozhodnutí o dříve podané žádosti bylo nezákonné.
- I zde soud může souhlasně odkázat na svůj rozsudek ze dne 18. 9. 2020, č. j. 77 A 65/2020-48, vydaném ve věci žaloby žalobkyně proti rozhodnutí o zastavení řízení o Druhé žádosti, kde v bodě 16 uvedl, že správní orgány v řízení o První žádosti dospěly k závěru, že se žalobkyně dopustila obcházení zákona o pobytu cizinců s cílem získat povolení k trvalému pobytu, když za jejího přičinění bylo účelově určeno otcovství občana České republiky k jejímu synovi, který následně získal české občanství. Rozhodnutí ve věci První žádosti je pravomocné, a jeho závěry a obsah je tedy nutno považovat za správné a bezvadné, protože nebylo zákonem stanoveným způsobem změněno ani zrušeno, jak plyne ze zásady presumpce správnosti aktů veřejné správy (viz bod 16 citovaného rozsudku).
- Soud shrnuje, že v mezích žalobních námitek soud nezjistil nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobkyně v Žádosti netvrdila žádné skutečnosti, které by neuplatnila v řízení o Původní žádosti a v odvolacím řízení a v žalobě se soustředila pouze na časový odstup od podání Původní žádosti. Tato procesní strategie žalobkyně nutně vedla k zastavení řízení o Žádosti, jelikož žalobkyně v Žádosti netvrdila relevantní nové skutečnosti odůvodňující potřebu nového meritorního posouzení své věci.
- Soud tedy neshledal žádnou z žalobkyní uplatněných námitek důvodnou, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
VI. Náklady řízení - Náhradu nákladů řízení soud výrokem II rozsudku žádnému z účastníků podle § 60 odst. 1 s. ř. s. nepřiznal, protože žalobkyně ve věci úspěch neměla a procesně úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly náklady nad rámec jeho úřední činnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014-47, č. 3228/2015 Sb. NSS).
|