USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci

žalobců:  nezletilý Š. V., narozený dne X

bytem X

nezletilá M. K., narozená dne X

bytem X

oba zastoupeni advokátem JUDr. Ondřejem Moravcem, Ph.D.,

sídlem Václavské náměstí 832/19, 110 00 Praha 1

proti
žalovanému:  Úřad pro ochranu osobních údajů

   sídlem Pplk. Sochora 27, 170 00 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2025, č. j. UOOU-01762/21-105

takto:

1. Žaloba se odmítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobci domáhali zrušení usnesení ze dne 20. 5. 2025 č. j. UOOU-01762/21-105, jímž žalovaný rozhodl takto:

ad A) podle § 86 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále též „přestupkový zákon“), zastavil řízení vedené s Českou televizí, IČ: 00027383, sídlem na Hřebenech II 1132/4, 147 00 Praha 4 (dále též „Česká televize“), ve věci přestupku podle § 62 odst. 1 písm. a) zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZZOÚ“), kterého se Česká televize měla dopustit tím, že jako společný správce osobních údajů zletilých osob a nezletilých osob s poruchou autistického spektra zaznamenaných na audiovizuálním záznamu pořízeném v X, z.s., v souvislosti s tvorbou pořadu X společně s B. B. ve vztahu ke zpracování dotčených osobních údajů spočívajícím v jejich shromažďování, měla v době od 10. 2. 2020 do 22. 5. 2020 nevymezit s B. B. transparentním ujednáním podíly společných správců na odpovědnosti za plnění povinností podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), (dále též „GDPR“), zejména pokud jde o výkon práv subjektu údajů a plnění povinností správce poskytovat informace uvedené v článcích 13 a 14 GDPR, čímž měla porušit povinnost podle čl. 26 odst. 1 GDPR, neboť skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem;

ad B)

 I. podle § 86 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona zastavil řízení vedené s B. B., narozenou dne X, bytem X (dále též „B. B.“) ve věci přestupku podle § 62 odst. 1 písm. b) ZZOÚ, jehož se jmenovaná měla dopustit tím, že jako společný správce osobních údajů zletilých osob a nezletilých osob s poruchou autistického spektra zaznamenaných na audiovizuálním záznamu pořízeném v souvislosti s tvorbou pořadu X společně s Českou televizí ve vztahu ke zpracování dotčených osobních údajů spočívajícím v jejich shromažďování, měla v době od 10. 2. 2020 do 22. 5. 2020 v prostorách spolku X, z.s. subjekty údajů dlouhodobě, soustavně a bez jejich vědomí a vědomí jejich zákonných zástupců monitorovat prostřednictvím skryté kamery, a tím zachycovat jejich podobu a chování včetně hlasových projevů, tedy měla zpracovávat jejich osobní údaje včetně osobních údajů o zdravotním stavu dotčených nezletilých osob podle čl. 9 odst. 1 GDPR, s cílem následného zveřejnění takto zaznamenaných osobních údajů prostřednictvím televizního a internetového vysílání v pořadu X, a to za účelem poukázání na nedostatky v péči o děti s poruchou autistického spektra poskytované spolkem X, aniž by pro toto zpracování osobních údajů byla splněna podmínka podle § 17 odst. 1 ZZOÚ ve spojení s čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR, nebo jiná podmínka podle čl. 6 odst. 1 GDPR, čímž měla porušit základní zásadu zpracování osobních údajů stanovenou v čl. 6 odst. 1 GDPR, neboť skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem

  II. podle § 86 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona zastavil řízení vedené s B. B. ve věci přestupku podle § 62 odst. 1 písm. b) ZZOÚ, kterého se obviněná měla dopustit tím, že jako společný správce osobních údajů zletilých osob a nezletilých osob s poruchou autistického spektra zaznamenaných na audiovizuálním záznamu pořízeném v X, z.s. v souvislosti s tvorbou pořadu X společně s Českou televizí ve vztahu ke zpracování dotčených osobních údajů spočívajícím v jejich shromažďování, měla v době od 10. 2. 2020 do 22. 5. 2020 nevymezit s Českou televizí transparentním ujednáním podíly společných správců na odpovědnosti za plnění povinností podle GDPR, zejména pokud jde o výkon práv subjektu údajů a plnění povinností správce poskytovat informace uvedené v článcích 13 a 14 GDPR, čímž měla porušit povinnost podle čl. 26 odst. 1 GDPR neboť skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem.

2. Proti tomuto usnesení podali žalobci žalobu, ve které tvrdí, že B. B. pořídila v období únor 2021–květen 2021 rozsáhlé množství audiovizuálních záběrů v prostorách užívaných spolkem X, z.s., který v té době zajišťoval péči o děti předškolního věku s poruchou autistického spektra. Oba žalobci v uvedeném období do těchto prostor každodenně docházeli. B. B. pořizovala audiovizuální záběry dětí skrytou kamerou bez vědomí zákonných zástupců dětí pro účely výroby pořadu X, který byl odvysílán Českou televizí. Žalobci, společně s dalšími osobami, podali u žalovaného stížnost proti postupu B. B. a České televize, neboť byli přesvědčeni, že jednáním těchto osob byla porušena subjektivní práva žalobců a dalších nezletilých dětí vyplývající z GDPR. Ačkoli žalovaný zahájil se jmenovanými osobami přestupkové řízení, napadeným rozhodnutím řízení zastavil. Žalobci mají za to, že jsou aktivně legitimováni k podání správní žaloby proti napadenému rozhodnutí na základě čl. 78 odst. 1 nařízení GDPR, kdy předmětem správního řízení byla subjektivní práva žalobců vyplývající z nařízení GDPR. Žalobci tvrdí, že tato práva byla dotčenými osobami přímo porušena, neboť osobní údaje žalobců byly zpracovány v rozporu s nařízením GDPR. Napadeným rozhodnutím bylo s konečnou platností zastaveno řízení, v němž mohlo být namítané porušení sankcionováno.
3. Žalobci v podané žalobě namítají, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť není správný stěžejní závěr žalovaného, že B. B. nelze pokládat za správce osobních údajů ve smyslu čl. 4 odst. 7 GDPR. Konkrétně žalobci tvrdí, že skutková zjištění, která vzal žalovaný za základ svého rozhodnutí, jsou neúplná a nesprávná, neboť žalovaný nevzal dostatečně v potaz skutečnost, že B. B. nebyla vázána žádnými doloženými pokyny správce, za něhož žalovaný pokládá výlučně Českou televizi, jakož i další okolnosti související s úpravou vztahů mezi těmito osobami. Žalobci se neztotožňují se skutkovými závěry žalovaného, že role České televize spočívala v tom, že pouze poskytla B. B. informace, jež vyústily v natočení pořadu. B. B. tak dle žalovaného nepříslušel vliv na rozhodnutí o účelu zpracování osobních údajů (zda pořad bude vyroben a odvysílán) ani prostředcích zpracování. Takto koncipovaná skutková východiska jsou neúplná, což následně vedlo k nesprávným právním závěrům žalovaného. Žalobci namítají, že právní posouzení věci o tom, že jednání obou jmenovaných osob není přestupkem, je nesprávné, neboť za situace, kdy mezi Českou televizí a B.B. nebyla uzavřena žádná smlouva o zpracování osobních údajů a kdy B. B. ze svého postavení nepodléhala řídící pravomoci České televize, je nutno B. B. pokládat za správce osobních údajů. Na základě listin založených ve správním spisu nelze učinit závěr, že B. B. není vedle České televize správcem osobních údajů a že tedy nemůže jít o společné správce ve smyslu čl. 26 GDPR, resp. že se B. B. nemohla dopustit přestupku, pro který bylo řízení vedeno. Není možné B. B. pokládat za pouhého zpracovatele osobních údajů. Absence smlouvy o zpracování osobních jakožto základní předpoklad zpracování osobních údajů zpracovatelem, jakož i konkrétních pokynů právně zavazujících Českou televizí vylučuje kvalifikovat B. B. jako pouhého zpracovatele. Na B. B. je nutno nahlížet jako na správce osobních údajů, neboť B. B. vystupovala při zpracování osobních údajů iniciativně a realizovala svoji vůli, aniž by byla vázána konkrétními pokyny jiných osob. Žalobci dále namítají, že ve vztahu ke skutku dle výroku B) I je posouzení neúplné, neboť skutek popsaný v této části výroku by byl přestupkem, i kdyby B. B. nebyla považována za správce osobních údajů. V souladu s § 62 odst. 1 písm. b) ZZOÚ není vyloučena odpovědnost B. B. ani v případě, že nebude považována za správce osobních údajů. V tomto směru napadené rozhodnutí neobsahuje žádné skutkové ani právní důvody, pro něž shledává žalovaný přestupkovou odpovědnost B. B. za vyloučenou, a rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění.
4. Městský soud v Praze se nejprve zabýval otázkou, zda lze žalobu věcně projednat, neboť o ní může rozhodnout pouze při splnění všech zákonem stanovených podmínek. Dospěl přitom k závěru, že žalobu je třeba odmítnout z následujících důvodů.
5. Podle § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
6. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.
7. Podle § 65 odst. 2 s. ř. s. žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.
8. Podle čl. 78 odst. 1 GDPR aniž je dotčena jakákoli jiná správní či mimosoudní ochrana, má každá fyzická nebo právnická osoba právo na účinnou soudní ochranu proti právně závaznému rozhodnutí dozorového úřadu, které se jí týká.
9. Z ust. § 65 s. ř. s. vyplývá, že aktivní legitimaci k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu má pouze osoba, která splňuje předpoklady dané odstavcem 1 či odstavcem 2.
10. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. má aktivní procesní legitimaci každý, kdo tvrdí, že byl na svých hmotných právech zkrácen rozhodnutím přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. Splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude tedy dáno, bude-li žalobce logicky důsledně a myslitelně tvrdit možnost dotčení vlastní právní sféry napadeným rozhodnutím. To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009 č. j. 1 Ao 1/2009-120). Bude-li zjevné, že napadené rozhodnutí se již ze samé podstaty nemůže žalobce nijak týkat, nemohlo se ho v žádném myslitelném případě, jakkoli dotknout na právní sféře, pak nejsou dány podmínky aktivní procesní legitimace a budou dány podmínky pro odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
11. Odstavec 2 je ve vztahu k odstavci 1 předmětného ustanovení subsidiární a míří k ochraně žalobců, kteří nemají v dané věci hmotná subjektivní práva. Byli však účastníky správního řízení, zákon jim proto poskytuje ochranu proti zkrácení na procesních právech (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2022 č. j. 10 Afs 128/2022-37, či ze dne 20. 6. 2019 čj. 9 As 458/2017-78). Osoba oprávněná podat žalobu podle § 65 odst. 2 s. ř. s. tedy nebyla dotčena na svých hmotných právech, resp. na své právní sféře, ovšem podle zvláštních zákonů uplatňovala ve správním řízení určitý zájem. Na rozdíl od § 65 odst. 1 s. ř. s., kde aktivní procesní legitimaci určuje tvrzené dotčení na právech bez ohledu na to, zda zvláštní zákon žalobci povolil účastenství ve správním řízení, je předpokladem podání žaloby podle odst. 2 účastenství na řízení předpokládané zákonem. Žalobu může podle § 65 odst. 2 s. ř. s. podat nejen ten, kdo byl účastníkem řízení, ale též ten, s kým správní orgán protizákonně jako s účastníkem nejednal. Pokud však žalobce být účastníkem řízení neměl a o dotčení na právech nebo na právní sféře podle § 65 odst. 1 s. ř. s. nelze uvažovat, aktivní procesní legitimace nebude dána a žalobu bude třeba podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítnout (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2003 č. j. 7 A 56/2002-54).
12. Žalobci podanou žalobou brojí proti rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl v řízení o přestupcích jiných osob (České televize a B. B.) tak, že řízení zastavil. Soud dospěl k závěru, že žalobci nejsou aktivně legitimováni k podání žaloby proti takovému rozhodnutí, a to ani podle odstavce 1, ani podle odstavce 2 ustanovení § 65 s. ř. s.
13. Aktivně legitimován podle § 65 odst. 1 s. ř. s. je pouze ten, kdo tvrdí dotčení vlastní právní sféry napadeným rozhodnutím, a toto dotčení na právní sféře nesmí být z povahy věci vyloučené.  Napadeným rozhodnutím bylo zastaveno řízení o přestupcích České televize a B. B. Předmětem řízení o přestupku je posuzování viny obviněného z přestupku a případné uložení sankce. Posouzení viny a případné uložení sankce v rámci správního trestání má čistě veřejnoprávní povahu a odehrává se výlučně ve vztahu státu a obviněného. Třetí osoba (ať již jiný obviněný, poškozený nebo jiná osoba) nemá subjektivní právo domáhat se zahájení řízení o správním deliktu s jiným subjektem nebo požadovat uznání jeho viny (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021 č. j. 6 As 108/2019-39, či rozsudky téhož soudu ze dne 4. 4. 2019 č. j. 1 As 74/2018-40, ze dne 29. 1. 2015 č. j. 8 Afs 25/2012-351, či ze dne 26. 6. 2009 č. j. 2 As 46/2006-10). Soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu proto konstatuje, že neexistuje subjektivní právo na to, aby bylo vedeno řízení o přestupku proti jiné osobě. Žalobci tudíž neměli subjektivní právo na to, aby osoby, které označili za pachatele přestupku, byly v přestupkovém řízení shledány vinným ze spáchání přestupku. Žalobci tak nemohli být dotčeni na své právní sféře tím, jak byla posouzena vina jiných osob obviněných z přestupku (zastaveno řízení o přestupku).
14. Na základě shora uvedeného soud uzavírá, že žalobcům nesvědčí aktivní procesní legitimace podle § 65 odst. 1 s. ř. s.
15. Následně zbývalo soudu posoudit, zda jsou žalobci aktivně legitimováni k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí podle § 65 odst. 2 s. ř. s. V této souvislosti je třeba zodpovědět otázku, zda žalobci byli účastníky předmětného řízení o přestupcích, resp. zda jimi podle zákona být měli. Podle § 68 přestupkového zákona jsou účastníky přestupkového řízení: a) obviněný, b) poškozený v části řízení, která se týká jím uplatněného nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení, c) vlastník věci, která může být nebo byla zabrána, v části řízení, která se týká zabrání věci nebo náhradní hodnoty. Žalobci neměli v předmětném řízení o přestupcích České televize a B. B. postavení žádné z osob vymezených v § 68 přestupkového zákona. Žalobci nebyli v řízení obviněnými, nelze je považovat ani za poškozené, neboť těmi jsou pouze osoby, které v přestupkovém řízení uplatňují nárok na náhradu škody či nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Nadto soud uvádí, že poškozený má právo podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu o vině obviněného pouze proti výroku o náhradě škody či o nároku na vydání bezdůvodného obohacení a proti výroku o nákladech spojených s uplatněním těchto nároků, není však aktivně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí v části výroku týkajícího se posouzení viny obviněného či sankce uložené za přestupek (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2022 č. j. 8 As 28/2020-32). Žalobci nebyli ani vlastníky věci, která může být zabrána podle § 68 písm. c) přestupkového zákona. Pro úplnost soud uvádí, že přestupkový zákona upravuje také postavení tzv. osob přímo postižených spácháním přestupku. V řízení o přestupku, o němž tak stanoví jiný zákon, lze zahájit a v již zahájeném řízení pokračovat, pouze se souhlasem osoby přímo postižené spácháním přestupku. Osoby přímo postižené spácháním přestupků však nejsou účastníky přestupkového řízení a rovněž nejsou podle § 65 odst. 1 ani 2 s. ř. s. aktivně procesně legitimovány k žalobě proti rozhodnutí správního orgánu vydaného v řízení o přestupku (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2024 č. j. 5 As 189/2023-32, či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2024 č. j. 56 A 13/2023-48). Žalobci přitom nebyli ani osobami přímo postiženými spácháním přestupku, zákon nevyžadoval jejich souhlas k zahájení řízení o předmětných přestupcích podle ZZOÚ.
16. Soud v daném případě neshledal aktivní legitimaci žalobců ani podle § 65 odst. 2 s. ř. s.
17. Skutečnost, že řízení o přestupcích České televize a B. B. bylo zahájeno na základě stížnosti žalobců, jak žalobci v podané žalobě tvrdí, je ve vztahu k posouzení jejich žalobní legitimace irelevantní. Stížnost je třeba posuzovat toliko jako podnět k zahájení řízení. Podání podnětu však nezakládá žádná subjektivní práva v řízení. V přestupkovém řízení má stát, kterému byly oznámeny skutečnosti svědčící o existenci přestupku, prostřednictvím pověřeného správního orgánu povinnost projednat, zda se přestupek stal či nikoliv – osoba podávající podnět již nemá na průběh řízení žádný vliv (není-li účastníkem řízení z jiného titulu, nežli podání podnětu). Pro úplnost soud dodává že současná právní úprava obsažená v přestupkovém zákoně na rozdíl od přechozí úpravy v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, nezná tzv. návrhové přestupky, tedy ani institut navrhovatele, který byl podle předchozí právní úpravy považován za účastníka přestupkového řízení a svědčila mu aktivní legitimace k podání žaloby proti rozhodnutí o přestupku podle § 65 odst. 2 s. ř. s.
18. Soud tedy uzavírá, že žalobci nebyli legitimováni k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí ani podle § 65 odst. 1, ani odst. 2 s. ř. s.
19. K odkazu na čl. 78 GDPR soud uvádí, že toto ustanovení zakotvuje právo každé fyzické a právnické osoby na účinnou soudní ochranu proti právně závaznému rozhodnutí dozorového úřadu, které se jí týká. Toto právo je realizováno mimo jiné prostřednictvím výše přiblíženého § 65 s. ř. s., který upravuje aktivní legitimaci osob k žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tak, aby byla zajištěna ochrana osob, kterých se takové rozhodnutí dotklo. Soud zdůrazňuje, že napadené rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o vině jiných osob obviněných z přestupků, se nijak nedotklo právní sféry žalobců, neboť posouzení viny a případné uložení sankce v rámci přestupkového řízení se odehrává výlučně ve vztahu státu a obviněného a třetí osoby nemají subjektivní právo domáhat se zahájení řízení o přestupku s jiným subjektem či požadovat uznání jeho viny. Žalobci ani nebyli účastníky předmětného řízení, ani v procesním postavení poškozených, tedy ani nemohli být v řízení dotčeni na svých právech. Žalobní legitimaci žalobců tedy nelze dovozovat ani na základě čl. 78 GDPR, neboť napadené rozhodnutí se nijak netýkalo jejich právní sféry, resp. nebylo jím nijak zasaženo do subjektivních práv žalobců.
20. Toliko pro úplnost soud konstatuje, že podnětem k zahájení předmětného řízení o přestupcích České televize a B. B. byla stížnost žalobců ze dne 6. 4. 2021. Její vyřízení však není předmětem nynějšího soudního přezkumu, žalobci podanou žalobou nebrojí proti způsobu vyřízení této stížnosti, podanou žalobou se domáhají, jak zcela jednoznačně formulovali v žalobní petitu, zrušení napadeného rozhodnutí, které bylo vydáno v řízení o přestupcích osob Česká televize a B. B. a jímž bylo rozhodnuto o vině těchto osob tak, že řízení bylo zastaveno, jelikož skutek, který jim byl kladen za vinu, není přestupkem. Uplatněné žalobní námitky směřují výlučně proti napadenému rozhodnutí, jak je zřejmé z obsahu žaloby shrnutého soudem výše (viz bod 3. tohoto usnesení). Předmětem žalobních tvrzení není způsob vyřízení stížnosti, proti němu žalobci podanou žalobou nebrojí, soud se jím proto, vázán rozsahem a důvody žaloby (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), nemohl zabývat. Úkolem správních soudů je rozhodnout o předmětu řízení, jak byl vymezen v návrhu na zahájení řízení. Proti způsobu vyřízení stížnosti se mohli žalobci domáhat ochrany samostatnou žalobou.
21. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu proti napadenému rozhodnutí odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. pro nedostatek aktivní procesní legitimace.
22. S ohledem na § 60 odst. 3 větu první s. ř. s. soud pod výrokem II. tohoto usnesení nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
23. Soud nerozhodoval o vrácení soudního poplatku, neboť ten nebyl ve věci spolu se žalobou zaplacen.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 19. prosince 2025

JUDr. Ludmila Sandnerová v. r.

předsedkyně senátu