[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2025, č. j.: MPSV-2025/11579-925

takto:

1. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2025, č. j.: MPSV-2025/11579-925, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
2. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 270 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2025, č. j.: MPSV-2025/11579-925, jímž bylo podle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 31. 1. 2024, č. j.: 2740/2024/AAB, kterým byl žalobkyni podle ustanovení § 4 odst. 1, § 8, § 9, § 11 a § 13 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „z.s.s.“), zamítnut návrh na změnu výše příspěvku na péči od srpna 2023 a bylo rozhodnuto o poskytování příspěvku v původní výši 12 800 Kč měsíčně.

2. Obsah žaloby

2. Žalobkyně v žalobě namítala, že splňuje podmínky pro přiznání IV. stupně závislosti, nezvládá-li devět základních potřeb. Napadené rozhodnutí zasahuje do jejích práv zaručených čl. 19 a 28 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, když kvůli snížení příspěvku na péči nebude schopna uhradit náklady na podporu a péči. Rovněž byla porušena ustanovení § 2 odst. 1, odst. 4 a § 3 s.ř., jelikož správní orgán dostatečně nezjistil zdravotní stav žalobkyně.
3. Jde-li o potřebu komunikace, žalobkyně X. nedokáže psát na papír ani udržet propisku v ruce, také psaní na počítači je pro ni obtížné, musí mít ruku v nepřirozené poloze, což způsobuje kroucení těla, a je tudíž při vytváření souvislého textu odkázána na asistenci. Kvůli X. je pro žalobkyni obtížné správně uchopit a ovládat mobilní telefon. Oproti zdravým jedincům žalobkyně nedokáže vytvářet rukou psanou krátkou zprávu a používat běžné komunikační prostředky, což plyne i ze zprávy o sociálním šetření, vyjádření MUDr. X. ze dne 12. 2. 2024 a popisu stavu horních končetin při posuzování žádosti o příspěvek na péči. Žalobkyně odkázala na rozsudky Krajského soudu v Brně, č. j.: 56 Ad 13/2023-23, a Krajského soudu v Praze, č. j.: 58 Ad 34/2024-28, k používání mobilního telefonu coby komunikačního prostředku, s nímž si lze v případě potřeby přivolat pomoc.
4. Dále se žalobkyně vyjádřila ke své aktuální rodinné a ekonomické situaci. Závěrem navrhla zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení.

3. Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě po rekapitulaci průběhu správního řízení uvedl, že posudek PK MPSV vyhodnotil jako komplexní, objektivní a přesvědčivé posouzení zdravotního stavu žalobkyně. V napadeném rozhodnutí se dostatečně vypořádal s odvolacími námitkami, náležitě zdůvodnil své rozhodnutí a uvedl podklady, z nichž vycházel. Neshledává důvody pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí a navrhl žalobu zamítnout.

4. Obsah správního spisu

6. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 19. 8. 2023 podala žalobkyně u Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu návrh na změnu výše příspěvku na péči.
7. Dne 4. 9. 2023 bylo se žalobkyní provedeno sociální šetření v jejím bydlišti. Podle záznamu ze šetření o žalobkyni pečuje X., jež za ní dochází dvakrát až třikrát týdně a pomáhá jí s vařením, úklidem, stravováním a vyzvedáváním léků; žalobkyně je dostupná telefonicky s obtížemi, snaží se nebýt doma sama, velmi špatně přijme hovor. X., věci ze stolku si nepodá, je nutná pomoc, věci jí padají, jemná motorika není, X., úchop je špatný, Co se týče potřeby komunikace, žalobkyně dokáže ústně komunikovat, její vyjadřování je v pořádku a rozumí sdělením, čte, ale málo, neudrží knihu, mobilní telefon použije s obtížemi. X., používá lžíci nebo vidličku, denní a ústní hygienu provede s pomocí na lůžku, počítač používá s obtížemi, nutná pomoc asistentů, je dálkově zaměstnána na práci přes počítač.
8. Následně byl vyžádán posudek Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „prvostupňový posudek“), který zpracovala MUDr. X. dne 15. 1. 2024 pod č. j..: LPS/2024/1170-P2_CSSZ. Podkladem posudku byly dokumentace ošetřující lékařky MUDr. X. a nálezy X. ze dnů 28. 7. 2023, 20. 9. 2023 a 5. 10. 2023. Posudkem bylo zjištěno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je X. Žalobkyně podle prvostupňového posudku nezvládá mobilitu, stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. Ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 písm. c) z.s.s. se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost), nedokáže zvládat osm základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.
9. Na základě prvostupňového posudku vydal prvoinstanční orgán rozhodnutí ze dne 31. 1. 2024, č. j.: 2740/2024/AAB, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na změnu výše příspěvku na péči.
10.                      Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž namítala, že komunikační prostředky, jako je psaní na papír, zvládá velmi špatně. Neudrží v ruce propisku, aby dokázala napsat čitelný text nebo se podepsat. Není schopna si sama spustit počítač a připravit ho ke psaní, které je pro ni komplikované. Má ruku v nepřirozené poloze, kroutí se jí tělo a k souvislému textu potřebuje asistenci. S mobilním telefonem se žalobkyni obtížně manipuluje, vypadává jí z ruky, činí jí problémy strefit se do ovládacích tlačítek, hovory se jí špatně přijímají a vytáčejí, téměř nedokáže napsat SMS zprávy. Upadne-li jí telefon, sama není schopna si ho zvednout.
11.                      V rámci odvolacího řízení si žalovaný vyžádal posudek PK MPSV; následně byl ve věci vydán posudek ze dne 2. 8. 2024, e. č. SZ/2024/586-PH-12. Komise zasedla v nepřítomnosti žalobkyně ve složení předseda komise MUDr. X., MUDr. X. s odborností neurologie a tajemník. Komise vycházela z posudkového spisu, ze spisu odvolacího orgánu, ze zdravotní dokumentace X. a ze zprávy o sociálním šetření ze dne 4. 9. 2023.
12.                      Z výše uvedených podkladů PK MPSV zjistila, že u žalobkyně jsou přítomny X.
13.                      Komise uznala za nezvládnuté oblasti mobility, stravování, oblékání a obouvání, tělesné hygieny, výkonu fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobních aktivit a péče o domácnost. PK MPSV konstatovala dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a na jeho základě nezvládnutí osmi základních životních potřeb. PK MPSV tak uzavřela, že žalobkyně byla osobou, jež se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III., tzn. těžké závislosti. Co se týče oblasti komunikace, nebylo zjištěno takové kognitivní či duševní nebo smyslové postižení, aby tato oblast byla uznána za nezvládnutou. Stran X. bylo konstatováno, že u žalobkyně nebyla zjištěna neschopnost náhradního úchopu upravenými psacími potřebami, přičemž ani zvýšené úsilí či případně facilitační pomůcky nebyly posudkovým kritériem.
14.                      Žalobkyně využila svého práva vyjádřit se k hodnocení PK MPSV a dne 2. 1. 2025 žalovanému zaslala sdělení, podle něhož je v oblasti komunikace zcela závislá na každodenní pomoci jiné osoby. Fyzické postižení X. jí neumožňuje aktivní pohyb prstů ruky, tudíž ani běžnou manipulaci s tužkou, papírem, telefonem či počítačem.
15.                      Na základě posudku PK MPSV vydal žalovaný napadené rozhodnutí ze dne 10. 1. 2025, kterým prvostupňové rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl.

5. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

16.                      Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s.ř.s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
17.                      Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože postupoval dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) a b) s.ř.s.
18.                      Podle ustanovení § 8 odst. 2 z.s.s. osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.
19.                      Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb. při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost.
20.                      Podle ustanovení § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „prováděcí vyhláška“) pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
21.                      Podle ustanovení písm. c) Přílohy 1 k prováděcí vyhlášce Komunikace. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, 2. chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, 3. vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, 4. porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům, 5. používat běžné komunikační prostředky.
22.                      K přezkumu rozhodnutí založených na zdravotním stavu je nezbytné uvést, že soud nemůže přezkoumávat odbornou stránku posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti, nemůže tak sám o sobě posoudit, zda žalobkyni náleží příspěvek na péči a zda splňovala podmínky pro zařazení do stupně závislosti IV., či do jiného stupně. Soud však dle zásady volného hodnocení důkazů hodnotí předmětný posudek jako každý jiný důkaz, a to z hlediska požadavků na přesvědčivost, úplnost a vypořádání se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. K rozhodování ve věcech příspěvku na péči se opakovaně vyslovoval též Nejvyšší správní soud, jenž v právní větě k rozsudku ze dne 23. 9. 2009, č. j.: 4 Ads 57/2009–53, uvedl: „Posouzení stupně závislosti osoby pro účely rozhodování o příspěvku na péči v řízení v I. stupni i v řízení odvolacím musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v § 25 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Na výsledný lékařský posudek, který je v tomto řízení stěžejním důkazem, je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Nenaplnění těchto požadavků je vadou řízení před správním orgánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s.“
23.                      K posudkovému řízení se Nejvyšší správní soud opakovaně vyjádřil ve svých rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne 21. 9. 2020, č. j.: 1 Ads 224/2019-20, kde uvedl následující: „Posuzování závislosti na pomoci jiné fyzické osoby provádí posudkový lékař OSSZ a posudková komise žalovaného. Nejvyšší správní soud opakovaně judikuje, že posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. § 16a zákona č. 582/1991 Sb.) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. Výsledkem posouzení je potom odborný posudek, který je pro správní orgán stěžejním důkazem, a na který je při nedostatku odborné erudice odkázán. Proto je třeba klást zvýšený důraz na jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost každého takového posudku. Tyto náležitosti posudek splňuje pouze v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným účastníkem řízení, výsledkům sociálního šetření a lékařským zprávám. Své závěry musí posudková komise náležitě podložit a odůvodnit. Je nezbytné, aby posudek obsahoval vysvětlení, jakým způsobem posudková komise hodnotila veškeré posudkové podklady, které z nich považovala za relevantní, případně z jakého důvodu se od závěrů uvedených v některých z nich odchýlila. Posuzovaný zdravotní stav potom musí být popsán dostatečně jasně a přesně, aby nevystávaly žádné další pochybnosti (srov. např. rozsudek ze dne 5. 3. 2015, č. j. 6 Ads 299/2014–25, či ze dne 30. 1. 2019, č. j. 6 Ads 34/2018–17).“
24.                      Městský soud v Praze v souvislosti s námitkami žalobkyně shledal, že posudek PK MPSV, který byl klíčovým podkladem napadeného rozhodnutí, shora uvedené požadavky nesplňuje, a to z následujících důvodů.
25.                      Jedinou základní životní potřebou, u níž bylo sporné její zvládání, byla komunikace, konkrétně aktivity vytváření krátké zprávy rukou a používání běžných komunikačních prostředků.
26.                      Posouzení aktivity vytváření krátké zprávy rukou seznal soud stručným, ale v kontextu potřeby komplexního posouzení dostatečným.
27.                      Soud nerozporuje, že posudek PK MPSV musí splňovat zákonné požadavky na úplnost a přesvědčivost, nicméně při komplexním posouzení je třeba zhodnotit 54 aktivit v rámci deseti základních životních potřeb a hodnocení posudků nemůže vycházet z nereálných a nesplnitelných kritérií. Zároveň, byť jsou v nynější věci sporné toliko dvě aktivity, neznamená to, že už proto by měla být kritéria na posudek přísnější než v případě hodnocení všech 54 aktivit.
28.                      PK MPSV v posudku jednoznačně uvedla, že u žalobkyně nebyla zjištěna neschopnost náhradního úchopu upravenými psacími potřebami, zvýšené úsilí ani užití facilitačních pomůcek pak neznamená neschopnost zvládání aktivity; komise v daném ohledu též odkázala na zprávu praktického lékaře ze dne 23. 10. 2023, která reflektovala relativně podrobné vyšetření. Psaní krátké zprávy přitom neznamená delší vyjádření, stačí jen několik slov. Jak bylo předestřeno výše, soud nemá odbornost, aby sám věcně posoudil, zda žalobkyně danou aktivitu zvládá. PK MPSV se aktivitou zabývala a na základě lékařských zpráv, z nichž považovala za zvláště významné podrobnější vyšetření, dospěla k závěru o zvládání aktivity.
29.                      Jinak soud hodnotil aktivitu používání běžných komunikačních prostředků, a to především v kontextu podrobnější odvolací i žalobní argumentace.
30.                      Podle sociálního šetření je žalobkyně telefonicky dostupná jen s obtížemi, velmi špatně přijme hovor, věci ze stolku si nepodá, je nutná pomoc, věci jí padají, neudrží knihu, mobilní telefon použije s potížemi, počítač použije jen s obtížemi a za pomoci asistentů. Prvostupňový posudek i přes žádost o doplnění jen stručně konstatuje zvládání potřeby komunikace, protože to uvádí sociální šetření. Dle odvolání si žalobkyně není sama schopna otevřít počítač, připravit k psaní a dobíjet, psaní na počítači je pro ni velmi komplikované, telefonická komunikace jí činí velké potíže, X. se jí s telefonem velmi obtížně manipuluje, předměty jí padají z rukou, má problém se X. trefit do ovládacích tlačítek, hovory se jí špatně přijímají i vytáčí, téměř není schopna sama napsat zprávy, pokud jí telefon spadne, není schopna si ho sama zvednout, s komunikací potřebuje stálou pomoc osobní asistence.
31.                      V posudku PK MPSV ze dne 2. 8. 2024 je konstatován obsah sociálního šetření, dle kterého žalobkyně neudržela knihu, mobilní telefon použila, byť s obtížemi, následně se hovoří o obsahu zprávy praktického lékaře ze dne 23. 10. 2023, není ale nijak provedena konfrontace se schopností žalobkyně zvládat aktivitu používání běžných komunikačních prostředků.
32.                      Dle vlastní argumentace není žalobkyně schopna ovládat počítač ani mobilní telefon. Vzhledem ke konkrétní odvolací námitce je třeba posouzení aktivity v posudku více rozebrat. Posudková komise se nijak nevypořádala s tvrzením, že žalobkyně není schopna otevřít počítač, připravit jej k psaní a dobíjet. Výslovně se komise nevyjádřila k možnosti používat mobilní telefon, odkázala na lakonický popis ze sociálního šetření, dle kterého použije mobilní telefon s obtížemi. Bude třeba, aby se komise vyjádřila k používání telefonu (volání, psaní zpráv, přijímání hovorů i zpráv), laicky srozumitelně popsala, co zdravotní stav umožňuje, a předestřela mechanismus, jak žalobkyně může pracovat s telefonem. V případě nutnosti použít facilitační pomůcky komise specifikuje jaké, sdělí, co facilitační pomůcka umožní, a popíše mechanismus, jak žalobkyně v rámci svého zdravotního postižení může za pomoci facilitační pomůcky s mobilním telefonem zacházet. V daném kontextu bude třeba posoudit i tvrzení o padání předmětů z ruky.
33.                      Posudek PK MPSV tudíž ve vztahu k základní životní potřebě komunikace (resp. k aktivitě používání běžných komunikačních prostředků) nenaplňuje požadavky úplnosti a přesvědčivosti, vyžaduje zásadní doplnění a v některých výše předestřených ohledech je zároveň nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Posudek PK MPSV je zároveň stěžejním podkladem ve věcech příspěvku na péči, proto je třeba uvedené nedostatky přičíst samotnému napadenému rozhodnutí, které z posudku zcela vycházelo a jeho závěry plně aprobovalo; napadené rozhodnutí tak obsahuje vady podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) a b) s.ř.s.
34.                      Soud naopak nevyhověl námitce tvrdící porušení čl. 19 a 28 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. V České republice existují v dostatečné míře zákony a instituty, jež ulehčují osobám se zdravotním postižením život a snaží se je i přes jejich handicap přiblížit osobám bez postižení. K danému účelu slouží mj. právě příspěvek na péči. Sociální potíže i přes pobírání dávek pro osoby zdravotně postižené jsou pak řešitelné obecnými instituty v podobě např. dávek pomoci v hmotné nouzi. (K uvedenému srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2025, č. j.: 22 Ads 179/2025 - 46.)
35.                      Z výše uvedeného důvodu soud na základě ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) a b) s.ř.s. žalobou napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.
36.                      V novém řízení si žalovaný opatří nový posudek PK MPSV (případně zásadní doplnění původního posudku k aktivitě používání běžných komunikačních prostředků, bude-li obsahovat vše potřebné). V posudku budou konkrétní poznatky zhodnoceny ve vztahu k aktivitě používání běžných komunikačních prostředků tak, jak bylo v podrobnostech předestřeno výše. Dále komise vyhodnotí, zda je namístě provést osobní vyšetření žalobkyně. Posudek PK MPSV bude vypracován takovým způsobem, aby splňoval všechny požadavky na úplnost a přesvědčivost.
37.                      Podle ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s. je žalovaný vysloveným právním názorem Městského soudu v Praze vázán.
38.                      Žalobkyně navrhovala zrušit i prvostupňové rozhodnutí, k čemuž soud nepřistoupil, jelikož plné nápravy lze dosáhnout v odvolacím řízení prostřednictvím nového, úplného a přesvědčivého posudku; nerušit i prvostupňové rozhodnutí je řešením efektivnějším a hospodárnějším.
39.                      O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s.; žalobkyně byla ve věci samé úspěšná, proto jí přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady vynaložené žalobkyní v daném řízení představují náhradu nákladů právního zastoupení spočívající v odměně za dva úkony právní služby po 4 620 Kč, tedy celkem 9 240 Kč (§ 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), tj. převzetí zastoupení a písemné podání ve věci samé, tzn. žaloba, společně s náhradou hotových výdajů po 450 Kč za jeden úkon, celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky). Zástupce žalobkyně je plátcem DPH, soud tak žalobkyni dále přiznal i částku odpovídající příslušné sazbě daně (zaokrouhlené na celé koruny nahoru dle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád) ve výši 2 130 Kč; odměna zástupce včetně náhrady DPH dosahuje částky 12 270 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 5. prosince 2025

JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r.

samosoudce