USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci

žalobce:   H. V. N., narozený X

státní příslušnost Vietnamská socialistická republika

bytem X

zastoupený Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou

sídlem Moravské náměstí 13, 602 00  Brno

proti

žalovaného:   Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky

sídlem Nad Štolou 3, 170 34  Praha 7

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2025, č. j. OAM-707/ZA-ZA11-HA13-2025, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě,

takto:

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2025, č. j. OAM-707/ZA-ZA11-HA13-2025, jímž bylo rozhodnuto, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a že se řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavuje. 
2. Žalobce v žalobě současně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek dle § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Svou žádost odůvodnil tím, že žije téměř nepřetržitě na území ČR již od roku 2008, více jak 17 let života strávil v ČR, má zde vytvořené skutečné, fungující a reálné rodinné a sociální zázemí. Žalobce má na území ČR rodinu. Žije zde s družkou a snoubenkou T. T. T. spolu s jejími dětmi a zároveň pečuje o své nezl. děti N. H. V. a N. B. N. Nezl. děti žalobce, jeho družka i její nezl. děti mají na území ČR povolené pobyty. Žalobce se s nezletilými dětmi pravidelně stýká, stará se o ně, plní vůči nim svou vyživovací povinnost, vychovává je. Vazby žalobce a jeho dětí jsou velmi silné. Děti se v ČR narodily, chodí zde do školy a mají zde přátele. Na území ČR žije i jejich matka. Nezl. děti jsou na žalobce fixovány a v případě, že by byl žalobce nucen vycestovat z území ČR z důvodu nepřiznání odkladného účinky žaloby, odloučení od otce by pro děti znamenalo velkou psychickou újmu. Poukázal na to, že z důvodu trestní minulost má žalobce v případě vycestování minimální šanci na dosažení opětovného sloučení rodiny. Dlouhodobé odloučení žalobce od rodiny by se negativním způsobem odrazilo na psychickém vývoji dětí, které by ztratily možnost vyrůstat se svým otcem. Zdůraznil, že výkon trestu odnětí svobody byl pro něj dostatečným ponaučením a zárukou, že se již další nezákonné činnosti nikdy nedopustí, uvědomil si zároveň, že svým pobytem ve vězení způsobil problémy i svým dětem, což po výkonu trestu odnětí svobody vynahrazuje rodině tím, že osobně pečuje o své děti. V případě nuceného vycestování žalobce by došlo k zpřetrhání veškerých osobních kontaktů, neboť z finančních důvodů není reálné, aby děti ani družka a její děti navštěvovaly žalobce ve Vietnamu.
3. Žalovaný neshledal naplnění podmínek ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. a vzhledem k tomu, že se v daném případě jedná již o druhou žádost, ve které žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti (azylově relevantní), nesouhlasí s přiznáním odkladného účinku žaloby, neboť výkon rozhodnutí či jiné právní následky s tímto spojené neznamenají pro žalobce nenahraditelnou újmu. Žalobce se obává krom jiného povinnosti vycestovat. Konstatoval, že napadené rozhodnutí nemůže přivodit nenahraditelnou újmu žalobce, neboť toto rozhodnutí ve svém důsledku přímo nevede k ukončení pobytu a k nemožnosti žalobce vyčkat posouzení žaloby. Proto není ani omezeno právo žalobce na spravedlivý proces, navíc s možnou účastí zastoupení advokátem jako nyní. Jeho osobní účasti u soudního přezkumu také není bráněno. Uvedl, že o vyhoštění cizince se rozhoduje ve správním řízení, v němž se posuzují samostatně důvody vyhoštění. Proti takovému rozhodnutí je přípustná žaloba, která má odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí. Jedná se tedy o samostatné správní řízení, při kterém právní úprava zaručuje zkoumání dopadu vydaného správního vyhoštění z hlediska nepřiměřeného zásahu do soukromého a rodinného života. Z těchto důvodů žalovaný navrhnul, aby soud žádost žalobce o přiznání odkladného účinku žalobě zamítnul.
4. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. je přitom třeba vykládat tak, že jde o institut zcela mimořádný, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě.
5. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění je prokazováno žalobcem, a to jak předloženými tvrzeními, tak k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek, neboť při posuzování podmínky druhé a třetí je újma, která žalobci hrozí, poměřována s dalšími hodnotami, jimiž je újma jiných osob a veřejný zájem. Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samého žalobou napadeného rozhodnutí a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že majetek žalobce se zmenší, a tím bude žalobci způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině a sankci žalobce. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převážení hrozící újmy žalobce nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných správních rozhodnutí. U třetí podmínky soud zvažuje, zda zde hrozí natolik závažná újma žalobci, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně ustoupit zájmům žalobce do meritorního rozhodnutí věci soudem.
6. Soud dospěl k závěru, že návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě nelze vyhovět.
7. V dané věci soud konstatuje, že odkladný účinek žalobě je v daném případě podle § 32 odst. 2 zákona o azylu výslovně nepřiznáván. Úmyslem zákonodárce tak bylo v určitých typových případech (jako je i ten žalobcův) odkladný účinek žalobě neposkytovat. Soud má za to, že je to jedna ze závažných skutečností, kterou musí v daném případě brát v úvahu.

8. Žalobce v žádosti o přiznání odkladného účinku žalobě zůstal u obecného tvrzení, že napadené rozhodnutí je způsobilé přivodit mu újmu, avšak ničím neprokázal, že jeho situace je natolik odlišná od jiných žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, aby soud mohl přistoupit k tak mimořádnému opatření, kterým je přiznání odkladného účinku žalobě. Přiznáním odkladného účinku žalobě se prolamují účinky pravomocného rozhodnutí, na které je nutno pohlížet jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zrušen. Soud dále shodně jako Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 13. 2. 2019, č. j. 5 Azs 15/2019-36, vycházel ze skutečnosti, že výkonem napadeného rozhodnutí není žalobce nucen opustit území ČR. Tvrzení žalobce, že by v důsledku výkonu napadeného rozhodnutí musel opustit území ČR, a přijít tak o kontakt se svými nezletilými dětmi a nemohl by podporovat svou družku, tudíž nejsou opodstatněné.
9. Soud dále zdůrazňuje, že pokud by měl tvrzení žalobce, že v případě nepřiznání odkladného účinku bude nucen opustit území ČR, vyhodnotit jako újmu odůvodňující přiznání odkladného účinku podané žalobě, musel by soud přiznat odkladný účinek prakticky každé žalobě ve věci žádostí o mezinárodní ochranu, u které není odkladný účinek takové žalobě přiznáván ze zákona. Tím by se však vyprázdnilo posuzování důvodů pro přiznání odkladného účinku. Soud tudíž konstatuje, že obecné tvrzení žalobce, že v případě nepřiznání odkladného účinku bude nucen opustit území ČR, nemůže odůvodnit přiznání odkladného účinku.

10. Soud proto shrnuje, že žalobce netvrdil takové konkrétní skutečnosti, které by v jeho případě svědčily o tom, že mu skutečně výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí hrozí vážná újma. Při absenci konkrétních tvrzení, které by svědčily o hrozící vážné újmě žalobci při výkonu napadeného rozhodnutí, a bez doložení zásadních skutečností, které by podporovaly jeho tvrzení, jež jsou nezbytné pro věcné posouzení návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, není možné zhodnotit, zda výkon či jiné právní následky napadeného rozhodnutí jsou způsobilé žalobci přivodit újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Tvrdit a prokázat negativní důsledek (újmu) spočívající ve výkonu nebo jiných právních následcích žalobou napadeného rozhodnutí, jakožto jednu z podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě, bylo výhradně na žalobci, který tuto povinnost nesplnil.
11. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že účinky napadeného rozhodnutí, jímž bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany, nejsou způsobilé přivodit žalobci újmu. Veden shora uvedeným testem soud dospěl k závěru, že žalobce splnění první podmínky – tedy existenci újmy, jež by mu v důsledku nepřiznání odkladného účinku žalobě hrozila – neprokázal. Za těchto okolností proto nebylo ani relevantní posuzovat splnění dalších dvou podmínek. Po vyhodnocení veškerých skutečností souvisejících s tímto případem tudíž soud dospěl k závěru, že návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě nelze vyhovět, a proto jej zamítnul.

Poučení:

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.  

Ústí nad Labem 1. prosince 2025

Mgr. Ladislav Vaško v. r.

samosoudce