21 Azs 169/2025 - 69
USNESENÍ
takto:
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2025, č. j. OAM‑347/BA‑BA07‑HA13‑2025, kterým žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 10. 7. 2025, č. j. 62 Az 11/2025 ‑ 28, žalobu zamítl.
[2] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti shora uvedenému rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
[3] V kasační stížnosti stěžovatel uvedl jako svoji adresu Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, na ni mu také Nejvyšší správní soud zaslal informaci o probíhajícím řízení včetně poučení o složení senátu a formulář Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro účely rozhodnutí o ustanovení zástupce (tyto písemnosti stěžovatel převzal, což stvrdil svým podpisem). Následně mu Nejvyšší správní soud hodlal zaslat usnesení o ustanovení zástupce na tutéž adresu, písemnost se mu však vrátila nedoručená s informací, že adresát je na uvedené adrese neznámý. Z evidenční karty žadatele o mezinárodní ochranu ze dne 30. 9. 2025 (viz č. l. 30 až 31 spisu NSS) následně Nejvyšší správní soud zjistil, že dne 1. 8. 2025 stěžovatel opustil uvedené pobytové středisko a jiné místo jeho pobytu není evidováno. Nejvyšší správní soud proto učinil ohledně stěžovatelova pobytu dotaz na žalovaného, Ředitelství služby cizinecké policie a Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty. Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra (pod kterou spadá Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty) v reakci na žádost soudu uvedla, že stěžovatel dne 10. 9. 2025 opustil Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty a současné místo jeho pobytu jim není známo. Totožnou informaci soudu sdělilo také Ředitelství služby cizinecké policie. Žalovaný uvedl, že evidují pouze odchod ze Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty dne 1. 8. 2025 a jinou informaci o pobytu stěžovatele nemají. Nejvyššímu správnímu soudu se tak nepodařilo zjistit místo pobytu stěžovatele, na které by mu bylo možné doručit uvedenou písemnost.
[4] Podle § 33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany (žalobce).
[5] K podmínkám postupu podle citovaného ustanovení se Nejvyšší správní soud již opakovaně vyjadřoval. Například podle rozsudku ze dne 14. 8. 2009, č. j. 8 Azs 21/2009 ‑ 91 (všechna judikatura tohoto soudu je dostupná na www.nssoud.cz), vychází‑li soud ve svém rozhodnutí mimo jiné ze skutečnosti, že je účastník řízení neznámého pobytu, musí být ověření této skutečnosti přiměřeně aktuální. Podle rozsudku ze dne 26. 5. 2005, č. j. 7 Azs 271/2004 ‑ 58, č. 707/2005 Sb. NSS, musí soud ke zjištění místa pobytu cizince vyvinout dostatečné úsilí, aby mohl postupovat podle tohoto ustanovení.
[6] Nejvyšší správní soud provedenými dotazy využil dostupné možnosti ke zjištění aktuálního místa stěžovatelova pobytu. Přesto se toto místo zjistit nepodařilo, což brání pokračování v řízení. Z rozsudku ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Azs 91/2007‑ 66, vyplývá, že nelze‑li zjistit místo pobytu žadatele o mezinárodní ochranu, řízení o kasační stížnosti je třeba zastavit bez ohledu na to, zda má kasační stížnost všechny zákonné náležitosti a ostatní podmínky řízení jsou splněny.
[7] Nejvyšší správní soud proto shledal, že jsou naplněny podmínky pro zastavení řízení podle § 33 písm. b) zákona o azylu, ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. a § 120 téhož zákona.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo‑li řízení o kasační stížnosti zastaveno.
[9] Nejvyšší správní soud ustanovil usnesením ze dne 11. 9. 2025, č. j. 21 Azs 169/2025 ‑ 25, zástupcem stěžovatele Mgr. Ing. Petra Křížáka, MBA, LL.M., advokáta se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava. Ustanovenému zástupci přísluší za zastupování stěžovatele odměna a náhrada hotových výdajů. Tyto náklady nese stát. Ustanovený zástupce ve věci učinil dva úkony právní služby, a to převzetí věci a přípravu zastoupení a doplnění kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], za které mu přísluší odměna ve výši 2 x 4 620 Kč (§ 9 odst. 5 a § 7 bod 5 advokátního tarifu), tedy 9 240 Kč celkem. K těmto úkonům se přiznává náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 2 x 450 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele je plátcem DPH, zvyšuje se odměna o částku odpovídající této dani, tj. po zaokrouhlení 2 130 Kč. Celkem tedy bude z účtu Nejvyššího správního soudu ustanovenému zástupci stěžovatele vyplacena částka 12 270 Kč, a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
[10] Nejvyšší správní soud pro úplnost uvádí, že ustanovenému zástupci nepřiznal požadované cestovní výdaje a náhradu za promeškaný čas ve výši 5 035 Kč za cestu z Ostravy do Brna a zpět na nahlížení do spisu. Ustanovený zástupce sice tvrdil, že cestu ve vzdálenosti celkem 350 km učinil vozidlem Ford Mustang s průměrnou spotřebou 14,4 l/100 km, nicméně nedoložil technický průkaz vozidla, ačkoli byl přípisem ze dne 11. 9. 2025, č. j. 21 Azs 169/2025 ‑ 26, vyzván, aby doložil vyčíslení požadované odměny, a že v opačném případě bude rozhodnuto na základě skutečností zřejmých ze spisu. Povinností Nejvyššího správního soudu není jej opětovně vyzývat k doložení technického průkazu; proto rozhodl na základě skutečností, které jsou nejen tvrzeny, ale také prokázány listinami založenými v soudním spise.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2025
JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu