[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou v právní věci

žalobce:  M. T.

státní příslušnost: X

X

proti

žalovanému:  Ministerstvo vnitra

Nad Štolou 936/3, P. O. BOX 21, 170 34 Praha 7

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2025, č. j. OAM-1240/ZA-ZA12-K11-2024,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2025, č. j. OAM-1240/ZA-ZA12-K11-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Jádro rozsudku

1. Žalovaný rozhodl negativně o žalobcově žádosti o mezinárodní ochranu. Opomněl si však předtím položit otázku, zda je k jejímu posouzení příslušný. Žalobce totiž měl maďarské vízum a bylo třeba vyhodnotit, zda toto vízum znamenalo nepříslušnost Česka k posouzení žalobcovy žádosti. Žalovaný se tedy v dalším řízení bude muset k této otázce vrátit.

II. Relevantní skutkové okolnosti pro posouzení věci

2. Žalobce požádal dne 16. 9. 2024 o mezinárodní ochranu v Česku. Z Kyrgyzstánu vycestoval v dubnu 2024 přes Turecko do Maďarska, odkud pokračoval autobusem do Česka. Měl maďarské vízum. Když o něj žádal, tak nechtěl v Maďarsku zůstat, mířil sem ke známému. Ve správním spise je kopie cestovního dokladu žalobce, ve kterém je maďarské vízum platné od 25. 3. 2024 do 4. 9. 2024. Jeho platnost tedy vypršela dva týdny před podáním žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu.   
3. K důvodům své žádosti žalobce uvedl, že je občanem Kyrgyzstánu uzbecké národnosti. Měl opakované problémy s policií kvůli sestře, která se nelegálně dostala do Sýrie, kde její manžel bojoval a zemřel. Po návratu do vlasti byla sestra souzena a rodina musela zaplatit peníze, údajně jako pokutu. Žalobce tvrdí, že kvůli tomu byla jeho rodina opakovaně předvolávána k výslechu, což vedlo k úmrtí jeho otce. Dále uvedl, že v Kyrgyzstánu panují nacionální nálady vůči Uzbekům, což mu znemožňuje podnikání. Kromě toho se obává trestního stíhání kvůli dluhu vzniklému z prodeje auta, které si půjčil a prodal, aby splatil jiný dluh vzniklý při internetové hře. Tvrdí, že v Kyrgyzstánu nemá možnost vydělat potřebné peníze a že se obává vězení.
4. Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 6. 2025, č. j. OAM-1240/ZA-ZA12-K11-2024, neudělil žalobci žádnou z forem mezinárodní ochrany podle § 12 až § 14b zákona o azylu. Příslušností Česka k posouzení žalobcovy žádosti ve smyslu nařízení Dublin III se adresně nezabýval. Ve spise není ani žádný podklad, který by se této otázky týkal.  

III. Žaloba a vyjádření žalovaného k ní

5. Žalobce upozorňuje, že se v samotném rozhodnutí žalovaného uvádí, že žalobce z vlasti vycestoval v dubnu 2024 přes Turecko do Maďarska, odkud pokračoval autobusem do ČR a měl maďarské vízum. Podle žalobce je to vše pravda, nechtěl ale podávat žádost o mezinárodní ochranu v Maďarsku. Nebyli tam krajané, se kterými by se mohl stýkat a mluvit. Žalobce každopádně nerozuměl, proč v jeho případě žalovaný posuzoval jeho žádost, protože ve většině případů žádostí o azyl nejdříve zkoumá, zda je vůbec příslušný k posouzení žádosti podle nařízení Dublin III.
6. Podle čl. 7 nařízení Dublin III měl žalovaný zvážit kritéria k určení příslušného členského státu pro posouzení žádosti žalobce. Podle čl. 7 odst. 1 téhož nařízení se kritéria pro určení příslušného členského státu uplatňují v pořadí, v jakém jsou uvedena. Podle čl. 18 nařízení Dublin III má členský stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu povinnost převzít žadatele, který podal žádost v jiném členském státě a dokončit její posouzení. Správní orgány České republiky tedy měly povinnost předat žalobcův případ Maďarsku, které mělo posoudit jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany.
7. Podle § 10a písm. b) zákona o azylu je pak žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, pokud je k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany příslušný jiný členský stát Evropské unie. A podle § 25 písm. i) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná. Řízení o žádostech všech známých žalobce, kteří přišli z Lotyšska a Polska žalovaný zastavil.
8. Žalobce pak namítá, že se nemohl seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí, protože neumí česky a žalovaný mu neposkytl tlumočníka. Žalobce kromě toho nevěděl, jak řešit situaci s jeho sestrou a tím, že Uzbekové v Kyrgyzstánu nemohou normálně podnikat a pracovat.
9. V neposlední řadě žalobce odkazuje na čl. 17 nařízení Dublin III, podle kterého se může každý členský stát rozhodnout posoudit žádost o mezinárodní ochranu, i když k tomu podle kritérií stanovených tímto nařízením není příslušný.
10. Žalovaný k otázce příslušnosti sdělil, že při určování země, která je příslušná k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, vycházel z platné právní úpravy. K námitce, že se žalobce nemohl seznámit s podklady rozhodnutí, uvedl, že u tohoto úkonu byla tlumočnice. Žalobce by měl svoji situaci řešit v souladu se zákonem o pobytu cizinců.

IV. Další procesní dění a jednání před soudem

11. Žalobce má dvojče s křestním jménem M. To krajský soud před zjištěním této skutečnosti zmátlo (o věci žalobcova dvojčete totiž rozhodoval na počátku roku rozsudkem ze dne 31. 1. 2025, č. j. 41 Az 32/2024-28, jehož podstatou bylo, že příslušné k posouzení jeho žádosti bylo Polsko). Požadoval proto od žalovaného vysvětlení, které mu žalovaný poskytl. A potvrdil ho poté i obsah správního spisu, konkrétně pohovor se žalobcem. Soud také vyzval žalovaného, aby se adresně vyjádřil k námitce příslušnosti Maďarska k posouzení žalobcovy žádosti. To žalovaný v písemné podobě neučinil.
12. Dne 15. 10. 2025 se ve věci konalo jednání. Žalobce se ho nezúčastnil. Soud se přítomného zástupce žalovaného znovu dotazoval na vysvětlení k námitce příslušnosti Maďarska. Zástupce žalovaného odpověděl, že na dané věci pracovala jeho kolegyně a odpověď na danou otázku neměl. Další dokazování se ve věci neprovádělo. Po závěrečném návrhu soud vyhlásil tento rozsudek.

V. Posouzení věci

13. Žaloba je důvodná.
14. Žalobce namítá, že k posouzení jeho žádosti nebylo příslušné Česko. Mělo ji podle něj posoudit Maďarsko. Rozhodnutí žalovaného je v této otázce nepřezkoumatelné.
15. Podle čl. 12 odst. 2 nařízení Dublin III platí, že pokud je žadatel držitelem platného víza, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto vízum udělil. Podle čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III pak platí, že pokud je žadatel držitelem jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před méně než šesti měsíci a na základě nichž mohl vstoupit na území členského státu, použije se mj. odstavec 2, dokud žadatel neopustil území členských států. Podle tohoto pravidla by tedy bylo v této věci příslušné Maďarsko.
16. Pokud je naopak žadatel držitelem jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před více než šesti měsíci a na základě nichž mohl vstoupit na území členského státu, a pokud žadatel neopustil území členských států, pak je příslušný členský stát, ve kterém byla podána žádost o mezinárodní ochranu. Podle tohoto pravidla by tedy bylo v této věci příslušné Česko.
17. Ve svém rozhodnutí se žalovaný na otázku příslušnosti Česka adresně nezaměřil. Dopady žalobcova maďarského víza, jehož platnost vypršela dva týdny před podáním žádosti se vůbec nezabýval. Ve vyjádření k žalobě pak žalovaný jen obecně konstatoval, že při určování země, která je příslušná k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, vycházel z platné právní úpravy. Soud mu poté dal ještě dvě příležitosti – v reakci na jeho adresnou výzvu a při jednání – aby to nějak osvětlil. Nestalo se. Ani správní spis přitom neobsahuje žádnou stopu nasvědčující tomu, že by nad tímto tématem žalovaný vůbec vedl nějaké úvahy. Žalovaného tedy podle všeho tento problém vůbec nenapadl.
18. Z těchto důvodu nemůže soud přezkoumat, jak žalovaný otázku své příslušnosti posoudil, a proč dospěl k názoru, že je příslušné Česko a ne Maďarsko. Otázka příslušnosti přitom nutně předchází věcnému hodnocení žádosti. Pokud by se ukázalo, že Česko nebylo příslušné, pak žalovaný vůbec nemohl o žádosti žalobce věcně rozhodovat. Z toho důvodu nemá smysl vypořádávat zbylé žalobní námitky. A je třeba rozhodnutí žalované zrušit spolu s vrácením věci k dalšímu řízení.
19. V něm se již žalovaný bude muset adresně vypořádat s problematikou příslušnosti (včetně např. otázky rozhodného data pro její hodnocení, zda je jím den podání žádosti nebo až den vydání rozhodnutí). Dojde-li k tomu, že je příslušné Maďarsko, pak se také bude muset zabývat otázkou, zda předání žalobce do této země nebrání systémové nedostatky tamějšího azylového systému a přijímacích podmínek podle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III. Nebo zda nevyužije čl. 17 nařízení Dublin III a nepřevezme příslušnost. Jestliže shledá příslušnost Česka, pak bude moci znovu a aktuálně posoudit žalobcovu žádost po věcné stránce.   

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

20. Soud tedy zrušil rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost v otázce příslušnosti Česka k posouzení žalobcovy žádosti v souladu s nařízením Dublin III. Na toto téma se žalovaný bude muset zaměřit v dalším řízení, ve kterém ho zavazuje právní názor soudu (§ 78 odst. 5 soudního řádu správního).
21. Pokud jde o náklady řízení, tak žalobce sice byl úspěšným účastníkem řízení, ale žádné náklady řízení si nevyčíslil. Proto mu je soud nepřiznal. A žalovanému jako neúspěšnému účastníkovi řízení právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo (§ 60 odst. 1 soudního řádu správního).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Pokud kasační stížnost proti tomuto rozsudku nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji odmítne pro nepřijatelnost. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie

Brno 15. října 2025

Martin Kopa, v. r.

samosoudce