USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla, v právní věci žalobce: T. T. H., Mgr. Emmou Grigorjanovou, advokátkou se sídlem Svornosti 86/2, Havířov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2024, čj. OAM‑576/BA‑BA01‑HA13‑2024, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2025, čj. 62 Az 40/2024‑39,

takto:

1. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

2. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

3. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

4. Ustanovené zástupkyni Mgr. Emmě Grigorjanové, advokátce, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 5 070 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1]                Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“). Dovodil, že žalobcův azylový příběh je nevěrohodný. Skutečným důvodem žádosti o azyl byla snaha o legalizaci pobytu.

[2]                Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Ztotožnil se se závěrem žalovaného o nevěrohodnosti azylového příběhu žalobce, jakož i s tím, že skutečným důvodem podání žádosti o azyl byla snaha o legalizaci pobytu. Podle krajského soudu nedošlo v řízení k vadám s vlivem na zákonnost. Napadený rozsudek (stejně jako všechna dále označená judikatura Nejvyššího správního soudu) je plně přístupný na www.nssoud.cz, přičemž zdejší soud na něj pro stručnost v podrobnostech odkazuje.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků

[3]                Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížností z důvodů obsahově podřaditelných pod § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Předně namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Dále poukazoval na nedostatečně zjištěný skutkový stav. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že by jeho příběh byl nevěrohodný. Je názoru, že mu měla být udělena některá z forem mezinárodní ochrany. Navrhl tudíž, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak rozsudek krajského soudu, tak i rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

[4]                Žalovaný podal písemné vyjádření ke kasační stížnosti. Kasační námitky neshledal důvodnými. Podle jeho názoru netrpí rozsudek krajského soudu vadou nepřezkoumatelnosti. Krajský soud se vypořádal s podstatou žalobních tvrzení. I v dalších ohledech postupoval krajský soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, příp. zamítl pro nedůvodnost.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[5]                Nejvyšší správní soud se předně zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodoval‑li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti či potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006‑39).

[6]                Kasační stížnost není přijatelná.

[7]                Krajský soud nezatížil kasační stížností napadený rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti. Správně se zaměřil zejména na otázku věrohodnosti stěžovatele (viz dále). Dostatečně vypořádal i další žalobní námitky (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003‑75, ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005‑44, ze dne 31. 1. 2008, čj. 4 Azs 94/2007‑107, ze dne 21. 8. 2008, čj. 7 As 28/2008‑76, ze dne 27. 2. 2019, čj. 8 Afs 267/2017‑38, nebo usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 18. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006‑74, atp.).

[8]                Rovněž při přezkoumávání skutkového stavu se krajský soud nedopustil pochybení, pro která by bylo nutné zrušit napadený rozsudek (rozsudky NSS ze dne 20. 11. 2003, čj. 2 Azs 27/2003‑59, ze dne 18. 12. 2003, čj. 5 Azs 24/2003‑42, ze dne 21. 12. 2005, čj. 6 Azs 235/2004‑57, ze dne 13. 8. 2008, čj. 2 Azs 45/2008‑67, ze dne 27. 1. 2009, čj. 2 Azs 91/2008‑66, usnesení NSS ze dne 7. 11. 2019, čj. 2 Azs 75/2019‑46, ze dne 4. 12. 2024, čj. 1 Azs 202/2024‑27, atp.).

[9]                V souladu s konstantní judikaturou nahlížel krajský soud i na žalovaným dovozenou nevěrohodnost azylového příběhu stěžovatele. Závěr o tom, že azylový příběh žadatele či jeho část jsou nevěrohodné, by měl vycházet z důsledného přezkoumání hodnověrnosti této výpovědi ve světle obecně uznávaných indikátorů, jak jsou v podstatě shrnuty v čl. 4 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (kvalifikační směrnice). Mezi ně patří zejména vnitřní a vnější konzistentnost žadatelovy výpovědi, otázka, zda je tato výpověď dostatečně konkrétní, její plausibilita ve světle relevantních informací o zemi původu atp. (rozsudky NSS ze dne 6. 2. 2008, čj. 1 Azs 18/2007‑55, ze dne 28. 7. 2009, čj. 5 Azs 40/2009‑74, ze dne 25. 6. 2015, čj. 4 Azs 71/2015‑54, ze dne 12. 4. 2021, čj. 5 Azs 97/2019‑41, či ze dne 26. 8. 2022, čj. 5 Azs 153/2020‑63).

[10]            Krajský soud postupoval v mezích uvedené judikatury. Na podkladě obsahu správního spisu přisvědčil žalovanému, že rozpory ve výpovědích stěžovatele (zejména stran příslušnosti k hnutí Falun Gong, hrozeb spojených s návratem do vlasti) jsou zásadní a indikují celkovou nevěrohodnost stěžovatelem vylíčeného azylového příběhu (rozsudky NSS ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008‑70, ze dne 4. 1. 2018, čj. 10 Azs 254/2017‑40, bod 11 a násl.). Jak přitom rovněž vyplývá z judikatury, za situace, kdy byla věrohodnost vylíčeného azylového příběhu zpochybněna jako celek, nemá smysl se zabývat otázkou, zda by v případě věrohodné výpovědi byly splněny podmínky pro udělení azylu či doplňkové ochrany (usnesení NSS ze dne 21. 3. 2023, čj. 5 Azs 35/2022‑29, bod 24, ze dne 4. 12. 2024, čj. 1 Azs 202/2024‑27, atp.). V souladu s uvedeným krajský soud postupoval. Z hlediska jádra věci, tj. věrohodnosti stěžovatele, jsou irelevantní i listiny přiložené ke kasační stížnosti.

[11]            Judikatura poskytuje oporu i pro závěr, že snaha o legalizaci pobytu nepředstavuje důvod pro udělení azylu (rozsudky NSS ze dne 30. 6. 2004, čj. 7 Azs 138/2004‑44, ze dne 16. 2. 2005, čj. 4 Azs 333/2004‑69 ze dne 20. 10. 2005, čj. 2 Azs 423/2004‑81, ze dne 24. 2. 2005, čj. 7 Azs 187/2004‑94, ze dne 10. 2. 2006, čj. 4 Azs 129/2005‑54, atp.). K tomu jsou určeny instituty zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (rozsudek NSS ze dne 18. 11. 2004, čj. 7 Azs 117/2004‑57).

IV. Závěr a náklady řízení

[12]            Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost nevyvolala otázky, které by dosud nebyly v judikatuře řešeny, byly řešeny rozdílně či vyžadovaly učinění judikaturního odklonu. V daném případě nedošlo ani k zásadnímu pochybení krajského soudu, které by mělo vliv na hmotněprávní postavení stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost, neboť podmínka přesahu vlastních zájmů stěžovatele nebyla splněna.

[13]            O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (k tomu srov. bod 53 usnesení rozšířeného senátu. Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020‑33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

[14]            Stěžovateli byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2025, čj. 22 Azs 238/2025‑23, ustanovena zástupkyní Mgr. Emma Grigorjanová, advokátka. Podle § 35 odst. 10 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokáta vč. hotových výdajů stát. Podle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), s přihlédnutím k § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, náleží advokátce odměna za jeden úkon právní služby (první poradu s klientem vč. převzetí a přípravy zastoupení). Za tento právní úkon náleží ustanovené zástupkyni stěžovatele odměna ve výši 4 620 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Ustanovená zástupkyně soudu v podání ze dne 29. 10. 2025 sdělila, že není plátkyní DPH. Celkem tedy náleží zástupkyni stěžovatele odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 5 070 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 9. prosince 2025

Tomáš Foltas

předseda senátu