6 Ads 85/2025 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci žalobce: O. N., zastoupený Mgr. Petrem Miketou, advokátem, sídlem Jaklovecká 1249/18, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2024, č. j. MPSV‑2024/94872‑923, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2025, č. j. 19 Ad 28/2024‑66,
takto:
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobce od července 2013 pobíral příspěvek na péči z důvodu závislosti na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost), neboť dle posudkových závěrů nezvládal pět základních životních potřeb podle § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a sice d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesnou hygienu, h) péči o zdraví a j) péči o domácnost.
[2] Na základě žalobcovy neúspěšné žádosti o zvýšení stupně závislosti Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Ostravě (dále jen „prvostupňový správní orgán“) zahájil řízení ve věci opětovného posouzení žalobcova nároku a výše příspěvku na péči. Posudkový lékař dne 30. 9. 2021 vyhodnotil, že žalobce nezvládal dvě základní životní potřeby, a to e) oblékání a obouvání a j) péči o domácnost. Žalobce tedy nesplňoval podmínky pro přiznání a výplatu příspěvku na péči (nezvládání minimálně tří základních životních potřeb), a proto prvostupňový správní orgán rozhodnutím ze dne 9. 11. 2021, č. j. 537942/2021/OOI, odňal žalobci příspěvek na péči ode dne 1. 11. 2021.
[3] Žalobce napadl prvostupňové rozhodnutí odvoláním. Žalovaný si vyžádal posouzení žalobcova zdravotního stavu posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“), která dne 16. 3. 2022 potvrdila, že žalobce nebyl k datu 14. 4. 2021 osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby, neboť hraničně nezvládal pouze dvě základní životní potřeby. Žalovaný proto rozhodnutím ze dne 4. 4. 2022, č. j. MPSV‑2022/58413‑923, odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
[4] Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil žalobou. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 31. 10. 2023, č. j. 19 Ad 15/2022‑50, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dle krajského soudu posudková komise dostatečně neodůvodnila, proč u žalobce došlo k přehodnocení závěrů stran (ne)zvládání tří základních životních potřeb, konkrétně d) stravování, f) tělesné hygieny a h) péče o zdraví. Závěry posudkové komise dle krajského soudu úplně a přesvědčivě nevypovídaly o tom, zda žalobce byl, či nebyl schopen tyto činnosti samostatně zvládat.
[5] V dalším řízení si žalovaný vyžádal nové posouzení a hodnocení žalobcova zdravotního stavu. Posudková komise v posudku ze dne 15. 3. 2024 opětovně dospěla k závěru, že žalobce nebyl od 14. 4. 2021 do 11. 12. 2022 osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby, neboť nezvládal pouze dvě základní životní potřeby, a to e) oblékání a obouvání a j) péči o domácnost. Posudková komise vycházela z řady lékařských zpráv a záznamů o vyšetřeních žalobce, ze sociálních šetření konaných ve dnech 17. 6. 2021 a 17. 5. 2022 a dále z vyšetření žalobce při jednání posudkové komise ve dnech 4. 12. 2020, 16. 3. 2022 a 19. 10. 2022. Žalovaný proto v záhlaví označeným rozhodnutím žalobcovo odvolání znovu zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
[6] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou krajský soud nejprve usnesením ze dne 1. 8. 2024, č. j. 19 Ad 28/2024‑25, odmítl s odůvodněním, že žaloba neobsahovala žádný konkrétní žalobní bod. Toto usnesení Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 7. 11. 2024, č. j. 6 Ads 219/2024‑18, zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Dle Nejvyššího správního soudu žaloba projednatelné žalobní body obsahovala.
[7] Krajský soud v dalším řízení žalobu věcně projednal a rozsudkem označeným v záhlaví ji zamítl. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že v dalším řízení vyhotovený posudek již požadavku na úplnost a přesvědčivost dostál. Žalovaný dle krajského soudu náležitě vysvětlil, že v minulosti došlo při hodnocení žalobcova zdravotního stavu k významnému posudkovému nadhodnocení, a sice v důsledku toho, že žalobce nebyl řádně a objektivně vyšetřen. V posledním posudku posudková komise vycházela z aktuálních poznatků zjištěných při sociálních šetřeních i z osobních vyšetření žalobce a dostatečně vysvětlila, které základní životní potřeby žalobce zvládal a které nikoli. Krajský soud posudkové závěry k jednotlivým životním potřebám, u kterých došlo ke změně hodnocení, v napadeném rozsudku podrobně rozebral a považoval je za úplné a přesvědčivé. Dle krajského soudu tak žalovaný na podkladě tohoto posudku správně potvrdil závěr prvostupňového správního orgánu o odebrání příspěvku na péči žalobci.
[9] Posudek ze dne 15. 3. 2024 nemohl být dle stěžovatele přesvědčivý již jen z toho důvodu, že jej posudková komise osobně nevyšetřila. Pokud by posudkoví lékaři stěžovatele fyzicky vyšetřili, museli by dospět k závěru, že jeho schopnosti zvládat tělesnou hygienu, péči o zdraví i stravování byly sníženy. Ve všech těchto případech musí stěžovateli pomáhat manželka, stěžovatel není schopen tyto úkony samostatně zvládat.
[10] Stěžovatel rovněž namítl, že mu příspěvek na péči nemohl být odebrán. V této souvislosti upozornil, že u něj nedošlo ke zlepšení zdravotního stavu. Beze změny právní úpravy či poměrů proto nebylo přípustné, aby správní orgány změnily své dřívější hodnocení a příspěvek na péči odebraly. Krajský soud se dle stěžovatele nesprávně ztotožnil se závěrem o posudkovém nadhodnocení, ačkoli u něj nedošlo ke změně zdravotního stavu. Dle jeho názoru se zdravotní stav s přibývajícím věkem spíše zhoršoval. Krajský soud se však touto otázkou dostatečně nezabýval a pouze upřednostnil závěry žalovaného. Z důvodu zrušení předchozího rozhodnutí žalovaného stěžovatel také upozornil na existující pochybnosti o nestrannosti a nepodjatosti posudkové komise.
[11] Žalovaný práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[12] Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[13] Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006‑39, č. 933/2006 Sb. NSS, a uplatní se na všechny věci, ve kterých před krajským soudem rozhodl specializovaný samosoudce (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021‑28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Kasační stížnost je proto přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/2021‑23, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021‑31).
[14] K problematice hodnocení naplnění podmínek pro přiznání příspěvku na péči již existuje početná judikatura Nejvyššího správního soudu. Rozhodnutí o přiznání příspěvku na péči je vázáno na zdravotní stav žadatele, k jehož posouzení jsou příslušné posudkové orgány. Posudkové řízení před posudkovou komisí je specifickou formou správní činnosti, která spočívá v posouzení zdravotního stavu žadatele. Posuzovaný zdravotní stav musí být popsán dostatečně jasně a přesně tak, aby nevyvstávaly žádné pochybnosti (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2015, č. j. 6 Ads 299/2014‑25, ze dne 28. 4. 2017, č. j. 5 Ads 80/2016‑22, či ze dne 20. 4. 2022, č. j. 6 Ads 33/2021‑28). Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku pak spočívá v tom, že posudková komise je povinna se vypořádat se všemi rozhodnými skutečnostmi, je povinna přihlédnout k potížím udávaným účastníkem řízení, výsledkům sociálního šetření a lékařským zprávám. Rovněž musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2021, č. j. 2 Ads 69/2020‑22, a ze dne 4. 4. 2023, č. j. 6 Ads 252/2022‑35).
[15] Z judikatury Nejvyššího správního soudu dále vyplývá, že posouzení zdravotního stavu je vždy věcí odborně medicínskou, k níž nemají správní soudy potřebné odborné znalosti, a proto při soudním přezkumu vycházejí z odborných posudků, při jejichž hodnocení kladou zvýšený důraz právě na jejich jednoznačnost, úplnost a přesvědčivost (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 3 Ads 24/2013‑34, ze dne 15. 4. 2015, č. j. 6 Ads 217/2014‑23, nebo ze dne 12. 4. 2018, č. j. 5 Ads 254/2017‑27).
[16] Rovněž změnou příspěvku na péči se Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací činnosti zabýval, přičemž uvedl, že k omezení může dojít po důkladném a přesvědčivém posouzení a zohlednění všech zjištěných relevantních okolností, což vyplývá z úpravy obsažené v § 14 zákona o sociálních službách, která se změnou rozhodných skutečností pro vyplácení příspěvku výslovně počítá (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2015, č. j. 3 Ads 214/2014‑25).
[17] Krajský soud postupoval v souladu s výše uvedenou judikaturou, dle které hodnotil úplnost, jednoznačnost a přesvědčivost posudkových závěrů. Posudek ze dne 15. 3. 2024 (vypracovaný posudkovou komisí v dalším řízení po zrušujícím rozsudku) a v něm obsažené závěry krajský soud v napadeném rozsudku podrobně rozebral a vyhodnotil je jako přesvědčivé a úplné. Posudková komise se dle krajského soudu dostatečně vypořádala také s přehodnocením závěrů o zvládání některých životních potřeb stěžovatelem. Toto přehodnocení učinila na základě řady zdravotních záznamů stěžovatele, jakož i na základě aktuálních sociálních šetření a osobních vyšetření stěžovatele přímo posudkovou komisí. Zdravotní stav stěžovatele tedy byl posouzen objektivně na základě dostatečných a aktuálních lékařských podkladů i na základě výsledků dvou sociálních šetření. Není tedy pravdivé stěžovatelovo tvrzení, že nebyl fyzicky vyšetřen. Pro účely hodnocení zvládání životních potřeb v rozhodném období od 14. 4. 2021 do 11. 12. 2022 stěžovatel byl posudkovou komisí osobně vyšetřen, a to konkrétně ve dnech 4. 12. 2020, 16. 3. 2022 a 19. 10. 2022.
[18] Jak plyne z výše uvedené judikatury, příspěvek na péči rovněž mohl být stěžovateli odebrán, pokud se přehodnocení jeho zdravotního stavu zakládalo na podrobném a přesvědčivém odůvodnění. Z výše uvedeného vyplývá, že tento požadavek judikatury krajský soud též správně dovodil. Správně také poukázal na skutečnost, že tento postup výslovně umožňuje § 14 odst. 2, 4 a 5 zákona o sociálních službách, dle kterých ke snížení či odebrání příspěvku na péči může dojít jak při změně zdravotního stavu závislé osoby, tak v případě přehodnocení zdravotního stavu (posudkového nadhodnocení či omylu).
[19] Ze shromážděných podkladů neplynou ani stěžovatelem obecně vznesené pochybnosti o podjatosti členů posudkové komise. Stěžovatel podjatost konkrétního lékaře nevznesl a pochybnosti o nestranném fungování posudkové komise nezakládá bez dalšího ani to, že první rozhodnutí žalovaného krajský soud zrušil z důvodu neúplnosti posudkových závěrů. V návaznosti na zrušující rozsudek posudková komise v dalším řízení své závěry již podrobně odůvodnila a vytýkanou vadu posudku odstranila.
[20] Nejvyšší správní soud závěrem uvádí, že nikterak nesnižuje stěžovatelovy zdravotní obtíže, které jej mohou v každodenním životě omezovat. Skutečnost, že stěžovatel subjektivně vnímá své zdravotní postižení jako těžší, než jak je posoudila posudková komise, však nelze hodnotit jako nezákonnost závěrů správních orgánů a krajského soudu a jimi vydaných rozhodnutí.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Krajský soud rozhodl v souladu s ustálenou a jednotnou judikaturou a nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[22] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 2 ve spojení s § 120 s. ř. s. K odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020‑33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz již citované usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 83/2021‑28). Žalobce (stěžovatel) neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšný žalovaný nemá právo na náhradu řízení podle § 60 odst. 2 s. ř. s.
[23] Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2024, č. j. 19 Ad 28/2024‑18, ustanoven k ochraně jeho práv zástupce Mgr. Petr Miketa, advokát. V souladu s § 35 odst. 10 s. ř. s. zastupuje advokát ustanovený krajským soudem navrhovatele také v řízení o kasační stížnosti. Podle § 35 odst. 10 části věty prvé za středníkem s. ř. s. platí v takovém případě hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného zástupce stát. Podle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náleží ustanovenému zástupci odměna za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (písemné podání ve věci samé – podání kasační stížnosti) ve výši 4 620 Kč; a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů v paušální částce 450 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 5 070 Kč. Vzhledem k tomu, že ustanovený zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů o částku 1 065 Kč odpovídající výši této daně. Celkem tedy Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci částku ve výši 6 135 Kč. K jejímu uhrazení byla stanovena přiměřená lhůta jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2025
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu