USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: A. B., zast. Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem se sídlem Stodolní 834/7, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2025, č. j. 19 Az 5/2025‑37, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

[1]               Nejvyšší správní soud obdržel ve shora uvedené věci dne 22. 9. 2025 kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) směřující proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2025 č. j. OAM‑1590/ZA‑ZA11‑LE35‑2024. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl, že žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil.

[2]               V daném případě není kasační stížnost ze zákona (ex lege) vybavena odkladným účinkem; k tomu srov. § 32 odst. 2 a odst. 5 první větu zákona o azylu. Dne 30. 9. 2025 obdržel Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Tento návrh stěžovatel odůvodnil nepřiměřeným zásahem do svého soukromého a rodinného života spočívajícího v odloučení od bratra žijícího v ČR a od partnerky (občanky ČR), se kterou stěžovatel očekává potomka.

[3]               Podle § 32 odst. 5 poslední věty zákona o azylu platí, že „návrh na přiznání odkladného účinku podle soudního řádu správního lze podat pouze ve lhůtě pro podání kasační stížnosti.“

[4]               Podle § 106 odst. 2 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), platí, že „kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo‑li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení.“

[5]               Nejvyšší správní soud ze spisové dokumentace zjistil, že rozsudek krajského soudu byl stěžovateli doručen v pondělí 8. 9. 2025. Posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti tak bylo pondělí 22. 9. 2025. Jak vyplývá z § 32 odst. 5 zákona o azylu, mohl stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podat pouze do tohoto dne. Jelikož stěžovatel tento návrh podal až dne 30. 9. 2025, učinil tak po uplynutí stanovené lhůty, a tedy opožděně. Nejvyšší správní soud proto v souladu s § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona tento návrh jako opožděný odmítl.

Poučení:

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.).

V Brně dne 20. října 2025

JUDr. Viktor Kučera

     předseda senátu