[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci
žalobkyně: B. K.
bytem
zast. advokátem Mgr. Janem Koptišem
sídlem Krokova 2776/59, České Budějovice
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení,
sídlem Křížová 1292/25, Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24.4.2024, č. j. X,
takto:
- Rozhodnutí žalované ze dne 24.4.2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
- Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 600 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce.
Odůvodnění:
- Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Pražské správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 15. 2. 2024, o přiznání výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 25. 1. 2024 za období 26. 1. 2024 do 29. 2. 2024. Žalobkyně dne 24. 1. 2024 požádala o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 25. 1. 2024 při dočasné pracovní neschopnosti od 10. 11. 2022.
- Dle odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně posudkový lékař stanovil, že zdravotní stav žalobkyně odůvodňuje předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti dne 1. 3. 2024. V odvolání žalobkyně namítla, že léčba ramena nebyla dosud ukončena, po magnetické rezonanci dne 22.4.2024 lékař rozhodne o reoperaci nebo jiném způsobu léčby; ruka je po operaci nefunkční, nyní je léčena pouze léky proti bolesti. V odvolacím řízení byl bez osobního vyšetření žalobkyně na základě zdravotní dokumentace vypracován nový posudek ze dne 27. 2. 2024, dle kterého lze očekávat, že žalobkyně v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Čekání na operaci nebo odborné vyšetření samo o sobě není důvodem pro prodloužení výplaty nemocenských dávek, indikací k prodloužení výplaty nemocenských dávek je i nadále probíhající léčba (ústavní, lázeňská atd.). Dle posudku zdravotní stav žalobkyně odůvodňoval předpoklad nabytí pracovní schopnosti ode dne 1. 3. 2024. K posudku žalobkyně předložila lékařskou zprávu ošetřujícího lékaře-ortopeda ze dne 29. 4. 2024, dle které je levé rameno žalobkyně klidné, bez výpotku, s výrazně bolestivou hybností, elevace do 70°, anteflexe do 60°, rotace bolestivá do 40°, pasivní hybnost do 90°. Ošetřující lékař doporučil ve zprávě ponechat PN. Dle doplnění posudku IPZS nová lékařská zpráva nezakládá důvod pro změnu závěru posudku.
- V napadeném rozhodnutí žalovaná citovala závěry posudku i se zaměstnaneckou historií žalobkyně, která je v dočasné pracovní neschopnosti od 10. 11. 2022, přičemž její pracovní poměr u Penny Market skončil k 8. 12. 2022, tudíž se neposuzuje jen její schopnost návratu do původního zaměstnání nebo schopnost vykonávat jinou práci odpovídající zdravotnímu stavu, ale zejména schopnost plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání dle § 59 odst. 1 písm. i) zákona č. 187/2006 Sb., (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“). Dominantním zdravotním postižením žalobkyně je stav po artroskopické stabilizaci levého ramena po operaci dne 26. 10. 2023.
- Soud žalobu posoudil následovně.
- Žalobkyně namítá porušení zásady rovnosti garantované Ústavou, aniž by však uvedla, v čem má spočívat odepření práv žalobkyně oproti ostatním účastníkům řízení, případně specifikovala případy, kdy bylo rozhodováno v obdobných věcech odlišně. Pokud takto žalobkyně netvrdila, nejedná se o řádný žalobní bod dle § 71 písm. d) s. ř. s., který by byl způsobilý soudního přezkumu.
- Žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost závěru o tom, že žalobkyně nabyde pracovní schopnosti ode dne 1. 3. 2024 pro nedostatek specifikace podkladů k takovému závěru i pro absenci důvodů takového závěru. Soud danou námitku považuje za důvodnou pouze z části. Z rozhodnutí je patrné na základě jakých podkladů žalovaná rozhodla, resp. Institut pro posuzování zdravotního stavu posoudil zdravotní stav (lékařské zprávy, posudek). Pokud měla žalobkyně za to, že žalovaná rozhodla v rozporu s určitým podkladem, měla takový podklad specifikovat v žalobě a tvrdit rozpor mezi skutkovým zjištěním z takového podkladu a závěru žalovaného, což však neučinila. Pokud žalobkyně měla za to, že měla být osobně vyšetřena posudkovým lékařem, takto měla také v žalobě takto tvrdit, neboť soud je vázán žalobními body (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Dané však souvisí také s tím, že z rozhodnutí, ale ani z posudku IPZS není zřejmé, na základě jaké úvahy či zjištění o zdravotním stavu, resp. jeho následku na pracovní schopnost žalobkyně byl konstatován závěr o obnovení její pracovní schopnosti, případně schopnosti plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. Pouhý výčet zdravotních obtíží žalobkyně a provedených zdravotních úkonů sám o sobě bez dalšího nevede k závěru o nabytí pracovní schopnosti, resp. schopnosti plnit nijak v napadeném rozhodnutí specifikované povinnosti uchazeče o zaměstnání. Se závěrem posudkového lékaře o tom, že čekání na operaci nebo odborné vyšetření samo o sobě není důvodem pro prodloužení výplaty nemocenských dávek lze sice souhlasit, ale žalobkyně svou žádost o opakovanou výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby neopřela pouze o budoucí vyšetření MR za účelem posouzení další reoperace, ale také o tvrzení o nefunkčnosti ruky po operaci a aplikaci léků proti bolesti, k čemuž předložila lékařskou zprávou z ortopedie. S takovým tvrzením se žalovaná, ani posudkový lékař nijak nevypořádali. V této souvislosti lze zpochybnit i jinak obecně správný závěr posudkového lékaře o tom, že indikací k prodloužení výplaty nemocenských dávek je i nadále probíhající léčba (ústavní, lázeňská atd.). Dle soudu léčba může spočívat i v pouhé aplikaci léků proti bolesti a nového vyšetření MR za účelem posouzení reoperace, pracovní neschopnost není dána pouze léčebným procesem ve smyslu aplikace léků nebo zákroků směřujících k obnovení pracovní schopnosti, ale také dalšími úkony k tomu směřujících, jako je vyšetření za účelem případné reoperace. Nehledě k tomu, že podle § 55 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění se dočasnou pracovní neschopností rozumí stav, který pro poruchu zdraví nebo jiné v tomto zákoně uvedené důvody neumožňuje pojištěnci a) vykonávat dosavadní pojištěnou činnost a trvá-li porucha zdraví déle než 180 kalendářních dní, i jinou než dosavadní pojištěnou činnost, b) plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání podle zvláštního právního předpisu36) (dále jen „povinnost uchazeče o zaměstnání“), vznikla-li dočasná pracovní neschopnost v ochranné lhůtě nebo trvá-li dočasná pracovní neschopnost po skončení dosavadní pojištěné činnosti, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání. Primární je tak posouzení, zda zdravotní stav žalobkyně k 1. 3. 2024 již bez ohledu na poruchu zdraví umožnil vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, resp. plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. Budoucí vyšetření MR za účelem posouzení reoperace sice neprokazuje, že žalobkyně není schopna vykonávat pojištěnou činnost nebo plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, ale zároveň ani nevylučuje, jestliže žalobkyně tvrdí, že ruka je nefunkční a ošetřující lékař doporučuje prodloužení pracovní neschopnosti. Bylo zcela na posudkovém lékaři, aby na základě konkrétních zjištění z lékařských zpráv uvedl, proč má za to, že žalobkyně bude od 1. 3. 2024 práce schopná, případně proč není práce schopná již k datu vyhotovení posudku dne 26. 1. 2024. Teprve ve vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že z popisu rozsahu hybnosti v lékařské zprávě z ortopedie (zřejmě ze dne 29. 4. 2024) vyplývá, že je zachována sebeobsluha, nicméně je dlouhodobě omezena. Jedná se tak o první konkrétní skutkové zjištění, které však nezaznělo ve správním řízení, tudíž se k němu nemohla žalobkyně v soudním řízení ve lhůtě k podání žaloby vyjádřit. Tvrzením správního orgánu v soudním řízení nelze doplnit absentující závěry v žalobou napadeném rozhodnutí, a tak odstranit vady rozhodnutí.
- Ve vyjádření k žalobě žalovaná také rozsáhle argumentuje ohledně povinností žadatele o zaměstnání a možnosti zohlednění zdravotního stavu při nalézání pracovních možností úřadem práce. Soud nezpochybňuje, že právní řád stanoví možnosti zohlednění zdravotního stavu v rámci vyhledání pracovní příležitosti pro uchazeče o zaměstnání, avšak správní řád i obecné právní principy právního státu také stanoví, že z rozhodnutí musí být zřejmé na základě jakých zjištěních a úvah správního orgánu bylo rozhodnuto. Z napadeného rozhodnutí je pouze patrné, že žádost byla zamítnuta, protože tak konstatoval posudkový lékař (aniž by však bylo zřejmé, proč má být žalobkyně od 1. 3. 2024 práce schopna) a že posouzení pracovní schopnosti žalobkyně není podstatné, protože její pracovní poměr skončil již 8. 12. 2022 a tudíž se posuzuje pouze její schopnost plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, aniž by však žalovaná tyto povinnosti jakkoli, alespoň demonstrativně, uvedla. Odkaz na § 59 odst. 1 písm. i) zákona o nemocenském pojištění v rozhodnutí nelze považovat ani za pokus takového výčtu, jestliže dle daného ustanovení ošetřující lékař rozhodne o ukončení dočasné pracovní neschopnosti pojištěnce, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav umožňuje plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, vznikla-li dočasná pracovní neschopnost v ochranné lhůtě nebo trvá-li dočasná pracovní neschopnost po skončení dosavadní pojištěné činnosti, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání. Argumentace žalované ve vyjádření k žalobě k této části tak opět není způsobilá odstranit vadu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Jakkoli lze více než přepokládat, že omezení hybnosti paže není překážkou pro plnění povinností uchazeče o zaměstnání, kdy režim posouzení její pracovní schopnosti se přesouvá do jiného správního řízení v rámci úřadu práce, nelze opomenout základní právo účastníka na spravedlivý proces, které zahrnuje i právo na přezkoumatelné správní rozhodnutí, jež umožní účastníkovi účinně bránit svá práva.
- Ze žalobou napadeného rozhodnutí není zřejmý důvod zamítnutí žádosti žalobkyně. Důvodem neprodloužení výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby není, že takto konstatuje posudkový lékař, nýbrž že nejsou dány zákonem dané předpoklady. V této souvislosti lze konstatovat, že pokud pracovní poměr žalobkyně skončil již 8. 12. 2022, není zřejmé, proč bylo první žádosti o prodloužení výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby vyhověno do 25. 1. 2024 a nově v napadeném řízení do 29. 2. 2024. Soudu nebyl předložen správní spis tykající se 1. žádosti žalobkyně, ani další lékařské zprávy, avšak lze mít pochybnosti o tom, že ve vztahu k plnění povinností uchazeče o zaměstnání se stav žalobkyně zásadně změnil.
- Vada nepřezkoumatelnosti rozhodnutí zabránila nejen žalobkyni účinně vznést relevantní námitky, ale také soudu rozhodnutí přezkoumat, aniž by prováděl nová skutková zjištění a poprvé žalobkyni sděloval právní důvody neoprávněnosti její žádosti tak, aby nebyla z důvodu koncentrace řízení dle s. ř. s. oprávněna se k nim relevantně vyjádřit. Rozhodnutí žalované ve svém důsledku neobsahuje skutečné důvody, pro které byla žádost žalobkyně zamítnuta, proto jde o zásadní vadu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, která brání soudnímu přezkumu, na základě čehož soud rozhodnutí žalované dle § 76 odst. 1 a) s. ř. s. zrušil pro nepřezkoumatelnost. Žalovaná znovu rozhodne o žádosti žalobkyně, kdy specifikuje, které povinnosti uchazeče o zaměstnání zdravotní stav žalobkyně umožňoval v rozhodné době a na základě jakého konkrétního zjištění o zdravotním stavu žalobkyně dané dovozuje, přitom zohlední i následné lékařské zprávy.
- O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl ve věci úspěšný, proto mu náleží náhrada nákladů řízení. Na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za právního zastoupení soud přiznal 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 po 1 000 Kč (tj. převzetí zastoupení, podání žaloby, odměna advokáta je určena tarifní hodnotou 5 000 Kč, tedy 1 000 Kč za úkon (§ 7, § 9 odst. 2 advokátního tarifu). K tomu rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k tomu v usnesení č. j. 6 Ads 209/2019 - 62 ze dne 10. 11. 2020 uvedl: „Zvláštní tarifní hodnota pro věci sociálního zabezpečení dle § 9 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), obecně neporušuje zásadu rovnosti (čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) ve spojení s právem podnikat a právem získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny.“ Dále soud přiznal dvakrát režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024). Celkem tedy 2 600 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Praze dne 11. 9. 2025
Mgr. Kamil Tojner, v. r.
soudce