č. j. 2 A 46/2024 - 27

 

[OBRÁZEK]                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                             ČESKÁ  REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM  REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci

žalobce: X, narozen X

 zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým

sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1

proti
žalované:  Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců

   sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4

 

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 9. 2024, č. j. MV-124368-4/SO-2024

 takto: 

   

  1. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 27. 9. 2024, č. j. MV-124368-4/SO-2024, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
  2. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce JUDr. Matěje Šedivého, advokáta.

 

Odůvodnění:

I. Skutkový stav věci

 

  1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 27. 9. 2024, č. j. MV-124368-4/SO-2024 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 3. 5. 2024, č. j.: OAM-44821-7/DP-2023, kterým bylo podle § 169r odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zastaveno řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, neboť se žalobce ve smyslu § 44 odst. 13 téhož zákona nedostavil ke zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu.

II. Obsah žaloby

  1. Žalobce v podané žalobě namítal, že ačkoli mu byla v mezidobí povolena změna účelu pobytu, nemá tato skutečnost vliv na posouzení podaného odvolání ve věci žádosti o prodloužení studentského pobytu. Pokud je odvolání zamítnuto za situace, kdy nebylo odůvodněno, došlo k porušení § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť správní orgán byl před posouzením opravného prostředku povinen vyzvat žalobce k odstranění vad podání. Osobní přítomnost žalobce na pracovišti nalézacího správního orgánu ani nahlížení do spisového materiálu ustanoveným zástupcem nezbavují správní orgán povinnosti vyzvat žalobce k odstranění vad podání. Žalobce navrhnul zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání.

III. Vyjádření žalované

  1. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nedostavení se žalobce ke zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu vedlo k naplnění důvodu v § 169r odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, pročež prvostupňový orgán postupoval zcela v souladu se zákonem. Dne 11. 6. 2024, tzn., po doručení odvolání, podal žalobce žádost o vydání zaměstnanecké karty na pracovní pozici „Pomocní skladníci“, kterou podložil pracovní smlouvou na plný pracovní úvazek. Z povahy věci se vylučuje, aby měl žalobce coby dva hlavní účely pobytu studium a práci na plný pracovní úvazek. V řízení o žádosti o vydání zaměstnanecké karty se žalobce několikrát osobně dostavil na pracoviště prvostupňového orgánu, kde měl možnost se k podanému odvolání vyjádřit či je jinak doplnit. Prvostupňový orgán žalobce nevyzýval k doplnění odvolání, jelikož mu byla vydána zaměstnanecká karta s platností do 16. 7. 2026, a z jednání žalobce vyplynulo, že odvolání nehodlá doplňovat. Sama žalovaná neshledala důvod vyzvat žalobce k doplnění odvolání, poněvadž výsledek odvolacího řízení by byl stejný. Žalobce nebyl zkrácen na svých právech, přičemž žalovaná v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 10. 2013, č. j. 4 As 71/2013-35. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

IV. Obsah spisového materiálu

  1. Ze spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti.
  2. Žalobce pobýval na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia s platností do 30.9.2023. Dne 26.9.2023 podal žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za stejným účelem.
  3. Dne. 29. 12. 2023 vyhotovil prvostupňový správní orgán předkládací zprávu k prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, čímž rozhodl, že povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia bude žalobci po splnění zákonných podmínek prodlouženo.
  4. Dne 9. 2. 2024 vydal prvostupňový správní orgán pod č. j.: OAM-44821-6/DP-2023 výzvu žalobci, aby se dne 9. 4. 2024 osobně dostavil na pracoviště prvostupňového orgánu k pořízení biometrických údajů a dalších údajů nezbytných k vydání průkazu o povolení k dlouhodobému pobytu. Výzva byla žalobci doručena dle § 24 odst. 1 správního řádu dne 26. 2. 2024.
  5. Prvostupňový orgán usnesením ze dne 3. 5. 2024, č. j.: OAM-44821-7/DP-2023, zastavil správní řízení o žalobcově žádosti, neboť se žalobce dne 9. 4. 2024 na výzvu nedostavil ke zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu a nesdělil žádný důvod nezávislý na jeho vůli, který mu v tom bránil.
  6. Proti prvostupňovému usnesení, doručenému dne 21. 5. 2024, podal žalobce dne 3. 6. 2024 blanketní odvolání. Uvedl v něm toliko, že odvolací argumentaci doplní po umožnění nahlédnutí do spisového materiálu. Zmocněný zástupce poté nahlédl do správního spisu dne 26. 6. 2024, jak soud zjistil ze záznamu, č. j.: OAM-36566/ZM-2024.
  7. Žalovaná vydala dne 27. 9. 2024 pod č. j. MV-124368-4/SO-2024 napadené rozhodnutí, jímž zamítla odvolání a potvrdila usnesení prvostupňového orgánu. V odůvodnění se podrobně věnovala způsobu doručení výzvy na základě fikce doručení v souladu s § 24 odst. 1 správního řádu, když v postupu prvostupňového orgánu neshledala pochybení. Žalobcovu omluvu ze dne 2. 5. 2024 nebylo možné akceptovat, neboť šlo o podání doručené emailem bez uznávaného elektronického podpisu, které nebylo do pěti dnů potvrzeno některým ze způsobů stanovených v § 37 odst. 4 správního řádu, a zároveň žalobce nepředložil žádný dokument vysvětlující jeho absenci na úkonu. Žalovaná taktéž podotkla, že žalobce je již v současnosti držitelem platného pobytového oprávnění, byla-li mu vydána zaměstnanecká karta s platností do 16. 7. 2026.

V. Posouzení věci Městským soudem v Praze

  1. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.
  2. Podle § 37 odst. 1 správního řádu je podání úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu. Podání se posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno.
  3. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popř. jinou adresu pro doručování podle § 19 odst. 4. Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí.
  4. Dle odstavce 3 citovaného ustanovení nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.
  5. Podle § 82 odst. 2 správního řádu musí mít odvolání náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. 
  6. Výkladem ustanovení správního řádu vztahujících se k náležitostem odvolání a k povinnosti správního orgánu vyzvat odvolatele k odstranění vad podání se zabýval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 As 4/2009-53, ve kterém uvedl, že z ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu je zřejmé, že náležitosti odvolání jsou ve správním řádu explicitně vyjádřeny. Tedy každé podání, které má být posouzeno jako odvolání, musí vedle základních náležitostí každého podání stanovených v § 37 odst. 2 správního řádu obsahovat i specifikaci rozhodnutí, proti kterému směřuje, dále rozsah, v němž jej napadá, tj. uvedení výroků, které jsou napadány, a dále konkrétní skutečnosti, z nichž se dovozuje nesprávnost právního či skutkového posouzení věci nebo vady řízení (odvolací důvody). Nejvyšší správní soud poukázal dále na to, že správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) přijal jinou konstrukci odvolacího přezkumu, než kterou znal předchozí správní řád (zákon č. 71/1967 Sb.). Zvýšil totiž odpovědnost účastníka řízení za rozsah odvolacího přezkumu, neboť jeho dispozici svěřil, v jakém rozsahu a z jakých hledisek má být rozhodnutí správního orgánu I. stupně přezkoumáváno - s výjimkou skutečností, které je povinen zkoumat bez ohledu na obsah odvolání. Podle § 89 odst. 2 správního řádu totiž odvolací orgán přezkoumá soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, správnost napadeného rozhodnutí však přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, nevyžaduje-li veřejný zájem jinak. Následně Nejvyšší správní soud uzavřel, že jelikož je odvolání podáním ve smyslu § 37 správního řádu, a s ohledem na § 93 odst. 1 správního řádu, podle nějž se pro řízení o odvolání použijí obdobně ustanovení hlav I až IV, VI a VII druhé části správního řádu, nemá-li odvolání některou z náležitostí vyplývajících z § 37 odst. 2 a z § 82 odst. 2 správního řádu, je správní orgán povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu tak, že pomůže odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu (shodně též rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 2. 2008, č. j. 54 Ca 1/2008 - 30, publikovaný pod č. 1578/2008 Sb. NSS).
  7. Dále se Nejvyšší správní soud zabýval náležitostmi odvolání a povinností správního orgánu vyzvat odvolatele k odstranění vad podání v rozsudku ze dne 4. 1. 2011, č. j. 2 As 99/2010-67. Shrnul v něm, že pokud odvolání proti správnímu rozhodnutí nemá některou z náležitostí vyplývajících z § 37 odst. 2 a § 82 odst. 2 správního řádu, je správní orgán povinen postupovat dle § 37 odst. 3 správního řádu tak, že pomůže odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve a poskytne mu přiměřenou lhůtu. V případě, že v dané věci správní orgán nepostupoval uvedeným způsobem, zatížil správní řízení vadou, jež je způsobilá vyvolat nezákonnost rozhodnutí. Proto dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že pokud by krajský soud takto vydané rozhodnutí pro uvedenou vadu nezrušil, rozhodl by nezákonně.
  8. Soudu není známo, že by Nejvyšší správní soud ve své recentní judikatuře opustil závěry plynoucí z výše zmíněných rozsudků. V nyní projednávaném případě se tak soud nejprve zabýval namítanou nezákonností napadeného rozhodnutí z důvodu spočívajícím ve skutečnosti, že žalovaná, jak vyplývá ze správního materiálu i napadeného rozhodnutí, neučinila opatření k odstranění nedostatků odvolání. Pokud se jedná o odvolání žalobce v dané věci, obsahovalo jen specifikaci napadeného rozhodnutí, avšak odvolací důvody, jako jedna z nutných náležitostí odvolání podle § 82 odst. 2 správního řádu, zcela chyběly. Je tedy zřejmé, že odvolání žalobce v dané věci vykazovalo nedostatky. V takovém případě měl správní orgán učinit opatření k odstranění nedostatků odvolání postupem podle § 37 odst. 3 správního řádu.
  9. Jestliže žalovaná rozhodovala o odvolání, aniž by nejdříve učinila opatření k odstranění nedostatků odvolání postupem podle § 37 odst. 3 správního řádu, tj. aniž by žalobci nejdříve pomohla nedostatky podání odstranit nebo ho vyzvala k jejich odstranění a poskytla mu k tomu přiměřenou lhůtu, lze takový postup žalované v souladu se závěry Nejvyššího správního soudu vyslovenými v jeho shora uvedených rozsudcích považovat za nesprávný a v rozporu s procesními pravidly, která jsou zakotvena v citovaných ustanoveních správního řádu a vyplývají z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Zmocněný zástupce žalobce se sice dne 26. 6. 2024 dostavil na pracoviště prvostupňového orgánu k nahlédnutí do spisu a sám žalobce byl na tomto místě přítomen v souvislosti s vyřizováním žádosti o zaměstnaneckou kartu, nicméně tyto skutečnosti neospravedlňují pochybení správního orgánu spočívající v absenci opatření k odstranění nedostatků odvolání. Zcela odmítnout je nutné úvahu, že pokud žalobci bylo uděleno jiné pobytové oprávnění, byť neslučitelné se studijním účelem žalobce, nebylo nutné vyzývat žalobce k doplnění podaného odvolání.
  10. V žalovanou zmiňovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu, č. j. 4 As 71/2013-35, se uvádí, že „je nutné vždy zvážit a vyhodnotit, jak se procesní vada dotkla právní sféry adresáta veřejné správy. Pokud se procesní vada právní sféry adresáta veřejné správy nedotkla, případně se na jeho postavení projevila pozitivním způsobem, není důvod takové správní rozhodnutí rušit pro nezákonnost. Zrušit takové správní rozhodnutí by podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu bylo na místě, pokud by zásah do právní sféry adresáta byl negativní, nebyl by následným postupem správního orgánu odstraněn a pokud by negativní zásah dosahoval určité negativní míry.“ V posuzované věci sice nebylo vydáno meritorní rozhodnutí, avšak výsledek řízení byl pro žalobce negativní, neboť nedosáhl cíle, o který usiloval svou žádostí. Podle názoru soudu se vada dotkla právní sféry žalobce a na jeho postavení se neprojevila pozitivně.
  11. Z důvodů shora uvedených soud postupoval podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a žalobou napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení, a to pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.) a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vyslovil, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení. Vzhledem k důvodům zrušení napadeného rozhodnutí soud mohl o žalobě rozhodnout bez nařízení jednání.
  12. Na žalované nyní bude, aby se znovu zabývala odvoláním žalobce proti usnesení o zastavení řízení o jeho žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, a to v intencích závazného právního názoru vysloveného v rozhodnutí Městského soudu v Praze (§ 78 odst. 5 s. ř. s.) při respektování a zachování všech procesních práv žalobce.
  1. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl ve věci úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náklady řízení představují v dané věci zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 3000 Kč a odměnu právního zastoupení žalobce spočívající v odměně za dva úkony (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. – tj. převzetí zastoupení, písemné podání k soudu – žaloba. Jde o dva úkony právní služby v částce 3100 Kč za jeden úkon, celkem 6200 Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) téže vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a o náhradu hotových výdajů v částce 300 Kč za jeden úkon, celkem 600 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky). Právní zástupce prokázal soudu, že je plátcem DPH, a proto se částka zvyšuje o hodnotu příslušné daňové sazby. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobci celkem na nákladech řízení částku 11 228 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

 

 

Praha 27. srpna 2025

 

JUDr. Dana Černá v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje X.