[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 4. 2025, č. j.: MV-37165-4/SO-2025

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 29. 4. 2025, č. j.: MV-37165-4/SO-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 24. 1. 2025, č. j. OAM-18371-14/DP-2024, kterým byla žalobci podle § 44a odst. 3 ve spojení s 35 odst. 3 v návaznosti na § 37 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia.

2. Obsah žaloby

2. Žalobce v žalobě namítal, že neobdržel vyrozumění o uložení zásilky s výzvou k odstranění vad, jakož i následně zásilky s vyrozuměním o možnosti seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Nemohl si tak být vědom, že jeho žádost o prodloužení doby platnosti dlouhodobého pobytu trpí vadou. Již více než dva roky má na adrese hlášeného pobytu řádně označenou poštovní schránku a přebírá korespondenci, přičemž rozhodnutí prvostupňového orgánu mu bylo řádně doručeno bez uplatnění fikce. Nedodání poštovních zásilek reklamoval u České pošty. Podle žalobcova názoru prvostupňový orgán chybně označil adresu příjemce nebo samotného příjemce na zásilce nebo došlo k jinému pochybení při odeslání zásilek, pročež nebyly žalobci doručeny.
3. Žalovaná chybně posoudila přiměřenost zásahu rozhodnutí prvostupňového orgánu do soukromého života žalobce. K vyřízení žádosti o pobytové oprávnění za účelem studia se vyžaduje doklad prokazující účel pobytu. Za účelem získání dokladu prokazujícího účel pobytu „studium“ je nutné, aby měl cizinec postavení studenta, což v posuzovaném případě není možné bez úspěšného splnění studijních povinností za stávající ročník studia. Navrhuje-li žalovaná přerušení studia, žalobce by po tuto dobu neměl postavení studenta. Studijní povinnosti může splnit pouze osobně, dálkový způsob nepřichází v úvahu.
4. Dále žalobce obecně konstatoval, že žalovaná i prvostupňový orgán nesprávně po právní stránce posoudily skutkový stav a učinily chybný závěr o naplnění důvodu pro zrušení platnosti víza k pobytu ve smyslu § 37 odst. 2 písm. a) v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalobce proto navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému rozhodnutí.
5. Žalobce přiložil formulář „Záznam požadavku klienta o kontakt“, podaný dne 9. 5. 2025 u pošty 120 00 Praha 2, podle něhož v říjnu 2024 očekával dopis z cizinecké policie a žádá o vyjádření, proč mu nebyl doručen, proč nebyla ponechána výzva a dopis byl rovnou vrácen odesilateli, měl-li žalobce řádně označenou domovní schránku.

3. Vyjádření žalované

6. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, když plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Adresy na obálkách obou písemností, jakož i jméno žalobce, jsou v souladu s údaji nahlášenými žalobcem a evidovanými v informačním systému cizinců, rovněž odpovídají adrese v dokladu o zajištění ubytování. Informace o reklamaci doručování zásilek nebyla uplatněna v prvostupňovém ani v odvolacím řízení, pročež nebylo zpochybněno, že k doručení došlo v souladu se zákonem. Jde-li o chybějící náležitost žádosti, plnou moc ze dne 19. 2. 2024, je podle žalované vyloučeno, aby žalobce v odvolacím řízení uplatňoval i takové skutečnosti a důkazy, o nichž věděl v průběhu řízení na prvním stupni a mohl je bez potíží uplatnit. Obavy žalobce o nemožnosti požádat o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia či dlouhodobého víza za týmž účelem při přerušení studia žalovaná pokládá za nepodložené a předčasné. Žalobce musí nést odpovědnost za výsledky své pasivity, a kromě nemožnosti plnění studijních povinností se nezmínil o jiných skutečnostech souvisejících se soukromým nebo rodinným životem, jež by mohly být posouzeny v rámci správního řízení. Žalovaná nepochybila při aplikaci zákonných ustanovení a neshledala porušení základních zásad správního řízení. Žalobu navrhla žalovaná zamítnout.

4. Obsah správního spisu

7. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce pobýval na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, vydaného s platností od. 1. 9. 2023 do 31. 8. 2024. Dne 18. 6. 2024 podal žalobce žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Doklad (potvrzení) o zajištění ubytování na adrese X, byl dne 17. 9. 2024 podepsán panem X, který zastoupil poskytovatele ubytování.
8. Na adresu X, byla žalobci zaslána výzva k odstranění vad žádosti, č. j.: OAM-18371-12/DP-2024, podle které měl do čtrnácti dnů od doručení předložit nájemní smlouvu či jiný právní titul, na jehož základě je pan X oprávněn užívat nemovitost, v níž je žalobci poskytováno ubytování. Postačilo by však i poskytnutí souhlasu vlastníka s ubytováním žalobce. Zásilka byla připravena k vyzvednutí na poště dne 15. 10. 2024 se sdělením, že adresát byl vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo zanecháno poučení. V prohlášení v případě vrácení zásilky na rubové straně zásilky figuruje sdělení, že adresát nemá domovní schránku. Se shodným výsledkem dopadlo doručování výzvy k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ze dne 22. 11. 2024, č. j.: OAM-18371-13/DP-2024.
9. Dne 24. 1. 2025 vydal prvostupňový orgán rozhodnutí, kterým žalobci neprodloužil platnost povolení k dlouhodobému pobytu podle § 44a odst. 3 ve spojení s 35 odst. 3 v návaznosti na § 37 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Jak je uvedeno v odůvodnění, doklad o zajištění ubytování trpěl vadou. Pan X není vlastníkem bytu, v němž má být žalobci poskytováno ubytování. Oprávnění ubytovatele užívat byt z jiného důvodu, než je vlastnictví, nebylo k žádosti doloženo. Podle § 31 odst. 6 zákona o pobytu cizinců může doklad o zajištění ubytování cizince na území vystavit pouze osoba oprávněná užívat tuto nemovitost. Prvostupňový orgán nemohl ověřit, zda předložený doklad o zajištění ubytování byl vystaven k tomu oprávněnou osobou.
10. Žalobce podal dne 11. 2. 2025 proti prvostupňovému rozhodnutí, doručenému dne 28. 1. 2025, blanketní odvolání, k němuž připojil plnou moc vystavenou dne 19. 2. 2024 vlastníkem bytu, panem Y, pro pana X ke všem právním jednáním souvisejícím s nemovitostí. V doplnění odvolání žalobce argumentoval tím, že na adrese X, bydlí již více než dva roky, což je správnímu orgánu známo z úřední činnosti. Neměl tudíž pochybnosti, že by jeho žádost o prodloužení platnosti dlouhodobého pobytu trpěla vadou v části dokladu o zajištění ubytování. Až samotné rozhodnutí ve věci bylo žalobci řádně doručeno, přičemž žalobce se po celou dobu u správního orgánu informoval o stavu řízení a nebylo mu sděleno, že žádost trpí vadou stran dokladu o zajištění ubytování.
11. Dne 29. 4. 2025 vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí, kterým odvolání žalobce zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila.  V odůvodnění uvedla, že výzvy k odstranění vad žádosti a k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí byly žalobci doručovány na adresu místa hlášeného pobytu na území a byly splněny podmínky pro doručení fikcí ve smyslu § 24 odst. 1 správního řádu. Žalovaná nemohla přihlédnout k plné moci ze dne 19. 2. 2024 předložené v rámci řízení o odvolání, neboť nebyly naplněny podmínky § 82 odst. 4 správního řádu. Žalobce nepodložil tvrzení o opakovaném zájmu o stavu řízení ve věci jeho žádosti a o informování se u prvostupňového orgánu a ani cizinecký informační systém neobsahuje žádnou informaci podporující toto tvrzení. Žalobce je svobodný a bezdětný, přičemž jeho rodiče a sourozenec žijí v zemi původu. Žalobce neinformoval o žádných případných osobních vazbách k území České republiky, rovněž tu nevlastní žádnou nemovitost. V rámci vysokoškolského studia lze požádat o individuální studijní plán, změnit studium na distanční formu výuky či studium krátkodobě přerušit.

5. Jednání soudu a právní posouzení věci soudem

12. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
13. Při jednání u Městského soudu v Praze dne 29. 8. 2025 žalobce a jeho právní zástupkyně argumentovali shodně jako v podané žalobě. Poukázali na to, že správní orgán I. stupně nedostál své povinnosti náležitě zjistit skutečný stav věci, když po žalobci požadoval doklad, který měl ve své dispozici již z předchozího řízení, měli rovněž za to, že měla být učiněna výjimka ze zásady koncentrace řízení. Navrhli, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
14.   Žalovaná se k jednání s omluvou nedostavila, soud proto dle ustanovení § 49 odst. 3 s. ř. s., ve věci       jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.
15. Podle § 23 odst. 4 správního řádu „adresát se vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Je-li to možné a nevyloučil-li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil.“
16. Podle § 24 odst. 1 správního řádu „jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.“
17. Podle § 44a odst. 3 zákona o pobytu cizinců „žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se podává na ministerstvu na úředním tiskopisu, na kterém se podává žádost o vydání tohoto povolení. Na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36, § 46 odst. 7 a 55 vztahují obdobně.“
18. Podle § 31 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců k žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů je cizinec povinen předložit doklad o zajištění ubytování po dobu pobytu na území.
19. Podle § 31 odst. 5 zákona o pobytu cizinců dokladem o zajištění ubytování podle odstavce 1 písm. d) se rozumí doklad o vlastnictví bytu nebo domu, doklad o oprávněnosti užívání bytu anebo domu nebo písemné potvrzení osoby, která je vlastníkem nebo oprávněným uživatelem bytu nebo domu, s jejím úředně ověřeným podpisem, kterým je cizinci udělen souhlas s ubytováním. Ubytování může být zajištěno pouze v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem, a je podle stavebního zákona určen pro bydlení, ubytování nebo rekreaci. Pokud je písemné potvrzení o souhlasu podle věty první podáváno elektronicky, musí být podepsáno způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu.
20. Podle § 37 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců „ministerstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže nastal některý z důvodů uvedených v § 56 odst. 1 písm. a), c), d), g), h) a j) až l) nebo v § 56 odst. 2.“
21. Podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců „dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže se cizinec na požádání ministerstva nebo zastupitelského úřadu nedostaví k pohovoru nebo nepředloží ve stanovené lhůtě doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti o dlouhodobé vízum nebo jestliže se i přes provedení pohovoru nebo vyhodnocení předložených dokladů nepodaří tyto údaje ověřit.“
22. Soud předně uvádí, že napadené rozhodnutí neshledal nepřezkoumatelným ani nedostatečně odůvodněným. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je vadou, která souvisí s nedodržením požadavků kladených procesním právním předpisem na výrok a odůvodnění rozhodnutí. Ty jsou upraveny především v § 68 odst. 2, 3 a § 90 správního řádu. S nepřezkoumatelností je spojena i otázka, zda se správní orgán zabýval veškerými skutečnostmi rozhodnými pro posouzení věci. Rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné tehdy, není-li zřejmé, z jakých skutkových závěrů žalovaná vycházela, z jakých podkladů rozhodnutí tyto skutkové závěry učinila a jakými úvahami se řídila při hodnocení podkladů (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 6 Ads 87/2006-36). Z tohoto hlediska působí nepřezkoumatelnost rozhodnutí, pokud správní orgán v rozhodnutí neuvede podklady rozhodnutí, z nichž dovodil skutkové závěry (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 4 Azs 55/2003-51), či jestliže nevypořádal rozpory mezi shromážděnými podklady, tzn., nevysvětlil, proč upřednostnil podklady svědčící o určitém skutkovém závěru na úkor podkladů svědčících o odlišném skutkovém závěru (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 5 A 48/2001-47). Nepřezkoumatelnost zakládají též nedostatky spočívající v tom, že není zřejmé, jakou právní normu (popř. jaký právní předpis a v jakém časovém znění) správní orgán na věc aplikoval, jak tuto právní normu vyložil a z jakých důvodů má za to, že s ohledem na skutkové okolnosti daného případu na něj lze tuto normu aplikovat. Žádné pochybení ve vyjmenovaných aspektech nepřezkoumatelnosti přitom napadené rozhodnutí nezatěžuje.
23. V projednávaném případě lze jednoznačně vysledovat úsudek žalované, který v napadeném rozhodnutí zcela přezkoumatelným způsobem zdůvodnila, jakým způsobem, z jakých důvodů a na základě jakých konkrétních ustanovení zákona daný případ řešila. Stejně tak je možné hodnotit i odůvodnění rozhodnutí prvostupňového orgánu, které zmíněným judikaturním požadavkům stran přezkoumatelnosti správního rozhodnutí odpovídá.
24. Ve vztahu k úloze žadatele o pobytové oprávnění Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 5. 2019, č. j. 8 Azs 249/2018-57, konstatoval, že „ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu se vyvinula v obecný závěr, že v řízení o žádosti leží primární povinnost jednat aktivně na žadateli, nikoliv na správním orgánu, a to i ve vztahu k pobytovým věcem cizinců.“ K tomu Nejvyšší správní soud dále uvedl v rozsudku ze dne 13. 9. 2019, č. j. 1 Azs 278/2019-25, že „je v zájmu žadatele o pobytové oprávnění, resp. o prodloužení jeho platnosti, aby shromáždil a správnímu orgánu předložil všechny podklady potřebné ke kladnému vyřízení jeho žádosti. Pokud tak žadatel neučinil, nelze považovat za pochybení správních orgánů, že v důsledku jeho nečinnosti rozhodly v jeho neprospěch, neboť musely vycházet z podkladů, které měly k dispozici (…).“
25. Žalobce předně namítal pochybení správního orgánu I. stupně při doručování výzvy k odstranění vad žádosti a vyrozumění o možnosti seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí.
26. Podmínky pro doručení písemnosti fikcí ve smyslu § 24 odst. 1 správního řádu shrnul rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 20. 12. 2016, č. j. 3 As 241/2014-41, č. 3524/2017 Sb. NSS., přičemž v recentní judikatuře se na ně odkazuje např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2024, č. j. 9 As 268/2023-36. Pro úspěšné doručení písemnosti fikcí se tudíž požaduje naplnění těchto podmínek: 1) písemnost musí být doručena na správnou adresu, 2) adresát musí být řádně vyzván k vyzvednutí písemnosti a poučen o právních důsledcích jejího nevyzvednutí a 3) písemnost nebyla vyzvednuta v zákonem určené lhůtě. Vznik právní fikce doručení dle § 24 odst. 1 správního řádu vyžaduje splnění všech zákonných předpokladů pro řádné uložení doručované písemnosti a marné uplynutí úložní lhůty. Pro běh lhůty je rozhodný okamžik, kdy si adresát zásilku mohl poprvé vyzvednout na ukládací poště (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2020, č. j. 8 As 3/2020-51).
27. V projednávaném případě má soud za to, že shora uvedené podmínky pro vznik právní fikce doručení dle § 24 odst. 1 správního řádu byly splněny. Ze spisového materiálu vyplývá, že adresy na obálkách obou písemností, jakož i jméno a příjmení žalobce jsou v souladu s údaji nahlášenými žalobcem a evidovanými v informačním systému cizinců a odpovídají rovněž adrese uvedené na žalobcem doloženém dokladu (potvrzení) o zajištění ubytování. Stejnopisy výzev, č. j.: OAM-18371-12/DP-2024 a č. j.: OAM-18371-13/DP-202 tak byly žalobci řádně doručovány prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu hlášeného pobytu X. Ostatně ani sám žalobce netvrdil, že by se zdržoval na jiném místě, a v průběhu správního řízení nepředložil informace o pobytu na jiné adrese. Z obálek obsahujících uvedené písemnosti vyplývá, že vzhledem k tomu, že doručovatel žalobce na uvedené adrese osobně nezastihl, ponechal na místě výzvy k vyzvednutí zásilek s uvedením data, odkdy byly zásilky připraveny k vyzvednutí a bylo zanecháno poučení o právních důsledcích jejich nevyzvednutí. Správní řád nestanoví požadavek, aby výzva k převzetí zásilky byla přímo vhozena do adresátovy poštovní schránky. Vzhledem k tomu, že písemnosti nebyly vyzvednuty v zákonem určené lhůtě, byly následně vráceny odesílateli-správnímu orgánu I. stupně s poznámkou, že „adresát nemá domovní schránku.“ Soud připomíná, že podle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, č. j. 3 As 241/2014-41, jsou zákonné požadavky pro vznik fikce doručení splněny i v případě, že z některého důvodu nedošlo k následnému vložení doručované písemnosti do poštovní schránky adresáta. Podmínkou ústavnosti institutu doručení fikcí je přitom prostředek zajišťující proporcionalitu zásahu do práv účastníků řízení prostřednictvím zohlednění situací, kdy si adresát uloženou zásilku bez svého zavinění nemohl vyzvednout z objektivních důvodů. Tímto prostředkem je možnost požádat o určení neplatnosti doručení dle § 24 odst. 2 správního řádu, jehož žalobce nevyužil. Tvrdil-li žalobce, že se aktivně zajímal o stav řízení, potom ve spisovém materiálu nejsou obsaženy informace o jeho osobních návštěvách na pracovišti správního orgánu či o telefonických dotazech. Žalobce neprokázal, že by provozovatel poštovních služeb při doručování předmětných zásilek pochybil. Reklamaci nedoručených písemností v průběhu správního řízení neuplatnil, přistoupil k ní až dne 9. 5. 2025, tzn., až po vydání napadeného rozhodnutí a bez sdělení jejího výsledku. Pakliže byl přesvědčen o vadách při doručování, nic mu nebránilo namítnout pochybení u České pošty bezprostředně poté, co se dozvěděl o uplatnění postupu spočívajícího v tzv. fikci doručení. Na závěru o naplnění podmínek pro doručení předmětných písemností fikcí ve smyslu § 24 odst. 1 správního řádu nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že prvostupňové rozhodnutí bylo žalobci na shora uvedenou adresu doručeno bez uplatnění fikce. K tvrzení žalobce, že správní orgány nesprávně zjistily skutkový stav, když skutečnost, že žalobce na uvedené adrese bydlí více než dva roky, má zde řádně označenou schránku a přebírá zde korespondenci žalobce doložil potvrzením o zajištění ubytování vystaveným majitelem nemovitosti Y dne 11. 9. 2023, předloženým správnímu orgánu I. stupně již v předchozím řízení, je třeba uvést, že skutečnost, že žalobce v rámci předchozího řízení předložil doklad o zajištění ubytování na totožné adrese, ještě bez dalšího neznamená,  že podmínky pro toto ubytování jsou splněny i v řízení následujícím. V této souvislosti je nutno poukázat na to, že žalobce v podané žalobě i v odvolání tvrdil, že v předchozím řízení předkládal potvrzení o zajištění ubytování vystavené vlastníkem nemovitosti Y. V rámci nyní projednávané žádosti však předložil potvrzení vystavené osobou od vlastníka nemovitosti odlišnou, a proto byl v souladu s ustanovením § 31 odst. 5 zákona o pobytu cizinců povinen doložit doklad, který by oprávnění této osoby vystavit předmětné potvrzení, prokazoval. To však neučinil a uvedený doklad, plnou moc ze dne 19. 2. 2024 doložil až v rámci odvolání. Tvrzení vznesené při jednání soudu, že správní orgán I. stupně plnou mocí pro zastupování vlastníka nemovitosti disponoval již v předchozím řízení, žalobce neprokázal a nekoresponduje s jeho tvrzením, že v předchozím řízení předkládal potvrzení o zajištění ubytování vystavené vlastníkem nemovitosti Y. Nadto je třeba zdůraznit, že doložení dokladu o zajištění ubytování, který splňuje zákonné podmínky, je povinnou zákonnou náležitostí žádosti, kterou je cizinec povinen předložit v rámci každé žádosti o vydání nebo prodloužení pobytového oprávnění, za splnění podmínky vyplývající  z ustanovení § 55 zákona o pobytu cizinců, dle kterého mají být v rámci každého řízení předkládány doklady aktuální. Správní orgán I. stupně tak postupoval v souladu se zákonem, pokud žalobce k předložení požadovaného dokladu vyzval.
28. S ohledem na shora uvedené lze mít za prokázané, že podmínky pro doručení předmětných písemností fikcí ve smyslu § 24 odst. 1 správního řádu byly v daném případě naplněny. Žalobci byla písemnost obsahující výzvu k odstranění vad žádosti účinně doručena, byť náhradním způsobem dne 25. 10. 2024, když počátek desetidenní lhůty pro nastoupení fikce doručení ve smyslu § 24 odst. 1 správního řádu se odvíjel ode dne 16. 10. 2024.
29. Vzhledem k tomu, že žalobce požadovaný doklad správnímu orgánu I. stupně nedoložil ve lhůtě stanovené ve shora uvedené výzvě ani do data vydání prvostupňového rozhodnutí, byly splněny podmínky pro neprodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia dle ustanovení § 37 odst. 2 písm. a) v návaznosti na ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců.
30. Žalovaná se s námitkou pochybení správního orgánu I. stupně při doručování shora uvedených písemností v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně a přezkoumatelně vypořádala.
31. K odvolání předložené plné moci ze dne 19. 2. 2024 soud uvádí, že v § 82 odst. 4 správního řádu se omezují tzv. novoty, kdy nové skutečnosti a návrhy na provedení nových důkazů uvedené v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení jsou připuštěny jen v případě, že je účastník řízení nemohl uplatnit dříve. Podmínky aplikace citovaného ustanovení nejsou stran plné moci udělené vlastníkem nemovitosti naplněny. Jak je zřejmé z plné moci, tato byla vystavena dne 19. 2. 2024, tzn., ještě před podáním žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Výše soud konstatoval dodržení podmínek pro aplikaci tzv. fikce doručení, kdy v případě výzvy k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí měl žalobce k doložení požadované náležitosti žádosti k dispozici časové období překračující celý jeden měsíc až do vydání rozhodnutí ze dne 24. 1. 2025, což soud pokládá za nadstandardní dobu.
32. Jako nedůvodnou posoudil soud rovněž námitku žalobce, že žalovaná chybně posoudila přiměřenost zásahu rozhodnutí do soukromého života žalobce. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalovaná touto otázkou zabývala dostatečným a přezkoumatelným způsobem. Opodstatněně poukázala na to, že žalobce nemá území ČR žádné osobní, rodinné ani ekonomické vazby. Co se týče žalobcova vysokoškolského studia, poukázala na možnost požádat o individuální studijní plán, změnit studium na distanční formu výuky či studium krátkodobě přerušit. S uvedeným hodnocením a závěrem, že napadené rozhodnutí nepředstavuje nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobce se soud ztotožnil.
33. Dle ustanovení § 54 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb. studium ve studijním programu může být za podmínek stanovených studijním a zkušebním řádem i opakovaně přerušeno. Studijní a zkušební řád stanoví nejdelší celkovou dobu přerušení studia.
34. Dle odstavce 4 citovaného ustanovení v době přerušení studia není osoba studentem. Uplynutím doby, na kterou bylo studium přerušeno, vzniká osobě právo na opětovný zápis do studia.
35. Dle ustanovení § 61 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb. uchazeč se stává studentem dnem zápisu do studia; osoba, které bylo studium přerušeno, se stává studentem dnem opětovného zápisu do studia.
36. Z uvedeného vyplývá, že žalobce má možnost studium přerušit a po uplynutí doby, na kterou bude studium přerušeno mu vzniká právo na opětovný zápis do studia, přičemž dnem opětovného zápisu do studia opět nabude statusu studenta a může tak požádat o vydání nového pobytového oprávnění za účelem studia. Žalobce přitom netvrdil ani neprokázal, že by mu nebylo umožněno studium na předmětné vysoké škole dočasně přerušit. Nemožnost přerušení studia dovozoval z toho, že v důsledku nemožnosti ukončit stávající ročník studia nebude po dobu přerušení studia v postavení studenta.
37. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalované náklady řízení nevznikly.
39.  S ohledem na to, že soud rozhodl ve věci meritorně, nerozhodoval již o opakovaném návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku podané žalobě.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 29. srpna 2025

JUDr. Dana Černá v. r.

samosoudkyně