USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: Mgr. T. M., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2025, č. j. 6 A 141/2023‑106,

takto:

Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2025, č. j. 6 A 141/2023‑106.

Odůvodnění:

[1]               Rozsudkem označeným v záhlaví Městský soud v Praze (dále „městský soud“) zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2023, č. j. MV‑154910‑4/TP‑2023, a to v části, která potvrzovala postup Krajského ředitelství policie Středočeského kraje (dále „povinný subjekt“), jímž povinný subjekt odmítl žalobci poskytnout některé informace vztahující se ke konkrétní trestní věci. Do ní měly být zapojeny dvě již neexistující společnosti a mj. též fyzická osoba, která v jedné z těchto společností působila v pozici jednatele a nyní je ve funkci zastupitele města. Městský soud tímto rozsudkem rovněž částečně zrušil prvostupňové rozhodnutí povinného subjektu ze dne 21. 8. 2023, č. j. KRPS‑206103‑2/ČJ‑2023‑0100AP‑106, a přikázal mu konkrétní informaci [požadovanou v bodě 3a) žádosti] poskytnout do 15 dnů ode dne doručení rozsudku.

[2]               Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále „stěžovatel“) kasační stížnost, s níž spojil návrh na přiznání odkladného účinku podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Upozornil, že pokud by povinný subjekt na základě napadeného rozsudku poskytl žalobci požadovanou informaci před věcným projednáním kasační stížnosti, byl by účel podané kasační stížnosti fakticky vyprázdněn. Došlo by ke zveřejnění informace, která může významným způsobem zasáhnout do práv a oprávněných zájmů dotčených osob, „což zcela jistě představuje nepoměrně větší újmu, než jaká by mohla být způsobena tím, že by ve věci znovu rozhodoval Nejvyšší správní soud.“ Bez dalších podrobností dodal, že v projednávané věci jsou dle jeho názoru naplněny všechny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Současně požádal Nejvyšší správní soud, aby o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyrozuměl též povinný subjekt.

[3]               Žalobce s přiznáním odkladného účinku nesouhlasil. Stěžovatel podle jeho názoru návrh dostatečně neodůvodnil a neprokázal žádnou konkrétní hrozící újmu vztahující se k poskytnutí požadované informace, která by mu měla vzniknout a která by měla významně převažovat nad újmou na straně žalobce (v podobě odkladu poskytnutí požadované informace). Stěžovatel se podle něj nemůže domáhat přiznání odkladného účinku, pokud dovozuje újmu na jiných než vlastních právech. Hrozící újma také musí být reálná a závažná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní, přičemž návrh má být dostatečně individualizovaný a podpořený důkazy. Nic z toho ale stěžovatel neosvědčil ani nedoložil. Pouze obecně tvrdil, že poskytnutí informací může zasáhnout do práv dotčených osob. Žalobce připomněl, že ani jedna z právnických osob, jichž se požadovaná informace týká, již neexistuje a nemá ani právního nástupce. Nemůže tak mít ani žádná práva, do kterých by bylo možné zasáhnout. Žalobce dále považoval za sporné, zda stěžovatel může v dané věci požadovat i odklad výkonu povinnosti nařízené městským soudem, když tato povinnost byla nařízena někomu jinému než jemu – tedy zda se proti nařízené povinnosti neměl vhodným postupem bránit spíše sám povinný subjekt, jehož žalobce považoval za osobu zúčastněnou na řízení. Ke kritériu veřejného zájmu pak žalobce podotkl, že působí jako publicista a existuje veřejný zájem na včasném poskytnutí informací. Požadovaných informací se přitom neúspěšně domáhá již přes dva roky. Stěžovatel podle něj v návrhu neuvedl ani žádnou konkrétní argumentaci, jak by zveřejnění informací mohlo ohrozit důležitý veřejný zájem. K obavě stěžovatele o vyprázdnění předmětu řízení o kasační stížnosti tím, že by informace byly poskytnuty ještě před věcným posouzením kasačního soudu, pak žalobce uvedl, že jeho případ je specifický tím, že Nejvyšší správní soud ve věci již jednou rozhodoval (pod sp. zn. 6 As 135/2024) a k podstatným otázkám sporu (mj. zda může informace spadat pod pojem bankovního tajemství) se věcně vyjádřil. Stěžovatel měl dostatečný prostor uplatnit svou argumentaci v předchozích řízeních. Okolnost vyprázdnění obsahu kasační stížnosti navíc nespadá pod žádnou z podmínek, které s. ř. s. spojuje s případným přiznáním odkladného účinku. Pokud by byl odkladný účinek i přesto přiznán, požádal o přednostní projednání věci.

[4]               Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele na odkladný účinek posoudil ve smyslu § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. a na základě okolností uvedených níže kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.

[5]               Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.

[6]               Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[7]               Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě soud nepřezkoumává samotný napadený rozsudek, ale pouze zjišťuje existenci výše uvedených zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku. Kromě formální podmínky, jíž je podání příslušného návrhu, je pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nutné splnění dalších tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014‑58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku, tj. negativních právních důsledků spjatých primárně s rozhodnutím krajského (městského) soudu, nese stěžovatel (usnesení NSS ze dne 7. 12. 2016, č. j. 6 Afs 264/2016‑28).

[8]               Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by s ohledem na poměry konkrétního stěžovatele mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí u tohoto stěžovatele vést k velmi závažným až nevratným následkům. Odkladný účinek tak představuje mimořádný institut, na jehož základě je možné prolomit právní účinky pravomocného rozhodnutí, které je až do doby jeho případného zrušení potřeba považovat za zákonné a věcně správné. Přiznání odkladného účinku proto bude zpravidla vyhrazeno ojedinělým případům (usnesení NSS ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014‑56, ze dne 22. 12. 2003, č. j. 7 A 115/2002‑67, či ze dne 7. 12. 2016, č. j. 6 Afs 264/2016‑28). Lze rovněž souhlasit se žalobcem, že pojetí odkladného účinku předpokládá, že újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková, která opravňuje, aby v konkrétním případě pravidlo, že kasační stížnost odkladný účinek nemá mít, nebylo výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014‑58, či usnesení NSS ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014‑56).

[9]               Nejvyšší správní soud posuzoval splnění podmínky nepoměrně větší újmy na straně stěžovatele ve srovnání s újmou, která by hrozila jiným osobám. Tuto újmu sice stěžovatel zcela podrobně nepopsal, nicméně tato újma vyplývá z obsahu spisu a dále z konstatování, že v případě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti by povinný subjekt byl povinen poskytnout požadované informace, čímž by řízení o kasační stížnosti fakticky pozbylo smyslu. Nejvyšší správní soud uvádí, že v souladu s jeho dřívějšími usneseními ze dne 24. 7. 2019, č. j. 5 As 170/2019‑18, ze dne 14. 7. 2021, č. j. 10 As 241/2021‑21, ze dne 31. 8. 2022, č. j. 2 As 196/2022‑23, ze dne 18. 7. 2024, č. j. 5 As 179/2024‑41, či ze dne 10. 4. 2025, č. j. 1 As 42/2025‑76, může právě tato okolnost představovat důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Předmětem řízení o kasační stížnosti je posouzení otázky, zda městský soud postupoval správně, jestliže shledal rozhodnutí žalovaného a povinného subjektu částečně vadná s tím, že současně uložil povinnému subjektu informaci ve stanovené lhůtě poskytnout. Pokud by Nejvyšší správní soud návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyhověl, význam řízení o kasační stížnosti by byl ve vztahu k této informaci již pouze akademický a další řízení by se stalo ve své podstatě bezpředmětným. Případný úspěch stěžovatele by pro něj nemohl mít žádné pozitivní důsledky, neboť informace, o jejichž poskytnutí je veden tento spor, by v souladu se závazným výrokem a právním názorem městského soudu již byly žalobci nevratně poskytnuty.

[10]            Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že tato nepoměrně větší újma, než jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám, stěžovateli hrozí. Případné pozdější rozhodnutí kasačního soudu, které by hovořilo ve prospěch stěžovatele, by totiž pozbylo smyslu, jelikož stěžovatel by již musel čelit všem důsledkům souvisejícím se zpřístupněním požadované informace. Z celkové povahy žádosti je zjevné, že zpřístupnění dané informace se sice týká dvou zrušených společností, avšak současně může mít vliv i na pověst konkrétních fyzických osob, které již práva mají. Naproti tomu, pokud by kasační stížnost byla shledána nedůvodnou, dojde k pouhému oddálení poskytnutí této informace, což nelze považovat za újmu převažující nad výše vymezenou nevratnou újmou způsobenou stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku.

[11]            Také podmínku absence rozporu s důležitým veřejným zájmem považuje Nejvyšší správní soud v nynější věci za splněnou. Nepochybně je pravdou, že existuje zásadní veřejný zájem na poskytování informací. V projednávané věci ovšem tento obecný veřejný zájem soupeří s jiným důležitým veřejným zájmem, kterým je ochrana citlivých skutečností vztahujících se ke konkrétním osobám (na ten ostatně stěžovatel také upozorňoval, byť opět jen v obecné rovině). Pokud Nejvyšší správní soud srovná tyto dva veřejné zájmy, dospívá k závěru, že ochraně těchto údajů je nutno dát dočasně přednost právě s ohledem na nevratné následky, které by nastaly v případě, kdyby Nejvyšší správní soud účinky napadeného rozsudku neodložil. Je‑li ve věci samé tedy spor o to, zda stěžovatel (resp. jemu podřízený povinný subjekt) má, či nemá informace poskytnout, je namístě chránit údaje podobného charakteru do doby, než Nejvyšší správní soud rozhodne ve věci samé (obdobně např. usnesení NSS ze dne 21. 12. 2017, č. j. 10 As 345/2017‑35, či ze dne 24. 7. 2019, č. j. 5 As 170/2019‑18).

[12]            Na tomto závěru nic nemění ani to, že Nejvyšší správní soud již jednou ve věci rozhodl, a to rozsudkem ze dne 14. 5. 2025, č. j. 6 As 135/2024‑48. I proti rozsudku městského soudu navazujícímu na zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu lze za stanovených podmínek podat kasační stížnost, stejně jako lze v řízení o této další kasační stížnosti na návrh přiznat odkladný účinek. Nejvyšší správní soud podotýká, že rozsudek ze dne 14. 5. 2025, č. j. 6 As 135/2024‑48 (viz zejména body 28 a 29) shledal první rozsudek městského soudu v nynější věci částečně nepřezkoumatelným, a tudíž se k některým otázkám zatím vůbec nemohl věcně vyjádřit. Nelze tedy souhlasit se žalobcovým tvrzením, že obsah kasační stížnosti se dotýká věci již jednou rozhodnuté a že nynější kasační stížnost vlastně už nemůže nic změnit.

[13]            Co se týče otázky zasílání procesních návrhů a rozhodnutí i povinnému subjektu, Nejvyšší správní soud podotýká, že v souladu s § 33 odst. 1 a § 69 s. ř. s. byl účastníkem řízení o žalobě žalobce a stěžovatel (v postavení žalovaného jakožto správního orgánu rozhodujícího v posledním stupni). Podle § 105 odst. 1 s. ř. s.  jsou účastníky řízení o kasační stížnosti stěžovatel a všichni, kdo byli účastníky původního řízení. Povinný subjekt jakožto správní orgán prvního stupně tedy postavení účastníka řízení nemá.

[14]            Jde‑li o status osoby zúčastněné na řízení, podle § 34 odst. 1 s. ř. s. osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou‑li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat. Z hlediska tohoto vymezení nemůže být správní orgán prvního stupně ani osobou dotčenou vydáním napadeného rozhodnutí, neboť samotné rozhodnutí stěžovatele nijak nezasahuje do jeho práv – správní orgán prvního stupně není jeho adresátem (viz rozsudek NSS ze dne 26. 5. 2016, č. j. 10 As 177/2014‑46, bod 18, či usnesení NSS ze dne 30. 5. 2013, č. j. 4 As 77/2013‑25, a ze dne 27. 9. 2013, č. j. 5 As 57/2013‑16). Je tedy pouze věcí stěžovatele, aby případně povinný subjekt v rámci instančních vztahů sám informoval o průběhu tohoto řízení a o svých krocích činěných za účelem zrušení konkrétních výroků rozsudku městského soudu.

[15]            Z toho, že povinný subjekt nemá v řízení o kasační stížnosti postavení účastníka řízení ani osoby zúčastněné na řízení, rovněž vyplývá, že povinný subjekt nemůže sám za sebe podat návrh na přiznání odkladného účinku ve vztahu k výroku rozsudku městského soudu, který mu s ohledem na znění § 16 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, přikázal požadovanou informaci ve stanovené lhůtě poskytnout. S ohledem na princip, že veřejná správa vystupuje navenek jako jeden celek (srov. např. rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2024, č. j. 6 As 105/2024‑51, bod 25), je to právě stěžovatel jakožto instančně nadřízený správní orgán, kdo může v řízení činit procesní návrhy, a to i vůči povinnostem uloženým přímo povinnému subjektu.

[16]            Závěrem Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že usnesení o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005‑76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. září 2025

David Hipšr

předseda senátu