ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Karla Šimky v právní věci žalobkyně: A. V., zast. Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s., se sídlem Poděbradská 173/5, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2025, č. j. 11 A 126/2024‑45,

takto:

I.  Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1]               V projednávané věci se Nejvyšší správní soud (NSS) opětovně zabýval sekundárním pohybem osob v případě žádostí o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany [§ 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace].

[2]               Žalobkyně v důsledku invaze ruských vojsk na Ukrajinu uprchla do Francie, kde získala dočasnou ochranu. Žalovaný její žádost o udělení dočasné ochrany v České republice posoudil jako nepřijatelnou z důvodu, že obdržela dočasnou ochranu v jiném členském státě. V zásahové žalobě žalobkyně uvedla a doložila, že dočasné ochrany ve Francii se zřekla. Městský soud v Praze shledal v návaznosti na ustálenou judikaturu kasačního soudu postup žalovaného nezákonným, zakázal mu pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikázal mu obnovit stav před tím, než vrátil žádost jako nepřijatelnou.

[3]               Žalovaný (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž navrhl, aby NSS napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Navzdory existující judikatuře kasačního soudu má za to, že z unijního práva nelze dovodit možnost sekundárního pohybu osob s dočasnou ochranou, a to ani z čl. 11 směrnice 2001/55/ES. Možnost přestěhovat se mezi členskými státy je omezena pouze na občany členských států. Dále poukázal na důsledky plynoucí z (nového) prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 a také na to, že prováděcí rozhodnutí Rady nemůže měnit obsah směrnice 2001/55/ES. Ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. podle stěžovatele není v rozporu s unijním právem a dopadá i na situace, kdy cizinec již dočasné ochrany v jiném členském státě nepožívá.

[4]               Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila, pouze doložila, že dne 1. 8. 2025 vzala svou žádost o dočasnou ochranu v České republice zpět.

[5]               Kasační stížnost je přípustná a projednatelná, není však důvodná.

[6]               NSS se obdobnými případy již opakovaně zabýval. Dospěl přitom k tomu, že z unijního práva plyne právo na sekundární pohyb osob s dočasnou ochranou. Jejich žádosti o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany tak nemohou být nepřijatelné (rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024‑42, č. 4682/2025 Sb. NSS, bod 70; či nověji ze dne 29. 8. 2025, č. j. 3 Azs 285/2024‑47, bod 23). Na tomto závěru pak nic nezměnilo ani přijetí (nového) prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460, jelikož to nijak normativně nezměnilo obsah dočasné ochrany a o obratu nesvědčí ani znění preambule (rozsudek NSS ze dne 11. 9. 2025, č. j. 1 Azs 126/2025‑28, body 11‑15). Se stěžovatelovými argumenty týkajícími se dopadů nového prováděcího rozhodnutí Rady se podrobně vypořádal i aktuální rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2025, č. j. 22 Azs 125/2025‑45 (body 11‑21), který zároveň shrnul i závěry kasačního soudu ke vztahu směrnice 2001/55/ES a rozhodnutí Rady 2025/1460 (body 22‑24). Konečně důvodná není ani námitka, že „přestěhování se“ v rámci EU nepatří mezi standardní práva přiznaná příslušníkům ze třetích zemí, neboť toto právo náleží pouze občanům EU. Přirozeně platí, že osoby s dočasnou ochranou nelze srovnávat s občany EU, jimž podle čl. 20 Smlouvy o fungování EU náleží řada specifických práv, včetně svobody pohybu a pobytu. Ani to však nijak nevylučuje dosavadní výklad prováděcích rozhodnutí Rady ze strany kasačního soudu a závěry o tzv. sekundárním pohybu držitelů dočasné ochrany.      

[7]               Výše uvedené závěry – přijímané napříč kasačním soudem – jsou pro žalovaného obecně závazné a jejich nerespektování vede ke svévolnému postupu stěžovatele v rozporu se základními principy veřejné správy a právního státu (rozsudek NSS ze dne 17. 7. 2025, č. j. 1 Azs 111/2025‑34, body 12‑21). Nepromítnutí této judikatury do správní praxe je systémovým nedostatkem na straně stěžovatele (rozsudek NSS ze dne 11. 9. 2025, č. j. 1 Azs 126/2025‑28, body 16‑17).

[8]               Městský soud rozhodl zcela v souladu s uvedeným právním názorem kasačního soudu. Totožné námitky stěžovatele jako v projednávané věci, směřující proti současné rozhodovací praxi správních soudů, posoudil již dříve NSS jako nedůvodné (rozsudek č. j. 1 Azs 126/2025‑28, body 8‑15, rozsudek č. j. 22 Azs 125/2025‑45, body 10‑24). Nyní neshledal důvod se od těchto dřívějších závěrů odchýlit, a proto na ně pouze odkazuje.

[9]               Skutečnost, že po vydání napadeného rozsudku žalobkyně v průběhu řízení před NSS vzala svou žádost o dočasnou ochranu zpět, nemůže mít vliv na správnost závěrů městského soudu, který rozhodoval podle skutkového stavu ke dni svého rozhodnutí [§ 87 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“)].

[10]            NSS uzavírá, že závěry městského soudu v napadeném rozsudku zcela odpovídají obsáhlé a jednotné judikatuře kasačního soudu. NSS proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§ 110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).

[11]            Neúspěšný stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náhradu odměny za zastupování podle vyhlášky č. 117/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), lze však v souladu s § 35 odst. 2 s. ř. s. přiznat pouze při zastupování advokátem nebo jinou osobou vykonávající specializované právní poradenství, kterou zástupkyně žalobkyně není (k tomu např. rozsudek NSS ze dne 15. 9. 2008, č. j. 4 Azs 51/2008‑79). Vznik jiných nákladů řízení žalobkyně ani její zástupkyně netvrdí, ani jejich existence nevyplývá ze spisu. NSS proto žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal. 

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. září 2025

  Sylva Šiškeová

předsedkyně senátu