USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína, soudkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudce Mgr. Lukáše Pišvejce v právní věci žalobce: Bc. M. H., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2025, č. j. 15 A 113/2024 ‑ 62,

takto:

1.                 Kasační stížnost podaná dne 10. 9. 2025 se odmítá.

2.              Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1]                Nejvyšší správní soud obdržel ve čtvrtek 4. 9. 2025 podání žalobce (dále jen „stěžovatel“) označené jako „Blanketní kasační stížnost proti rozsudku MS Praha 15 A 113/2024 ‑ 62 se žádostí o osvobození od soudních poplatků zcela a o ustanovení zástupce z řad advokátů“. Téhož dne obdržel i další podání, kterým stěžovatel danou kasační stížnost podle svých slov opravoval. Obě podání byla učiněna elektronickou poštou (e‑mailem) bez uznávaného elektronického podpisu.

[2]                Podle § 37 odst. 2 s. ř. s. „[p]odání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, lze provést písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě. Bylo‑li takové podání učiněno v jiné formě, musí být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží.“

[3]                Nejvyšší správní soud připomíná, že „[ú]konem, jímž se disponuje řízením, je úkon, na němž závisí, zda bude řízení vůbec vedeno. Jde tedy v prvé řadě o návrh na zahájení řízení (včetně opravného prostředku),“ srov. Kühn, Z., Kocourek, T. a kol., Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, právní stav k 31. 5. 2019, dostupné v systému ASPI, k § 37 odst. 8). Takovým úkonem je i kasační stížnost (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2021, č. j. 3 As 412/2020 ‑ 18, odst. [13] a násl.).

[4]                Obě uvedená podání byla potvrzena podáními shodného obsahu, která stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu doručil osobně ve středu 10. 9. 2025. Uvedená lhůta pro potvrzení však uplynula v pondělí 8. 9. 2025 (§ 40 odst. 1 a 3 s. ř. s.). Daná podání tak byla potvrzena opožděně, proto k nim Nejvyšší správní soud nemohl ve smyslu § 37 odst. 2 s. ř. s. přihlížet.

[5]                Nejvyšší správní soud se dále zabýval podáními, která mu stěžovatel doručil dne 10. 9. 2025. Podle § 106 odst. 2 s. ř. s. platí, že „kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí […]. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.“

[6]                Z podání stěžovatele vyplynulo, že mu byl napadený rozsudek doručen dne 21. 8. 2025. Lhůta k podání kasační stížnosti začala běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek, a marně uplynula dne 4. 9. 2025 (§ 40 odst. 1 a 3 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení  s § 120 téhož zákona jako opožděnou odmítl.

[7]                Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona, podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla‑li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení:  Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 17. září 2025

JUDr. Jaroslav Vlašín

     předseda senátu