č. j. 50 A 12/2025 - 34

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Josefem Strakou ve věci

žalobce: M. D.

  nar. X

bytem X

  zastoupený advokátem JUDr. Emilem Flegelem

  sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10

proti 

žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje

sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2025, č. j. 049538/2025/KUSK,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2025, č. j. 049538/2025/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 21 404,1 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Emila Flegela, advokáta.

Odůvodnění:

  1. V této věci soud přezkoumává rozhodnutí o dopravním přestupku, u kterého shledává zásadní nedostatky již v samotné formulaci výroku o vině.
  2. Žalobce byl rozhodnutím Městského úřadu v Kutné Hoře ze dne 17. 7. 2024, č. j. MKH/076399/2024 (dále „prvostupňové rozhodnutí“) shledán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že

„dne 28.10.2023 v době kolem 10:30 hodin jako řidič řídil osobní automobil (dále jen OA) tov. zn. Škoda Superb, RZ X v obci Kutná Hora, kdy jej hlídka PČR, OO Kutná Hora spatřila na kruhovém objezdu spojující ul. Masarykova a Vítězná, kdy pokračoval do ul. Masarykova, jelikož hlídka z osobní a místní znalosti ví, že vozidlo užívá osoba, která je uživatelem OPL, rozhodla se vozidlo zastavit, poté co bylo policejní vozidlo spatřeno, dané vozidlo zvýšilo rychlost, hlídka za pomocí VRZ a nápisu STOP na služebním vozidlem dala pokyn k zastavení, kdy vozidlo zahnulo do ul. Zelenkova, kde se řidič pokusil zaparkovat do řady stojících vozidel v protisměru jízdy a pokusil se urychleně opustit vůz, hlídka viděla řidiče vystupovat, vyzvala jej k předložení dokladů potřebných k řízení a provozu vozidla, kdy předložil a byl řádně ztotožněn, dle lustrace zjištěno, že byl řešen v dopravě v souvislosti s OPL, byla tedy dána výzva k podrobení se dechové zkoušce, ke zjištění zda je ovlivněn alkoholem, na výzvu se podrobil, výsledek dechové zkoušky byl negativní, dále vyzván k podrobení se orientačnímu testu ke zjištění ovlivnění OPL, o provedení testu byla požádána přivolaná  hlídka MP Kutná Hora. která test provedla přístrojem Dräger DrugTest 5000, jeho výsledek vyšel jako neplatný, z tohoto důvodu byla hlídka MP Kutná Hora požádána o zopakování testu, který ale při provádění řidič nezjištěným způsobem poškodil a nebylo možné test vyhodnotit, řidič byl z uvedených důvodů podroben orientačnímu testu Drüg Wipe 5SP, který byl proveden hlídkou PČR, OO Ha‑113, test byl ze strany hlídky proveden dvakrát a to z důvodu, že před provedením prvního testu, který byl proveden ze slin řidiče, se řidič napil limonády a tedy mohl být ovlivněn jeho výsledek, druhý test byl proveden z potu, oba výsledky pozitivní na přítomnost OPL AMP/MET, řidič poučen policistou o dalším postupu, kdy mu bylo sděleno, že bude vyzván k podrobení se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu a byl poučen o následcích odmítnutí tohoto úkonu, po uplynutí času vyhodnocování, byly oba testy předloženy řidiče a ten byl následně vyzván k podrobení se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, což odmítl.“

(jde o doslovný přepis výroku prvostupňového rozhodnutí o vině). Za uvedené jednání byl žalobci uložen správní trest pokuty ve výši 35 000 Kč a vedle toho správní trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců od právní moci prvostupňového rozhodnutí, a dále paušální náhrada nákladů přestupkového řízení.  Žalobce se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal, žalovaný však rozhodnutím ze dne 27. 3. 2025, č. j. 049538/2025/KUSK (dále „napadené rozhodnutí“) toto odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí v celém rozsahu potvrdil.

  1. Proti napadenému rozhodnutí se nyní žalobce brání žalobou podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). V ní uplatňuje tři okruhy námitek. Za prvé namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť má za to, že se žalovaný nevypořádal se všemi odvolacími důvody. Za druhé namítá vady výroku o vině, jehož formulace nesplňuje základní náležitosti vymezené judikaturou Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“).  Konečně za třetí namítá pochybení dopravních policistů v souvislosti s učiněním výzvy k podrobení se vyšetření na přítomnost alkoholu. Současně navrhuje i moderaci správního trestu ve smyslu § 78 odst. 2 s. ř. s. 
  2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě líčí žalobcovu přestupkovou historii s důrazem na skutečnost, že uložené sankce neměly na žalobce žádný výchovný ani odstrašující vliv. Část uplatněných námitek považuje za nekonkrétní tvrzení s obecnými odkazy na právní předpisy. Pokud jde o náležitosti výroku o vině, pak ten je dle žalovaného náležitě formulovaný a s odkazy na přiléhavé právní předpisy. Ve zbývající části vyjádření žalovaný shrnuje právní úpravu povinností policistů v souvislosti s úkony při šetření přestupku, přičemž dospívá k závěru, že v daném případě výzva policistů k podrobení se vyšetření na přítomnost alkoholu či jiné návykové látky nebyla bezdůvodná. Žalobu navrhuje zamítnout.
  3. Na vyjádření žalovaného zareagoval žalobce, ve které odkázal na již uplatněné žalobní body a částečně je argumentačně rozvinul. 
  4. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a formální náležitosti na ni kladené. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného. Napadené rozhodnutí soud přezkoumává v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je podle § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. vázán.
  5. Soud o žalobě rozhodl bez nařízení jednání za podmínek § 51 ve spojení s § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
  6. Žaloba je důvodná.
  7. Soud konstatuje, že již jen z prostého prvotního náhledu na napadené a prvostupňové rozhodnutí spatřuje zásadní nedostatky ve výroku o vině.
  8. Výrokem o vině se totiž jednoznačně vymezuje skutek tak, aby nemohl být zaměněn s jiným (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006-73), tedy musí zcela jednoznačně určit a vymezit, čeho se pachatel přestupku dopustil a v jakém jednání spáchaný přestupek spočívá, přičemž musí přesně odpovídat právní normě, která závazně stanoví skutkovou podstatu přestupku (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 10. 2017, č. j. 4 As 165/2016-46, nebo rozsudky NSS ze dne 21. 4. 2016, č. j. 9 As 263/2015-34, nebo ze dne 22. 3. 2013, č. j. 4 As 54/2012-32). Ve výroku rozhodnutí, jímž se ukládá trest za spáchaný přestupek, je tedy nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen, což lze zajistit jen dostatečnou konkretizací údajů, které určitý skutek charakterizují (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 1. 2015, č. j. 9 As 214/2014-48).
  9. Těmto požadavkům však výrok prvostupňového rozhodnutí – zcela aprobovaný žalovaným v napadeném rozhodnutí – zjevně nevyhovuje.
  10. Právní kvalifikace uvedená ve výroku prvostupňového rozhodnutí odkazuje na skutkovou podstatu přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. Tedy přestupku, kterého se řidič dopustí tím, že „se v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) nebo g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou.“  Lapidárně vyjádřeno: Jde o přestupek spočívající v tom, že se řidič navzdory výzvě oprávněné osoby (např. policisty) odmítne podrobit vyšetření, zda během řízení „nebyl pod vlivem.“ A přesně tomu měl odpovídat i popis skutku ve výroku o vině. Namísto toho však skutková věta výroku prvostupňového rozhodnutí o vině (viz její citace v odst. 2 výše) obsahuje popis celé řady skutkových okolností, které jsou se skutkovou podstatou daného přestupku naprosto mimoběžné.
  11. Ve skutkové větě například zaznívá, že „hlídka z osobní a místní znalosti ví, že vozidlo užívá osoba, která je uživatelem OPL“, nebo že „poté co bylo policejní vozidlo spatřeno, dané vozidlo zvýšilo rychlost“, případně že „řidič pokusil zaparkovat do řady stojících vozidel v protisměru jízdy a pokusil se urychleně opustit vůz“. Z uvedeného je zřejmé, že součástí popisu viny je řada skutkových okolností, které jsou pro žalobce (=řidiče) nepříznivé, ale které se zároveň zcela míjejí s podstatou přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, za který byl potrestán, neboť nijak nesouvisejí s otázkou odmítnutí podrobit se vyšetření na přítomnost alkoholu či jiné návykové látky. Jinak řečeno, značná část popisu viny působí spíše jako snaha zdůraznit různá negativní jednání, jako například snahu zvýšit rychlost při spatření policejní hlídky či opustit vozidlo ještě před setkáním s touto hlídkou, což ale nemá vůbec nic společného s učiněním výzvy k podrobení se vyšetření na přítomnost alkoholu či jiné návykové látky a jejím odmítnutím, ač právě za to byl žalobce postihován. Pokud snad měly správní orgány za to, že žalobce svým jednáním spáchal ještě i nějaké další dopravní přestupky – spočívající např. v překročení nejvyšší dovolené rychlosti, jízdě v protisměru či v nesprávném parkování –, pak ve vztahu k inkriminovaným skutkům měly zvlášť zahájit řízení a případně je postihnout podle odpovídajících zákonných skutkových podstat. Nemohou je však paušálně zahrnovat pod skutkovou podstatu podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, která spočívá v něčem zcela jiném.
  12. Další část skutkové věty zase popisuje skutkový průběh až do okamžiku, kdy žalobce výzvám policistů na orientační vyšetření vyhovoval a kdy požadované vyšetření proběhlo (třebaže s negativním výsledkem). Proto uvádí-li se v popisu viny „byla tedy dána výzva k podrobení se dechové zkoušce, ke zjištění zda je ovlivněn alkoholem, na výzvu se podrobil, výsledek dechové zkoušky byl negativní, dále vyzván k podrobení se orientačnímu testu ke zjištění ovlivnění OPL, o provedení testu byla požádána přivolaná hlídka MP Kutná Hora. která test provedla přístrojem Drager DrugTest 5000…“, pak jde o vylíčení skutku spočívajícím v dobrovolném podrobení se výzvě k vyšetření, jež však sotva může obstát jako součást viny spočívající v odmítnutí vyšetření. Líčení takovýchto okolností do výroku o vině vůbec nepatří.   
  13. Zhruba poslední třetina skutkové věty se naplnění skutkové podstaty podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu již přibližuje, ale přesto se s ní do značné míry míjí. Popisy jako „dle lustrace zjištěno, že [řidič] byl řešen v dopravě v souvislosti s OPL“, nebo „jeho výsledek [testu dechové zkoušky] vyšel jako neplatný, z tohoto důvodu byla hlídka MP Kutná Hora požádána o zopakování testu, který ale při provádění řidič nezjištěným způsobem poškodil a nebylo možné test vyhodnotit,“ případně že „test byl ze strany hlídky proveden dvakrát a to z důvodu, že před provedením prvního testu, který byl proveden ze slin řidiče, se řidič napil limonády a tedy mohl být ovlivněn jeho výsledek, druhý test byl proveden z potu“ demonstrují spíše snahu vysvětlit motivaci zasahujících policistů k učinění toho či onoho úkonu a obhájit jejich postup. Účelem výroku o vině je však popsat zaviněné jednání přestupce, a nikoliv jednání osob, které daný přestupek prošetřovaly. Tímto soud nijak nevyčítá zasahujícím policistům, že dané skutečnosti zanesli do úředních záznamů či do oznámení o přestupku (naopak z hlediska dokumentace jejich vlastního postupu to dává velký smysl), zato však důrazně vytýká správním orgánům obou stupňů, že sdělení o událostech předcházejících vlastní výzvě k podrobení se vyšetření mechanicky přebraly do popisu viny za přestupek spočívající v odmítnutí výzvy podrobit se vyšetření. Opět platí, že pokud snad správní orgány měly za to, že se žalobce před vlastním učiněním výzvy dopustil nějakých jiných protiprávních jednání – například poškození výsledku testu dechové zkoušky či jiného maření jejího průběhu –, pak ve vztahu k takovému skutku či skutkům měly samostatná řízení, popř. ve vztahu k nim rozhodnout o postoupení jinému orgánu (např. orgánu činnému v trestním řízení). Rozhodně však nebylo možno je zahrnout pod přestupek § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, a tím ve vztahu k nim zároveň založit překážku věci rozhodnuté s nemožností opětovného postihu za totéž jednání (tzv. překážka ne bis in idem, srov. § 48 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve spojení se závěry rozsudek NSS ze dne 16. 2. 2005, č. j. A 6/2003-44).
  14. S naplněním skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu souvisí až úplná závěrečná část skutkové věty obsažené ve výroku o vině, nicméně ta už je koncipována jako „přívěsek“ nesouvisejících částí, aniž by dávala samostatně smysl.
  15. Soud tedy shrnuje, že značná část výroku o vině se zcela míjí s obsahem skutkové podstaty podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. Z tohoto důvodu je třeba přisvědčit žalobci námitce, že výrok o vině skutečně zcela neodpovídá právní normě, která závazně stanoví skutkovou podstatu přestupku, za který byl žalobce postižen. Taková vada výroku představuje podstatné porušení ustanovení o řízení, a tedy důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006-73).
  16. Soud zdůrazňuje, že nepřehlíží, že závěrečná část skutkové věty obsažené ve výroku o vině obsahuje popis skutkových okolností, jež se skutečně týkají odmítnutí podrobit se vyšetření na přítomnost alkoholu či jiné návykové látky po výzvě policisty. Soud si je rovněž vědom možnosti zrušit napadené rozhodnutí jen zčásti, pokud struktura výroku o vině spolehlivě umožňuje od sebe oddělit řádnou část výroku od té vadné (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 11. 2023, č. j. 5 Afs 238/2022-37, odst. 11 až 13, ze dne 12. 3. 2020, č. j. 2 As 175/2018‑36, odst. 11 až 17, ze dne 30. 7. 2008, č. j. 2 As 45/2008‑6, či ze dne 17. 2. 2006, č. j. 4 Azs 11/2005-90). A stejně tak si je vědom, že zmiňovanou možnost částečného zrušení sám již v minulosti aplikoval (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2023, č. j. 50 A 8/2023-44, odst. 20-22; aprobováno usnesením NSS ze dne 19. 9. 2024, č. j. 4 As 354/2023-39). V nyní posuzované věci však pro takový postup není prostor. Struktura výroku o vině (viz opět jeho citaci v odst. 2 výše) je totiž formulována natolik nešťastně, že oddělitelnost na samostatné části není zcela možná, resp. není možná bez toho, aby výrok o vině zůstal ještě srozumitelný. Pokud by totiž soud ponechal jen poslední relevantní část, popř. spolu s ní i úvodní část uvádějící místo a čas, tak by popis viny nedával vůbec smysl. V tomto případě je namístě hlubší úprava skutkové věty vyžadující její úplné přeformulování, jehož nelze dosáhnout částečným zrušením.
  17. S ohledem na uvedené soudu nezbylo než zrušit napadené rozhodnutí jako celek, a to z důvodu podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
  18. V dalším řízení proto bude na žalovaném, aby důkladně zhodnotil, jaké skutkové okolnosti mohou být z hlediska právní kvalifikace dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním skutečně relevantní, a které skutkové okolnosti s danou právní kvalifikací naopak nesouvisejí. Není přitom vyloučeno, aby žalovaný provedl úpravu výroku o vině i sám v rámci změny ve smyslu § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, tedy bez toho, aby přistupoval ke zrušení prvostupňového rozhodnutí. Podstatné je, aby upravený výrok o vině neobsahoval jiný skutek, než o kterém se vedlo přestupkové řízení, a dále aby odpovídal zvolené právní kvalifikaci. Právě s ohledem na to, že v dalším řízení není zcela vyloučena možnost nápravy ze strany žalovaného, soud nepřistupoval ke zrušení prvostupňového rozhodnutí, ač bylo v žalobě také navrhováno.
  19. Pokud jde o zbývající žalobní námitky, tak jejich vypořádání soud považuje již za bezpředmětné. Jestliže dosud nebyl řádně vymezen skutek ve výroku o vině, postrádá smysl se zabývat tím, zda byly vypořádány všechny odvolací námitky směřující mj. i do otázky viny. Nebyl-li výrok o vině jednoznačně vymezen jako skutek spočívající v odmítnutí podrobit se vyšetření na výzvu policistů, je předčasné se zabývat tím, zda tato výzva byla či nebyla ze strany zasahujících policistů řádně učiněna. Vzhledem ke zrušení napadeného rozhodnutí není ani prostor pro moderaci trestu ve smyslu § 78 odst. 2 s. ř. s.  
  20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci úspěch, a proto mu soud přiznal náhradu v celkové výši 21 404,1 Kč, skládající se z těchto částek:

Náhrada nákladů řízení je splatná ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.; výrok III).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 17. července 2025

Josef Straka v. r.

samosoudce

 

Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. A.