10 As 162/2025 - 43
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: PATRIOT, spol. s r. o., Tuřanka 92, Brno, zastoupené advokátem Mgr. Markem Šimkou, Moravské náměstí 13, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Kpt. Jaroše 7, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 14. 7. 2025, čj. ÚOHS‑25643/2025/162, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 8. 2025, čj. 62 Af 18/2025‑128,
takto:
Odůvodnění:
1. Vymezení věci
[1] Žalobkyně podala k žalovanému návrh na uložení zákazu plnění dohody o narovnání podle § 254 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (zákon o zadávání veřejných zakázek), kterou statutární město Opava (zadavatel) uzavřelo s AŽD Praha, s. r. o. (dodavatel), a to v souvislosti s dříve zadanou veřejnou zakázkou „Opava – telematika.“
[2] Žalovaný návrhu vyhověl a výrokem I plnění dohody zakázal a výrokem II nevyloučil odkladný účinek žaloby. Žalobkyně následně napadla výrok II rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně. Na návrh žalobkyně pak krajský soud uložil předběžné opatření spočívající v zákazu plnit dohodu o narovnání do doby rozhodnutí soudu ve věci samé. Předseda žalovaného však v mezidobí rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil v celém rozsahu a věc vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud proto žalobu ve věci vedené pod sp. zn. 62 Af 10/2025 odmítl pro odpadnutí předmětu řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Skončením řízení pozbylo účinků rovněž předběžné opatření.
[3] V nyní posuzované věci podala žalobkyně žalobu proti rozhodnutí předsedy žalovaného, kterou krajský soud pro nepřípustnost odmítl.
2. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobkyně (stěžovatelka) usnesení krajského soudu napadá z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem.
[5] Stěžovatelka namítá, že krajský soud nesprávně posoudil žalobu jako nepřípustnou ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť nezohlednil skutečnost, že přestože se napadeným rozhodnutím předsedy žalovaného věc vrací správnímu orgánu I. stupně, fakticky se jedná o konečné rozhodnutí ve věci. V důsledku zrušení rozhodnutí žalovaného totiž zadavateli a dodavateli nebrání nic v tom, aby plnili podle dohody o narovnání, čímž současně hrozí, že bude zmařen účel správního řízení, a tedy i procesní ochrana stěžovatelky.
[6] Stěžovatelka uvádí, že rozhodnutím předsedy žalovaného byla určena práva stran tak, že stěžovatelka bude se svou procesní obranou neúspěšná, neboť zadavatel s dodavatelem dokončí plnění podle dohody o narovnání navzdory její nezákonnosti. Stěžovatelka proto odkazuje na rozsudek NSS ze dne 28. 4. 2023, čj. 3 As 13/2021‑51, z něhož se podává, že ve výjimečných případech je žaloba proti zrušujícím rozhodnutí druhostupňového orgánu přípustná. V nyní posuzované věci bylo nezákonným rozhodnutím předsedy žalovaného zrušeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které vedlo k odmítnutí žaloby krajským soudem, v jehož důsledku pozbylo účinky též předběžné opatření, které bránilo zadavateli a dodavateli plnit na základě dohody o narovnání. Přestože tedy může žalovaný znovu rozhodovat o nezákonnosti dohody o narovnání, zadavateli a dodavateli nic nebrání dohodu o narovnání splnit, čím odpadne samotný předmět správního řízení. Proto má stěžovatelka za to, že rozhodnutí předsedy žalovaného fakticky představuje konečné rozhodnutí ve věci a žaloba proti tomuto rozhodnutí by tak měla být přípustná.
[7] Žalovaný považuje rozhodnutí krajského soudu za souladné se zákonem. Přípustnost žaloby podle § 65 odst. 1 s. ř. s. se odvíjí od toho, zda napadené rozhodnutí zakládá, mění, ruší či závazně určuje práva nebo povinnosti. Stěžovatelka ale v žalobě ani v kasační stížnosti neoznačila žádné takové právo či povinnost – pouze namítá, že strany dohody o narovnání mohou přistoupit k jejímu plnění. Žalovaný ale připomíná, že dokud rozhodnutí prvostupňového orgánu nenabude právní moci, nelze plnění dohody označit za nezákonné. Žalovaný nesouhlasí ani s tvrzením, že nyní posuzovaná věc představuje výjimečnou situaci ve smyslu rozsudku NSS ze dne 28. 4. 2023, čj. 3 As 13/2021‑51, neboť v tomto rozsudku NSS dovodil přípustnost žaloby pouze pro rozhodnutí vydaná v přezkumném řízení a rozhodnutí vydaná v obnoveném řízení.
3. Vlastní posouzení věci
[8] NSS předesílá, že v řízení o kasační stížnosti podané proti usnesení o odmítnutí žaloby přichází v úvahu z povahy věci pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá též případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem (srov. rozsudky NSS ze dne 21. 4. 2005, čj. 3 Azs 33/2004‑98, ze dne 22. 9. 2004, čj. 1 Azs 24/2004‑49, ze dne 23. 11. 2016, čj. 1 As 227/2016‑54, nebo ze dne 31. 8. 2015, čj. 4 As 137/2015‑46).
[9] Stěžovatelka však namítá pouze pochybení krajského soudu co do nesprávného posouzení povahy rozhodnutí předsedy žalovaného, kterým bylo zrušeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Stěžovatelka má totiž za to, že tímto rozhodnutím byla fakticky určena práva stran, neboť se v důsledku možného splnění dohody o narovnání ve skutečnosti jedná o konečné rozhodnutí ve věci.
[10] Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. platí, že kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví‑li tento nebo zvláštní zákon jinak. Z ustálené judikatury NSS současně vyplývá, že rozhodnutí odvolacího orgánu vydané podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, kterým se odvoláním napadené rozhodnutí (nebo jeho část) ruší a věc se vrací k novému projednání správnímu orgánu I. stupně, v zásadě nemůže být rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Takové rozhodnutí totiž nezasahuje do hmotněprávní sféry adresátů, neboť není rozhodnutím konečným (srov. rozsudky NSS ze dne 14. 5. 2008, čj. 2 As 37/2007‑111, ze dne 19. 1. 2011, čj. 3 As 16/2010‑69, ze dne 2. 4. 2025, čj. 6 As 269/2024‑24).
[11] Podle § 70 písm. a) s. ř. s. dále platí, že ze soudního přezkumu jsou vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2017, čj. 1 As 51/2017‑28).
[12] Krajský soud proto správně vyhodnotil, že napadeným rozhodnutím předsedy žalovaného nebylo zasaženo do hmotněprávního postavení adresátů, neboť se nejedná o konečné rozhodnutí ve věci. Napadeným rozhodnutím bylo zrušeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc mu byla vrácena k novému projednání. Rozhodnutí předsedy žalovaného tak nemění nic na veřejných subjektivních právech stěžovatelky; žádné právo ani povinnost jí nezakládá, nemění, neruší ani závazně neurčuje.
[13] NSS neshledal ani to, že by se na stěžovatelku uplatnila některá ze specifických judikaturou uznávaných výjimek z přezkumu rozhodnutí. Nyní posuzovaná věc neupravuje situaci, kdy by bylo stěžovatelce nutné poskytnout ochranu proti obstrukcím či libovůli v postupu správních orgánů (k tomu např. rozsudek ze dne 8. 11. 2007, č. j. 9 As 49/2007‑44), nebo by se jednalo o výjimku týkající se svobodného přístupu k informacím, v rámci které správní soud disponuje pravomocí nařídit povinnému subjektu, aby žadateli informaci poskytl (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 10. 2018, č. j. 7 As 192/2017‑35, č. 3834/2019 Sb. NSS). Specifickou situaci ve vtahu ke svobodnému přístupu k informacím ostatně upravuje též rozsudek ze dne 28. 4. 2023, čj. 3 As 13/2021‑51, na který se stěžovatelka v kasační stížnosti odkazuje. Ten však na nyní posuzovanou věc zjevně nedopadá.
4. Závěr
[14] Stěžovatelka ke kasační stížnosti připojila návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížností, resp. návrh na vydání předběžného opatření. Zdejší soud však samostatně o návrhu na přiznání odkladného účinku ani o návrhu na uložení předběžného opatření nerozhodoval, neboť rozhodl bez zbytečného odkladu po obstarání nutných podkladů pro rozhodnutí a současně ve lhůtě 30 dnů od okamžiku, kdy byly splněny podmínky přípustnosti kasační stížnosti (§ 106 s. ř. s.), tedy od zaplacení soudního poplatku, a věc rozhodl přednostně (§ 56 s. ř. s.).
[15] NSS konstatuje, že krajský soud žalobu odmítl v souladu se zákonnou úpravou a ustálenou judikaturou. Proto kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou podle § 110 odst. 1 s. ř. s.
[16] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla v posuzované věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalovanému, který byl ve věci úspěšný, žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. NSS zároveň rozhodl o vrácení již uhrazeného soudního poplatku za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč, neboť o odkladném účinku nebylo z právě uvedených důvodů samostatně rozhodováno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. září 2025
Vojtěch Šimíček
předseda senátu