[OBRÁZEK]ČESKÁ  REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM  REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu

takto:

1. Zásah žalovaného, spočívající v evidenci záznamu o přestupku ze dne 6. 1. 2024 a za něj uložených trestů v Evidenční kartě řidiče podle příkazu Magistrátu hlavního města Prahy č. j. MHMP 132514/2024/Vav byl nezákonný.
2. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů ve výši 8 800 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Martiny Tesařové, advokátky.

Odůvodnění:

I.

Základ sporu

1. Žalobce byl obviněn z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Přestupkové řízení proti žalobci bylo zahájeno doručením příkazu žalovaného č. j. MHMP132514/2024/Vav, sp. zn. S-MHMP 39394/2024/Vav, ze dne 24. 1. 2024.
2. Žalobce proti příkazu podal dne 7. 2. 2024 odpor.
3. Sdělením ze dne 11. 3. 2024, č. j. MHMP 487437/2024/Vav, sp. zn. S-MHMP 39394/2024/Vav, oznámil žalovaný žalobci, že na příkazu vyznačil doložku právní moci s tím, že tento je v právní moci ode dne 8. 2. 2024. Rovněž žalovaný informoval žalobce o tom, že „zaslal stejnopis předmětného rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodě má účastník řízení hlášen trvalý pobyt“. Příslušným úřadem je právě žalovaný, neboť žalobce má adresu trvalého pobytu na území hl. m. Prahy.
4. Evidování tohoto záznamu však bylo dle žalobce nezákonné, protože výše označený příkaz právní moci nikdy nenabyl a vyznačení doložky právní moci na tomto příkazu bylo toliko nezákonným postupem žalovaného. Žalobce nebyl pravomocně uznán vinným z přestupku, pro což nebylo zákonné, aby záznam o pravomocném odsouzení a z toho vyplývajících správních trestů, žalovaný evidoval v příslušných evidencích.
5. Z tohoto důvodu podal žalobce nadepsanou žalobu.

II.

Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

6. Žalobce v žalobě předně uvedl, že je mu známo, že nelze brojit samostatně proti doložce právní moci či jejímu nezákonnému vyznačení (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2018, č. j. 2 As 141/2015-37).
7. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu však žalobce může brojit proti záznamům uvedeným ve veřejnoprávní evidenci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2013, č. j. 6 Aps 1/2013-51), specificky pak též proti nesprávným záznamům v registru řidičů (viz zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2015, č. j. 1 As 151/2014-23).
8. Žalobce je tedy přesvědčen, že byl přímo zkrácen na svých právech, protože evidování záznamu mu znemožňovalo podrobit se přezkoušení z odborné způsobilosti a žádat o navrácení řidičského oprávnění; evidování záznamu byl důsledkem dosažení záznamu 12 bodů, pro které žalobce nemohl řídit motorová vozidla, ani žádat o navrácení řidičského oprávnění; záznam o zákazu činnosti krátil žalobce na právu řídit jakákoli motorová vozidla.
9. Žalobce přitom navrhuje toliko deklaraci nezákonného zásahu neboť ten již byl ukončen. Pro žalobce je však deklarace zásahu dle jeho vyjádření důležitá, a to nejen jako podklad pro náhradu škody, ale též jako podklad k probíhajícímu řízení o dosažení 12 bodů, tak i k již ukončenému trestnímu řízení, kde byl žalobce potrestán v souvislosti s tímto nezákonným záznamem (v období dřívějším, než se o něm žalobce dozvěděl), jako podklad pro obnovu řízení, a též k dalšímu řízení před celním úřadem.
10. Žalobce tedy navrhl, aby soud vyslovil nezákonnost zásahu, spočívajícího v nezákonné evidenci přestupku žalobce ze dne 6. 1. 2024 dle příkazu Magistrátu hl m. Prahy č. j. MHMP 132514/2024/Vav, a z něj uložených sankcí, tj. zákazu řízení motorových vozidel a záznamu bodů, v registru řidičů, kdy nezákonná evidence záznamu o přestupku je judikována jako nezákonný zásah, přičemž nezákonnost je dána tím, že podkladové rozhodnutí nikdy právní moci nenabylo, a tedy žalobci svědčilo veřejné subjektivní právo na to, aby takový záznam v registru řidičů uveden nebyl.
11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve popsal správní řízení, jak ve věci žalobce probíhalo.
12. K podstatě věci pak uvedl, že žalobce nebyl krácen na svých právech, jak tvrdí. Z evidenční karty řidiče vyplývá, že žalobce odevzdal řidičský průkaz dne 12. 7. 2022 (resp. mu byl zadržen), a to z důvodu vydaného rozhodnutí, č. j. MHMO 581390/2023/čar, kterým mu bylo mimo jiné uložen zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení, a to od 19. 4. 2023 do 12. 11. 2023. Od ukončení tohoto zákazu však nepodal žalobce žádost o vrácení řidičského oprávnění do doby učiněného záznamu do evidenční karty řidiče na základě příkazu ze dne 24. 1. 2024, jenž nabyl právní moci dne 8. 2. 2024 a ani poté co byl výmaz tohoto záznamu dne 27. 9. 2024 proveden. Rovněž není pravdou, že byl krácen na svých právech tím, že na základě výše uvedeného záznamu dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení, neboť na základě tohoto oznámení nepozbyl řidičské oprávnění, neboť rozhodnutí ze dne 20. 5. 2024, č.j. MHMP 1002899/2024/Dit, nebylo Ministerstvem dopravy potvrzeno a žalobce tak nepozbyl řidičské oprávnění na základě dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení. K dnešnímu dni žalobce nepožádal o vrácení řidičského oprávnění.
13. Z výše uvedených důvodů žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

III.

Posouzení žaloby

14. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a že splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadený postup žalovaného v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán, přitom vycházel ze skutkového stavu ke dni svého rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.
15. Žaloba je důvodná.
16. Soud o věci uvážil takto:
17. Ochrana podle § 82 a násl. soudního řádu správního je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň - splněny následující podmínky:

Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem" správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka).

18. Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. Soudního řádu správního poskytnout.
19. Ve aktuálně rozhodované věci je nesporné, že evidence záznamu o přestupku ze dne 6. 1. 2024 a za něj uložených trestů v Evidenční kartě řidiče podle příkazu Magistrátu hlavního města Prahy č. j. MHMP 132514/2024/Vav jednak není rozhodnutím a jednak byla přímo zaměřen proti žalobci. Tím jsou splněny podmínky čtvrtá a pátá výše uvedeného testu.
20. Pokud jde o podmínky první a druhou, pak podle soudu je rovněž zřejmé potenciálně přímé zkrácení žalobce na jeho právech, neboť nepochybně má nárok na to, aby mu nebylo k tíži přikládáno to, co neučinil, jmenovitě aby nebyl evidován jako pachatel přestupku, dokud o jeho spáchání nebylo pravomocně rozhodnuto.
21. Zbývalo tedy pouze posoudit, zda postup žalovaného vyhovoval zákonu nebo nikoliv (třetí podmínka testu).
22. Podle ust. § 150 odst. 3  správního řádu „Proti příkazu může ten, jemuž se povinnost ukládá, podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne oznámení příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán nepřípustný nebo opožděný odpor. Správní orgán vyrozumí podatele o podání nepřípustného nebo opožděného odporu. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Odpor se podává u správního orgánu, který příkaz vydal. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.“
23. Podle ust. § 33 odst.  správního řádu „Účastník si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce.“
24. Podle ust. § 37 odst. 3  správního řádu „Nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.“
25. Žalobce je přesvědčen, že do jeho práv bylo zasaženo tím, že na příkazu, který byl dle jeho názoru napaden včas podaným odporem, byla vyznačena doložka právní moci. Jakkoliv je následně v argumentaci obou účastníků rozebírána otázka počtu bodů, jež má žalobce evidován ve své kartě řidiče, tato okolnost (byť má bezprostřední návaznost na otázku vyznačení plné moci a s na to navazující další pro žalobce nepříjemné důsledky) není pro tento spor nejpodstatnější.
26. Pokud jde tedy o iniciální otázku vyznačení doložky právní moci, soud se ztotožnil s názorem žalobce.
27. Časová posloupnost událostí je mezi účastníky nesporná. Příkaz byl žalobci doručen do vlastních rukou dne 30. 1. 2024. Dne 7. 2. 2024 (tj. v poslední den lhůty) podal žalobce prostřednictvím zástupce odpor, k němuž však nebyla přiložena plná moc, jíž by zástupce osvědčil své zástupčí oprávnění. Žalovaný tedy dospěl k závěru, že odpor byl podán neoprávněnou osobou, nepřihlížel k němu a následujícího dne vyznačil na příkazu doložku právní moci. Poté dne 9. 2. 2024 však vyzval žalobce a jeho tvrzeného zmocněnce k doložení plné moci.
28. Podle názoru soudu je zřejmé, že pokud takto žalovaný postupoval, pochybil. Dne 8. 2. 2024 neměl žádný důvod, proč předpokládat, že odpor byl podán neoprávněnou osobou, ale měl žalobce a jeho tvrzeného zástupce vyzvat k doložení plné moci. Pokud by ta byla řádně předložena, bylo by zřejmé, že odpor byl podán účinně, se všemi právními následky. Teprve v případě, že by plná moc k zastoupení předložena nebyla, bylo by na místě učinit závěr o tom, že odpor nebyl platně podán, a žalovaný by přistoupil k vyznačení právní moci na příkazu.
29. Tato okolnost je ostatně též nesporná, neboť usnesení o doložení plné moci ze dne 9. 2. 2024 bylo zrušeno Ministerstvem dopravy, k němuž se žalobce odvolal, a žalovaný sám dne 27. 9. 2024 vyhotovil záznam o pozbytí doložky právní moci. Následně byl dne 13. 12. 2024 žalobce opětovně správním orgánem I. stupně uznán vinným ze spáchání výše nadepsaného přestupku.
30. Pokud jde o argument žalovaného, že do práv žalobce nebylo vyznačením právní moci (a tím dosažení počtu 12 bodů na kartě řidiče) nijak zasaženo, soud se s tímto argumentem neztotožnil.
31. Nelze přistoupit na názor, že pokud se správní orgán domnívá, že žalobce nemá zájem požádat o opětovné vydání řidičského, pak nijak do jeho práv nezasahovalo to, že po několik měsíců měl neoprávněně evidován počet 12 bodů na kartě řidiče.
32. Podle názoru soudu naopak situace, kdy žalobce měl v důsledku chybného vyznačení právní moci žalovaným po několik měsíců neoprávněně na kartě řidiče evidován počet 12 bodů, byla zásahem do jeho práv již sama o sobě. Na tom nic nemění ani možnost, že žalobce bude po zrušení příkazu ve správním řízení uznán vinným z výše uvedeného přestupku. Tím byla splněna i třetí podmínka testu nezákonného zásahu.

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

33. Městský soud v Praze po přezkoumání věci dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalovaný provedl ohledně žalobce evidenci záznamu o přestupku ze dne 6. 1. 2024 a za něj uložených trestů v Evidenční kartě řidiče podle příkazu Magistrátu hlavního města Prahy č. j. MHMP 132514/2024/Vav, aniž by k tomu byl zákonný podklad.  Soud proto žalobě vyhověl a podle ust. § 87 odst. 2 soudního řádu správního určil, že tento úkon žalovaného byl nezákonným zásahem.
34. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn podle ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce měl ve věci úspěch a jeho náklady řízení sestávají z odměny advokátovi za dva úkony právní služby (převzetí věci a podání žaloby) po 3100 Kč, a ze související náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2000 Kč. Soud nepřiznal náhradu nákladů za repliku ze dne 18. 3. 2025, neb do věci nevnesla nic nového. Náhradu v celkové výši 8 800 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně JUDr. Martiny Tesařové, advokátky.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 25. června 2025

JUDr. Slavomír Novák v.r.

předseda senátu